Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Daniela šla odpoledne do města, kde s kamarádkou vyměnila dětské oblečení, které bylo Radimkovi malé a nabrala místo něj větší. Radimek již chodí, škoda že to táta nevidí. Pomyslela si.
Ženské se bavily i o dalších věcech, když si Daniela posteskla: mám problém sehnat mléko. Je ho málo a malý má rád jogurty a kaše .
Kamarádka jí na to řekla: víš co? Zkusíme dojít za kámoškou. Krávu mají a ten med, co jsem měla od Tebe jim moc chutnal. Třeba to vyměníte. Slovo dalo slovo a následovala návštěva. Ženské si povídaly skoro až do večera. A Daniela se druhý den ráno vydala s konvičkou pro mléko. Po domluvě si domů odnesla 4 litry mléka.
Mléko doma převařila, nechala zchladnout na teplotu těla a mezitím si připravila několik pořádně vymytých a vypařených sklenic od kompotů se šroubovacími víky. Sklenice nalila teplým mlékem a do každé dala bílý jogurt. Polévkovou lžíci na cca 0,3 až 0,4 litru mléka. Sklenice uzavřela a dala je do termoboxu na přenášení potravin, kde je ještě z boku a seshora obalila hadry. Za 12 hodin byl jogurt hotový.
Po nějaké době začala pro mléko chodit 2x týdně, neb na jogurtech si začali pochutnávat i ostatní členové rodiny.
Domácí výroby jogurtu si všimla Katka, která byla u Daniely s Ludvíkem na návštěvě. Řekla to Lence a ta ostatním ženským.
...
Takto jsem si vyráběl jogurt doma v době, kdy jsem bydlel na vesnici. Celý proces se dal cca 3 až 4x otočit, než bylo nutné použít novou násadu. Z krámu mi tak stačil jeden kelímek bílého jogurtu za 14 dní, přitom jsem každý den spořádal 0,7 litrovou sklenici jogurtu. S marmeládou, medem, malinami, zahradními borůvkami i jen tak.

[Rafael]

Dojit krávy na pastvině v přítomnosti malých telátech nebyl vůbec dobrý nápad.
A taky to nedopadlo dobře.
*
Ale to jsou věci které se po kolapsu lidé naučí a pochopí je. Jen to chce asi čas. Některé věci a souvislosti chtějí k pochopení delší dobu.

Bohužel ta "dojička" už ne....

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Co se stalo na té pastvině? Zjišťoval po průseru s "dojičkou" vedoucí hospodářské správy.
Holka mladá, nezkušená slyšela o výrobě jogurtu, másla a dalších výrobků z mléka. Odpověděly ženské. A pokračovaly: nic nám neřekla, vzala kýbl a šla do zadní ohrady s masným dobytkem. Maruna ji z dálky viděla jak vlezla do ohrady a šla ke krávě ze které zrovna pilo tele. Běžela tam a volala na ni ať vypadne z ohrady ven. Jenže ona došla skoro ke krávě, ta se splašila a nabrala ji na rohy. Pak ji ještě zadupala do země.
Holka to nepřežila a Maruně musel dát Fenič prášky. Jak z toho byla hotová.
Po zjištění jak to bylo došli k rozhodnutí že za událost nikdo nemůže. Dotyčná jednala o své vlastní vůli a do protokolu nakonec napsali "nešťastná náhoda".
I když jak někdo řekl: spíš vyhrála darwinovu cenu.

Postupem času bylo rozšířeno stádo mléčného skotu a krávy, které na noc chodily do kravína byly dojeny 2x denně. Přes den byly na blízkých pastvinách.

[drigon]

U Lesů se doslechli o nápadu s ledováním. Což o to, ve svahu v obci bylo větší množství sklepů, některé i značně hluboké. V obci jim zbylo cca 200m2 fasádního polystyrenu z neskutečněné stavby. Vybrali vhodný sklep a polystyren dali do meziprostoru mezi starou a novou zeď. V obci byl sice menší rybník, ale chlapi to vyřešili jinak. Udělali asi čtyřicet plechových vaniček se zešikmenými stěnami o hloubce cca 15 centimetrů. Do těch mají v plánu v mrazu nalít vodu. Po jejím zamrznutí vaničku otočí dnem vzhůru, polijí teplou vodu a po vypadnutí ledu ven znovu použijí. Bloky ledu vyklopené z vaniček nechají venku přes noc, aby do sebe natáhly co nejvíce mrazu a do ledárny je uklidí následující den ráno kdy je venkovní teplota nejnižší.
Pod vaničky ještě udělali z prken stoly. To aby led dobře promrzal i zespodu.

[Rafael]

Holka jedna bláznivá...
Ta Amazonka, ta nejlepší lukostřelkyně.
*
Naštěstí vše dopadlo dobře. To její podivné projíždění se setmělým městem, z podivného důvodu, naštěstí dopadlo dobře. Vrátili se oba v pořádku. Jak ten svíticí koník tak i ona.
A byla za ten svůj nepředložený čin odměněna čtrnáctidenní službou v kuchyni. Pomocné práce jako škrábaní brambor a zeleniny, mytí nádobí, odnášení zbytků prasatům a nejrůznějšími posluhami kuchařkám.
Aby ji prý přešly chutě a čas na podobné nebezpečné kratochvíle.
*
Osobně si myslím, že spíš na těch pomocných a nucených pracich měli skončit oba chemici z Bouchárny.
Samozřejmě, že to z praktických důvodů udělat nešlo.

