Kam se uchylit v PA dobe?

...aneb co se jinam nevešlo.

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod GloryToSunTsu » 05.04.2011 9:50

Ve vládním/cizím krytu se vystavujete nebezpečí, že vládci toho bunkru rupne v kouli a zrovna z Vaší ženy si udělá čubku a Vás pošle na průzkum ,,té nebezpečné věci". S tenčícími se zdroji se pravděpodobnost pomalu blíží jistotě.
GloryToSunTsu
 
Příspěvky: 839
Registrován: 05.03.2011 18:28

Kam zdrhat?

Příspěvekod vrb » 07.11.2011 14:11

Sloučeno pro duplikaci - Admin.

Zdravím,
Řešil někdo už otázku kam se dá na této planetě ještě zdrhnout? Území Evropy a blízkého východu bude zasaženo velice silně a to jak drancující lúzou, tak různými druhy chemického a atomového spadu. Jako jedna z možností se mi jeví prostě se sebrat a zdrhnout někam kde nebude dopad tak silný.

Dosavadní poznatky:
Někam kde není ropa, o tu se povedou tuhé boje všemi prostředky.
Někam kde není moc lidí na malé ploše, současná potravinová logistika je dlouhodobě neudržitelná.

Možnosti:
Jižní Amerika? Argentina má za sebou měnovou reformu a teď zrovna roztáčí kola kapitalismu naplno, krize přijde dříve či později. Brazílie nápodobně, ale vice se soustředí na samozásobitelskou produkci. Obyvatelstvo jsou tam převážně totální hovada bez špetky rozumu, nelze odhadnout jak se zachovají. Riziko exotických nemocí. Bude obtížné se vrátit přes oceán za nějakých 10-15 let. Silný zájem Číny na přírodním bohatství jižní Ameriky.

Sibiř? V nouzi Ruské úřady dosáhnou hodně daleko. Obtížné životní podmínky, riziko Čínské intervence. Zima, bláto, hlad, rusáci - značně nepohodlné živobytí.

Kanada? nevím nic bližšího, asi jako Rusko, místo Číny riziko USA, zřejmě menší koncentrace idiotů. vyšší cenová hladina. Navázanost na západní ekonomiku a riziko zavlečení do válečného konfliktu. Přes oceán se nelze vrátit.

Austrálie? sucho, vedro, spousta pitomců, Velice vysoké ceny. Navázanost na západní ekonomiku a riziko zavlečení do válečného konfliktu.

Afrika? spousta blbců, rasismus vůči bílým, neustálé občanské války, intervence Číny, rozmáhající se náboženský fundamentalismus, Riziko exotických nemocí.

Asie? Rozvíjející se ekonomika, přelidnění, nepokrytý nacionalismus, neproniknutelná konkurence, ekologicky kontaminované prostředí neřízenou výrobou.

Rozpad západní ekonomiky se očekává někde mezi březen-listopad 2012. Potom vleklá krize, hyperinflace, nástup diktátorů, Čína dodá blízkému východu pokročilé zbrojní technologie za ropu,tím se stane Arabský svět výrazně silnější než je dnes - válka. Zvítězí aliance NATO+Rusko odhad délky bojů 2-4 roky, počet obětí 500 -1500 milionů, rozsáhlé zamoření území.

Zajímají mě vaše analýzy, připomínky, návrhy?
vrb
VIP
 
Příspěvky: 118
Registrován: 13.08.2011 0:52

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod Josef » 08.11.2011 7:23

Kam se uchýlit? Mě by se líbilo na 61,141 SZŠ / 123,82 ZZD - pitné vody dostatek, masa dostatek, ryb dostatek, kupodivu i zeleniny dostatek, paliva dostatek, stavebního materiálu dostatek, špatní lidé snad dostatečně daleko. Bohužel pro Čecha trochu drahá "jízdenka" a bez příslušných známostí nejspíš v současnosti hodně obtížně řešitelné "papírové" problémy, pokud by tam měl legálně dostat to, co by tam k přežití potřeboval. :?
Uživatelský avatar
Josef
Rozpadlík
 
