Reálná situace. Londýn 2012 já (31let 70kg, 175cm), manželka a dvouletý prcek v golfkách. Autobus nás vyhodil cca 200m od hořícího busu v Hackney (jeli jsme směrem od centra na periferii domů), kde se dav negrů opájel mocí a jen tak z prdele nabíhal do přihlížejících a bral si co se mu líbilo. Klasický socky, který lehce nabývali majetek od bílejch. První poznatek je, že plno lidí je blbejch a jde se podívat blíž co se děje. Z toho plyne výhoda, že jsem nebyl první na ráně, ale od davu jdoucího proti nám, byla další masa lidí. která se chovala cekem předvídatelně. Nevýhoda, když se čmoudi vydali naší stranou, většina lidí bezohledně prchala přes nás. Vyplatilo se mi vylézt na již opuštějý autobus a z dálky trochu okouknout situaci. Zpětně to hodnotím, jako jedinou rozumnou věc v této situaci (měl jsem docela přehled o okolí a o možné ústupové trase). Druhý poznatek, prchající i pronásledující se valí širokou ulicí a nemají moc chutí prudce zabočovat. Což nám tenkrát asi zachránilo prdel, protože se s golfkama fakt blbě zdrhá - malý kolečka zapadávají do každý škvíry. Vzal jsem to i s ženou do první boční ulice - stylem ona s kočárem první, já za ní bokem (v Londýně samozřejmě neozbrojen) a kontroloval jsem okolí jestli někdo nemá chuť zkouknout i obsah mého báglu. Domlouvali jsme se česky kudy jít a co dělat. O dvě ulice dál byl klid. Vydali jsme se hlouběji do této čtvrtě a šli směrem od centra na periferii. Za 5 minut jsme byli sami a v klidu si zavolali taxika. Řev sirén, lidí a vrtulníků se strašně rychle utlumil a bylo i docela ticho. Je zajímavé, že víc hluku vydávali ustupující než rabující.
Bál jsem se jako nikdy v životě, ale padlo to na mě až doma. Cestou jsem viděl chlapy jak hora, který se strachy nebyly schopni ani hnout a hledali spásu u nás. Naopak mě překvapila manželka, která reagovala naprosto bez hysterie a emocí. Rozbrečela se až v tágu, to já se klepal už od začátku.
Takže i dav, který nejde po vás, vám dokáže pěkně zavařit. Lidé si užili trochu strachu, pár bílejch přišlo o věci a dostali pár ran, ale nikdo nebyl zabit. Pokud by tato hora lidí šla po nás s úmyslem nás zabít. Naše šance byli nulové. Dítě v kočárku vás děsně brzdí, stejně jako fakt, že neznalost okolí nahrává davu si vás obejít. Situaci nešlo předejít, začala velmi náhle a my byli cca šestý autobus od epicentra nepokojů. Až po cca 20minutách dostali echo řidiči se tomuto místu vyhýbat, jinak všechny autobusy vyhazovali cestující přímo do centra dění
policajti tam byli rychle, ale s bločkem a propiskou toho moc nezmákli, ozbrojenci dorazili za cca 10 minut, a okamžitě dav zpacifikovali, nepokoje trvaly další 3 dny. Vše se odekrávalo na širokých, hlavních ulicích. Ulice okolo byly v klidu. Čmoudi šli po elektronice a oblečení. To je nejvíc zajímalo.
Ale toto řešení není na místě. 