Rozpad.cz

Tak na psy docela platí zrovna pepřáky.
Já se denně pohybuji po "psích loukách" a nikdy jsem problém se psem neměl. Jsem takový psí typ, že mně nežerou ani nejzuřivější kavkazáci, bandogové ba ani jezevčíci. Bezelstný pohled chudého duchem odzbrojí každého psa

Tiež nechápem, prečo by ma mal pes napadať. Ešte sa mi to totiž nestalo. Vždy napadnem prvý ja jeho a poškrabem ho za uchom....
A tiež už mi bolo povedané, že som prvý, čo sa odvážil maznať sa s ich stredoázijcom, alebo že som prvý, koho sa ich pitbul zľakol a pod....
Kamarátovi som vodítkom zošvihal vodítkom jeho pitbula, po tom čo napadol bezdôvodne malého čokla a nereagoval na povely... Pitbula som videl druhý raz v živote a ..... kamarát mi ho už nedoviedol. Pitbul bez výchovy -
Na psov treba po dobrom a dovoliť im len odtial-potial. Oni cítia strach, vo svorke sa v nich prebúdzajú inštinkty lovu, ale pokiaľ sa po okolí nebudú potulovať polodivoké svorky, je nezmysel sa proti nim vyzbrojovať.

Skôr si treba zájsť na cvičák a čosi sa o správaní k psiskovi naučiť. Jeho reč tela, gestá, ako sa nechať bezpečne očuchať, čo už považuje za ohrozenie a pod.... To máš potom stále so sebou a nikto Ti to nezoberie.... také psie Aikido

Sorry, že odbočujem, ale téma obrany proti psom sa tu dosť často vyskytuje a mnohí to riešia rôznym "náradím", čo nepovažujem za správne.

Jistě, že se psoví dá ubrání holýma rukama. Chce to ale mít zkušenosti. Že počítám s napadením psem, neznamená, že nemám psy rád Co nemám rád jsou "psíčkaři. Majitelů psů si naopak vážím. A že netřeba počítat s napadení psem můžete vysvětlovat několika pokousaným dětem od cizích psů v mém okolí a jejich rodičům. Podotýkám, že ty děti byly velmi malé a psů si nevšímaly.

pri čitaní jedného z tých troch príspevkov sa mi živo vybaví jaké by to bolo v fajn v podaní p. pitkina
nebudem menovat ktorý to je, lebo dotyčný dost tažko znáša kritiku svojich nezmyslov.

k veci. existujú jedinci ktorí potrebujú osobnú skúsenost na to, aby pochopili.
existujú aj nelogické a nevyprovokovane útoky.
kdo je pripravený, neni prekvapený.

peace

DES - Uklidni se prosím. Stačí říci svůj názor a nemusíš debatu hned hrotit.

Apokalyptik má pravdu v tom, že 99% psů je ve skutečnosti neškodných. U toho zbývajícího procenta lze většinou predikovat útok nebo nepřátelské chování a tomu přizpůsobit své chování.

Já jsem u psů narazil na problém ne tak, že by šli po mě. Ale to, že jdou po mém psovi. Zvlášť když jsem měl blbého zlatého retrívra, nevím proč, ale nenáviděli ho snad všichni psi z ulice a nejednou se na něj nějakej vrhnul. Tady se mi nejvíc osvědčilo použití pepřáku.

Teď máme JRT a naštěstí zatím bez problému, ale to je spíš tím, že už bydlíme na vesnici a na procházce potkáme buď bezproblémové psi nebo takové které se páníček bojí pustit z vodítka, takže pohoda.

Takže jsem drahou na venčení vybavil pepřákem, ale potřeba zatím naštěstí nebyl.

Pokud má páníček na volno takovýho nezvladatelnýho psa co útočí na ostatní psy, měl by z výchovnejch důvodů tim pepřákem dostat taky.