Příspěvky: 1692
Registrován: 10.03.2011 7:20

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod alibaba » 10.11.2011 4:36

Ti chudi nemaji sanci jako za 1 svetove valky ,druhe svetove a pak za komunismu ,ty ktere zastrelili co bezeli pres ploty utrapili ve veznicich a napravnych taborech a je tomu uz 100 let kdy chudak nema cenu a sanci .....
Jsou ovsem bohati co treba ted vydelavaji 4 miliardy dolaru rocne a tihle lide a ostatni si uz davno koupili ostrovy v tichomori co jsou o delce tak 8-10 km a sirce 5 km a davno je maji vybavene pro vsechny pripady ....Takove Filipiny maji 7 000 ostrovu ,Indonesia ma asi 13 000 ostrovu a nevim kolik Mikronesie........normalni clovek je moc chudy a nejchudsi je ten co maka nekde na lince a plati mu drobky .....jako ja a to bylo nekdy roku 1980 makal jsem na lince v drevoobrabeni jako sroub a porad jsem vydelaval tak 1900 kcs a kdyz mi z toho srazili na danich 25% tak si spocitejte co mi zbylo a tak to meli komunisti znormovano a ja jsem nahodou nasel ztracenou pasku naseho mistra a ten debil mel 4500 Kcs hrubeho a on nic nedelal pouze sedel v kancelari a popijel kafe a fusoval pro sebe z odpadku fabriky zadarmo ....Dnes k tomu pripoctete jednu nulu ,aby jste se inflacne dostali na dnesni menu .......
Taci lide nemaji sanci..... pouze chcipat po milionech nekde na bitevnim poli ,tak jako muj deda co nahodou prezil 1 svet . valku ,byl tehdy moc mlady aby pochopil ,ze jej cisar pan poslal chcipnout na bitevnim poli.....
alibaba
 
Příspěvky: 2113
Registrován: 12.01.2011 21:27
Bydliště: North Carolina USA

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod RudyGR » 10.01.2012 10:31

A když se vrátíme k tomu že třeba nebude příležitost někam vypadnout. Kam se uchýlit tady doma? Mě, jelikož mám dost blízko k jeskyním tak mě napadají jeskyně. V Českém krasu je pár jeskyní které jsou celkem špatně přístupné a jen za pomocí pokročilé jednolanové techniky. A prostředí celkem ok. Blízko řeka celkem velké lesy a nepřístupný terén.
Uživatelský avatar
RudyGR
 
Příspěvky: 4
Registrován: 09.01.2012 22:34

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod JimmyJazz » 10.01.2012 11:49

Dejme tomu, ze se ti to povede. Kdyz budes potrebovat jidlo/zasoby, tak zase slozite vylezt ven a pak slanovat opet zpatky. Nehlede na to, ze v jeskynnich bude (ja teda byl jen v jedne, zatim) bude vlhko, 'par' stupnu nad nulou...radsi bych to videl na nejakou chajdu/srub na vhodnem odlehlem miste > cesky les na hranicich z nemeckem.
JimmyJazz
 
Příspěvky: 819
Registrován: 31.01.2011 12:41

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod marish » 10.01.2012 11:52

Pokud se tam podaří nashromáždit včas dostatek zásob, může to být velmi dobrý úkryt, zvlášť pokud jsi zadobře s ostatními jeskyňáři- asi nikdy nebudeš jediný kdo místo zná, a koho napadne se tam uchýlit.

E: V zimě může být stálá teplota pár stupňů nad nulou výhoda. Pro zásoby i v létě. Srub může být někde poblíž, a jeskyně jen spižírnou...
Uživatelský avatar
marish
Moderátor
 
Příspěvky: 655
Registrován: 12.01.2011 21:29
Bydliště: Liberec

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod peteres » 10.01.2012 16:38

Kam se uchýlit bude asi dost záležet na situaci. Kdyby došlo chraňnáspánbu k nějaké jaderné výměně tak by se místo muselo hledat podle míry zasažení spadem. Na tohle je výše zmíněná jeskyně dobrá, musí to být ale suchá jeskyně, tam kde se dostane povrchová voda to až tak super nebude.

