Covidové ZOMBIE se valí!

[Ivana]

Dneska bylo moc pěkně, čisté nebe, jen v dálce pár nachových mračen. Děti jsou naprosto boží. Rychle se otřepaly, zabydlely a už mají na zahrádce bunkr z větví. Při vypuštění na zahrádku jsou divocí, ale pak se zklidní a dokážou třeba půl hodiny sledovat brouka v mraveništi. Marie je zvyklá na oslovování Majka, ale to by se nám pletlo s velkou Majkou, tak si vybrala Manču. Janovi říkali Honza, ale to by se nám taky pletlo s velkým Honzou. Zalíbila se mu představa, že bude polštářek na prdeli velkých ženských a tak si vybral Honzíka. Mimochodem Honza Tleskač je stále zmizlej, jen se vždycky na 20-30 minut otočí doma, aby neměli strach, přinese masový konzervy a je u toho tajemnej jako hrad v Karpatech. Ale zpátky k dětem. Samozřejmě jsem jim musela slíbit, že najdeme taťku s mamkou a do pátrání jsou celí žhaví. Jako většina dětí mají sklon k přirozené konspiraci a tak jim hesla nedělají žádné potíže.
Už je švihají jako když bičem mrská: Mléko zkyslo, Fidovi je špatně, Pippi, Kalle, heslo v bezpečí vrabec, heslo v nebezpečí Everest. Ještě neznají úplně všechna azylová a kontaktní místa ani všechny mrtvé schránky - ale i když covidioti po zásahu nevládního očkovacího komanda velmi výrazně ubyli, stále ještě nemůžeme po našem městě zaslíbených courat jako na procházce. Takže se s tím nedá spěchat.
Je to fuška, ta výchova, dává mi zabrat. Je těžké být bohem pro dva malé špunty. Mají sklony k normální dětské bezstarostnosti, ale doba je těžká. Na ulici jeví nepokoj a mají sklony tu a tam podniknout nějaký ten pokus o útěk k lesu. Snad se naučí stálé obezřetnosti jako my všichni. Než zase bude.... dobře.
Už jsem chtěla říct bude líp, ale to se dělá jen v případě, že člověk chce dostat přes hubu. I ti nejmírumilovnější lidi včetně zarytých pacifistů mají dneska na tohle neobyčejně prudké reakce.
Chodíme spolu na trávu králíkům a pro slepice - dneska se jiné maso moc sehnat nedá. Lidé v okolních vesnicích mají ještě krávy a prasata, ale to samozřejmě nestačí pro všechny. Zkusím ještě někde sehnat kozu, prý se to rozšiřuje a taky lidi zase začali chovat nutrie. Nutrie by byla fajn, byla by z ní i kožešina, další obchodní artikl. Jen ještě musíme vyladit to vydělávání kůží. A mlíko by se taky hodilo.
Dneska jsme byli s dětma sbírat bolševník. Už dlouho nosím nasbíraný bolševník do baru Boršč. Teda bývalého baru. Dneska je to taková lidová vývařovna pro zasvěcené, a Hedvika tam vaří, jak jinak, boršč. Dříve bar vedl její muž Ernest, ale ještě před covidem ho zavřeli za pašování a od té doby o něm nikdo nic neví. Hedvice jsem tenkrát vysvětlila, že ten původní boršč se kdysi vařil ze zkvašeného bolševníku a že znám recept. Od té doby ho začala vařit a my sbíráme a kvasíme jako diví, protože Boršč jako místo i boršč jako jídlo jsou v našem městě dost populární. Cestou jsme se zastavily ještě u Vlada, na výměnu zboží a informací. Sehnal starého učitele němčiny, který je ochotný pomoct klukům s nějakým překladem a tak jsem to hned zatepla hošům zavolala tou vysílačkou, co jsem od nich dostala. Jsem zvědavá, jak dlouho tomu vydrží baterky, zapomněla jsem se zeptat, jestli náhodou nemají nějaké náhradní. Proslýchá se, že nádraží smetla nějaká ničivá vlna, ale tam si s děckama vážně netroufnu.

[drigon]

