Rekonstrukce důlního neštěstí a konec těžby v dolech poblíž Mlýna.
Aneb proč se o něm skoro neví.
Podobnost se světoznámým revírem na Březových horách je "čistě náhodná". Jen se to důlní neštěstí stalo ve skoro stejné době. Snad jen to Mlýnské o něco později. Málo se vědělo a duch dějin už to zavál a taky byly velké snahy o maximální utajení toho následujícího neštěstí.
V úterý 31. května 1892 totiž došlo na dole Marie v Březových Horách k požáru, který způsobil největší katastrofu v historii českého hornictví, při níž přišlo o život 319 horníků březohorských dolů.
Ten Mlýnský komplex byl daleko menší a jen s lokálním významem a celkem neznámý.
Ale i tak se ho katastrofa na Mariánském dole velmi dotkla.
Stalo se tam totiž něco podobného ne-li úplně stejného.
A byla v té době úplně zastiněná katastrofou při které v přepočtu na rozsah důlních děl zahynulo sice daleko méně horníků než v té Marii, ale to bylo způsobeno daleko rozvětvěnějšími a delšími chodbami.
Marie byla sice daleko hlubší, ale ten "Mlýnský" důl nebyl zdaleka tak hlubinný, ale rozsáhlejší.
Parametry Marie:
hloubka 1 100 metrů, 32 pater.
Konstrukce jámy:
profil 6×3 m,
výztuž v celé délce dřevěná, dřevěné věnce o rozteči 1,5 m.
Ve druhé polovině 19. století produkoval důl Marie cca 100 kg stříbra denně a velké množství olova. A v té době, v 80. letech se tento revír stal největším
v produkci stříbra na světě a z vyprodukovaných kovů vykazoval až 2 milióny zlatých ročně a zaměstnával 6 000 pracovníků. Tento úspěšný rozvoj přerušila až ta katastrofa a taky pokles cen stříbra na světových trzích.
Naproti tomu v lokalitě dnešního Mlýna byly rudné žíly spíš bohatší na olovo a stříbra obsahovaly vcelku daleko menší množství.
Ten mlýnský byl z toho pohledu spíš "povrchový".
Ale i tak v něm došlo ke stejnému neštěstí a se stejných příčin.
A krátce po Marii.
Vlastník, vlastníci stejní. A snažili se všemožně vše utajit a narušit policejní vyšetřování. Což se jim v případě mlýnského důlního komplexu dokonale podařilo.
Moci, korupci i penězům se asi i v té době dařilo a podařilo se to fatální sekundární bezpečnostní selhání a smrt mnoha dělníků zatajit nebo nějak ututlat. Až tak, že se to nedostalo ani do tehdejšího dobového tisku a ani v pozdějších pramenech nešlo najít o tomto neštěstí a tamních dolech žádné zmínky.
To až po dlouhém zkoumání místních archiválii začínají "mlýnští historici" vše rozplétat.
A to byli hodně dlouho kritizování za neschopnost, pomalost a svým způsobem brzdící průzkum podzemí mlýnského okolí. Celkem správně bylo kdysi rozhodnuto, že větší průzkum musí být odložen až do doby kdy budou dostatečně prostudovány všechny historické materiály a bude vypracována nějaká komplexní zpráva. Samozřejmě taky zpracovány vzpomínky všech potomků pamětníků. A to je snad úkol nejtěžší. Nic neví, nebo si nevzpomínají, nebo nechtějí. Nad tím se vznáší nějaké velké strašidelné tajemno.
A to od 1. července roku 1892, kdy důl postihlo to neštěstí už uplynulo spoustu let.
Jenže i za první republiky, pak za protektorátu a i v létech 1945 - 1948 se tam taky děly velmi podivné věci.
A ještě zajímavější než tehdy v tom červenci 1892.
Ale musíme nechat čas a klid historikům na práci.
Tímto se jim omlouvám, že jsem je občas za jejich liknavost napadal.
A taky i možná budoucím čtenářům, pokud ta kronika předčasně skončí, že jsem neuvedl název mlýnské lokality a ani název toho důlního komplexu.
Možná, snad někdy v lepších časech, pokud bysme se k nim ještě někdy dohrabali.
Ale osobně si myslím, že už ne. Jsme totálně v prdeli a vůbec nezávidím mladým jejich budoucnost.
Ale snažíme se a bojujeme a bojovat budeme!
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
).