Ve dvanácti jsem začal dělat karate. Shotokan. A cvičil a cvičil ... bylo to fajn. Pak jsem šel na vysokou, nebyl čas ... na závěr vysoké jsem se ke karate zase dostal. Fudokan. 3x týdně a cvičil a cvičil ... pak mě - když mi bylo 25 - kamarád přemluvil, ať se příjdu podívat "do Bohnic" (celkem si z toho dělali legraci, že takový klub musí být v Praze Bohnice, jinde by to nešlo), kiokushinkai. Tam je taková parta kluků, kteří věří, stejně jako zakladatel, že jediný způsob, jak zjistit, kdo vyhrál, je pustit je na tatami a kdo zůstane stát, vyhrál. Myslel jsem si "pár let dělám karate, tak uvidíme ..." a viděl jsem. Dostal jsem nařezáno. Tregicky, nebyli nijak suroví, to jen já byl z jiného světa (nebo oni?). Dřív se v karate naznačovalo ... a tady najednou "pořádně to do mě naper ... no, ukaž co umíš ..." a já třísk a ... a bolelo mě zápěstí. Nejenom, že jsem nebyl zvyklý ránu dostat, já ji neuměl ani dát ... . Tak jsem začínal od nuly. A cvičil a řezal a cvičil a řezal ... Chodil jsem z tréninku, nohy oteklé, modré, vyšťavený ... ale šťastný. Protože to fungovalo. I když jsem mezi nima byl snad nejhorší, i tak moje úroveň rostla a já konečně začal tušit, že bych třeba na ulici chvilku i vydržel (každý pátek byl čistě "praní", dohromady s judistama, kung-fu ... prostě kdo přišel ... takže na nějakou čistotu technik zapomenout) ... .
Co tím chci říct ... Sport (intenzivní) vám dá kondičku. Bojový sport (v podstatě jakýkoli, který může opravdu bolet) vám dá i psychickou odolnost. Víte, jak to bolí, když to přiletí a tak už nejste tak překvapení, víte, že pokud to není fatální rána, tak jednou ránou to nekončí a boj pokračuje, dokud oba stojí (na zemi se už nebojovalo, ale je mi jasné, že na ulici to končí až to končí), víte, že i se silnějším soupeřem (nikdy nezapomenu, když po 2 minutách při střídání zavolal Jan Soukup "Kdo je volnej?" "A když se dvě vteřiny nikdo neozval, tak jsem zavolal "Já". Kdo je Jan Soukup:
http://www.youtube.com/watch?v=rA0tnfVIAsA nebo
http://www.youtube.com/watch?v=RX_fzUzClD4) to nesmíte vzdát (no, dostal jsem nařezáno, ale stejně jsem zavolal "Já" ...
.
A taky i ten nejhorší, který trénuje a něco dělá, je na tom líp, než ten co nedělá nic ... . Představte si vrzálka na housle, který skřípe "Kočka leze dírou ..." Je to hrůza výkon, ale pořád je těžce před někým, kdo na housle nehraje vůbec ... tak asi tak je to i v boji. Ti kluci v Bohnicích si už snad ani neuvědomovali (a neuvědomují?) jak neskutečně jinde oproti netrénovaným jedincům jsou ... To co oni pokládají za srandu a nic, po tom nezvyklý člověk už jde napůl k zemi.
Moje rada: Cvičte, cvičte cokoli, kde budete doopravdy prát a kde to bude bolet. Dá to neskutečně hodně fyzicky i psychicky a je skoro jedno, co cvičíte, jen když je to "opravdově".