Civilne vyuzitie UZ 6
Napsal: 08.11.2015 22:25
Zdravim vospolok.
U nas na Slovensku predava MO byvale zenijne kryty UZ6.
Ma niekto prakticke skusenosti z vojenskej sluzby s tymito krytmi?
Ma niekto prakticke skusenosti s vyuzitim tychto krytov pre civilne potreby?
Predavaju sa za smiesne peniaze 800-2000eur . Cena je v zavislosti od stavu a tvaru UZ6.
Ak zacneme s kalkulaciou, mam ten dojem, ze len jedny protitlakove dvere take, ake su na nich standardne osadene, maju vyssiu cenu aj s osadenim, nez cely kryt.
A velmi cenna deviza: Vsetky povolenia na stavbu vyriesene - stat to predava s LV a zakreslene v katastralnej mape - tudiz legalne vlastnite podzemnu stavbu.
Zakladne informacie dostupne z netu:
Úkryt typu ÚŽ-6 je představitelem koncepce prefabrikovaných objektů, masově budovaných již od počátku 60. let minulého století ženijními útvary ČSLA a útvary PS nejprve v pevnostní linii polního opevnění při hranici Československa se SRN (tzv. OPO, od r. 1962) a později, v rámci TRHS a zodolňování ZPS, i po celém území republiky. Jedná se o úkryty buď primárně s funkcí pracovní (pro činnost štábů na velitelských stanovištích), nebo odpočinkovou (v místech předpokládaného soustředění vojsk, u bojových palebných postavení). Úkryty pro zdravotnickou službu či větší speciální pracovní úkryty (větší předsíně, dva a více vchodů, 4 dveře Ždv-2) byly označovány jako ÚŽ-7 (dvakrát delší úkr. místnost) a ÚŽ-8 (třikrát delší místnost oproti ÚŽ-6a). Obdobně z prefabrikátových rámů byly konstruovány i další drobné, palebné objekty a úkryty (KŽ-1, KŽ-2, KŽ-3, KŽ-4, PŽ-1 a později ÚŽ-1, ÚŽ-2, ÚŽ-3), umisťované ovšem pouze na západní hranici v rámci OPO (objekty polního opevnění).
Úkryt ÚŽ-6 vývojově navázal na předcházející řadu úkrytů KŽ, sestavených z úzkých rámů Žra-4a. ÚŽ-6 byl vyvinut ve čtyřech základních modifikacích.
ÚŽ-6a
- vstup chodbičkou se schody
- přístupová chodbička lomená, krytá protitlakovými a trojicí protiplynových dveří
- protáhlá úkrytová místnost 1,8 x 6,0 metrů
(tvořená 12 ks ženijních rámů Žra-16 širokých 50 cm)
- nouzový výlez umístěn v podélné ose objektu
- nejčastěji budovány v rámci TRHS (Teritoriální radiační hlásné sítě), ale i v systému polní obrany západní hranice
- kapacita: pracovní (6 osob), odpočinkový (10 osob) či pro nouzové ukrytí až 25 osob
- užitná plocha místnosti 10,8 m2
ÚŽ-6b
- vstup chodbičkou se schody
- přístupová chodbička lomená, krytá protitlakovými a trojicí protiplynových dveří
- široká úkrytová místnost 2,3 x 6,0 metrů
(tvořená 12 ks ženijních rámů Žra-19 širokých 50 cm)
- nouzový výlez umístěn napravo od podélné osy objektu
- nejčastěji budovány v místech velení jako pracovní úkryty štábů
ÚŽ-6c
- objekty obvykle méně zahloubené pod niveletu terénu (chodbička se 2 až 3 schody), což souvisí s jejich umisťováním v méně exponovaných místech
- v praxi byly však objekty budovány ne s oboustranně přístupnou chodbičkou ze zákopu, jak naznačuje výkres, nýbrž s levostranně či pravostranně lomenou chodbičkou, uzavřenou navíc mřížovými vrátky (jak osvětluje schematický obrázek)
- krátká úkrytová místnost 1,8 x 4,0 metrů
(tvořená 8 ks ženijních rámů Žra-16 širokých 50 cm)
- nejčastěji budovány jako odpočinkové úkryty v místech soustředění vojsk, v bojových postaveních
ÚŽ-6d
- typ úkrytu s větší pracovní místností o rozměrech 6,0 x 4,94 metru
- budován při velitelských stanovištích vyšších stupňů velení
Vstup je hrazen postupně mříží či plechovými dveřmi (osazeny jen na některých objektech), protitlakovými dveřmi ŽDV-2a/b (levostranné/pravostranné), poté dvojicí protiplynových vrátek ŽDV-6/I a jedněmi vrátky ŽDV-6/II s přetlakovými klapkami, tvořícími dohromady protiplynovou předsíň umožňující vstupujícímu chemickou očistu. Za nimi se nachází jediná místnost (úkrytový prostor) o tloušťce stěny 15 cm, z níž naproti vchodu vychází probouratelně (cihelnou vyzdívkou či prefabrikátem) přehrazená šachta nouzového výlezu. Šachta je seshora uzavřena padacím poklopem ovládaným zevnitř a překrytým vrstvou zeminy.
