Rozpad.cz

Dveře se mi zamykají automaticky, ale pokud by to z nějakého důvodu otevřel, tak viz. výše (obuch atd.).

Takisto sa mi dvere zamykajú automaticky, ale nikdy ani nestihnú, som naučený ihneď ako vojdem do auta zamknúť. Naučil som to aj polovičku, robí to tiež, dokonca keď idem odniesť košík pred spermarketom a čaká ma v aute, samozrejme sa na tú dobu zamkne, akonáhle siaham po kľučke odomkne a ledva za sebou buchnem dverami znova zamkne

Automatické zamykanie je samozrejme fajn, rieši to hlavne semafóry a celkovo čas, keď už človek "je na ceste". Najviac zraniteľný čas je pre mňa ten, keď nastupujem do auta, hlavne ak je už tma a parkujem na odľahlejších neosvetlených miestach, čomu sa nanešťastie neviem vyhnnúť. Vtedy ozaj oči na stopkách, otvorím zadné dvere, hodím do zadu rupsak, zavriem otvorím predné, nasadám a ihneď zamykám. Obuch samozrejme stále pripravený

Bill Masen píše: jak byste se zachovali vy, kdybyste dveře zamčený neměli?

První krok je rychle si rozepnout bezpečnostní pás. Je hodně blbý, když jsi napaden a nejen že ti zavazí volant, ale ještě tě pás drží na místě. Vyzkoušeno ...
Dnes už když spouštím okno, protože mi někdo neznámý něco chce, tak automaticky dávám ruku na sponu bezpečnostního pásu, nebo rovnou rozepínám.

Pokud měl v ruce kafe a nebylo mu rozumět, tak si nejspíš myslel že nastupuje do Uberu

Jo, dveře se mi taky zamykají automaticky a byl to jeden ze tří požadavků na auto pro manželku. Automatický zamykání, couvací senzory a vestavěný handsfree.
Na obušek v tašce na sedačce spolujezdce jsem si nevzpomněl, na Kevina na pásku jo. Seběhlo se to tak rychle, prostě dvakrát zatahání za kliku, že jsem nestihl reagovat vůbec.
S tím uberem mě to nenapadlo.

Akorát tuším, že auta co nemaj automatiku zůstanou po nehode furt zamčený.
Což může bejt někdy problém.

Mě se nedávno stalo, že jsem byl na školení a do školící místnosti vpadnul chlap, úplně mimo a neregistroval, že tam probíhá školení. Celej sál (včetně mě) koukal, co to má znamenat, přednášející přestala mluvit. Celkem rychle se zvedli dva kluci z publika a chlapa vyvedli. To od nich byla celkem pohotová reakce. Až v tu chvíli jsem se připravil jít jim v případě potíží pomoct (tedy jako první jsem přemýšlel, kde mám gumový rukavice).

zlatý třídveřový auto

Doba se změnila. O dva roky později tři mladíci na Hlavním nádraží v Praze shodili na zem a zbili staršího muže. Kolem byly desítky lidí, nikdo mu nepomohl. Muž měl kromě psychického šoku, modřin a oděrek, zlomené dvě žebra a následnou hmotnou škodu přes 7 tisíc.

Přivolaná policie všechny útočníky nechala odejít, ani je nelegitimovali, protože tvrdili, že ne oni, ale ten muž byl agresivní... Následně policie muže odvedla na služebnu, kde si poznačili jeho totožnost. Nic dalšího nesepisovali a když chtěl on podat trestní oznámení, odmítli ho. Vzhledem k bolestem šel druhý den k lékaři a strávil na nemocenské 11 dní. Pak podal trestní oznámení na státním zastupitelství. Policie začala věc osm měsíců "vyšetřovat". Zjistili přitom, že kamerové záznamy z nádraží nejsou k dispozici, dva zasahující policisté tvrdili, že kolem žádní svědci nebyli a útok, který muž zažil označili za "občanské zadržení", protože jeden z útočníků řekl, že jedna dívka mu řekla, že ji dotyčný muž hrubě napomenul za kouření na nástupišti...