Já se s ohledem na budoucí nejisté časy řídím dvěma zásadami:
1. udržovat maximální mobilitu - budoucí útočistě bych hledal operativně podle situace
2. mít předem vytipovaná místa a hlavně dobré kontakty na podobně smýšlející lidi - mít po světě nebo i jen po naší malé republice připravených několik míst kam se v nouzi uchýlit může být k nezaplacení a stojí za to si tato budoucí útočiště a dobré kontakty budovat už teď, kdy je ještě klid.
peteres
 
Příspěvky: 261
Registrován: 13.06.2011 9:06

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod Maximus » 10.01.2012 18:20

To Peteres:
Ad 1) Pokud jsi sám a nemáš jiné závazky, tak je to určitě dobrá volba
Ad 2) Zde souhlasím bez výhrad
Maximus
Moderátor
 
Příspěvky: 4054
Registrován: 12.01.2011 19:24
Bydliště: ČSR

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod RudyGR » 10.01.2012 22:00

To Marish: Přesně takhle jsem to myslel. Samozřejmě suchá jeskyně a mimo aktivní a příležitostné toky. Jeskyně je supr místo, v létě chladí v zimě hřeje a hlavně ten čas utíká rychle. A za tu dobu co to dělám jsem zatím blba jeskyňáře nepotkal. Takže kdyby tam už někdo byl tak by jsme se nějak vešli. Jako takový pevný úkryt na přečkání toho nejhoršího si myslím že by to mohlo jít. Při expedicích se vydrží dost hluboko pod zemí celkem dlouho.
Uživatelský avatar
RudyGR
 
Příspěvky: 4
Registrován: 09.01.2012 22:34

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod Maximus » 10.01.2012 22:56

S těmi jeskyněmi musím souhlasit, třeba v Moravském krasu je opravdu velká spousta různých jeskyní a jeskyněk, že minimálně část z nich nebude využita - ne všichni mají potřebné znalosti, zkušenosti a vybavení.

Najít ale tu správnou chce dost hledat - těch opravdu "ideálních" zas tolik není :cry:.

Tato strategie také není pro každého, ale pokud někdo jeskyňaří, tak je to určitě zajímavá volba a námět na "průzkum" ;).
Maximus
Moderátor
 
Příspěvky: 4054
Registrován: 12.01.2011 19:24
Bydliště: ČSR

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod Fabulous » 11.01.2012 0:48

Z hlediska dlouhodobého přežití je (chtě/nechtě) nejlepší komunita. Takže menší vesnice plná rozumných lidí s podobnými názory. Uznávám, že to může být v Česku trochu problém :D
Uživatelský avatar
Fabulous
Administrátor
 
Příspěvky: 7290
Registrován: 17.09.2011 20:33
Bydliště: Praha a okolí

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod BUBBA » 11.01.2012 2:32

Aneb všude narazíš na vola. :(
BUBBA
 
Příspěvky: 38
Registrován: 11.09.2011 22:39

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod Josef » 11.01.2012 6:10

Vů* by se ještě snesl, toho můžeš v nouzi ze "hry" vynechat a odříznout ho od informací i dění zbytku rozumně uvažující skupiny. Ale absolutně nejhorší je iniciativní blb*c - takový, který trpí dojmem nepostradatelnosti, své zcestné myšlence věnuje plným nasazením veškerou energii a ještě u toho lze vlivným do pr*ele (aniž by si povšiml že už tam před ním někdo je), protože se sichruje pro případ, že by se karta obrátila. Jeden takový se mnou dělá v práci a je to přinejmenším na "deku*".