Celé to vzniklo asi nějak takhle:
Někoho z Kocourů napadlo, že by nebylo špatné mít nějaké svíticí náboje. Lépe vyjadřeno svíticí střely. Že by mohly být užitečné.
A nevěděli zpočátku jak na to.
Tak začali pokusnou výrobou barev svíticích ve tmě. Nějakých akrylátových gelů či čeho.
V podstatě byli oba takoví trochu hračičkové a chtěli své první pokusy vyzkoušet na těch třech volně pobihájicích čichacích ratlicích.
Že je s tím svým výtvorem natřou a uvidí se jak dál.
A pak se k tomu nějak přimotala ta Amazonka. Že prý má lepší nápad, že to vyzkouší na sobě a ať se tím netrápí ti psi.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Ve městě v depu probíhal výcvik radistů. Účastnilo se ho i několik starších pánů.
Učitel jim vysvětlil takzvanou "zásadu normálnosti" a hned jim ji předvedl na přikladu:
Vemte si, že jste z Lesů a objevili jste hnízdo dvaceti banditů. V oblasti je spousta lesů, proto se při komunikaci s kolegy budete nejvíce bavit o lesních záležitostech. Proto hlášení o objevení banditů zamaskujete jako hlášení o stavu lesa. Přeladíte se na příslušný kanál a řekněte například: "na šestce je dvacet kůrovčáků, pošli sem chlapy s pilou".
Do toho se vložil starší pán a řekl: nás na vojně učili kódovat jinak. Řekli jsme například:"oko oko vorel piksla... .
Na to mu učitel odpověděl:samozřejmě, takto to jde taky, ale když vás budou odposlouchávat jim ze stylu hlášení bude zřejmé že se něco děje. I když se jich to nebude týkat, mohou zavést proti opatření, utéct, cokoliv jiného. Ale když uslyší v lesnaté oblasti "Tady jsou stromy napadené kůrovcem, pošli sem chlapy s pilou" jim to přijde v daném prostředí normální a nejspíš si toho ani nevšimnou.
Na to zareagoval další posluchač: tenkrát při přepadení mlýna jsem byl ve skladě. Dostalo se k nám osvobozovací komando a kuchařka jim tenkrát dala signál:"kde je ta mouka, potřebuji pět kilo polohrubé". A pak to začalo
Učitel: tak to má vypadat. Ve skladu mouky taková žádost působila zcela normálně. A přitom to byl signál.
Další žák: a kdyby to byl sklad spojovacího materiálu by řekla že chce třeba hřebíky stovky?
Učitel: přesně tak.
A teď vám dám jeden úkol. Většina z vás si nejspíš pamatuje na aféru s "fotbalovými kapříky". Pro jistotu ji připomenu. Učitel žákům řekl, o co tenkrát šlo a na konec se jich zeptal: v odposlechu zaznělo: "co kapříci, připlavali?"
Kde byla chyba?
Žáci se začali dohadovat. Výsledek byl: ti kapříci. Byli to totiž fotbalisté, ne rybáři.
A ten starší žák nakonec dodal: a kdyby jim o několik dní později PPLka na stadion ty mičudy doopravdy přivezla, tak jsme pak nešli na to divadelní představení Ivánku... .
.

[drigon]

Obrněný vlak, Křížov.

Poté, co přepadové družiny odešly z vlaku (část měla za cil skladiště PHM a část útok z týla na cvičiště Severního kříže u Studní) posádka vlaku čekala na signál. Po jeho obdržení se jim na druhý pokus podařilo nastartovat lokomotivu a vyjeli z tunelu ven. Poté raketami zasypali pozice Severního kříže. Následně zaútočili na Křížov, který po krátkém boji obsadili. Poté přijel do Křížova druhý obrněný vlak s novou zásobou raket a posilami. K posádce druhého obrněného vlaku se přidala část posádky prvního a vydali se na trať ke Studním. Před obrněným vlakem byly sunuty tři vagóny s kolejnicemi, pražci a dalším materiálem. Před vlakem šli průzkumníci a kontrolovali trať a její okolí. Došlo i k několika menším střetům, které vlakové družiny vyřešily. To i za pomoci ručních raket. Vlivem bojů byla trať poškozená, technická četa měla plné ruce práce, kolikrát jim pomáhali i bojovníci (pokud zrovna nemuseli bojovat). Do večera urazili tři kilometry. Poté dostali rozkaz k návratu do Křížova a k útoku směrem k Javorové. Javoři zahájili útok na své straně a snaží se prorazit. Naši vyjeli na trať k Javorové. První dva kilometry se toho moc nedělo, ale pak to začlo. Do boku vagónu zabubnovala kulometná dávka. Střelci začali odpovídat. Vystartovalo několik raket. Kulomet ztichl. Vypukla přestřelka. Z kraje lesa vyletělo RPGčko a zasáhlo druhý obrněný vagón. Ten začal hořet. Vlak zacouval do zářezu trati, kde hořící vagón uhasili. Šest zraněných bylo odneseno k ošetření. Mezitím družiny provedly obchvatný manévr a rozpoutaly manévrovou bitvu. Jedná strana se snažila překvapit druhou a vypadnout jí do boku. Střelci ve vlaku se taky činili.
Boj trval už několik hodin. Poté někdo poznamenal: přijde mi, že se střílí i dál po trati. Po nějaké době bylo zřejmé, že se dál po trati něco děje. Jednotky Severního kříže se našim podařilo vytlačit dál od trati. Vlak se pomalu rozjel dál. Za obloukem byla jedna z kolejnic přeražená výbuchem. Pod ochranou bojových družin se technická četa pustila do výměny. Povedlo se. Poté přišel signál: vyvěste vlajku! Na první vagón Kocouři vyvěsili svojí zástavu.
Palba v protisměru zesílila. Projeli dalším obloukem. Za ním byl most a na jeho druhé straně se bojovalo. Stál tam vlak s javorovým listem na zástavě.
Naši uviděli bojovníky Severního kříže jak se že svahu pod mostem snaží dostat nahoru a napadnout Javory. Ihned je zasypali palbou. Náš vlak se znovu rozjel a přiblížil se k mostu. Z vlaku na druhé straně vyskočil člověk a signaližoval: "Stůj, zastav všemi prostředky" a následně "vzdálit". Bylo vidět jak s sebou škubl, udělal ještě několik kroků a padl na zem.
Údolím zazněl výbuch. Celý, asi třicet metrů dlouhý most se zřítil.
Střelec, který střilel zpoza beden na prvním předběhovém vagónu cítil jak mu něco teplého teče po nohách. Zbývalo deset metrů.