Úplne súhlasím, častokrát sa stretávam so situáciou, kedy je pes milý a priateľský, ale majiteľ je agresívny magor.
Alebo niektorí si kúpia veľkého a temperamentného psa, nemajú skúsenosti ani potrebnú osobnosť, pes ich po odrastení prekročí v hierarchii svorky a to je koniec. To sú potom samé prúsery.
Deti a pes, to je problém..... decká berú psa ako hračku a častokrát musí mať pes nenormálnu trpezlivosť. Decko nemá ešte tak koordinované pohyby, niekedy stačí rýchly pohyb a pes to berie ako ohrozenie. Oproti tomu napr. bojoví psy zbožňujú deti a častokrát na ne skočia, len aby ich poolizovali. Väčšina deciek sa zľakne a môže byť z toho averzia na celý život. Deti treba zvykať na prítomnosť psa, nenechávať bez dozoru spolu, aby si nerobili zle. Keď sa decká medzi sebou bijú, pes často rozbraňuje, čo tiež neni ideálne.
Najväčší problém je, keď strážny pes vníma ako svoje teritórium aj časť verejného územia. Bežne toto robia SAO a to sú fakt medvedi.
Napriek všetkému existujú asi 4 plemená psov, ktoré by som nechcel stretnúť navoľno a bez majiteľa (Tosa, Rotwík, Kaukazák a Argentínska doga)
Inak, Dikobraz má v tom svojom EDC dáždnik. Keď sa dáždnik vystrelí v určitej vzdialenosti od psa, hrozne sa zľakne. Ale už som to dlho neskúšal.
Aj tak máme ale šťastie, že sa v našich zemepisných šírkach nevyskytujú veľké mačkovité šelmy..... psa ukecáte, mačku NIE.

Mám(měl jsem) dva Beaucerony a mám syna nyní skoro 8 let. Když byl mimino v kočárku,čubička ho opatrovala,kdykoliv se probudil,hlad nebo počůranej jako první hlásila,že něco potřebuje. Pak přišlo období kdy ho neměla moc ráda,protože ji obtěžoval,ale vždy pouze zavrčela a sama odešla. a Nyní je jí devět Míšovi bude těch 8 a jsou opět přátelé,protože to už není to nevypočítatelné mimino co ji tahá za ocas nebo na ní leze. Naproti tomu Mantýsek,bohužel už není mezi námi(dožil se jen 7 let) Byl naprosto božskej,lezl za ním do kočárku jako štěně a když oba trochu vyrostli,mladej ho dokonce vytáhl z pokoje za ocas a vlekl ho po podlaze za sebou a pes ani nepíp,pořád se po něm válel,balil mu hlavu do staré pleny,prostě kámoši. Dnes máme 10-měsíční štěně křížence ohaře/husky a jsou to děsný kámoši,ještě aby ne když jsou zhruba na stejné rozumové úrovni . Jinak napadenej jsem psem ještě nebyl,vyjma na cvičáku jako figurant,ale myslím si,že v případě skutečného napadení jde pes zpacifikovat holejma rukama,byť za cenu kousance,ale jde to.

Mna pred mnohymi rokmi napadla fena vlciaka, dost stara odhadujem tak 8 rokov. Bola otvorena branka na dvor domu a odtial vystartovala. Bola zima, takze som mal na sebe viac vrstiev oblecenia a hruby vatak (pracovne). Fena mi sla rovno na krk. Instinktivne sla moja lava ruka predlaktim pred hrdlo, do nej sa mi zahryzla a drzala. Jedine co mi v tej chvili napadlo, bolo, ze som jej chytil ucho, odtahoval od hlavy a zaroven skrucal (podobne ako ked pridavas plyn na motorke). Fena po par sekundach pustila a zo skucanim usla do dvora. Nasledky - dost velke modriny na lavom predlakti a ked ma fena videla (dost casto som okolo musel prejst) dekovala sa z oci

Na mě pes v reálné situaci ještě nikdy nezaútočil.

Přesto jsem se již mnohokrát se psy různých tvarů a velikostí již mnohokrát pral. Přítelkyně dělá obedience, takže mezi psy trávím spoustu času.
A jestli jsem se něco naučil, tak úplně vždy je to páníčkovi. Fakt si nevybavuji situaci, kdy by první impulz k útoku nepřišel od páníčka/psovoda. To jsem vyděl psa, který pokousal několik svých majitelů. Pak měl jít na injekci, protože prý byl nezvladatelný. Nakonec se dostal do rukou opravdu zkušenému páníčku a ten jej vychoval, tak že rotvajlera pak venčila holčička, která mohla mít sotva poloviční hmotnost.. Je pravda, že při obranách byli přihlížející insturování, aby měli ruce podél těla a pokud se na ně pes podívá, ať sklopí zrak.. Fungovalo to..