*) kolegiální anonymní výprask, používaný dříve ve vojenském nebo internátním prostředí
Uživatelský avatar
Josef
Rozpadlík
 
Příspěvky: 1692
Registrován: 10.03.2011 7:20

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod BUBBA » 11.01.2012 13:20

Tak toho kolegu ti nezávidím.Je pravda,že v menších obcích jsou takoví lidé většinou dostatečně profláklí,velkou neznámou ovšem zůstává chování ostatních v mezních situacích(myslím,že ruku do ohně nemůže dát nikdo ani sám za sebe).
BUBBA
 
Příspěvky: 38
Registrován: 11.09.2011 22:39

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod goral » 11.01.2012 23:53

Kolem sebe ma kazdej nekoho takovyho...
Nejlepsi je odstrihnuti danych jedincu od informaci uz od pocatku - kdyz ani nevi ze neco existuje, nepidi se po tom.
Kazdopadne pokud neco vi a neni tu jistota, ze to v krizove situaci neprovali na celou skupinu, vetsinou se nesaha po dece, ale po kose...

V beznym civilnim zivote se ale s takovyma blbcema (primo mi leze na jazyk D-fensuv termin zmrd) clovek musi naucit zachazet. Dobrej kolektiv je odstrihne....
Uživatelský avatar
goral
 
Příspěvky: 1410
Registrován: 01.07.2011 22:53
Bydliště: Morava!

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod bacil » 01.05.2018 15:00

Španěl žil jako dítě dvanáct let mezi vlky. Byla to nejšťastnější doba, tvrdí
https://xman.idnes.cz/marcos-pantoja-zi ... n-styl_fro

V sedmi letech ho adoptovala vlčice a byla mu lepší matkou než jeho macecha. Poprvé v životě pocítil lásku a péči. Když ho po dvanácti letech nalezla v divočině policie a proti jeho vůli jej odvedla do civilizace, byl to pro Marcose Rodrígueze Pantoju nejděsivější moment v životě. Lituje ho dodnes.

Vlci mě naučili víc než lidé, říká Marcos Rodríguez Pantoja. Vyrostl v pohoří Sierra Morena ve smečce vlků. | foto: Amig@s das Arbores

Jeho příběhu zprvu nechtěl antropolog Gabriel Janer Manila vůbec věřit. Tak fantaskně povídání Marcose Pantoji znělo. Líčil, jak ho vychovávala ve španělských horách Sierra Morena vlčí smečka. Vlci ho učili, jak slézat pohoří, čím se živit a jak přežít. Žil s nimi v jeskyni, hrál si s jejich mláďaty. Věrného strážce našel v hadovi a spořádané spolubydlící v netopýrech.

Unikátní šanci potkat muže se skutečnou minulostí „vlčího dítěte“ však vědec nechtěl zahodit. Příběh proto začal zkoumat a ověřovat. Mnohé vzpomínky o symbióze se zvířaty se do Pantojiho hlavy otiskly velmi subjektivně, ale základní fakta shledal antropolog pravdivými. Pantoja žil dvanáct let v divočině. V izolaci od lidí, zato ve vlčí smečce.
A pak jsem se stal členem vlčí rodiny

Narodil se v roce 1946 ve španělské provincii Córdoba a jeho dětské roky v lidské společnosti mu nepřinesly štěstí. Ve třech letech mu zemřela matka a od otcovy nové partnerky si užil jen ústrky, nadávky a bití. Když mu bylo asi šest či sedm, jak později odhadoval, otec ho poslal, údajně směnou za peníze, do hor Sierra Morena, aby tam pomáhal pastevci koz.

Stařec ho naučil mnohé. Jak se starat o třísethlavé stádo, zasvětil ho do výroby nástrojů i kladení pastí na lov zvěře. Než však malého chlapce mohl uvést do osamělého horského života pečlivěji, velmi brzy po Marcosově příchodu zemřel. Chlapec zůstal v horách sám.
Seznamte se s divošskými dětmi
Vlci mě naučili víc než lidé, říká Marcos Rodríguez Pantoja. Vyrostl v pohoří...
Viktor z Aveyronu. Lidé jej odchytili v roce 1800, bylo mu odhadem dvanáct let,...
Dina Sanichar. Z vlčí jeskyně v Indii jej odnesli v roce 1867, bylo mu zhruba...
Dina Sanachar se nikdy nenaučil mluvit, zemřel v roce 1895.