Za odbojářem přišel domů na návštěvu kamarád, který s ním pracoval v depu a nyní bydlí v bývalé dělnické kolonii na druhé straně nádraží. Spektakulární konec vlaku viděl na vlastní oči. Tak odbojáři popisuje co se stalo.
Dělal jsem na zahrádce, když tu jsem z tunelu zaslechl troubení vlaku a střelbu. Po nějaké době tam i něco bouchlo. Po výbuchu střelba na chvíli zeslábla, ale pak to začalo nanovo. Ale to už netrvalo tak dlouho. Pak postupně ustala, chvíli byl klid, načež se ozvalo ještě několik dávek. Následně vyjel vlak z tunelu. U topirny zpomalil, chlapi co tam svařuji kamna říkali že z něj vyskočili dva chlapi. Jeden vyskočil v pohodě a hned se schoval uvnitř topirny. Chlapům pak řekl, co se dělo v tunelu a jelikož ho znali z minula, tak ho schovali. Druhý se zakrvácenou nohou prý zůstal ležet na zemi, mysleli si že je po něm. A po výbuchu se zvedl a někam odkulhal.
Vlak mířil do osobního nádraží a stále zrychloval. Mířil na osmou kolej, která je kusá (slepá) a ukončena masivním betonovým šturcem. Proti šturcům na 4,6 a 8 koleji byla úřadovna ESTAPA, vedle které je parkoviště a souběžně s kolejemi výpravní budova.
Vlak narazil do šturcu, ten se částečně vyvrátil, lokomotiva se zvedla, přední podvozek se utrhl a zdemoloval nádrž, která vybuchla (*). Hořící lokomotiva zaklouzla do budovy, vagóny se převracely, dva se zvedly nahoru jako gigantické štafle a zřítily se do plamenů. Dílo zkázy dokonala těžká technika, kterou vezli na plošinových vagónech za osobními. Utrhla se z řetězů a rozdrtila vše před sebou. Včetně cisterny, kterou tam měli také. A ta tomu dala fakt grady. Ještě že ve výpravní budově až na pár covidiotu nikdo nebyl.
Jen co domluvil, přišla děcka od známé. A manželce povídají: Teto, na plotě je vrabec. Ta se usmála, došla do sklepa pro štětec a zelenou barvu. Na plechovou popelnici napsala zeleně číslo domu a vytáhla ji před dům.

(*) Při popisu exploze lokomotivy vycházím ze skutečné události, která se stala v roce 2019 v Káhiře. Lokomotiva zde najela do šturcu na konci koleje. Z nádrže vytryskla nafta, která vybuchla a na peroně to odneslo několik desítek lidí. Video bylo před časem na YouTube, pokud člověk zadal: Kahira train accident.
Upozorňuji na to, že některá videa jsou velmi drsná a nevhodná pro slabší povahy.

[Ivana]

A, koukám že drigon zavedl poznámky pod čarou. Já tedy jako vědecký typ dávám:

Použitá, citovaná a doporučená literatura
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arkadij_a ... %8Dt%C3%AD
https://www.youtube.com/watch?v=xB7jVTut3-g
https://cs.wikipedia.org/wiki/Piknik_u_cesty
https://www.alza.cz/stalker-2-info
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0 ... 0%B8%D0%BA
https://povar.ru/recipes/borsh_iz_borshevika-5936.html

[Fabulous]

Otázkou je, zda to byla nafta a také v Káhiře jsou poněkud jiné teploty.

[pracintl]

Vzbudilo mne zapípání vysílačky. Bill mluvil s Ivanou - sehnala němčináře. To je fajn, jenže notebook chcípnul. Snad ty důležité věci jsou odlité kartu a zprovozníme nějaký jiný počítač. Doma by to bylo snadné, tady jsem ale zcela odříznutý od svých zdrojů.

Jak dlouho jsem vlastně spal? 15 hodin. To je teda síla. V posledních letech jsem na tom spíš tak, že nemůžu usnout. Asi jsem byl fakt utahanej.

Užral jsem Billovi trochu zásob a zrovna, když jsem přemýšlel, co s „ranní“ hygienou, zapípal satelitní telefon. Byl to doktor. A měl výsledky. No to mne podrž.

Včera jsme s „klukama“ vymýšleli, co za tím velkým tajemstvím vězí. Padaly různé teorie. Jako že třeba Gates a Green-deal chtějí vyhubit lidstvo, aby zachránili planetu – třeba tím, že SARS-CoV2 je první z „binárního viru“, jen připravuje půdu a pak přijde ten druhej, a ten se nezakecá. A nová vakcína (NV) má chránit papaláše před tím druhým.

A nebo: Pro záchranu planety je třeba snížit počet lidí a SARS-Cov2 má za úkol zničit rozmnožování lidí. A NV má chránit papaláše.

A nebo …

Ale ne, je to jinak. Doktor zjistil, že ukradená přísně střežená NV funguje na všechny mutace viru. Zatím se musel každý co tři měsíce přeočkovávat na nové varianty. Tohle s NV padá. A zároveň také padají také všechny další platby farmaceutickým firmám. To by ovšem znamenalo, že bychom se mohli vymanit z jejich nadvlády, do níž jsme se dostali pro obrovské zadlužení za pravidelné updaty klasické vakcíny. Tak proto tolik tajností. Papaláši si to vykecali, takže jim to museli dát, ale obyčejné ovce mohli ještě dlouho držet zkrátka. Jako vždy – jde o prachy a moc.

Ti týpkové z Dustera byli asi firemní komando. To by vysvětlovalo i ty ochranné obleky. Dokumenty v notebooku – že by to byly protokoly z testování NV v německých covidových lágrech? Už delší dobu o nich šuškají hrůzné zvěsti. Před pěti lety, na začátku, když ještě fungovala média, proběhla tiskem zpráva, že odmítači roušek budou v Německu zavíráni do internačních táborů. Pak už bylo jen ticho a šuškanda. Uvidíme, co nám němčinář řekne o obsahu dokumentů. Pokud je tedy ještě někdy na něčem otevřeme.