[drigon]

Vlak zůstal stát deset metrů od zříceného mostu. Vypukla mela. Pomocníci Severního kříže zahájili útok na oba vlaky. Ten náš použil repliky děl nabité kartáči, což mělo na ty neřády značný účinek. Od Křížova dorazily posily, které neřády napadly z boku a nakonec se je podařilo od trati vytlačit.

Ve Městě se na vedení rozhořel spor ohledně nasazení druhého obrněného vlaku. Část velitelů ho chtěla nechat ve městě, zbytek prosazoval jeho nasazení ke Studním. Nakonec to dopadlo tak, že k malé lokimotivě připřáhli čtyři rezervní provizorní obrněné vagóny a druhý obrněný vlak se vydal na cestu ke Studním. Cesta ke Křížovu proběhla v klidu, problémy nastaly až za Křížovem. Na již opravené části trati bylo nekolik pokácených stromů. Vlak zastavil a vypukla přestřelka. Ke slovu přišli střelci ve vagónech, ruční rakety a kartáče z replik. Posádka vlaku vyvázla z boje díky důkladnému pancéřování prakticky beze ztrát. Dočištění provedly bojové družiny.
Při prohlídce pokácených stromů byly zjištěny nastražené nálože. Franta se zapojil, než je dál pryč.
Se setměním pronikli ke skladišti PHM. Zde je přivítaly útočné družiny, jejichž členové do té doby zajistili okolí. Druhý den dopoledne přijel do skladiště vlak že Studní. Tím byla tato trasa prohlášena za podmínečně průjezdnou. Též bylo zahájeno vyčištění dané oblasti, které trvalo následující tři dny.

[drigon]

Po ukončení anabáze u skladiště PHM začala být řešena otázka zničeného mostu. Nemajíce provizorní most padl návrh na opětovné vybudování klenutého mostu. Ale ten byl pro pokročilou roční dobu zamítnut. Následoval návrh na stavbu dřevěného mostu. Nad tím se mnozí ušklíbli, ale poté, co jim byly ukázány fotografie starých dřevěných mostů začala být tato varianta brána vážně. Pro stavbu se podle odborníků nejvíce hodí dubové a modřínové dřevo, neboť má největší trvanlivost při vystavení povětrnostním podmínkám.

YNE9McVZ8qEU19ERFNYWsv4xPSjKoqP24mizWkM6.jpeg.jpg (23.33 KiB) Zobrazeno 1638 x

0lTELlzEqeHT4B4LSekSsZ8Tb6GLMEKuCV5Ldift.jpeg.jpg (24.78 KiB) Zobrazeno 1638 x

0lTELlzEqeHT4B4LSekSsZ8Tb6GLMEKuCV5Ldift.jpeg.jpg (24.78 KiB) Zobrazeno 1638 x

Po přípravě spočívající v odstranění trosek zničeného mostu tak na místě vybudovali most dřevěný. Byla na něm povolená desetikilometrová rychlost a časem na místě plánují postavit násep. Říčku s cestou zaklenou dvěma klenbami, na které v dřevěné konstrukci vynechali místo. Po tomto zaklenutí a vytvoření čel na místě udělají násep.
Ale podle tabulek by měl dřevěný most vydržet minimálně 10 let, tudíž času mají dost.

[Rafael]

Depo se poslední dobou stále více zapojuje do nejrůznějších bojů.
A i za podpory nebo s pomoci těžkých obrněných vlaků.
Asi ví proč i když jsou takové akce velmi náročné na stále se zúžujícící se zásoby nafty.
Mlýn už takové ambice delší dobu nemá.
Po sklízních a podzimních zemědělských prácích jsou zásoby PHM velmi malé až zanedbatelné.
A vývoj lihostrojů, parostrojů nebo podobných, třeba dřevoplynových nepřínáší stále žádané výsledky.
Fungují jen omezeně a způsobují v konečném důsledku víc problemů než užitku.

Ještě, že tam jsou ty vodní toky a s nimi spojené el. turbíny a funguje to tam zatím jako něco jako týlové zabezpečení. A vůbec jako potravinové zabezpečení a hlavní základna Kocourů.
A taky ty nejrůznější transmise, vodní pohony na skoro cokoliv nám ještě umožňuje trochu přežívat.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Výstavba mostu byla podmíněna dostatkem dřeva a splavnosti řeky.
A samozřejmě i vodní pilou.
Provozovat takový katr na nějakou fotovoltaiku nebo el. generátory by nešlo.
Nebo jen chvílemi a s problémy.
Ale takhle mohla pracovat nepřetržitě a náhon pilových listů se ani nevyplatilo přerušovat.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Po ukořistění zásob PHM u Křížova bylo v celé oblasti zavedena rozšířená hlídková činnost.
Jak to bylo možné se v kancelářské budově skladiště PHM sešli vyslání zástupci Spřátelených území, Křižáků, Javorů, Odbočky a dostavil se i kapitán Slepička. Jednání trvalo celý den a výsledkem byl následující klíč přístupu k PHM.
1) železnice- kvůli zajištění obranyschopnosti, přesunu těžkých hmot a lidí. Do této sekce spadají i obrněná auta.
2) výroba potravin (traktory &spol).
3) důležitá technická zařízení.
Během jednání se ozval Slepička, že mají k dispozici několik BVP ček a nějaká další vojenská auta. Ostatní mu na to řekli: to patří do první skupiny.
Přidělení PHM podléhá schválení, je nutné šetřit, neboť není jasné zda, kdy a vůbec se podaří zásoby doplnit.
Do toho někdo řekl, že na Moravě byly ropné vrty a ve státě bylo několik rafinérií. Jeden z Javorů, který měl v oblasti příbuzného kontroval: máte pravdu, jenže Severní kříž v místě zavedl červenou zónu ochrany přírody. Zcela tam zakázali vstup lidem, kdo tam bydlel toho vystěhovali. Řikalo se, kdo tam vlezl bez povolení se navěky ztratil a již ho nikdo nikdy živého neviděl. Okolo byla žlutá zóna přístupná jen na zvláštní povolení, bydlet se tam taky nesmělo. Kámoš tam při sběru hub nedopatřením vlezl a zbili ho tak, že skoro čtvrt roku marodil.
Celou oblast takhle uzavřeli, od té doby nemám žádné zprávy.

Následně byly do depa prepraveny tří železniční cisterny s naftou. Je počítáno i s mlýnem, který je brán jako důležité technické zařízení.
...
U Studní nastaly potíže s Kápem, jehož nohsledi a zbrojnoši uskutečnili dva nájezdy na vesnice od Studní na opačnou stranu a dle zpráv se tam děly nehezké věci.
...
Javor se zeptal Slepičky jak ta vozidla při programové likvidaci všech vozidel včetně veteránů ukryli? Slepička se pousmál a řekl: zahrabali jsme je do železného šrotu. Tam jim byl detektor na dvě věci.

[Rafael]

Koalice pro Město a Lepší budoucnost se přejmenovala.
Teď se ten slepenec jmenuje Chcípl Pes.
Asi nějaká asociace z minulosti.

Volby ve Městě s přehledem a podle očekávaní vyhrála ta skřehotalka Havránka.
A hned si prosadila velké pravomoci. Mimo jiné se stala vrchní velitelkou tzv. Městské domobrany. Žoldáků cizokrajného původu doplněných několika místními násilníky neštíticího se čehokoliv.
S právem použit tu bandu podle jejího vlastního uvážení a bez jakékoliv kontroly a případné zodpovědnosti.
*
Na oslavu vítězných voleb byl zrekonstruován a znovu otevřen restaurant a sociální centrum U Chcíplého psa.
V celkem rekordním čase.
(Asi byla kdysi ta síla acetonperoxidu přeceněna).
*
Ale některé předvolební sliby se snaží plnit. To se jim upřit nedá.
Hlavně ten hlavní - zničit Mlýn a veškeré jeho spřátelená společenství. To je ten největší úkol. Nějaký nedostatek čehokoliv se odbylo jen spoustou nic neřikajících řečí a tlachů.
Třeba, že hlavně je třeba se semknout a v maximální míře spolupracovat s Germanistánem a podobnými.
A hlavně se vyhnout jakékoliv spolupráci s východní říši. Byť i jen teoretické takové snahy je třeba hned v zárodku všemožně eliminovat.
Za covidovou epidemii můžou oni a taky podivné hospodaření nezávislých osad.
A vůbec nejhorší, údajně to skutečně zaznělo, že nejhorší je ten pes, labrador Sam z Mlýna.
Že vir byl s pomocí arabských odborníků už skoro vymýcen, ale ten pes, cikáni a podobní ho znovu masivně rozšířili.

No, jo. Vrtěti psem a najít si nějaké zástupné banality a odvést pozornost jinam.
*
(Ale stejně je mi záhadou proč ten pes leží té bábě tak v žaludku).
Uvidíme co časem bude dít.

Z Kroniky Mlýna
*
P.S. rychlé info ještě ohledně PHM. Někteří z Depa údajně chystají plán, nebo uvažují, shánějí informace o ropě na Jižní Moravě. Těžila se tam od roku 1914 až do bláznění ekologických aktivistů a následného rozpadu.
Železniční infrastruktura je ještě částečně zachována a železničáři stále drží pospolu a možná by přepravu zvládli.

[Rafael]

Nemají skoro co žrát, čím si utírat prdele apod., ale na štvaní a propagandu mají materiálů a sil dost.
Třeba na toto:

Něco jako bilbordy.jpg (60.21 KiB) Zobrazeno 1455 x

[drigon]

Situace v Zakázané čtvrti se po nástupu Havránky k moci začala zhoršovat. Bába začala vést štvavou kampaň proti depu a mlýnu. Na to z depa zareagovali protikampaní, kdy vyzdvihli obnovení provozu polikliniky, školství a zlepšení zásobování. Zároveň začali bábu a její nohsledy sledovat s cílem zjistit má-li to ze své hlavy, případně odkud je řízena.
Když po několika dnech "Havraní komando" prekročilo hranici města a začalo dělat zle došlo k rychlé reakci občanských hlídek spolu s chlapy od Metropolu. Havraníci byli expres rekomando zahnáni zpět do Zakázané čtvrti, ti nejagresivnější dostali i pořádný výprask.
Havránka si pak šla stěžovat na Město. Začala tam skřehotat něco o rovném zacházení.
Starosta jí na to odpověděl: ale my jsme zacházeli se všemi stejně. Kdo bude dělat ve městě bordel a páchat zločin se zlou se potáže a budou vůči němu použita příslušná opatření.
Bába zaskřehotala něco o tom, že dle nějakých direktiv rovné zacházení znamená to, že se s každým zachází podle jeho původu a barvy.
Starosta řekl: ve městě zacházíme s každým STEJNĚ. A jestli s tím máte nějaké problémy můžete táhnout tam, odkud jste přišla!!!
Do rozhovoru vstoupil zástupce Metropolu, který bábě klidným a rozhodným hlasem řekl: Starosta jde na jednání. Myslím že bude nejlepší když se vrátíte tam, odkud jste přišla. A jedna ráda na závěr: jestli se ti vaši nohsledi tady ještě jednou pokusí loupit a znásilňovat je možné, že příště do akce promluví pánové Smith and Wesson spolu se svými partnerkami Berettou, Čézetou a kamarádem Kalašnikovem.
A tomu pánovi, co ho pokousala ta železniční čuba přejeme brzký návrat zdravého rozumu. Howgh.

O co šlo s tou "železniční čubou"?
V době, kdy nohsledi Havránky začali dělat bordel v přilehlé části města byl na vlečce v oné části města prováděn posun. Lokomotiva po vlečce sunula několik vagónů s řezivem a střešními taškami. Během roku na místě několik rodin postavilo řadovky a finišovali hrubou stavbu před zimou. Loňský a část tohoto roku chodili po práci a o víkendech makat do cihelny a do lesa. Nadělali si tak materiál na stavbu řadovek a za materiál co nadělali navíc dostali výměnou další materiál. Byť dvě rodiny neměly zcela naděláno jim bylo řezivo a střešní tašky dodány také, aby mohli hrubou stavbu do zimy zakrýt. A co se stalo? Na hrubé stavbě jednoho domku uklízela cca dvacetiletá dcera posunovače zbytky cihel a materiálu. Přitom byla jedním z nohsledů Havránky napadena a pokusil se jí znásilnit. Její otec, který jel na vagónu na vlečce za domky to viděl, bryskně se zarážkou v ruce seskočil skoro ve třicítce z vagónu a dotyčnému jazyk zarážky narval do . Holce se naštěstí nic nestalo a neřádovi ještě rozkopla "kulečník". Tímto ho zcela "zneschopnili" a jeho kumpáni si ho pak museli odtáhnout zpět do Zakázané čtvrti. Těch skoro dvacet stehů a výprask, jaký její nohsledi dostali způsobilo stížnost Havránky na vedení Města. A jak stížnost dopadla již víme

...
Zato u Studní se po akci borečků od kápa objevila nová nemoc.

[Rafael]

Ono to tady možná nepatří, nevím. Ale snad pro dokreslení situace, velmi bídné a zoufalé snahy...
Stručný vyňatek ze sympozia v Depu o těžbě ropy v Československu:
S použitím starých historických tiskovin a uložených stránek z internetu z roku 2021.

- "Bylo to právě 10. ledna 1914. Historie objevu toho ložiska začíná působením takového zvláštního, ale chytrého člověka, který se jmenoval Ján Medlen. Byl obyvatelem obce Gbely. Koupil si rozsáhlý bažinatý pozemek, který měl malou hodnotu nedaleko tehdy vybudované železnice Kúty-Holíč-Skalica.
Začala svůj pozemek odvodňovat, zjistil, že na některých místech velmi intenzivně vyvěrá, bublá plyn, je hořlavý a intenzita toho probublávání neklesá, je stále velká. "

- "Samotné hloubení bylo zahájeno v říjnu roku 1913. V závěru roku bylo dosaženo konečné hloubky, která byla kolem 300 metrů. Několikrát během toho hloubení ale narazili na projevy plynu a ropy v hloubce 114, 230 metrů a podobně. Vrt byl dokončen v prvních dnech roku 1914, potom byla otevřena roponosná vrstva, to se stalo právě 10 ledna roku 1914. Od té chvíle začala regulérní produkce. Ten vrt ze začátku dával několik tun ropy denně. Následně byly okamžitě okolo hloubeny další vrty. Některé z těch vrtů dávaly až 30, 40 tun ropy denně. Byla to velmi významná produkce na tehdejší dobu. Během prvních let první světové války ložisko ropy Gbely zásobovalo rakousko-uherské rafinérie někdy až z 50 procent."

- Po okupaci Německem byl kapitál navýšen a firmy přešly do německých rukou. Po konci 2. světové války, kdy naftový průmysl byl v rukou sovětských expertů až do roku 1953. Byl tam veliký tlak, ale Rusové měli velmi dobré zkušenosti s těžbou ropy, takže sem přinesli další poznatky. Byl tlak k hledání ložisek i k otevírání. V 50. letech, kolem roku 1955, 1958 těžba dosáhla takového prvního vrcholu, a to bylo 200 tisíc tun ropy za rok.

- Kolem roku 1994 bylo uvedeno do těžby největší české ložisko - Dambořice. Těžba kulminovala kolem roku 2000, 2002. Tehdy se těžilo necelých 400 tisíc tun ropy v rámci celé republiky."

- Ropné zásoby České republiky se nacházejí, nacházely, především v Jihomoravském kraji . Jedná se o relativně malé ropné naleziště , v roce 2005 bylo extrahováno 340 600 m³ surové ropy a 98,75 milionu m³ zemního plynu .
Počátek získávání této ropy se datuje na počátek 20. století , první získávání pro komerční využití začalo v roce 1919.

- Produkce ropy na Moravě pokrývala pouze malé procento celkové poptávky České republiky, např. v roce 1999 bylo vytěženo 176 kilotun surové ropy oproti 5997 kilotunám ropy dovezené.
Malé zásoby ropy se nacházejí také u východního a jihovýchodního okraje české části hornoslezské uhelné pánve, tj. v oblasti Moravskoslezských Beskyd .

- Rok 1914 – zrození českého ropného průmyslu

- Situace v období druhé poloviny 20. století
V období druhé světové války měla tehdejší česká ložiska pro nacistické Německo strategický význam.
Tehdy provozovala nejvýznamnější německá těžařská společnost, Deutsche Erdöl A. G., na Hodonínsku více než 1200 vrtů. Československé rafinérie si tehdy dokonce vyžádaly pozornost spojeneckých vojsk, zejména jejich bombardérů.
Po válce byly veškeré tehdejší vrty i rafinerie v roce 1946 sloučeny pod Československé naftové závody se sídlem v Hodoníně. O významnosti společnosti vypovídá i její velikost, kdy v roce 1948 zaměstnávala až 1858 zaměstnanců. Nakonec se společnost se vznikem Československé federace rozdělila na

-samostatné Moravské doly a Slovenské naftové doly v roce 1969

- S revolucí přišel i nárůst těžby ropy
Před revolucí se domácí roční těžba ropy pohybovala okolo 50 tisíc tun. Počátku nárůstu se dočkala v roce 1991 s ročním vytěženým množstvím v rozsahu 64 tis. tun, během následujících let těžba stabilně rostla, až
v roce 2003 dosáhla maxima a to 310 tisíc tun.
- .....

Neskutečná čísla v dnešní době.
A blíž do budocnosti" už řečníci nechtěli jít. Nebo jim to přes všeobecnou vřavu nebylo umožněno...

Třeba:

"A co my s tím? K čemu je nám to tláchání dobré? S tím tak nanejvýš můžete řečnit před dětmi v hodinách dějepisu!"

Z Kroniky Mlýna a vlastně částečně i Depa.

[drigon]

Ve dvou vesnicích za Studnami se u několika žen, které byly při nájezdu zbrojnošů od kápa znásilňené objevila nová nemoc. Zhruba po týdnu až měsíci se jim na oněch místech udělaly uzlíky, ze kterých se postupem času udělaly hnusné vředy. Dvě z žen se nakonec dostaly do nemocnice ve Studních, kde lékaři zahájili zjišťování o jakou nemoc se jedná. Zbývající ženy se zkoušely léčit doma vším možným, ale to k ničemu moc nevedlo. V podstatě jen k postupnému zvětšování vředů a jejich rozpadu i s poškozenou tkání.
Lékaři nakonec diagnostikovali donovanózu, relativně vzácné pohlavní onemocnění původem z tropických částí světa. Její objevení u Studní způsobilo poprask, neboť nemoc se šíří pohlavním stykem a je nebezpečná.
Při řešení tohoto problému vznikl docela vyhrocený spor. Někteří navrhovali záchyt nemoci utajit, další s tím chtěli vyjít ven a na příznaky nemoci upozornit lidi. Zastánci, kteří chtěli lidi na nemoc upozornit nakonec vyhráli s poukazem na léčitelnost nemoci antibiotiky a její snadné šíření. Nakonec ještě upozornili na situaci z roku 2021, kdy se nemoc objevila v západní Evropě. Vzhledem k místu jejího vzniku se o ní z "rasových" důvodů nesmělo v některých státech oficiálně mluvit, což způsobilo její rozšíření. Nakažení byli stigmatizováni, zkoušeli se léčit doma a akorát to roztahali dál.
Proto byl nakonec vydán leták
Xxxxxxx
Pozor, výskyt nového onemocnění.
Název: donovanóza (pátá pohlavní nemoc).
Nemoc napadá jak může, tak i ženy.
Šíří se pohlavním stykem.
Inkubační doba je 8 až 80 dní.
Na pohlavních orgánech (v menším procentu případů i jinde, například na konečníku) se udělají nebolestivé uzlíky. Tyto se po nějaké době mohou ztratit, načež na jejich místě dojde k tvorbě vředů. Vředy mohou dosáhnout značných rozměrů, mokvají a jsou vstupní branou pro další infekce. U neléčené nemoci se vředy v části případů vyhojí jizvou, někdy dojde až k rozpadu poškozených tkání/orgánů. S následkem trvalé neplodnosti (impotence).
Nemoc je léčitelná antibiotiky, čím dřív se začne, tím jsou následky menší.
Vzhled vředů ukazují následující fotografie.

320px-Donovanosis-1.JPG (18.55 KiB) Zobrazeno 1352 x

240px-SOA-Donovanosis-male.jpg (15.65 KiB) Zobrazeno 1352 x

Vzhledem ke snadnému šíření nemoci doporučujeme partnerům počkat s prvním pohlavním stykem několik týdnů. To pro případ, že bude některý z partnerů již nakažen se mohly příznaky nemoci ukázat a nedošlo tak k jejímu skrytému šíření.
Pamatujte: za to, že se nakazíte nebudete potrestáni, ale pokud budete nemoc šířit dál vás trest nemine.
Xxxxxxxx
Poslední věta způsobila jisté dohady. Někteří chtěli trestat nakažené bez rozdílu. To jim bylo vyvráceno s poukazem na to, že nakažení se při takovém postupů vyhýbají lékaři a snaží se nemoc léčit doma. Následkem je pak skryté šíření a vznik ohnisek a promořených oblastí. Proto musí být lidem, kteří sami přijdou s podezřením že se nakazili/jsou nakažení poskytnuta dostupná péče bez jakéhokoliv trestu. Ale pokud se prokáže, že dotyčný byl nemocný, vyhýbal se lékaři a nemoc šířil dál musí být trest velmi tvrdý.
Na dotaz jak to chcete dokázat byla odpověď jednoduchá: pokud více nakažených označí jeden zdroj nákazy není co řešit. Zvláště pokud k nakažení došlo v různém čase.
Následně byl leták vydán a rozšířen po Spřátelených územích.


Edit: oprava automatické opravy textu.

[drigon]

Spolu s horníky zachráněnými z dolu u Studní se zachránil i Jirkův otec. Druhý den po akci se sešel s Martinem a několika místními veliteli. Na schůzce byla i Jirkova matka.
Prve probrali situaci v dole. Dle Jirkova otce je zcela zničen a obnovení provozu považuje při takto masivním průvalu podzemních vod za nemožné.
Jirkova otce se zeptali na to, proč Severní kříž tak trval na vytěžení zdejšího ložiska, když zde byly takové problémy s vodou?
To víte, když ideologie ovládla techniku i armádu se není co divit že to takhle dopadlo. Odpověděl Jirkův otec.
Jak ideologie?
Všechno muselo být eko a elektro. Když armádě nařídili vše elektro a neměli na to zdroje. Vždyť, když jsem byl v Africe otevírat nová ložiska jsme museli mít všechno na elektřinu. Naše ochranka mohla používat jen elektroauta. No, a zkuste si nabíjet elektroauto, elektroBVPčko, či cokoliv jiného když po vás střílí. Jakmile se rozpoutal manévrový boj byli naši za chvíli bez šťávy a se staženým ocasem prchali po svých.
Nakonec se museli z Afriky zcela stáhnout. To mělo jeden sice na první pohled nepodstatný, ale vcelku zásadní dopad na jejich akce.
Jaký? Zajímali se velitelé.
Nedostatek jistých kovů na výrobu baterií. Jejich lithiové baterie mají od té doby jeden závažný nedostatek. Při teplotách pod bodem mrazu se vůbec nesmí nabíjet. Jakmile ta baterka zmrzne, tak se prvním nabitím zničí.
Zničí? Co udělá?
Lithium se vysráží na povrchu elektrod, tím se přestane účastnit reakce a pokud baterku poté zkusíte nabít dojde k jejímu nafouknutí.
To to tak vadí?
To si pište, řekl Jirkův otec. Přijde zimní nedostatek energie, začne mrznout a co to udělá s jejich technikou je asi jasné, že.
Martin: aha, tak proto oni po nás šli hlavně "v teplé polovině roku". V zimě jim to prostě nejede.
Velitel Křižáků: a co ta zásobárna nafty a ty cisterny?
Jirkův otec: prý je to nějaká speciální "čistá" nafta.
Nějaká bio?
Ne, prý ji vyrábí z mimořádně čisté ropy. Nevím, odkud ji mají. Jestli ji získávají nějakou recyklací, nebo někde těží. To fakt nevím.
Ale mám za to, že touhle akcí jste jim pěkně zamotali hlavu. Něco chystali.
A víte co?
Bohužel ne.
Do hovoru vstoupila Jirkova máma: nevím nic jistě, ale podle kolegyně, jejíž dcera má manžela ze Severního kříže rekrutovali všelijaké zločince, zběhy a tak dále. Asi s nimi měli něco v plánu. Jednou něco říkala o nějaké Vráně. Prý jim ve Městě vyklove oči.

[drigon]

To mi nejde do hlavy. Prohlásil kapitán Slepička.
Jirkův otec: jsou v zajetí ideologie a v zimě jsou v podstatě neschopní pořádné akce. Tak si na to najímají jiné. Tváří se jak jsou čistí a špinavou práci za dělají jiní.
Pěkní pokrytci. Ulevil si Martin.
V té situaci jaké jsou jim moc dalších možností nezbývá.
Jak nezbývá?
S tou svojí ideologií rozesrali celou Evropu. Vyštvali výrobu pryč z Evropy a těm, kdo to začali vyrábět místo nich dokázali tak akorát házet klacky pod nohy. Vymýšleli sankce, cla a tak dál, pokud nebude po jejich. A jak to dopadlo? Dostali kopačky a výroba šla jinam. Protože tady byl kvůli ceně i byrokracii malý odbyt. Tím se střelili do jedné nohy.
Do druhé taky? Zeptal se Slepička.
To víte, v té Africe i jinde. Když jim došla šťáva a zdrhali po svých.
Slepička se rozesmál: válka je brutální laboratoří efektivity. Tam Vám kecy a proklamace nepomohou. Musíte být prostě lepší. Jinak stahujete ocas mezi zadní a pelášíte pryč. Pokud přezijete. Dodal.
Jirkův otec: v tom máte pravdu. A musím Vám uznat: v efektivitě, v tom co jste doposud dokázali jste jedni z nejlepších. Už to řešili i u Paši v Koněpůlkách.
???
Ten Paša, co sem poslal ten vlak má sídlo v Koněpůlkách. Jako vrchní důlní inženýr jsem tam jednou měsíčně jezdil na poradu. Naposledy tam řešili zdejší oblast. Paša veliteli oblasti přímo řekl: Studně a Křížov musíte udržet. Jestli se spojí tak to bude zlé. Bude to inspirace pro ostatní.
Pro ostatní? Divil se Křižák.
Nejste v tom sami. Podotkl Jirkův otec.

Z kancelářské čtvrti se ozvala střelba. Došlo k dalšímu pokusu o průlom do Studní. Neřádi byli zatlačeni zpět a následně pozorovatelé nahlásili jejich ústup. Kancelářské budovy začali kvapně opouštět a bylo vidět jak se stahují. Poté v budovách došlo k explozím a požárům, které trvalý několik dní.

[Rafael]

Přišlo divné, že byly v tom směru zmíněny Koněpůlky. O nějaké těžbě, důlní činnosti apod. v okolí Pardubic toho přítomní moc nevěděli..
Spíš se předpokládalo, že útoky pocházejí odněkud z Germanistánu. Anebo z Ostravy, Karviné, Kladna a podobných lokalit kde se kdysi v hlubinných dolech masivně těžilo. A byly všechny před rozpadem nepromyšleně zlikvidovány. A to nevratně.
Odtamtud se daly spíš takové snahy předpokládat.
*
Historici vypátrali toto:

"Těžba v této oblasti začala na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se těžilo ne příliš kvalitní uhlí, které ale i tak bylo vzpruhou pro tamní průmysl.
Až s rozvojem těžby černého uhlí na Ostravsku význam hřebečského uhlí upadal a do popředí se dostala těžba keramických jílů. Osinku k výrobě šamotu.

Podnikatel Gerhard Mauve, který díky svému otci, významném
řediteli dolů a hutí v Katovicích, hornické prostředí velmi dobře znal.
Mladějovské uhlí potřeboval podnikatel jako zdroj paliva pro vypalování jílovců v pecích, a tak začal skupovat doly v okolí celé Hřebče. V roce 1904 koupil největší důl v revíru Václav - Theodor a ze dne na
den v něm začal místo uhlí těžit žáruvzdorné jílovce.
O Mauveho podnikání se brzy dozvěděl kníže Liechtenstein, jemuž Mauve odváděl poplatek z každé vytěžené tuny uhlí, protože knížecí rodina na pomezí Čech a Moravy držela rozsáhlé panství.
Netrvalo dlouho a Liechtenstein začal žáruvzdorný jílovec těžit, navíc obvinil podnikatele z podvodu.
Mauveho firma totiž knížeti nenahlásila, že místo uhlí těží žáruvzdorné jílovce, které jsou podobné takzvanému křídovému uhlí.
Dodnes zdejším krajem koluje úsměvná historka, v níž Gerhaurd Mauve Liechtensteinovi praví: „Těžím uhlí, jíl přece nehoří. To, co prodávám, je škvára po spálení uhlí.“
Spory se po dlouhých tahanicích vyřešily až po smrti Gerharda
Mavueho fúzí obou firem. Dvacátá léta byla poté ve znamení
rozšiřování, vznikla třídírna pálených lupků a modernizován byl i
závod na Hřebči. Vylepšení se dotklo i dolů Václav-Theodor a Gerhard, které byly vytěženy po druhé světové válce.

Uhlí se ve starých štolách těžilo do roku 1961, jílovce se naopak těžilo čím dál víc. Po druhé světové válce fungovalo na Hřebči přes sto pecí na vypalování šamotu..."

.

Dále byla ještě zmíněna obec Vránová Lhota...

Znak.jpg (9.21 KiB) Zobrazeno 1242 x

Z Kroniky Mlýna