Co se obrany týká, tak mně osobně se jako jeden z vhodných způsobů, jak zabránit pokousání připadá vhodně načasované uhnutí - tak psa velice pravděpodobně zcela zaskočíme a sebereme mu jeho zažitou představu o tom co bude následovat. Velice často to zkouším na svém maliňákovi. Vím, že to je do jisté míry dost specifický pes na trénování. Protože maliny když se jdou zakousnout, tak se rády proletí a to tak že značně (útočí pak díky veliké energii... hmotnost psa & jeho rychlost & to že letí vzduchem = všechna energie se pak přenáší do kousnutí).. Jenže když se odrazí k poslednímu skoku a já uhnu, tak už nemá způsob jak korigovat směr útoku.. Časem zkoušel odhadovat jestli uhnu nebo provedu něco jiného a jeho útoky ztratili razanci.
Ano, mnozí z vás budou argumentovat tím, že to byl trenink/hra. Ale myslím, že pohled na tu hru by vás přesvědčil o tom, že je dost reálná a hlavně se psem, který je nato cvičený.

Suma sumárum se domnívám, že člověk bez značné zkušenosti se psy nemá reálnou šanci se útoku bez slzáku či jiného obranného prostředku ubránit. Zkušený člověk co se psům věnuje tu šanci do jisté míry má a jeho obrana musí být intuitivní a přesně cílená a to plemeno od plemena (rotvik spíš spolehne na svou hmotnost a sílu, zatím co malina spíš na svou výbušnost, rychlost a agresi). Stejně tak by člověk měl připravovat svoje děti. Učit je, že pes je stovření, které vnímá a cítí, které přemýšlí. Ať děti naučí, že pes nekouše jen tak. Kousne, až když bude mít důvod. A to samé i s návštěvou. Když přijde návštěva a vy máte doma "problémového" psa, tak při vstupu na území psa musí návštěva dát psu jasně najevo, že nepřišli, aby mu sebrali jeho teritorium nebo misku s jídlem (opět poučení z chyby, jednou jsem dovolil návštěvě, vjet na pozemek na motor. Tzn. řidič měl helmu a to není úplně běžná pokrývka hlavy, takže malina si šel bránit svoje a já ho musel ukecávat, aby to moc neřešil - dopadlo to v pohodě)

Modřiny přes vaťák/zimní bundu je normálka. Stopro by jsi se nenechal zakousnout ani v tričku v létě. Pejsky mám moc rád,to kroucení uchem je asi nejmíň devastující obrana. Neumím si představit psa zabít,ale když by držel za ruku tak ho jde zlomit druhou přes nohu,ale pouze teoretizuji,nebyl jsem k tomu zatím donucen. Většinou psa dostanu na mazlení,dost mě mají rádi samo i cizí.

V tomto pripade asi aj v tricku. Moja reakcia bola spontanna, nepremyslal som o tom a ani predtym nenacvicoval. Fena po mne vystartovala bez signalu. Prechadzal som po chodniku okolo otvorenej branky. Ked som neskor konzultoval tuto udalost s policajnym psovodom, skonstatoval, ze som mal vlastne stastie, ze utocila vrchom . Nem ovciak a hlavne feny vraj idu skor po rozkroku (necvicene na utok) a makkych castiach tela - slabiny pohlavie bok podpazusie podkolenie.
No neviem ci by si 50kilove tela visiace na ruke este nejak lamal cez nohu. Ak by ten pes nebol uplny dement, tak pri naznaku "nepohodlia" zmeni polohu, na sekundu pusti a zahryzie sa na ine miesto (stale hovorim o necvicenom psovi s prirodzenymi instintkmi, typicke pre primitivne plemena a velke psy plemena Carl von Bahnhof).
AK by teda visel na ruke, skor by som skusil sa na neho hdoit a celym telom ho pritlacit o zem (aj ked bude jeho zahryz asi velmi boliet) a znehybnit mu minimalne prednu cast tela vratane hlavy, nech nemoze trhat. Volnou rukou ( v pripade nevykastrovaneho psa) sa snazit mu troska podrvit gulky, alebo mu priskrtit vzduch. Objatim okolo tlamy a nufaka, alebo zamkom na krku. Idelane v tomto pripade je priskrtit mu karotidy a uspat ho. Vsetko to vsak chce byt pripraveny na bolest, nespanikarit a hned reagovat. Ak nie prakticke cvicenie tak aspon mentalne. V mysli sa pripravit a prehrat si celu situaciu ( v ramci napriklad meditacie doma). Z podvedomia pri utoku psa uz nejake informacie do mozgu aspon ciastocne prejdu a clovek ako tak automaticky reaguje.