[drigon]

Blíží se páteční odpoledne. Chlapi s vědcem v chatě ví, že někdo z nich se bude muset vydat k domu odbojáře okouknout signál. Jako první chce jít Karel, ale ostatní ho zadrží. Mají obavy, aby ho nesebrali estapaci. Neví, že jejich úřadovna byla zničena a ti co zbyli odjeli pryč. Nakonec jde Milan. Je mu kolem padesáti let, v garáži najde montérky a brašnu s nářadím. Také je tam staré skládací kolo. Pneumatiky jsou již docela zřetele, po nafoukaní drží. Brašnu s nářadím si dá na nosič a vydává se na cestu. Má to tak na půl hodiny. Přijede k domu, vidí plechovou popelnici s zeleným číslem domu. Projede okolo a oklikou se vrací zpět k chatě. Když je kousek od chaty najede na kořen stromu, na předním kole mu praskne pneumatika a on letí přes řidítka na zem. Po chvíli se zvedne, dojde do chaty kde ostatním sdělí že signál viděl. Poté začnou řešit jak dostat vědce k domu na schůzku s doktorem.
Nejkratší cesta vede přes les okolo vodního mlýna. Ten dříve udržoval v perfektním stavu nadšený chalupář. Pak dostal coronu, zmagořil a natáhl si do mlýna další covidioty. Vyrazí tedy nad ránem, kdy mají covidioti karanténu.
...
V domě probíhá mezi oběma bývalými kolegy debata o výbuchu vlaku. Oběma nejde do hlavy jak mohla nafta takhle vybuchnout. Vždyť když byli na učňáku, tak tam mistr předváděl bezpečnost nafty proti benzínu tím, že do kýble házel zapálené sirky a nic se nestalo. Nakonec se shodnou nad tím, že se asi rozstriknuta nafta dostala na žhavé výfukové potrubí a od toho chytl zbytek. Nebo nějaký zkrat... .
Kolega odbojáře poté odchází a manželka manželovi říká: Takovou dobu tady řešíte nějakou naftu. Hlavně že to zlikvidovalo estapaky a teď to tady musíme připravit na zítřek. Chci žít jako dřív, ne se bát kdy mi nějaký covidiot vleze do baráku, nebo nás napadne venku. Zavolej Katku s Jirkou, práce je tady nad hlavu. A ty děti od známé už odešly? Ještě si hrají na zahradě. Tak ať známé řeknou, že Kalle chytil vrabčáka. Jo, a stará Vránová říkala, že má na zahradě roj včel. Tak ho mazej chytit, ať máme med na výměnu.

[Ivana]

Sedla na mě depka. Neplodnost. Psychické poruchy. Sbíráme pouze raněné na bojišti, pro jistotu ani nepočítáme mrtvé a necháváme nepřítele, aby prošel celou zemí a zpustošil ji.
Den, kdy opět útočí dravec mého století. Covid, mocný nepřítel. V čase, kdy se ošklivá káčatka mění v krásné labutě. Ale je to jen Potěmkinova vesnice - profesionálně střižené šaty zakrývají morální špeky a makeupem se dá zaplácat i duchovní prázdnota.
Čas, kdy chlapík z pekla jede svůj marketing a kulhavý osud ti nechystá nic pěkného. Doba krakenových dnů, kdy ožívají stará spojení. A my, bezvýznamný plebs, bojujeme s těmi, kteří jsou obtěžkáni zlem.
Den beznaděje, kdy žádný vítr vlny netiší.
Je to marný, je to marný, je to marný.

[Rafael]

Po tom ničivém výbuchu vlaku neměl nikdo náladu ani odvahu se tam znovu vrátit. Vlastně ani důvod tam něco zkoumat.
A tak jen domněnky se některým honily hlavou.
Chemička SKW Piesteritz ve Wittenbergu, Lovochemie, převoz většího množství dusíkatých hnojiv v některých vagonech toho vlaku.
O účelu toho transportu, cílové stanici, co s tím mi společného Agrofert, lze jen spekulovat.
Ale pravdou je, že ledek amonný je po smíchání s nějakým uhlovodíkem, v našem případě naftou které mají lokomotivy v nádržích velké množství, silně výbušný. Komerční výrobky se nazývají DAP, (dusičnan amonný + palivo).
Většinou se těžce přivádějí k explozi, ale silný náraz, střelba, exploze granátů by toho mohly docílit.

Situace a poměry rozpadlíků jsou nyní takové, že mají úplně jiné starosti než řešit Agrofert, předsedu vlády v době kdy se už vše rozpadá. I z vnitřku toho impéria a i státu.

[Rafael]

V okolí se objevily letáky. Kdo to udělal a co přímo tím sledoval nevíme.

