Dynamko na kolo má na dlouhodobý provoz nedostatečná ložiska a moc nevydrží. Naštěstí starší dynamka na kolo (hliníková z NDR) byla bezkartáčková. Rotující magnet, stojící prstencová cívka a dva hrníčky z ocelového plechu, které tvořily pólové nástavce. Dynamka šla po "oloupání" hliníkového pláště rozebrat, vybrat jen cívky s pólovými nástavci a ferritové rotory, které se daly nalepit do skupiny za sebe na jeden hřídel, který mohl být uložený v kuličkových ložiskách. V takové úpravě to bylo nezničitelné zařízení. Dvě soustavy na jednom hřídeli mohly dávat 14V/0,5A= (už při 800 až 1200ot./min, čtyři soustavy dokonce 14V/1A=). Podmínkou ale bylo usměrnit každou soustavu samostatně gretzovým můstkem (4 diody 1N4007), vyfiltrovat kondenzátorem (nejméně 2G2/16V=) a teprve potom spojit do série (nebo u čtyřčete sérioparalelně). Spojit cívky přímo a teprve pak jediným usměrňovačem vše usměrnit (pro nabíjení) se neosvědčilo, protože se většinou nepodaří zorientovat magnety přesně, aby se cívky mezi sebou nepohádaly. Výkon pak není dobrý.
------------------
Klidně můžeš použít i autoalternátor. Ale zcela zruš buzení (to buzení by ti spotřebovalo prakticky celý výkon turbíny). Nevadí, že je alternátor mnohonásobně výkonnější. On ti převede na elektřinu jen tolik výkonu, kolik budeš schopen dodat energie mechanické.
1. Rozlisuj rotor na díly.
2. Vyjmi z "
drápového" rotoru cívku
3. Nechej vyrobit nový hřídel z nemagnetického materiálu (nerez jakosoti 17240, mosaz nebo dural).
4. Zakup kulatý magnet (třeba tenhle
http://www.neomag.cz/cz/katalog/neodymo ... =2,razeni, nebo
http://www.neomag.cz/cz/katalog/neodymo ... =2,razeni,)
5. nech vysoustružit ze železa (nebo původního jádra cívk)y kulatou vložku, která doplní chybějící tloušťku magnetu na šířku původní cívky (není nutné skládat více magnetů na sebe, magnetování bude pro tvé potřeby a výkon dostačující)
6. Slož a slisuj rotor dohromady (nebo slep epoxidem).
7. Vlož do původního alternátoru (samozřejmě bez uhlíků).
8. Výstupní napětí a výkon si podle svých představ seřiď vhodnou volbou převodu mezi turbínou a alternátorem. Ideálně tak, aby při plně zatíženém alternátoru pracovala turbína na otáčkách na které je zkonstruována (tedy aby ji alternátor nedusil a nepodtáčel, ale aby se ani zbytečně nerozbíhala naprázdno).
------------------
Zapalování z Pionýra, Stadiónu nebo Babety také není špatné (až na "mrtvé polohy" komplikující hladký rozběh). Ba i ruské zapalování (magneto) od stacionárních motorů (např. z malé vojenské elektrocentrály) jde použít jako malý generátorek - magnet se točí na hřídeli s kuličkovými ložisky, cívka je ve statoru stojí a když se zruší přerušovač a dráty, co k němu původně vedly se vytáhnou ven, je to schopné to dávat střídavý proud. Vysokonapěťové vinutí magneta není v tomto případě potřeba, takže nevadí, pokud je vadné. Ale v takovém případě, neznáme-li jeho stav, je lépe toto vinutí z cívky odstranit aby netvořilo závity nakrátko (rozřezat pilkou na železo a pak opatrně sloupat, aby se nepoškodila nízkonapěťová cívka pod ním).
Většinou je však Pionýr nebo jiné magneto jen 6V zařízení a tak bude nejspíš zapotřebí cívku převinout dvojnásobným počtem závitů. Je to lepší řešení, než se pokoušet takto nízké napětí zvyšovat pomocí diodového zdvojovače. Protože u takto nízkého napětí už je docela citelná ztráta na diodách. Převinutí cívky ti umožňuje vyvést několik odboček na přepínač (a pak usměrnit) a udělat nejefektivnější věc, kterou můžeš pro mikroelektrárnu udělat - postupným přepínáním na vyšší a vyšší odbočku postupně zatěžovat turbínu tak, aby jsi ji alternátorkem "
ubrzdil" na otáčky, kdy bude mít nejlepší účinnost.
Pokud je turbína udělaná správně, je na cívce k dispozici dostatek vinutí i odboček a je správně zvolený převodový poměr mezi turbínou a generátorkem, pak by při postupném přepínání přepínače směrem k většímu počtu závitů ve vinutí měl chod soustrojí "
těžknout", otáčky se sníží, ale dobíjecí proud postupně stoupat. Až do "
bodu zlomu", kdy s přepínáním na další odbočku sice chod bude dále "
těžknout", otáčky klesat, ale nabíjecí proud začne klesat. Soustrojí je potřeba nastavit před "
bod zlomu". Tehdy je optimálně přizpůsobeno množství vody, která je k dispozici ve vztahu se stavem nabití akumulátoru a jeho napětím. Nalezení tohoto bodu, kdy turbína a generátorek dobře spolupracují je velmi důležité a pokud soustrojí pracuje mimo režim, většinou z vody "vytěží" jen zlomek energie.
Pokud nelze odbočky zřídit přímo na cívce generátorku (magneta zapalování), nechce se vám z nějakého důvodu do generátorku zasahovat (nebo potřebujete mít ovládání daleko od generátorku pěkně v teple místnosti) je možné za generátorek vřadit autotransformátor doplněný o dvoudiodový usměrňovač a nabíjet 12V akumulátor.
- prizpusobeni-generatoru-autotransformatorem.gif (4.67 KiB) Zobrazeno 21311 x
Takové zařízení jde většinou používat i na hodně kolísavém průtoku (např.jako přenosné do terénu) a vždy se dá nějak "
doladit" aby uspokojivě pracovalo. Jinou možností (bez přepínače a elektroniky) je použít na generátorku několikastupňovou řemeničku a přizpůsobení k turbíně provést postupnou změnou převodového poměru, až je opět nalezen "
pod zlomu" a situace, kdy je nabíjecí proud při momentálním průtoku turbínou co největší. Totéž co zde píši o přizpůsobení platí pro jakýkoli "
otáčkově měkký" hnací stroj a generátorek s předem neznámou velikostí zatížení (různě vybitý akumulátor), tedy platí i pro vodní kolo, parní turbínku či větrnou vrtuli.