Asi to bude divné, ale já se na vojnu těšil. Možná i proto, že od děctví na mě měl velký vliv děda, starý fronťák od Svobody (hlídával mě po škole, když naši byli v práci, bral mě do lesa, trávili jsme spolu víkendy, vyprávěl historky z války atd., bral jsem ho vlastně jako takový svůj vzor, musím říct, že byl pro mě větší vzor než vlastní otec, samozřejmě mu nechci ale ubírat, ale je to tak). Takže jsem byl asi od mala trošku "zelený mozek", díky tomu mám dvě zkušenosti a to s VZS a i s kariérou VZP.
Vojna mě bavila, musím zaklepat, že jsem se osobně a ani nikdo v mém bezprostředním okolí nesetkal se šikanou, kterou tak často lidi vzpomínají. Buzerace sice byla, ale to jsem přežil, během vojny jsme měli i mimořádku (povodně 1997), do teď si myslím, že pokud už k ničemu armáda nebyla, tak tady zastala opravdu neocenitelnou roli. Nějaký ten základ "vojákování" mě prostě na vojně naučili, ale hodnotím to fakt jen jako základ, ostatně od toho "základní vojenská služba", člověk k tomu tak nějak spíš jen přičichl a pak (možná byl blbý, ale nelituju zkušenosti) podepsal a pokračoval jako VZP, kdy jsem se naučil ten "vojenský" zbytek nebo jak to říct. Nebyl jsem sice na žádné misi, ale snažil jsem se profesně nezakrnět, jako spousta "spolubojovníků", absolvoval jsem kdejaký kurz a kariéru jsem ukončil se šedým baretem (začínal jsem u bojového útvaru, když byl člověk mladý, tak potřeboval adrenalin). Je to možná paradox, ale právě "logistika" (i když není obecně tak "in") mi při nástupu do civilu dost pomohla, ostatně ještě před odchodem do civilu jsem dostal pracovní nabídku, která se tehdy nedala odmítnout (už kvůli penězům, navíc člověk už měl "zeleného" pomalu dost, chtělo to změnu, krom toho rozhodování pomohl pracovní úraz, jen díky fakt dobrým (vojenským) doktorům jsem nepřišel o většinu zraku na jedno oko, dokonce se jim povedlo zrak spravit na 0,5D, takže vlastně prakticky bez následků, za což jsem jim do dnes moc vděčný). Znám kluky od bojových útvarů, kteří měli s přechodem do civilu i celkem problémy.
Takže, když to shrnu, ZVS alespoň v omezené míře (rok je moc) ano. Ovšem v dnešní době, kdy jsou kasárna rozprodána, zanedbána a nebo rovnou zbořena, by byl fakt velký problém VZS opět obnovit. Ohledně profesionální armády, pro ČR nesmysl (už jen z důvodu mizerné geografické polohy), i kdyby byla naše profesionální armáda 100x větší než teď, tak by republiku těžko ubránila. Švýcarský/finský systém by se mi líbil, pro nás by to bylo jako děláno.
PS: Trošku jsem se rozepsal, přišla na mě nostalgie.