137633041_254240629395432_7685757374319922421_n_20210125175953885.jpg (102.7 KiB) Zobrazeno 3012 x

Je velmi těžké odlíšit mezi spoustou skupin, komunit.
Rozlišit podporovatelů Rozpadu od radikálních coronaidiotů anebo ještě zbytku vládních jednotek. Nehledě k tomu, že vzniklo, reformovalo se mnoho bývalých tzv. neziskovek které začínají být velmi aktivní a cítí svou šanci. Z posledních zbytků státních financí jsou ještě pořád dotovány.
A taky ze zbytku EU jim přichází v souvislosti s některými jeho aktivitami nemalá finanční i materiální pomoc.
*
Jinak na lihové dezinfekci se pracuje, větší množství je už vyrobeno. Jen jsou jisté problémy se získáním vhodných aplikátorů. Ty malé zahradnické postřikovače mají bohužel velmi krátký dosah.
*
Uvidíme ještě co se dozvíme od profesora. Nápad na hromadnou aplikaci by tady byl. Jen ta vakcína pořád chybí a taky i způsob jejího vnitřnímu podávaní se nám zatím jeví v dnešních podmínkách poněkud nereálná.

Je to jen taková vzpomínka z počátku pandemie. Z doby kdy si z té chřipečky většina lidí dělala jen srandu.
Inspirace pochází z přelomu let 2020 a 2021

akce_20210125175809132.jpg (115.71 KiB) Zobrazeno 3012 x

Ale dobrá zpráva je, že se zkušenému domácímu pivovárníkovi, díky Kapo, podařilo i v těchto těžkých časech s velkými nedostatky základních surovin rozjet výrobu toho zlatavého moku a nalákat na něj ty C-idioty.

První pokusy, kdy se nechal naplněný krigl s poblíž zapálenou
svíčkou vypadají zatím velmi nadějně.
Jdou po tom jak "slepice po flusu"

[drigon]

Páteční odpoledne se zvolna chýlí k večeru. V chatě finišují přípravy k rannímu přesunu na schůzku do domu. Probíhá porada. Jako asi nejschůdnější návrh se všem jeví brzký ranní přesun okolo mlýna, kde je několik rodin coronaidiotu. Radí se, že prvně pošlou průzkumnou dvojici a až za ní půjde trojice s vědcem. Dva zůstanou na chatě jako hlídka. Vědci, který byl za mlada v armádě se to moc nezdá a oponuje jim, že mohou být takto celkem snadno zničeni po částech. Navrhuje aby šli všichni naráz, pouze dva členové půjdou na doslechovou vzdálenost před nimi.
Ještě nějakou dobu se o tom radí, nakonec mu dají za pravdu. Vědec se pak nějakou dobu baví s Karlem, který na něj udělal dobrý dojem. Nakonec se dozvídá, že Karel před tím, než došlo k rozpadu vystudoval tři ročníky VŠCHT a má bratra Jirku, který se učil na strojaře. Zapamatuje si tyto informace, mohly by se mu někdy hodit.
Nastává večer, všichni jdou až na hlídku spát. Budíček mají ve tři hodiny ráno, o půl čtvrté vyrážejí na cestu. Cesta k mlýnu proběhla bez závad, když přecházejí po kládě říčku u mlýna tak jeden z odboje spadne do vody. Čvachtajicí mizí v lese, z mlýna se ozývá pokřik: Karanténa, karanténa. Pokračují dále k městu. V tajné schránce na konci lesa si vyzvednou vzkaz, že jsou očekávani.
K domu je to posledních cca 200 metrů.
Od kraje lesa míří tři postavy. Dojdou k zadnímu vchodu, zakukaji třikrát a pak jednou. Z domu se ozve dvojité zamňoukání. Odpověď je 4x zaštěkání. Pak se dveře otevřou.
Po chvíli začne kokrhat kohout. Je pět hodin ráno, karanténa končí.

[pracintl]

Odstěhovali jsme Vědce do městečka. Přesun probíhal za silných bezpečnostních opatření, ale asi to přeháníme. Kromě stádečka covidiotů ve mlýně je kolem celkem klid. Jen aby to nebyl klid před bouří…

Vědec se má setkat s Doktorem, aby dali hlavy dohromady. Pravděpodobně se spolu stáhnou do laboratoře. Ani nechci vědět, kde to je. Tak ze mne nic nedostanou, i kdyby mne chytili. Doktor už má v laboratoři jeden satelitní telefon, druhý necháme u vůdců odboje. Dohodli jsme se, že třetí zkusím dopravit Martinovi, resp. asi budeme muset vytvořit nějakou větší buňku v Praze, protože Martin nemůže zvládat permanentní sledování UVN.

Odtrhnu se a jdu zkontrolovat Dustera.

Obkroužím úkryt několika kruhy. Začínám asi 150 m od auta. Hledám stopy lidí nebo aut, prohlížím stromy, jestli tam nejsou nějaké nástrahy. Vypadá to čistě. Duster je pořád zaházený větvemi, pavučinky, které jsem narafičil na třech nejpravděpodobnějších přístupech, také zůstaly.

Risknu to a začnu podrobně prohlížet vnitřek. Předtím na to nebyl čas.

Na podlaze za předními sedačkami najdu černou plátěnou tašku s návodem a dvěma nabíječkami k telefonům. Asi jim to dali dohromady v té tašce, a týpkové ji mrskli za sedačku. V kufru kromě již zmíněných ochranných obleků a zbraní najdu v rohu hozenou autonabíječku k notebooku. Pod podlážkou kufru je, vedle rezervy a nářadí, také velká sada na nouzové opravy pneumatik a dva desetilitrové kanystry s benzínem. S tím se do Prahy dostanu.