Ani na okamžik prý nepřemýšlel o tom, že by se pokusil o návrat mezi lidi. Pamatoval si, co mu život v lidské společnosti přinesl: týrání a utrpení. Rozhodl se v horské samotě zůstat. Věděl, jak lovit králíky a koroptve. A mnohé další věci ho naučila zvěř. „Pozoroval jsem, co zvířata jedí. A jedl jsem to také,“ líčil. Divocí kanci jedli hlízy ze země. Našli je, protože je cítili. A když je začali ze země dobývat, hodil mezi ně chlapec kámen. Utekli a on jim hlízy ukradl.

Sám nakonec nezůstal. Jednoho dne objevil jeskyni s vlčaty. Lidské mládě do příbytku vlezlo a začalo si s vlčími vrstevníky hrát. Tak dlouho, až se unavilo a usnulo. Když se vetřelec probudil, zjistil, že v jeskyni je vlčice a krmí mláďata masem. Měl hlad, pokusil se tedy kus jídla uzmout nejbližšímu vlčeti, následovalo však napomenutí od matky v podobě seknutí tlapou. Stáhl se.

„Když však mláďata vlčice nakrmila, hodila kus masa i mně. Nechtěl jsem se ho dotknout, protože jsem se bál, že mě napadne. Ona maso strkala čenichem až ke mně. Vzal jsem si ho, snědl ho,“ popisoval. I tak měl strach, když se k němu vlčice začala blížit. Když měla tlamu těsně u jeho obličeje, místo kousance ho však začala lízat. „Poté jsem byl jedním z rodiny,“ soudil.

V experimentu NASA mělo jít jen o komunikaci s delfínem, Margaret Lowattová se s ním však sblížila tak, že mezi nimi došlo k sexuálním hrátkám. Pokus se vědcům vymkl z rukou a skončil tragicky. Po jeho ukončení delfín Peter konec vztahu neunesl a spáchal sebevraždu.

Přátel a ochránců však ve zvířecím světě našel víc. Jedním z nejvěrnějších byl had. „Žil se mnou v jeskyni, která byla opuštěným dolem. Udělal jsem mu hnízdo a dával mu mléko od koz. Všude mě doprovázel a chránil mě,“ právě tak se přátelství zapsalo Marcosovi do paměti.

Ano, řada jeho líčení je rozmlžená dětským pohledem na svět. A přáním, aby to právě tak bylo. Aby za jeho soužitím s přírodou a zvířaty byl cit, pouto, přátelství. Potřeboval uspokojit potřebu lásky, vysvětluje antropolog Janer. Proto si život interpretoval jako bajku. „Had nebyl jeho přítel. Plazil se za ním proto, že mu dával mléko. Když teď říká, že ho chránil, říká to proto, že tomu věřil,“ komentuje. Dodává však, že díky takovému interpretování faktů, imaginaci a vrozené inteligenci chlapec v horách mezi vlky přežil.

V průběhu let se měnil. Přestával mluvit, nebylo s kým. Slova nahradily zvuky, vrčení, chrochtání. Plakat však nepřestal. „Pláčou i zvířata,“ objasňoval později.

Brzy měl k pláči důvod, po devatenácti letech, psal se rok 1965, osud vyměřil jeho vlčímu životu konec. Devatenáctiletého mladíka se shrbenou a sehnutou chůzí našel v horách policista a přes veškeré jeho protesty ho odvedl. Dolů, mezi lidi, do civilizace.
Ve vězení civilizace

Pro Marcose Pantoju byl návrat nejděsivější chvílí jeho života. Vše ho děsilo. V momentě, kdy se ho holič snažil zbavit vousů, se bál, že mu jde břitvou podříznout hrdlo. Když před něj postavili polévku, voněla mu, ale nevěděl co s ní. Udělal si misku z dlaně, ale horký pokrm ho popálil, vyjekl a rozbil talíř. Zápasil s jeptiškami, které se ho snažily přimět spát na posteli.

