Rozpad.cz

No jasně že jo, to bychom si nedovolili odbočit.

Ale jo, ten román se mi líbil a zaťukalo to tam na strunku mé noční můry, nedostatek léků a následné infekce a epidemie, o cukrovce ani nemluvě. Mám kolem sebe dost přátel, co berou doživotně léky na štítnou žlázu a dost diabetiků "jedničkářů", ta realita tam byla popsána dost přesně. Prostě tihle lidi vymřou...

Právě tu knížku čtu a leze mi mráz po zádech. Mám velice špatný pocit že tohle se může dneska stát i u nás.

i v té knize jsme to odnesli

Cukráři by to odsrat nemuseli. Tedy pokud bych přežil já a nějaké chemické zásoby - aspoň cisterna nebo kontajner sírovky. Našel jsem původní výrobní postupy na výrobu inzulínu. Lze to vyrobit i v domácích podmínkách, pokud máte nějaké to sklo atd.
Se syntetickými hormony, antibiotiky atd je to o dost horší, ale sulfonamidy a podobné léky lze vyrobit doma. Jedno z "děcek" má tohle jako koníčka při studiu farmacie

Tparanoik

Máš nějaký link nebo návod na výrobu inzulínu v PA době? Docela by mně to zajímalo.

Koniáš

Pokud ano, tak rozhodně do nového vlákna, tady by to zapadlo (Mrak)

založeno zde:

http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=74&t=2571

Mraku, prosím, můžeš to nové vlákno ještě scucnout s vláknem Chronické nemoci v PA? Je v něm taky zajímavý odkaz na výrobu inzulínu v době 1940 v Šanghaji, Evou Saxlovou.

Pořešeno. K.

Předevčírem jsem si knížku koupil a právě teď dočetl. Je opravdu velice čtivá, taková ta klasická "jednodechovka". Byl jsem dneska v práci po dvou hodinách spánku jak Zombie

Když si zkusím danou situaci napasovat na svou rodinu, tak bych si asi dal docela slušnou šanci na přežití. Rok bych nejspíš se zásobami, vlastní produkcí a lovem zvládl bez problémů, léky nikdo žádné nebereme a na elektřině nijak fatálně závislí nejsme. Jediný vážný problém, který je jasný už dopředu, jsou rabující bandy "těch nepřipravených". Pokud by se u nás ve vesnici měla zorganizovat nějaká domobrana, určitě by to připadlo na starost dobrovolným hasičům a to by teprve byla ta správná apokalypsa

Přečteno na základě doporučení z tohoto vlákna.
No upřímně staré klasiky mi přijdou uvěřitelnější, jako např. Den trifidů. Ten patos byl pro mě jako středoevropana těžko zpracovatelný. Navíc míra sebeobětování vůdců až za hranici smrti byla také spíše pravidlem než vyjímkou. Domnívám se že realita by byla více sobecká. Nicméně skvěle popsané problémy související s následky EMP jako nemoci, voda, hlad a nefungující technologie byla velmi dobrá. Určitě zajímavý byl vhled z pozice profesora vojenských dějin, kde čerpal z různých epoch jako inspiraci. Např jak řešili hlad při obléhání Leningradu apod.
Přes některé výhrady k přečtení určitě doporučuji.

Také jsem tuto knihu právě dočetl a musím říct, že patří do TOP 5 s touto tématikou. A souhlasím s tím, že u nás by to bylo asi sobečtější. I když... záleží hodně na komunitě. Napadla mě ale jedna věc. Při EMP odejde všechna elektronika. Jak jsou chráněny jaderky v Dukovanech a Temelíně v tomto případě. Lze je nějak mechanicky vypnout?

Díky trochu mě to uklidnilo. Ale jinak pokud jen 10 % z té knihy by tak bylo, tak bude těžké přežít. Ještě , že je to daleko...

Dočteno o víkendu. Občas trochu moc patetické, ale dobře napsané, četl jsem jedním dechem.

Na základě zdejšího doporučení přečteno, dobrá kniha, ani nemyslet na to, kdyby se něco podobnýho stalo tady, hnus.

Ma oblibena kniha, spolecne s Lights out (http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=30&t=4284) povazuji za nejlepsi v EMP zanru. Toho US patosu (typu "jsme Americani, tohle si prece navzajem delat nemuzeme") je tam dost, ale psal to Amik pro Amiky, tak se to asi da pochopit. A rabovani, infekce/nemoci/nedostatek leku, vlny uprchliku, vyhladoveni a dalsi jsou tam popsany opravdu dobre.

Za mne jednoznacne:

Fanoušci budou potěšeni. Po velkém úspěchu této knihy napsal Forstchen pokračování, jmenuje se to Rok poté. Zatím je to k dispozici pouze v angličtině, nebylo doposud přeloženo, ale známá, co to četla, byla nadšená.
Tak doufám, že se taky brzo dočkáme, v AJ bych to asi nedala.

Tina: One Year After jsem četl a ačkoliv mě to bavilo, tak na první díl to podle mého názoru nedosáhlo, přišlo mi to už trochu příliš vybájené. Nicméně opět Forstchen uhodil hřebík na hlavičku - to, že skončí ta prvotní, nejhorší krize, ještě neznamená, že se to poté vrátí automaticky do správných kolejí. Takže nápad velmi dobrý, jen to provedení mi úplně nesedlo.
Určitě to ale stojí za přečtení, už pro daleko menší jednoznačnost "dobrého" a "špatného" po většinu děje.

Vteřinu poté som prečítal približne pred pár mesiacmi a s veľkým očakávaním som túto knihu začal listovať. Po prečítaní som knihu s otvorenými ústami a zmiešanými pocitmi vrátil späť do mojej poličky obľúbených kníh. Výborná kniha, myslím že jedna z najlepších v tomto žánre - teda post-apo románe. Príbeh začína idylicky v rodinnom kruhu a behom pár strán sa z tejto idylky stáva životné peklo. Veľmi ľahko sa kniha číta a ešte ľahšie si človek vie predstaviť tento príbeh. Takmer všetko v tejto knihe má veľké PLUS až na jednu vec, ktorá bije do očí - Patriotizmus. Ten je vidieť takmer na každej 5tej strane, avšak nemám to autorovi za zlé. Myslím, že to len dopĺňa príbeh.

A ešte jedna vec mi na tejto knihe vadila - krátke, príliš krátke, pretože tento príbeh a táto kniha by mohla mať aspoň 1000 strán

Tak jsem to začal číst. Ostuda, že až teď

Po druhé kapitole jsem došel do trezorovky zkontrolovat mé zbraně první linie obrany a dobil zásobníky. Jo a připravil si nad trezor lampu

A uvědomil si, kolik jsem toho zanedbal...