Zásobníky do glocků si nechám, jeden jsem ukořistil a doma mám CSV, tak se hodí. Brokovnice a půl munice do nich předám Martinovi, druhou půlku si také nechám, ochranné obleky ocení Doktor s Vědcem v laboratoři. Nabíječky půjdou za telefony.

Kontaktuji odbojáře baofengem (ještě mám půl baterky). Domluvíme předávku věcí pro doktora mezi garážemi za bytovkami – tam covidioti ani nepáchnou. Při předávce ještě domluvíme frekvence a hesla, abychom udrželi spojení a já vyrážím na Prahu…

[drigon]

Schůzka v domě proběhla podle plánu za dodržování přísných bezpečnostních pravidel. Přátelé odvedli vědce do dalšího úkrytu, až bude vhodná situace dovedou ho k doktorovi aby mohli začít makat. Vědec si vymínil to, že v případě potřeby dostane do laboratoře Karla.
Přátelé též předali odbojářům satelitní telefon. Vedoucí odboje ho uvítal s jistými obavami. Má obavy z toho, aby v něm nebyla štěnice, nebo nějaké sledování polohy přes satelit. Dříve, když jezdil na dráze jako strojvedoucí tak měli ve služebním tabletu sledování polohy přes GPS.
A taky se ozval radioamatér. Dvě stanice z Moravy hlásily zvýšenou činnost komand ve zvláštních uniformách. Lidem odstřihávají vlastní vodu a nutí je kupovat předraženou břečku obnekud z Tramtárie. Případně po nich chtějí nesmyslné platby a dodávky a nutí je opustit vlastní pozemky. Mají za to, že se jedná o cizí nadnárodní korporace, které se s pomocí najmutých žoldáků a kolaborantů snaží kolonizovat naše území poté, co státní moc značně zeslábla. Odbojáři z toho mají obavy, po poslední akci přišli o hodně kolegů, zbraní a munice.
Zaplavená chodba v tunelu stále čeká, opuštěná hasičárna také. Co se tam asi skrývá? Pomůže to přátelům, nebo s tím budou muset bojovat? To záleží na dalším vývoji situace. I na Vás.

[Martysedlak]

Hotovo, bylo to perné dny, ale máme dožínky. Teda až na pohanku, sóji, brambory a zeleninu ta má ještě čas. Zásob máme dostatek, ale člověk nikdy neví.
FAB a jeho družina se dala dokupy a zmizela jak pára nad hrncem.
Poslední rozkaz zněl čekejte bílého Dustera, na střeše kajak. Je to Deathman, jel na výzvědy do Německa. V SKW Piesteritz se ma míchat nějaký speciální lék na Covid, snad vakcína.
Prave přiběhl malý Mirek, s Mařenkou a Jeníčkem byli na malinách. Prý našli bílého Dustera schovaného pod větvemi na kraji lesa, báli se jít blíž. A k tomu Mařenku a Jeníčka prý chytila nějaká divoženka.
Sakra je to auto Deatmena? Kajaku si Mirek nevšiml. A do toho ten únos.
Ještě, že tady jsou kluci z z Chrudimi, kteří se "nevrátili" když AČR fúzovala z holdingem a neodjeli s FABEM. Jan a František to jdou vše občihnout.

[drigon]

Po předání vědce se odbojář vrátil k sedlákovi do práce. Nastaly žně, práce bylo až nad hlavu. Do dílny nastoupil i Jirka, Katka maká s ostatními ženskými na poli. Práce jí jde dobře, jen se jí občas dělá po ránu špatně a má prý občas divné chutě.
Zatím je klid, jen je problém se zásobováním pohonnými látkami a jsou problémy s elektrickým proudem, který jde jen několik hodin týdně. Chlapi proto rozebrali část solárních panelů z nedaleké opuštěné a nefunkční solární elektrárny. Dali je na střechu kravína a proud z nich pouštějí do starých baterií z vagónů a vysokozdvižných vozíků. Liborovi, který dělal v depu elektrikáře a jako koníčka měl fotovoltaiku a elektroniku se podařilo zkonstruovat jednoduchý solární regulátor, přes který jsou baterie dobijeny. Elektřinu o napětí 48V používají hlavně na svícení pomocí dvou sériově zapojených žárovek na 24V. Je to bezpečnější než svíčky a petrolejky. Zároveň to šetří nedostatkovou naftu. Měnič na 220V je silně nedostatkovým zbožím.
Nastává podzim. Dny se krátí, práce na polích pokračuje. Pro nedostatek nafty je nutné omezovat provoz šrotovníku a mlýna na mouku. Začínají pociťovat nedostatek mouky.
Chlapi ví, že v lese za vsí je vodní mlýn, který až do nedávné doby udržoval v provozuschopném stavu nadšený chalupář, který do mlýna vodil návštěvy. Poté, co se nakazil, zmagořil a natáhl si tam covidioty. Přemýšlí jak situaci vyřešit. Někteří navrhují tvrdé metody, ale vedoucí řekne: jsou to covidioti, ne zločinci, nebo okupanti. Na tyhle stačí vyrukovat s očkováním. Část uteče a zbytek dostane vosu do trenek. Jenže kde sehnat vakcínu? Očkovací aparát snad zvládneme udělat. Zároveň však ví, že hospodář má kontakt na někoho, kdo covidioty umí vyřešit. Chystají se proto za ním vyrazit.