Následovala dvouletá papírová válka s nadřízenými orgány, včetně policejního prezidia, GIBS a dvěma ministerstvy, kdy opakovaně vycházelo najevo, že nikdo nechce událost pravdivě kvalifikovat, protože by to znamenalo obvinit několik policistů a státních zástupkyň z flagrantního selhání.
Bylo osloveno i několik lidskoprávních neziskovek, které buď nereagovaly nebo se různě vymluvily.

Jiná, než Boží spravedlnost, v dosud známém vesmíru, neexistuje.

Pán se pokusil řešit situaci na kterou zjevně neměl.
Skončil s rozbitou hubou a pošramoceným egem na zemi. Jistou spravedlnost tom možno vidět.
Naopak okolní lidé celkem moudře nehasili co je nepálilo a nic se jim nestalo.

Příliš málo informací na to udělat si názor,...
Ale takhle jak to čtu mi přijde, že si ten pán dost vymýšlí.

Z principu věřím, že hlídka rozhodla spravedlivě, i když třeba ne zcela zákonně. Pro jiný závěr málo informací

jeste za sociku jsem mel nehodu na kole, pres riditka, nohy v klipsech, tezky otres mozku, zlomena ruka, valel jsem se uplnuty v klipsech a cca 10 od tranvajoveho ostruvku, tak ze 1/3 plneho...s nikym to ani nehlo...
od te doby jsem se X krat presvedcil ze plati pravidlo cim bohatsi lidi a vetsi mesto tim vice maji oci zavrene neresi sve okoli, v chudych zemich jsem se mohl daleko vice spolehnout ze mi nekdo pomuze v nouzi nez v bohatych ( cestoval jsem hodne sam na moto )
Dnes by asi hodne zalezelo na situaci kdy bych byl ochoten a schopen pomoci.
viktor

Čím víc lidí, tím menší ochota pomoci. Vyzkoušeno řadou lidí v reálu i pomocí sociálních experimentů.
Když člověk může alespoň volat o pomoc, tak přímo konkrétního.
Defacto stačí maličkost a nastane řetězová reakce - jak začne pomáhat jeden, přidají se i ostatní.

Nemyslím si, že ve většině případů je to schválně (to ignorování), ale spíše nevědomost, co dělat.

Zapadlo : Hubu rozbitou neměl, jen poplivanou od jednoho z útočníků. Nepošramotili mu ego, ale důvěru k systému. Co se týče nehašení, nelze si, než přát, aby jsi byl jednou i ty jedním z přepadených a kolem měl čtyřicet pasivních čumilů... Jistou spravedlnost by v tom bylo možno vidět.

Tazi : I mi by se spalo klidněji, kdyby si vymýšlel. Leč, stalo se to... 

Germanik1 : Víra ve spravedlnost policie umožňuje všem režimům udržovat masy lidí v pasivitě, nezájmu a dokonce nenávisti vůči obětem jejich přehmatů.
Také stojí za úvahu, že k posouzení viny tu jsou soudy, nikoli policie. Ta má zajistit důkazy, svědky a pachatele. Nic z toho však neudělali...

Cipis : Ano, zpočátku volal o pomoc, byť nekonkrétně, protože okolní lidi neznal. Později, když do něj bušili na zemi, tak už jen o to, aby to někdo aspoň natočil. Ale nikdo to neudělal, jen čuměli...

Já netvrdím, že se nestalo, aby pána poplivali. V původní verzi bylo, že dostal po čuni .
Jen si myslím, že se spousta věcí, né-li všechny odehráli trochu jinak.
Už jen to, že chtěl podat tr. oznámení, a policajti to odmítli? Nemůžou to odmítnout.
A jak píše Cipis, je mnohem účinnější požádat o pomoc konkrétního člověka. To nevadí že nikoho nezná.
Prostě si rychle někoho vyberu, a zařvu hej pane v té červené bundě, můžete mi pomoci?