Vybavení aktivovaného úkrytu a vybavení stálé. Úkryty byly plně elektrifikovány (napojení na veřejnou síť nebo mobilní EC), zavedeno bylo elektrické osvětlení 3kVA a ve vnitřní výbavě objektu nechyběla ani filtroventilační souprava (typu FILEK FVZ-100 (FVZ-150), nebo starší FVKPM-2 či FVKPM-1E), vytápěcí souprava typu VVA-6 (5000 - 8000 kcal/hod.) na motorovou naftu či tuhá paliva (případně nahrazená el. olejovým radiátorem 220V/2kW). Další vybavení dle určení úkrytu tvořila souprava k provádění chem. očisty, akumulátor 12 V, palanda, chemické (příp. suché) WC a pisoár v předsíňce, 50 l termonádoba na vodu, plechové vědro, vanička, dřez a vědro z novoduru, případně telefonní přístroj, poličky, židle, skříňky, nářadí (hasákové kleště, plochý sekáč, tyč s ostrým břitem, pilka na železo se dvěma listy, těsnící tmel a novodurová 5 mm hadička) a další specifický materiál. Veškeré vybavení bylo v době míru bezpečně uloženo co možná nejblíže objektu (blízké útvary, tehdejší národní výbory, JZD, podniky či jiné instituce). Stálé vybavení, trvale uložené v úkrytu, představoval pouze sochor, porážecí sekera, krumpáč, lopata a vzpěrná stojka pro vnitřní vybavení (podstavec pro FVZ).
Dimenze ochrany. Úkryt poskytuje kolektivní ochranu proti působení BCHL, radioaktivnímu zamoření (snížení pronikavé radiace 1000x, neutronového záření při zalomení vstupní chodbičky až 2x). U všech prefabrikovaných dílců byla na výrobním podniku (závody Prefa n.p.) požadována minimální pevnost v tlaku 400 kg/cm2 (40 MPa). Stavba jako celek odolá tlaku do 0,2 MPa (2,0 kg/cm2)v čele tlakové vlny, přímému zásahu všech druhů min a granátu houfnice 105 mm či výbuchu dělostřeleckého granátu ráže 155 mm do vzdálenosti 1,5 m od objektu. Cena jednoho objektu se v 60. letech dle modifikace a umístění pohybovala okolo 25 000 Kčs.
Budování úkrytů zajišťovaly v míru ve většině případů ženijní brigády prostřednictvím svých ženijních opevňovacích praporů (jejichž hlavním bojovým úkolem bylo budovat ženijní obranu a místa velení ve prospěch tehdejších motostřeleckých a tankových divizí na směru hlavního úderu nepřítele, případně příčná obranná pásma).
Menší část objektů budovaly bojové útvary vlastními (a mnohdy velmi omezenými) silami. Montáž prefabrikátů na základovou desku probíhala pomocí autojeřábu, jednotlivé rámy se mezi sebou fixovaly 3 mm drátem. Vnější izolace je provedena PVC folií, krytinou IPA nebo textilií IZOCHRAN. Dle prováděcího předpisu měla v nadloží ještě následovat roznášecí vrstva nejméně 1 m makadamu a štěrku, která však v praxi byla často opomíjena.