[Rafael]

Ten starý mlýn. V něm musí něco být.
Co se v jeho útrobách může skrývat?
Majitel i jeho rodina záhadně zmizeli. Podobně jako jeho azylanti kteří už z dálky budili u ještě zdravých, nenakažených lidí strach.
Nebylo se co divit. Chovali se opravdu podivně i když nevykřikovali neustále ta svá už před léty zprofanovaná hesla typu

"Já jsem umělec, nemám už co žrát"

"Já jsem politolog z Karlovy univerzity!"

"Já jsem svůj pracovní život, ač mi je jen 30 let strávil v neziskové organizaci a nic jsem z toho neměl..."
'
"Já jsem hospodský, restauráter který si dovolil pronajat si cizí nemovitost za neuvěřitelně neskutečný nájem. Jenže ten byl proti mým ziskům v té době úplný pakatel. Státe, Help, pomož mi!!!!"
́
"Platím daně, vždy jsem volil pravici a teď se o mne ten zkurvený stát nechce postarat. Přemýšlím nad nějakou žalobou. Jenže všech mých deset právniků už podlehlo na tu chřipečku.
No, asi to byli fact neschopní chcípáci. Budu si muset sehnat jiné!

-atd...
*
No, časem uvidíme co se v té staré mlýnici stalo, nebo co ukrývá za tajemství.
Je přece divné proč a za jakým účelem tam se shromáždilo takové větší množství C-idiotů.
*
Kde se ztratili, kdo je možni utratil - která parta to má na svědomí?
*
Ale nijak zvlášť nás to teď nezajímá.
*
Naši komunitu objevil kovář, instaláter, elektrikář, zámečník, zemědělec který přišel při rabování zdivočelých tlup o vše, zubař kterému úplně zdemolovali ordinaci a vůbec spousta šikovných lidí kteří něco umí a jsou a budou vždy potřební.
Hlavně ty mladé zdravotní sestřičky.
Ale samozřejmě i ty starší a taky doktoři nejrůznějších specializaci budou, jsou nenahraditelní

[drigon]

Komunita se úspěšně rozrůstá. Životní podmínky běžných pracujících obyvatel se pomalu zlepšují. Až na občasná "zpestření" s covidioty je klid.
Jednoho dne, koncem podzimu přijde skupina pracující v lese s tím, že z mlýna nejspíše zmizeli covidioti. Části lidí to přijde divné, mají obavy aby tam neřádila nějaká nová mutace. Seženou si ochranné obleky s maskami, výzbrojí se a jdou na průzkum. Vůbec nikoho tam nenajdou, jen je tam rozházený neskutečný bordel a smrad. Od pivovarníka si seženou dezinfekci, celý mlýn vyklidí a vydenzifikuji.
Během oprav mlýna dojde mezi členy bývalé odbojové skupiny k rozkolu. Část navrhuje úplné rozpuštění skupiny, ale velitel se tomu brání. Po delší vzrušené debatě nakonec říká:
Víte, proč jsme vznikli? Vy si nepamatujete, jak že 4 říše nabehli do města estapaci a začali odvádět mladé chlapy na nucené práce (analogie s protektorátem). Taky nás neustále kontrolovaly nějaké organizace a kdo se jim nezdál tomu brali majetek, v nejhorším i děti a nakonec vydali nařízení o jednom dítěti (depopulace - příspěvek s atentátem zkraje vlákna).
Já vím, chcipajici kobyla nejvíc kope a v tom tunelu jsme jí nejspíš srazili vaz. Ale nikde není psáno, že nepřiběhne další.
Máme se už lépe, proto zůstaneme na stráží. Dravci číhají.
Howgh, domluvil jsem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Během oprav mlýna naleznou pravý poklad. Součástí mlýna je i vodní elektrárna s třífázovým synchronním generátorem. A do vsi je to jen jeden a půl kilometru.
V bývalé škole se postupně rozjíždí výuka, funguje zde i několik lékařů. Poté, co potichu přestalo platit nařízení o jednom dítěti otěhotnělo větší množství žen.

Doktor, vědec a Karel jsou v laboratoři. Největší překvapení bylo, když se ukázalo že Karel umí nemecky - má z němčiny státnice.