Žádný soudce nemůže soudit to, co mu policista nedá na stůl. O tom jsem mluvil. O situaci, kdy formální znaky říkají, že skutek byl spáchán, ale morální a spravedlivé by to nebylo realizovat. Od toho je spravedlnost s páskou přes oči. Zažil jsem to 1000x.

Ve skutečnosti může dát soudce pokyn k prošetření podezření ze spáchání protiprávního jednání příslušném orgánu. Stejnou pravomoc má i státní zastupitel.

Nebranit ciziho cloveka je svinstvo a kurvi to cely nas system a svobodu, to by se ve slusne spolecnosti dit nemelo.

Branit ciziho cloveka znamena jednak riskovat eskalaci a pripadne zraneni, nebo smrt - ale to je vec, kterou muze kazdy odhadnout na miste z toho, kolik je utocniku, cim jsou asi vyzbrojeni (tam je samozrejme riziko fatalniho omylu) a co clovek umi a ma s sebou. V tom by nebyl problem. Problem nastava v okamziku, kdy nase absurdni policie spolecne s nasim totalne jebnutym justicnim systemem popotahuje roky cloveka, ktery nekoho branil, nebo ho dokonce zavre do kriminalu. To je riziko, ktere se velmi spatne odhaduje a dokaze cloveku zcela zkurvit zivot. A o to samozrejme nikdo kvuli nekomu neznamenu nestoji a proto se vzdalujeme od slusne spolecnosti.

Z toho, co jsem napsal, je videt, ze klicovy problem je v chovani nasi policie a soudu, kdy se clovek nemuze spolehnout na zadny rozumny vyklad prava, ani na pricetnost soudce nejpozdeji od okamziku, kdy vezme do ruky jakoukoliv zbran. Jenomze, co se s tim da delat? Napadaji me nasledujici moznosti:
- Nebranit nikoho, koho neznam. Mozna zbabele, ale v okamziku, kdy je skutecny protivnik stat, bych to za zbabelost neoznacoval.
- Branit a pripadne si odsedet. To je velmi odvazne a slechetne, ale mozna trochu blaznovstvi ve stavajici situaci.
- Upozornovat na tento problem, treba tim, ze budu vsude opakovat, ze za techto podminek se bojim mit ZP, bojim nosit a bojim kohokoliv neznameho branit jakoukoliv zbrani, cimz se zhorsuje bezpecnost vsech. A doufat, ze to casem nasere dost lidi, aby se z toho stalo tema treba pri volbach a zacalo se to resit.
- Vyhledavat pripady, kdy se nekdo branil a snazit se tem lidem pomoci. Treba tim, ze jim prispeju na pravnika. Ale tam je potreba mit nejakou uroven jistoty, ze to je skutecne tak, jak ten clovek tvrdi a ze neprispivam na obhajce nekomu, komu bych prispivat nemel. Jenomze jak to zajistit? Policie mi asi tezko da dukazy z mista cinu jenom proto, ze jsem ochoten prispet nekomu na pravnika.

Vlastne ani nevim jestli, kdybych nekdy musel branit sam sebe, je ve skutecnosti vyhodnejsi zachovat se podle zakona (tedy zustat na miste, zavolat policii a riskovat, ze nekomu jebne a zkusi za to zavrit me), nebo zmizet (a riskovat, ze me najdou a budou moje zmizeni povazovat za "priznani", ze vsechno nebylo uplne kosher, prestoze jsem se ve skutecnosti bal jenom naseho soudnictvi).

Všechno přichází s výcvikem a zkušenostmi. Rozhodování před, při a po je méně chybové a máš více času. Někdo to tu už říkal. Cvičit, cvičit a cvičit. Jo, ještě možnost nevycházet z domova.