U nas na Slovensku predava MO byvale zenijne kryty UZ6.
Ma niekto prakticke skusenosti z vojenskej sluzby s tymito krytmi?
Ma niekto prakticke skusenosti s vyuzitim tychto krytov pre civilne potreby?
Predavaju sa za smiesne peniaze 800-2000eur . Cena je v zavislosti od stavu a tvaru UZ6.
Ak zacneme s kalkulaciou, mam ten dojem, ze len jedny protitlakove dvere take, ake su na nich standardne osadene, maju vyssiu cenu aj s osadenim, nez cely kryt.
A velmi cenna deviza: Vsetky povolenia na stavbu vyriesene - stat to predava s LV a zakreslene v katastralnej mape - tudiz legalne vlastnite podzemnu stavbu.
Zakladne informacie dostupne z netu:
Úkryt typu ÚŽ-6 je představitelem koncepce prefabrikovaných objektů, masově budovaných již od počátku 60. let minulého století ženijními útvary ČSLA a útvary PS nejprve v pevnostní linii polního opevnění při hranici Československa se SRN (tzv. OPO, od r. 1962) a později, v rámci TRHS a zodolňování ZPS, i po celém území republiky. Jedná se o úkryty buď primárně s funkcí pracovní (pro činnost štábů na velitelských stanovištích), nebo odpočinkovou (v místech předpokládaného soustředění vojsk, u bojových palebných postavení). Úkryty pro zdravotnickou službu či větší speciální pracovní úkryty (větší předsíně, dva a více vchodů, 4 dveře Ždv-2) byly označovány jako ÚŽ-7 (dvakrát delší úkr. místnost) a ÚŽ-8 (třikrát delší místnost oproti ÚŽ-6a). Obdobně z prefabrikátových rámů byly konstruovány i další drobné, palebné objekty a úkryty (KŽ-1, KŽ-2, KŽ-3, KŽ-4, PŽ-1 a později ÚŽ-1, ÚŽ-2, ÚŽ-3), umisťované ovšem pouze na západní hranici v rámci OPO (objekty polního opevnění).
Úkryt ÚŽ-6 vývojově navázal na předcházející řadu úkrytů KŽ, sestavených z úzkých rámů Žra-4a. ÚŽ-6 byl vyvinut ve čtyřech základních modifikacích.
ÚŽ-6a
- vstup chodbičkou se schody
- přístupová chodbička lomená, krytá protitlakovými a trojicí protiplynových dveří
- protáhlá úkrytová místnost 1,8 x 6,0 metrů
(tvořená 12 ks ženijních rámů Žra-16 širokých 50 cm)
- nouzový výlez umístěn v podélné ose objektu
- nejčastěji budovány v rámci TRHS (Teritoriální radiační hlásné sítě), ale i v systému polní obrany západní hranice
- kapacita: pracovní (6 osob), odpočinkový (10 osob) či pro nouzové ukrytí až 25 osob
- užitná plocha místnosti 10,8 m2
ÚŽ-6b
- vstup chodbičkou se schody
- přístupová chodbička lomená, krytá protitlakovými a trojicí protiplynových dveří
- široká úkrytová místnost 2,3 x 6,0 metrů
(tvořená 12 ks ženijních rámů Žra-19 širokých 50 cm)
- nouzový výlez umístěn napravo od podélné osy objektu
- nejčastěji budovány v místech velení jako pracovní úkryty štábů
ÚŽ-6c
- objekty obvykle méně zahloubené pod niveletu terénu (chodbička se 2 až 3 schody), což souvisí s jejich umisťováním v méně exponovaných místech
- v praxi byly však objekty budovány ne s oboustranně přístupnou chodbičkou ze zákopu, jak naznačuje výkres, nýbrž s levostranně či pravostranně lomenou chodbičkou, uzavřenou navíc mřížovými vrátky (jak osvětluje schematický obrázek)
- krátká úkrytová místnost 1,8 x 4,0 metrů
(tvořená 8 ks ženijních rámů Žra-16 širokých 50 cm)
- nejčastěji budovány jako odpočinkové úkryty v místech soustředění vojsk, v bojových postaveních
ÚŽ-6d
- typ úkrytu s větší pracovní místností o rozměrech 6,0 x 4,94 metru
- budován při velitelských stanovištích vyšších stupňů velení
Vstup je hrazen postupně mříží či plechovými dveřmi (osazeny jen na některých objektech), protitlakovými dveřmi ŽDV-2a/b (levostranné/pravostranné), poté dvojicí protiplynových vrátek ŽDV-6/I a jedněmi vrátky ŽDV-6/II s přetlakovými klapkami, tvořícími dohromady protiplynovou předsíň umožňující vstupujícímu chemickou očistu. Za nimi se nachází jediná místnost (úkrytový prostor) o tloušťce stěny 15 cm, z níž naproti vchodu vychází probouratelně (cihelnou vyzdívkou či prefabrikátem) přehrazená šachta nouzového výlezu. Šachta je seshora uzavřena padacím poklopem ovládaným zevnitř a překrytým vrstvou zeminy.