[drigon]

Daniela s Martinem, manželé z odbojářské rodiny se v domě baví o tom, jak skupina nazvaná Kocouři vznikla. Martin jí odpovídá. Předtím, než se to posr. úplně tak se tady ve městě dostala k moci divná skupina lidí. Běžné občany a drobné živnostníky buzerovali kontrolami, lezli do baráků, na všechno chtěli papír. Jak něco nebylo po jejich, hned byla pokuta, nebo zabavení. Sami mohli všechno, nakonec jsme zjistili že chtějí depo úplně zrušit a místo ně udělat minaret a nějaké jejich centrum. Tak jsme se v depu sdružili do skupiny, začali jsme vyvíjet činnost směřující k zachování depa a továrny, která je hned vedle. Ani hasičům se to nelíbilo, přidali se k nám taky. Pak přišel koronac, pod rouškou ochrany nám zakázali sdružování. Furt k nám lezli na kontroly, po depu chtěli nějaké akreditace, které ani pro provoz nebyly třeba. Ale chtěli je, když nebyly tak dávali pokuty a zakazovali. Postupně to houstlo, země se zastavovala, práce ubývala. Začalo se propouštět. Pak přišli estapaci, že prý nás musí ochránit před špatným vlivem. Lidé umírali, pak z dalších mutací začali magořit. Ve finále přišlo nařízení o jednom dítěti. To už jsi byla podruhé těhotná. A v tu dobu za mnou přišli chlapi že skupiny že zakládají odboj. Prve jsem byl opatrný, doufal jsem že nám malého nevezmou. A když ho vzali, nebylo co řešit.
Daniela se ho zeptá, proč jim o tom neřekl?
Měl jsem o Vás strach, nechtěl jsem riskovat že se dcera někde prokecne a zavřou nás do internace. Říkalo se že prý to v bývalém blázinci vede nějaký cizí Mengele a dělá na lidech pokusy.
Dál se baví jak to šlo dál až do současnosti.
Daniela se ho zeptá, jakou vyvíjejí činnost v současné době. Povídá: vyzbrojujeme se, nevíme co bude dál. Radši budeme připravení, nežli překvapení. I když jsme rádi, že je celkem klid a můžeme být se svými rodinami. Ale zároveň jsme na stráži.
Poté se baví o nádraží. Podle chlapů z depa výbuch zničil osobní nádraží, budova depa přišla o okna na jedné straně, ale to prý zabednili prkny. Kamna a kotle tak mohou dělat dál. A na nákladním nádraží prý spadla trolej. Chlapi ji z velké části sebrali. Je to kvalitní měděný drát, i s izolátory se může hodit.
Pak řeší těhotnou Katku a rodinné záležitosti.

[Ivana]

Naší městské správě prdlo v bedně už úplně dočista načisto. Prý vážně navrhli, aby každý covidiot dostal obojek, čip a pak byl přidělen některému zdravému občanovi, který bude mít povinnost se o něj postarat. Už jich mají odchycených pět. Bojím se, a to docela dost. Tohle totiž bude jejich úplný konec. Přestane nás chránit i ten poslední zbyteček moci, kterou v okolí mají a my budeme zcela na pospas samozvaným milicím, které po okolí řádí a drancují kdeco. Nejhorší je banda, co si říká Joint. Když přijede na náves pět náklaďáků a chlapci shodí plachty z kulometů, tak nikdo nediskutuje.
Jedním z hlavních úkolů je hledání rodiny Manči a Honzíka. Na první pohled by se to mohlo zdát jednoduché, svoji adresu znají, je to jedna vesnice v širším okolí. Ale. Kvůli teroru, který v jejich vesnici nastolila další z ozbrojených band, která si říká Warr, se celá jejich rodina přestěhovala. A hned po příjezdu na nové místo, ještě než se zabydleli, bylo potřeba nasbírat dříví. A tak šli s tátou do lesa a tam po nich někdo začal střílet. Otec na ně zařval aby utekli a oni zdrhli. Dva dny se toulali po lese, a všechna čest, zvládli to výborně. Udělali si přístřešek na spaní a ani moc hlady netrpěli. Jenže místo kde je napadli ani vesnici nenašli - prostě zabloudili. A protože to stěhování bylo hodně narychlo, nikdy dřív tam nebyli - byl to starý kamarád jejich otce, kde rodina našla útočiště. A tak ani jeden neví, kde ta vesnice je ani jak se jmenuje a ani jak se jmenuje ten tátův kámoš, to jim rodiče prostě nestihli říct.
Zdálo by se logické hodit to do pravidelných vysílačkových zpráv. Ale vím já kdo a proč po jejich otci střílel? Vím kdo je jejich otec ? Éter má uši, co kdybych tímhle způsobem dala protivníkovi jejich otce rukojmí přímo pod nos? Vydírání dnes patří k běžným praktikám. Snad si můžu dovolit krátkou zprávu: "Zelený kvítek. Mléko zkyslo.", ale zcela určitě nic víc. A né naší vysílačkou, ale některou co nejvzdálenější.
Telefony také mají nebo mohou mít uši, takže taky jen krátký kód, ale raději nic, mohlo by to prozradit naši polohu. Stejně je riziko, že se o dětech začne dřív nebo později povídat mezi lidma a následek může být stejný. Na pátrání zbývají tedy jen osobní kontakty po známých okolních skupinách.
Takže nejbližším, Daniele a Martinovi z Kocourů. Pak Potulní muzikanti, kapela co dřív hrála u Zlatého lva (nyní Chcíplého psa). Ale oni se fakt potulujou, takže žádná závratná rychlost to nebude. Ještě skupiny Metropol a Harmond, a tím končím. Ale snad se to podaří předat dál po jejich kontaktech.

[drigon]

Po zprovoznění mlýna se situace komunity zlepšila. V mlýně je i funkční třífázový synchronní generátor. Bohužel vedení mezi mlýnem a vsí je již dávno zrušené. Bývalý majitel mlýna odmítl nabídku energetické společnosti na nahrazení synchronního generátoru asynchronním, následně byl společností odpojen a vedení bylo strženo. Vůbec mu to nevadilo, elektřinu měl svoji a říkal že je alespoň nezávislý. To až do zblbnutí, pak to s ním šlo prudce z kopce.
Chlapi řeší jak problém vyřešit. V celé vsi je málo dostatečně silných kabelů a drátů na to, aby překlenuly 1,5 km. Martin si vzpomene na svůj rozhovor s bývalým kolegou z depa, který mu řekl, že spadlou trolej sebrali a uklidili. Také se mu zmínil o tom, že je špatné zásobování a mají hlad. Probere to s Liborem. Toho nápad zaujme (líbí se mu to, že trolejový drát je silný a na větší vzdálenosti bude mít malý úbytek napětí). Celou věc proberou s hospodářem a na schůzi komunity. Ti po určitém váhání souhlasí s tím, že Martin dojde záležitost do depa prosondovat. Martin dojde do depa, probere to s bývalými kolegy a sjedná schůzku hospodáře, zástupců komunity a depa. Schůzka proběhne za přísných bezpečnostních opatření ve mlýně, dohodou se na pravidlech směny. Chlapi z depa dostanou potraviny, dřevo a některé další produkty. Protistrana drát a izolátory.
Po převozu drátu, který proběhl za deštivých a větrných dní konce podzimu, řádně zabezpečen se ještě do zimy povedlo vedení natáhnout. Po návrhu Libora byl na sloupy přidán slabý pátý drát sloužící pro přenos zpráv. Jen je na rozdíl od klasického telegrafu trvale pod napětím (přerušení napětí na více než 1 minutu má signalizovat nouzový stav ve mlýně).
Následuje slavnostní spuštění elektřiny do školy/ zdravotního střediska, statku (konečně mohou přestat dojit ručně a najedou mrazáky v malých jatkách) a vodárny. Na víc bohužel generátor nestačí, i když mají rozpisy spouštění velkých spotřebičů.
Jenže už během dokončovacích prací na vedení začínají potíže. Objevují se zprávy o loupeživých bandách terorizujících obyvatelstvo. Poté se odbojáři dozvěděli o ztrátě rodičů dvou dětí.
Po těchto zprávách vyhlásil vedoucí odboje stav pohotovosti. Uspanym členům byl doručen vzkaz: žluté světlo, mléko zkyslo. Do lesa se smí už jen ve skupině se zbraněmi a je nařízeno mít s sebou psa. Probíhá horečné dozbrojování. Mají však jen lehké zbraně.
Po zprávách o bandě s náklaďáky a kulomety proběhne příprava na zbudování zátarasů a místní kovář vyrábí brány (klasické i řetězové - tyto se mají namotat na kolo útočícího vozidla).
...
Jednoho dne musí do mlýna Jirka s partou. Mlynáři hlásí vibrující transmisní hřídel. Na místě zjistí opotřebená ložiska. Jelikož jsou v mlýně zásoby ložiskové kompozice, tak tuto na kamnech roztaví a pánve vylijí. Po úpravě otvorů a namazání je transmise opět plně funkční. Jelikož práci skončí pozdě večer, rozhodnou se ve mlýně přespat.
Je jedna hodina po půlnoci. Ve strážní místnosti v obci zhasíná kontrolní žárovka pátého drátu. Po minutě se rozezní zvonek.
Červené světlo?

[viktor]

...kdesi jinde......
..kde to jsem ? V hlavě ještě Angele hučí a je celá zmatená. Jen pomalu přes mlhovinu v hlavě si vzpomíná na poslední události. Výbuch, ano výbuch, pak postavy ve stínech...bodnutí od injekce, drogy ? Co mi to dali ? Nosítka, kvílení majáků sanitky....mátožně se nadzvihne na loktech a prohlíží své okolí. Beton, cela a těžké železné dveře bez kliky. špehýrka ve dveřích se otevře a dovnitř nahlédne pátravé oko. Je už vzhůru slyší hlas. Chvilku se nic neděje a pak slyší zvuk odemykaných dveří. Dovnitř vchází neupravený muž a nese podnos s jídlem. Za ním další vyššího věku s židlí v ruce. " Co chcete. Kde to jsem ? Víte kdo jsem ? Okamžitě mě puste !!" . "Jen klid Angelo, víme kdo jsi, proto si také tady a pustíme tě. Proč bychom tě také drželi, Jen jsme zvědav co nám povíš. " povídá muž a sedá si na židli. " V klidu se najez, bude ti lépe. Máme spoustu času." dodává s úsměvem. " Nic nemáte a čas už vůbec ne" odpovídá Angela..."jak to že nemáme čas ? " odpovídá muž. " třetí vlna,, drony..." odpovídá Angela a zas upadá do mrákot...