„Hrál jsem si s vlky“, zní název práce, kterou o Marcosu Pantojovi sepsal antropolog Gabriel Janer Manila. Předtím však, to bylo deset let po Pantojově vynuceném odchodu z hor, celý příběh pečlivě prověřil. „Našel jsem lidi, jimž se dostal do rukou, když ho objevili. Lidi, u nichž přebýval, muže, který jej poprvé vykoupal ve vaně, seminaristu, který o něj pečoval… ti všichni mluvili o jeho divoké povaze, jeho neznalosti společenského světa, jeho neschopnosti dodržovat pravidla,“ líčil Manila s tím, že se výpovědi shodovaly s Pantojovým líčením. A dodává, že všechny jeho výpovědi zněly pokaždé, kdy je líčil, naprosto stejně.

V roce 2010 o něm režisér Gerardo Olivares natočil dokument „Entrelobos“ („Mezi vlky“).

Mezi lidmi mu nebylo dobře. Když k němu přivedli jeho otce, nic necítil ani jeden z nich. Pomýšlel jen na to, jak se vrátit zpátky mezi své, do hor, k vlkům, netušil však kudy. Byl zmatený, nevěděl, kde je a na kterou stranu by se měl za svou zvířecí rodinou vydat. Nějaký čas navíc strávil na kolečkovém křesle, to když mu v klášteře odřezali ze ztvrdlých nohou všechny mozoly.

Nevedlo se mu dobře. Společnost a stát ho sice chtěly mít ve své moci, pomoci začlenit se mu však nechtěly. „Když jsem se dostal z hor, měli mě poslat do školy. Naučili by mě mluvit a chovat se v tomto světě,“ namítal později. To však nikoho nenapadlo, důležitější byly jiné úkoly – vštípit vlčímu mládenci katolickou víru a strčit ho na čas do armády.

Zařadil se však jako otloukánek. Děsil ho hluk civilizovaného světa a jeho věčný shon. „Nemohl jsem vystát tolik hluku… auta… a lidi, kteří chodí tam a zpátky jako mravenci. Jenže mravenci jdou alespoň všichni jedním směrem! Lidi chodí kamkoli! Bál jsem se přejít silnici!“ přiznával.

A na rozdíl od života v horách se musel bát o svou existenci. Zjistil, že potřebuje peníze. „Nevěděl jsem, co to je, nestaral jsem se. Nechápal jsem, proč potřebujete peníze, když chcete sníst jablko,“ popisoval své setkání s moderní společností. Přichystáno toho na něj měla víc. Setkal se též s vykořisťováním, které nutnost dobrat se k penězům obnášela. Zaměstnavatelé ve stavebnictví a službách ho podváděli, okrádali, zneužívali jeho prostotu, naivitu a čistotu. Lidská smečka se k němu chovala hůř než vlčí. U lidí plakat rozhodně nezapomněl.

Žil vykořeněný život. Z jeho horského světa ho lidé unesli, sami ho však nepřijali. Nezkoušel se vrátit k vlkům? Snažil se o to, ale jeho hory „přestaly být takové, jaké bývaly“. Vlci na jeho volání odpověděli, ale nepřišli k němu. „Byl jsem cítit jako lidé,“ vysvětlil. Hory byly navíc poseté chatami a vchod do jeho jeskyně chránila vrata. Cesta zpět nebyla možná.

Mezi lidmi se mu nelíbilo. Na rozdíl od drsného soužití s vlky mu lidský život přišel povrchní. Nechápal, proč se lidé „starají o oblečení, co nosí, a o to, jestli vypadají dobře“. Nerozuměl, proč ho zesměšňují, když se nezajímá o politiku ani o fotbal. Když si postěžoval svému lékaři, odvětil: „Smát se máte vy jim, protože každý jiný ví mnohem, mnohem méně, než víte vy.“ Moudrosti však kolem sebe nacházel jen velmi málo. „Mám pocit, že jsem se naučil od vlků více než od lidí,“ říkal.
Společnost již vykazuje všechny prvky fašismu včetné hledání názorových odpůrců a jejich eliminace.
bacil
 
Příspěvky: 1187
Registrován: 29.10.2013 15:56

Re: Kam se uchylit v PA dobe?

Příspěvekod gravedigger » 01.05.2018 19:21

nevěříš tomu, že ne? :lol:
Uživatelský avatar
gravedigger
 
Příspěvky: 360
Registrován: 22.01.2011 20:40

Předchozí

Zpět na Ostatní

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků