HURIKÁN KATRINA - JAKÉ POUČENÍ?

[Maximus]

HURIKÁN KATRINA - JAKÉ POUČENÍ?
Doc. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.

Hurikán Katrina, který na New Orleans udeřil plnou silou v úterý dne 31. srpna 2005, byl z pohledu nejen Američanů – obyvatel z dané oblasti, Američanů z celých Spojených států, ale všech zdravotnicky velmi vyspělých zemí velkým poučením.

Američany překvapilo, že scény, které znali z televizních přenosů ze Somálska, z Indonésie, kdysi z Vietnamu nebo nyní z Iráku, se náhle mohou stát realitou přímo u nich doma.

Náhle pochopili, že i jejich země, kterou vnímají jako téměř celý kontinent s pocitem globální převahy až hegemonie a vedoucí i v technologii zdravotnictví, může náhle zažít tak obrovské selhání systému, který do té doby fungoval prakticky stereotypně.

Samozřejmě, že hodnocení se dostavilo hned poté a bylo poměrně zdrcující:

Neexistovala žádná konkrétní koncepce, ušitá na míru danému městu s převahou sociálně slabých amerických obyvatel. Nikdo nezvážil, že mezi obyvatelstvem, nezcela adaptovaným na bělošské americké poměry, je velké množství osobních zbraní; že tito obyvatelé je mohou použít, protože snadno propadnou anxiozitě, strachu z nejistoty, svému archetypálnímu chování a jednání, snadno se uchýlí k rabování a vandalství; že mezi postiženými bude jen 15 % těch, kteří si dají v konkrétní situaci vyšší cíle než se prosadit pouze s vlastním pudem sebezáchovy a uplatněním své rodiny pro příděl balené vody či pro místo v autobuse k evakuaci.

Nebyla vypracována logistika pro podobnou náhlou katastrofu, která tisíce lidí uvězní v naprosto primitivních podmínkách a bez zajištění stany, pokrývkami, potravinami, vodou, hygienickými možnostmi. Zásobování přišlo pozdě, vrtulníky; evakuační autobusy neměly žádný jízdní řád ani stanoviště. Děti postižených, které byly vyzvány, aby se zásobily , protože budou evakuovány přednostně, přišly v sandálcích bez pat a nesly si své plyšové hračky – bez pokrývky, bez báglu s hygienickými potřebami a převlečením.

Specifické prostředky a organizační model, jak zvládnout desetitisíce náhle vzniklých bezdomovců především ze sociálně, hygienicky i kulturně méně vybavených obyvatel, z části imigrantů a bezprizorných, analfabetů a neznalých angličtiny nebyly vůbec připraveny.

Flexibilita většiny nasazených posil byla mizivá. Denně přicházely stovky pracovníků Amerického červeného kříže a desítky zdravotníků z mnoha míst USA, aby se jako dobrovolníci nabídli pro prospěšnou činnost. Jen minimum z nich mělo náležitou představu, že se tato činnost bude lišit od jejich každodenní torakochirurgie či jiné specializace; že největší nedostatek bude praktických lékařů, infekcionistů a epidemiologů,pediatrů, chirurgů obecné chirurgie, porodních asistentek, všech, kteří si umí poradit se spontánními porody na stadionu, s dekompenzovanými diabetiky bez rezervy inzulinu stejně jako se střelnými poraněními.

Teprve v průběhu několika dnů bylo jasné, že běžné represivní složky nezvládnou chaos, násilí a zcela anomální až gangsterské komunitní poměry, které zavládly, že je třeba povolat dokonce příslušníky armády k udržení pořádku a systému v záchranných pracích.

Vybavení a zdravotnické vybavení - balená voda, suchá strava, inzulin, běžný zdravotnický materiál, vybavení pro novorozence a kojence, pro seniory a handicapované byly naprosto nedostatkové; v době, kdy se šířila hygienicky neúnosná situace nebyla dezinficiencia, nebyly pokrývky pro chlad; nebyla antibiotika.

Transportní prostředky, vzájemné chování: Evakuačních autobusů byl nedostatek; zacházení organizátorů na místech soustředění bylo na rozdíl od běžně přátelského chování amerických občanů bezskrupulózní v konfrontaci s hypohydratovanými, špinavými, hladovými lidmi.

Zdravotnická činnost

Minimum zdravotníků zůstalo v budovách nemocnic bez infrastruktury – zdrojů elektřiny, tepla, světla, tekoucí čisté vody, bez možnosti zobrazovacích metod a laboratorních testů; přesto tito vytrvalí a navíc přicházející dobrovolníci byli schopni zachovat optimismus, spojit se se zcela neznámými kolegy do nových týmů, zorganizovat zdravotnický servis, operativu, evakuaci podle START systému. Medicína se náhle vrátila zpět o století a flexibilita se schopností improvizace se stala základem úspěchu

Největším fungujícím celkem, ale zčásti zaplaveným se suterénem pod vodou zůstala Ochsner Clinic Foundation, další byla New Orleans´ Charity Hospital pro nemajetné a chudé. Zde zdravotníci – lékaři specialisté, nelékařští pracovníci či dobrovolníci ze vzdálených oblastí USA vytvořili tým, kde se každý ujal činnosti, která byla třeba a kterou řídil krizový management. Měli štěstí – byli mezi nimi pediatři, infekcionista, epidemiolog, farmakolog. Dokázali zorganizovat výpad do nejbližší části města, naplněné frustrovanými skupinami převážně mužů se střelnými zbraněmi, do napůl zaplavené hlavní lékárny, odkud donesli za podmínek ohrožení vlastního života rozčileným davem potřebnou zásobu hlavních léků pro další provoz.

I pro dobře federálně organizovaný Červený kříž ( American Red Cross) byla katastrofa v New Orleans se svými několikadenními zdravotními katastrofickými důsledky největší výzvou, kterou kdokoli z členů a aktivistů pamatoval. Washington D.C. vyslal okamžitě své týmy na místo a od 1. září pracovali organizátoři a zdravotníci Červeného kříže denně 16 hodin, aby zajistili vodu, stany, pokrývky, léky, první pomoc a hygienickou a antiparazitární prevenci, zajistili léčbu inzulindependentních diabetiků, transport čerstvých střelných poranění na chirurgické pracoviště a realizovali ve velmi rizikových místech spoustu dalších a nezbytných požadavků..

Medicínský týdeník se světovou prestiží New England Journal of Medicine po zvládnutí akutní fáze celé katastrofy se okamžitě ujal jejího zpracování, aby nestačila vyvanout ani její odborná ani její emocionální atmosféra, kterou hurikán Katrina tak nečekaně přinesl.

Věnoval problematice odborné články, proložené autentickými prožitky a sebereflexí lékařů především z nemocnice Ochsner Clinic Foundation a New Orleans´Charity Hospital, které nesly největší non-stop zátěž celého úvodního období před evakuacemi a za naprosto chaotických a zdravotnicky zcela nouzových podmínek.

Obě skupiny sdělení – odborné i osobní zpracování vystihují i mezi řádky všechny momenty, které přičítáme medicíně katastrof, která nečekaně udeří do zajetých kolejí každodenní medicíny, zaměřené na jednotlivého pacienta a jeho optimum.

Odborná sdělení ukázala:

Na JIP zrušili všechny centrální i.v. vstupy, aby předešli katétrovým infekcím a sepsím. Maximum léků se začalo podávat perorálně.

Z laboratorních možností zbylo pouze POCT vybavení pro krevní plyny, iontogramy, glykemie bylo možno určovat glukometry.

Američané, zvyklí na pravidelné pití CocaColy s kofeinem, měli první dny abstinenční bolesti hlavy – do velké lahve vody byla proto rozpuštěna nesteroidní antiflogistika – analgetika z příruční lékárny, aby se subjektivní cefalea zmírnila a nenarušovala koordinaci a konstruktivní poměry v týmu.

Náhle se zjistilo, že mít dobře svítící baterku je pro večerní vizitu základní podmínka. Ale baterie došly čtvrtý den a v temných chodbách bylo nutno vodit pacienty i ve dne – dodávka tereních svítidel z urgentního příjmu byla považována za výhru v boji s tmou.

Toalety byly čtvrtý den nepoužitelné a Clostridium difficile se stalo reálnou hrozbou – většina pacientů dostala průjem, což při nedostatku balené vody a infuzí bylo kritické. Metronidazol se stal pravidelně podávaným lékem všem pacientům i kolegům zdravotníkům.

Zahájily se přesně dodržované 12-hodinové směny od 7 do 19 hodin s noční směnou stejné délky – od 19 do 7 hodin. Jeden z velmi aktivních kolegů, který přetahoval povolenou délku směny s nejlepšími odbornými úmysly, měl po 48 hodinách problémy s vyjadřováním – nenacházel vhodná slova – a stav se stále zhoršoval do inkoherence.

Část lékařů (méně sester) musela vzít střednědobé hypnotikum, aby vůbec usnula po naprosté změně cirkadianního režimu a náplně činnosti.

Zorganizovala se i duchovní služba, dokonce si zdravotníci narychlo sestavili malý pěvecký sbor, aby udržovali i nepracovní pozitivní atmosféru, aby nevykolejili ze vzájemného slušného chování. Ačkoli je New Orleans na jihu USA, přicházeli na bohoslužbu i na zpěv zdravotníci spolu s pacienty, bílí i černí, chudí i dobře postavení a společně se modlili za brzké překonání katastrofy a krize.

Přijela samozřejmě i masmedia – TV do nemocnice – a byla v danou chvíli považována za výborný nástroj, který pomůže ukázat poměry i potřeby všem v USA, kteří žijí v klidných poměrech a zvýší pomoc z nepostižených oblastí.

Zdravotníci byli konfrontováni s ozbrojenými pacienty - jedinci, schopnými v dané chaotické situaci všeho. Velmi jim pomohli v této situaci duchovní.

Po skončení celého velkého úkolu zhodnotili zdravotníci, že pravděpodobně nejdůležitějším momentem bylo vytvoření kreativního zdravotnického týmu, který se chopí své činnosti – péče o pacienty v reálných podmínkách, a současně se věnuje péči o zachování svého týmu, své profesní komunity na lidské úrovni vzájemných vztahů.

Naše masmedia asi nevystihla celou hloubku hurikánu Katrina v jeho významu nejen pro medicínu katastrof, ale pro změnu chování obyvatelstva za náhlé krize velmi značné intenzity a s velkým počtem soustředěných a nezajištěných obyvatel.

V našich kinech byl nedávno na programu film Válka světů. Prošel kiny také bez velkého zájmu. Ale když si z jeho obsahu odmyslíme typicky americko-hollywoodský happy-end a technické sci-fi, zůstane jeho základ - výpověď o překvapené, nepřipravené společnosti, o psychologii davu v tísni, o nasazení armády se stereotypní doktrinou – a všechny tyto momenty mají jen několik málo světlých výjimek. Jsou i ve zdravotnické činnosti postaven na rozhodných a organizačně schopných jedincích, kteří se chopí bez zdržování právě těch činností, které jsou v dané chvíli nejpotřebnější – ve filmu je jejich prezentací narychlo postavená dřevěná plošina, odkud bodrá žena středního věku vyzývá megafonem k dárcovství krve a na lešení visí velký orientační plakát. Kolem se chaoticky valí hostilní dav ke zcela nepostačujícímu přívozu přes řeku.

Cranmer H: Volunteer work – logistic first. New Engl J Med 353, 2005; 15: 1541 – 1544.

Henderson GS: Finding Supplies. New Engl J Med 353, 2005; 15 : 1542.

Greenouhg PG: Kirsch TD: Public health response – assessing needs. New Engl J Med 353, 2005; 15: 1544 – 1546.

Frohlich ED: Aftershocks. New Engl J Med 353, 2005; 15: 1545.

Nieburg p, Waldman RJ, Krumm DM: Evacuated populations – lessons from foreign refugee crises. New Engl J Med 353, 2005; 1545 : 1549.

Cohen AJ: Lethal levels. New Engl J Med 353, 2005; 15: 1549

Berggren R: Unexpected necessities – inside Charity Hospital. New Engl J Med 353, 2005; 15: 1550 – 1553.

Henderson GS: Triaging Tragedy. New Engl J Med 353, 2005; 15: 1551.


Klíčová slova : Hurikán Katrina; Medicína katastrof; Logistika katastrof

Key words: Hurricane Katrina; Disaster medicine; Disaster logistics

[MRAK]

No nie som si istý, ale mám podozrenie, že v ČR by to dopadlo podobne, ak nie horšie.

To si nemyslím.
V N.O. hrálo roli velké zastoupení chudých (nevzdělaných, asociálních atd...) černochů /především/ , kteří měli, nebo se následně dostali ke zbraním.
U nás sice jsou různí darebáci a darmošlapové, ale ani zdaleka nejsou v tak velké "přesile" a organizovaní , jako černošká populace na jihu USA. I s tou dostupností zbraní by to nebylo tak horké .... nemluvě o tom, jestli by s nima uměli efektivně zacházet.
(podotýkám, jsem z Mostu, což ke složení místní populace klidně můžeme nazývat takovým malým českým N.O. )
Rozhodně bych si uměl představit , jak se proti místním živlům postavit.

Jiná situace by byla na zmíněném stadioně. To by bylo o hubu, a ani by tam nemuseli být zástupci jiných ras .....

[vitalis]

Práve teraz som na karlovarsku a minimálne 25% ludí sa mi zdá vyslovene divných a dalších cca 25% aspoň čiastočne divných. Je tu velké množstvo sociálnych prípadov ktorí sú bieli ale od tých čiernych sa velmi nelíšia. Možno som divný ja. ( to nevylučujem) Zdá sa mi že sem nepatrím, asi sa budem snažiť odsťahovať. Podobne velmi zaujímavá oblasť sú aj Vejprty a okolie taká malá "česká divočina". Opakovane a často som zažil hlavne verbálne ale aj fyzické ohrozovanie personálu nemocnice a to v mierových " obyčajných, každodenných podmenkach" čo by sa stalo pri rozpade neviem ale asi by sa to viacej vyhrotilo. Čiastočne by sa to dalo riešiť zmenou zákona, vyhlásením personálu verejným činitelom, výcvikom a povinným nosením nabitých zbraní v daných oblastiach a výdatnou dopomocou polície ktorá pekne spolupracuje už dnes, prípadne aj armády.
Ako sa hovorí " na hrubej pytel hrubou záplatu"
Len upozornujem, ja som nikdy rasista nebol, to oni si ma tak časom vychovali...

[Max]

Hodně podobné pocity ze složení obyvatelstva mám poslední dobou i já Já tedy pobývám v ústeckém kraji, ale je to prašť jak uhoď.

[MRAK]

Hehe, mě připadá "divných" asi 80% místní populace ......

ústecký kraj, tepláků ráj

jdu si otevřít trezor, pohled na vypulírované zbraně a truhlíky s municí mě vždycky trošku uklidní

[Maximus]

Myslím si, že uvedený článek docela dobře demonstruje chaos, který vyvolala v podstatě lokální katastrofa. Ani stát jako USA s jeho potenciálem, nedokázal tuto situaci rychle zvrátit, přestože většina území USA zůstala nepostižena. Pokud si představím podobně závažnou katastrofu kontinentálního či globálního rozsahu v ČR, tak na události z New Orleans by se vzpomínalo jenom jako na drobnou "šlamastyku".

Pokud by stát přestal sypat sociální dávky, důchody,... a také se zastavila distribuce potravin, energií (elektřina+plyn), léků, phm, tak davy nepřipravených ovčanů by popadl děs a ze stáda oveček by byla naráz smečka hladových a vzteklých vlků.

Nedělám si moc iluze, že by se naše společnost opět dokázala opravdu semknout a společně vzdorovat nepřízni osudu. Samozřejmě to závisí na míře dané katastrofy - ty lokální neřeším, to je zcela odlišná situace. Myslím si, že je již mezi lidmi přespříliš sobeckosti, závisti a zloby. Beru to obecně, jsou samozřejmě místa lepší či horší z tohoto hlediska, ale osudy občanu ČR je velmi poznamenána historií 20. století (zejména Mnichov a 1968, ale i další). Ta řada vzepětí občanské sounáležitosti a kolektivního ducha občanů ČSR/ČSSR/ČR byla vpodstatě vždy odměněna "pádem na hubu" a proto panuje všeobecná skepse a nechuť k nějakému altruistickému chování a vzájemné sounáležitosti (pokud se to tedy netýká vlastní peněženky).

Je fakt, že v případě velkých pohrom v ČR (z globálního pohledu zcela zanedbatelných), se vždy stále najde dost lidí, kteří poskytnou pomoc. Je potřeba si ale uvědomit, že pokud někdo sedí doma v bezpečí a relativním dostatku všeho, tak poslat nějaký obnos či staré věci není problém z hlediska možného omezení "životního standartu". Stejně tak se najdou dobrovolníci, kteří rádi pomohou, ale za podmínky, že je u nich doma vše v pořádku. Pokud nastane situace, že nikdo nebude mít doma vše v pořádku a nikdo nebude moc doma sedět v bezpečí a v dostatku (zejména obvyklého množství "komfortu", zejména pak jídla, tepla a bezpečí) tak pak teprve vyplave na povrch skutečná morálka a ukázalo by se, jaký v nás zůstal potenciál lidské sounáležitosti a schopnost kooperace na překlenutí nesnází plynoucích z katastrofy, která by nás společně postihla.

[alibaba]

Baton Rouge je francouzske jmeno kam Anglie poslala ty nespokojene rebely z Canady ,meli tam vsichni chcipnout na malarii atd . Jenze oni prezili a dnes se nazyvaji Cajun a tak to jsou potomci tech co prezili vystehovani kdyz vlastne byla 1 svetova valka co se ji rikalo sedmileta a zacala roku 1753.....Nuceni osadnici nabarvili krvi dreveny kul a zarazili jej do zeme a kdo to prekroci tak bez vyzvy strili a rikali tomu baton rouge a ta francouzstina se tam drzela asi do roku 1960 na az dnes vymizela ....New Orleans kdyz staveli mesto v 18 stoleti kazdy vedel ze mesto je pod urovni more a muze byt zaplaveno .
Cajun si zili dobre zatimco kolem se vali mrtvoly strileli aligatory a splachovali zachod pivem a proste to byla jedina slozka obyvatelstva co byla pripravena a to co jste videli byli jen nepripraveni lidi a proste velci ignoranti.....

[singleshooter]

s clankom mozem iba suhlasit, ale niekedy davnejsie som cital aj inu analyzu, kde bolo vysvetlene preco boli zachranne prace take neuspesne, ze na veducich a rozhodujucich funkciach boli neschopni a nekompetentni cernosski funkcionari.

okrem ineho prave minuly tyzden som videl na youtube na temu katrina zopar zaujimavych videii. guverner poziadal o pomoc policiu a narodnu gardu. ich uloha okrem ineho bola aj odzbrojovat obcanov tj. aj tych co mali legalne drzane zbrane. cast vojenskych velitelov takychto jednotiek ako vyplyva z diskusie pod videami odmietla splnit guvernerov rozkaz z dovodu, ze porusoval ustavu dodatok 2.

https://www.youtube.com/watch?v=kf8trl69kzo