A nakoniec, ja sa tiez radsej so psom pohram a vyskrabkam ho do nirvany, ako by som s nim mal bojovat Ale vdaka nesvojpravnym majitelom je hromada zvierat ktore su dementne a ani o tom nevedia

Baca píše: A nakoniec, ja sa tiez radsej so psom pohram a vyskrabkam ho do nirvany, ako by som s nim mal bojovat Ale vdaka nesvojpravnym majitelom je hromada zvierat ktore su dementne a ani o tom nevedia

Tady je o tom krásnej článek
http://petrpecina.blog.idnes.cz/c/42357 ... imaji.html

UZ som to raz cital V tychto pripadoch pomaha len jedno. Pri dalsom stretnuti s volnym nezvladnutelnym psom a panickom majucim uplne v prdeli - plynovka, nonivamid s koncentraciou na medvede a vypalit psovi do ksichtu z metra. Poprve sa pes okamzite nauci na cloveka neskakat (aj tie najtupsie plemena to dokazu) a panicek zmeni trasu svojej nezodpovednosti. V pripade utoku panicka na mna dalsia rana do ksichtu dotycneho idiota

Neustále tady s pesama blbnu a vždy skončej byť zakousnutý v mojí levačce ohnutý jako loupák přes moji nohu,pravačkou jdu po slabinách. Občas se i povede ho spacifikovat bez zákusu,ale to si jen tak hrajem,určitě to nechci zkoušet v akci na cizím psovi,i když zadarmo by nás/mě asi nedostal. Není to tak dlouho co mi u obchodu stálov cestě k autu takové uvázané telátko bez košíku,tuším bordeaux doga,či jak se to píše,určitě by šel obejít,ale mám psi rád tak jsem šel nejkratší cestou ke dveřím řidiče. Spustil děsnej kravál,ale po pár slovech z mé strany,bych ho snad i odvezl,panička byla ještě v obchodě,pesani jsou kámoši

Pred rokom a pol som bol "napadnutý" Írskym Vlkodavom..... Makali sme na bicykloch po lese a na malej čistinke sa na mňa vyrútil Vlkodav ako krava a reval ako tur .....
Pretože je to jedno z mojich najobľúbenejších plemien, skočil som rýchlo z bicykla na zem a rozbehol som sa rovno oproti psiskovi, ktorého som identifikoval ako odrastené šteňa.... Pesisko sa rozbehlo za majiteľom, schovalo sa za neho a odtiaľ na mňa naďalej vystrašene štekalo..... Bolo chúďa také vyplašené, že sa k nemu nedalo ani priblížiť, napriek vľúdnemu tónu, ktorým som sa mu prihováral. Niečo ako hláška zo Slunce, seno, erotika - "Velebnosti, vždyť to je ješte štěně"
Skrátka obrovské šteniatko, ktoré by bežného človeka, možno zo zlou skúsenosťou vystrašilo k smrti....

Tak chlapy,čerstvá zkušenost děda od vedle má nevychovaného 7 letého NO a přišel pro mne že přijela veterinářka na očkování,jestli bych ho nešel podrže. pes se totiž o sebe neskutečně bojí,takže pokus o nasazení košíku selhal,pes chytil amok,ale po prokousnuté ruce nad loktem a zápěstí na levačce jsem ho dostal pod sebe. na žádost veterinářky jsem se dostavil do FNHK,od doktora to teda bolelo víc než od toho psa,docela se v tom zápěstí porochnil. asi za to jak jsem byl na recepci ftipnej,zahlásil jsem pokus o sebevraždu,když už jsem měl tak hezky zkrvavený obvaz na zápěstí

Byt ftipny sa nie vzdy vyplaca

Václafe, Václafe, ty si ale poriadny fták ....
Do řiti Ťa mal pokúsať