Vybavení aktivovaného úkrytu a vybavení stálé. Úkryty byly plně elektrifikovány (napojení na veřejnou síť nebo mobilní EC), zavedeno bylo elektrické osvětlení 3kVA a ve vnitřní výbavě objektu nechyběla ani filtroventilační souprava (typu FILEK FVZ-100 (FVZ-150), nebo starší FVKPM-2 či FVKPM-1E), vytápěcí souprava typu VVA-6 (5000 - 8000 kcal/hod.) na motorovou naftu či tuhá paliva (případně nahrazená el. olejovým radiátorem 220V/2kW). Další vybavení dle určení úkrytu tvořila souprava k provádění chem. očisty, akumulátor 12 V, palanda, chemické (příp. suché) WC a pisoár v předsíňce, 50 l termonádoba na vodu, plechové vědro, vanička, dřez a vědro z novoduru, případně telefonní přístroj, poličky, židle, skříňky, nářadí (hasákové kleště, plochý sekáč, tyč s ostrým břitem, pilka na železo se dvěma listy, těsnící tmel a novodurová 5 mm hadička) a další specifický materiál. Veškeré vybavení bylo v době míru bezpečně uloženo co možná nejblíže objektu (blízké útvary, tehdejší národní výbory, JZD, podniky či jiné instituce). Stálé vybavení, trvale uložené v úkrytu, představoval pouze sochor, porážecí sekera, krumpáč, lopata a vzpěrná stojka pro vnitřní vybavení (podstavec pro FVZ).
Dimenze ochrany. Úkryt poskytuje kolektivní ochranu proti působení BCHL, radioaktivnímu zamoření (snížení pronikavé radiace 1000x, neutronového záření při zalomení vstupní chodbičky až 2x). U všech prefabrikovaných dílců byla na výrobním podniku (závody Prefa n.p.) požadována minimální pevnost v tlaku 400 kg/cm2 (40 MPa). Stavba jako celek odolá tlaku do 0,2 MPa (2,0 kg/cm2)v čele tlakové vlny, přímému zásahu všech druhů min a granátu houfnice 105 mm či výbuchu dělostřeleckého granátu ráže 155 mm do vzdálenosti 1,5 m od objektu. Cena jednoho objektu se v 60. letech dle modifikace a umístění pohybovala okolo 25 000 Kčs.
Budování úkrytů zajišťovaly v míru ve většině případů ženijní brigády prostřednictvím svých ženijních opevňovacích praporů (jejichž hlavním bojovým úkolem bylo budovat ženijní obranu a místa velení ve prospěch tehdejších motostřeleckých a tankových divizí na směru hlavního úderu nepřítele, případně příčná obranná pásma).
Menší část objektů budovaly bojové útvary vlastními (a mnohdy velmi omezenými) silami. Montáž prefabrikátů na základovou desku probíhala pomocí autojeřábu, jednotlivé rámy se mezi sebou fixovaly 3 mm drátem. Vnější izolace je provedena PVC folií, krytinou IPA nebo textilií IZOCHRAN. Dle prováděcího předpisu měla v nadloží ještě následovat roznášecí vrstva nejméně 1 m makadamu a štěrku, která však v praxi byla často opomíjena.