V nemocničním tzv. Sanitárním psinci ráno po příchodu sestřičky, mladé nové ošetřovatelky, která přinesla ranní léky a snídani:
- Kde je Sam?
- Chlapi, přiznejte se kdo ho má pod duchnou a koho teď zrovna zahřívá?
řekl ten kdo skoro měsíc nepromluvil.
Odpověděli skoro všichni pacienti stejně:
U mě ne, kde je sakra ten Samik?
A ta holka:
Víte, že včera byl venku velký vítr a ta okna tady a i ten pecek..., no aby se pořád necamral a abyste tady měli teplo tak jsem ho nechala na chodbě v jeho pelíšku. Nevadilo mu to a spokojeně tam i usnul.
Jo, to chápeme, s těmi dveřmi a jeho pobíháním jsme taky měli občas problém. Ale kde je teď, proč už tady není?
Těžko vám k tomu něco bližšího řeknu a už vůbec ne proč se to stalo. Jen to, že se k nám v noci vloupalo asi pět až šest ozbrojených a maskovaných osob a Sama unesli. Nasadili mu obojek, vodítko a s i pomoci nějakého pamlsku ho odvlékli. No však vite jaký je, nebo byl. Takový bezelstný a důvěřivý ke každému.
Prosím o okamžité uschopnění, já už díky němu jsem úplně zdravý a chci ho jít nějak hledat a pátrát po jeho únoscích.
Jen klid, Vy potřebujete po Vaších šocích a zážitcích ještě delší klid na lůžku.
Pátrání po Samovi se už dávno rozjelo a Náčelník Kocourů prý řádí jak pominutý.
Ani ne tak kvůli tomu psovi, ale proto že selhaly bezpečnostní opatření a hlídky. A i ta blbá elektronika jak s oblibou říká. Anebo ti co jsou za ni odpovědní. I když jedna kamera to vše zachytila, jinak bysme nevěděli co se vlastně stalo. Jenže nijak neupozornila a nezpůsobila poplach. Já jako zdravotní holka těm technickým věcem moc nerozumím, ale myslím si, že nějaký IT technik nebo jak se to jmenuje, bude mít velký problém.
A pak taky jsem byla u toho jak Sova dával Náčelníkovi ruku do sádry. Že prý s ní po rozbití několika židlí o masivní dubový stůl se mu s ni něco stalo.
-Tak jo, vím že na to ještě moc nemám. Jen bych chtěl aspoň nějak pomoct.
- Chápu Vás, taky bych ho chtěla nějak vypátrát a vrátit zpět, ale nemáme na to a musíme to nechat povolanějším a ve Vašem případě i momentálně
schopnějším. A historici, nevím jestli to víte, založili knihovnu.
Sice byla původně určená hlavně pro děti, ale zájem o ty skeny nebo alternativní výtisky je neskutečný. Ale snad bych si tam mohla něco přednostně vypůjčit a předčítat vám. Nebo bysme se v tom mohli tak nějak střídat.
Když už tu ten Sam není...
*
A ještě k té noci co vím. Vyprávěl to náčeník Sovovi když mu sádroval tu ruku:
"...A nejlepšího z psovodů a cvičitelů těch "služebních" psů, toho cikána, jeho nalezení mi taky k náladě nepřidalo.
V oploceném psinci byly všechny kotce pootevřené a psi tam uvnitř na volno.
-5°C v té době už bylo.
A toho Fera jsem objevil celkem rychle. Ležel úplně ožralý v prvním kotci u vrat a na něm dva vlčáci a jeden rotvík. Zahřívali ho a chránili před zimou.
Klackem jsem do něho přes ohradu a pletivo zkusil šprtnout, ale těm psům se to nelíbilo a taky to dali náležitě najevo. A dovnitř jsem se neodvážil.
A tak jsem to vzdal a šel na další průzkum a kontrolu.
A zjistil jsem zajímavé věci. V odlehlejších částech Mlýna na stopy ve sněhu a zmrzlém blátě jsem skoro vůbec nenarazil. A na hlídku už vůbec ne. A tvrzení o rychlém zjištění a bezvýsledném pronásledování únosců Sama proto taky nevěřím. Lže se mi!
Na zpáteční cestě se mi ještě zželelo toho psovoda tak jsem si uřízl dlouhý, silný liskový výhon a tím ho přes ohradu vzbudil. Samozřejmě za vydatné pomoci všech tří psů kteří na něm leželi. Ti se zuřivě rozštěkali a šli po tom klacku.
A pak jsem si zavolal zástupce a ty strážné. Kuwaaa, to je materiál! Kecy, kecy a kecy. Mají se tady jak prasata v žitě, strážní službu flákají, na vše serou a ještě nestydatě lžou. Fero se ožral jak prase a nebýt těch psů a mně skončil by s omrzlinami. V tom lepším případě.
Hrozně jsem se rozčílil a popadl mě úplný amok. Všichni tady ve Mlýně dřou jak barevní a ti paraziti...
Venkovní Kocouři v bojových akcích nasazuji své životy a tady těm šmejdům se tu po areálu volně pohybuje kdokoliv. A navíc, to je paradox, nechali si odvést psa!
No, ještě, že se nestalo něco daleko horšího.
Ale to jsem v sobě ten vztek ještě tlumil. A až pak. Mimochodem doktore znáte Švejka?
- Jistě, toho snad musí znát každý.
- A vidíte nezná. Použil jsem tenhle citát:
Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! … A není to pravda?
Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny! Z toho jsem měl dycky největší strach.
- A víte doktore jaká byla reakce?
- To netuším.
- Otázky typu co to je Karlák, co je to disciplína a že prý oni během služby po žádných stromech nelezli...
(No bodejť by lezli po stromech když ta hovada byla někde zalezlá).
No, o jednoho jsem přerazil židli, s dalšími dvěmi jsem fláknul o stůl a pak pěsti praštil do stolu. A tím jsem si tu pazouru dohňápal.
- Á propós doktore nevíte jestli by historici nebo někdo podobný, byli schopni sehnat nějak film Pahorek?
- To netuším. Ale myslím, že vím, sice k pouštním podmínkám máme teď tady hodně daleko, kam tím mířite.
Žijem si jak na zámku, ať to trvá věčně!, že?
- Přesně doktore.
*
A pak ten, co skoro měsíc nepromluvil:
Sestřičko, děkujeme za informace. Sova by nám to asi neřekl a návštěvy k nám nesmí. Ale za mnou by stejně asi nikdo nepřišel. Kamarádi a příbuzní jsou už dávno mrtví.
Ale s těma knihama, Sama sice nenahradí, máte dobrý nápad. Pánové, co byste řekli na Švejka?
Víte, tak nějak mě napadlo - máme se tu jak na zámku - na Dr. Grünsteina a jeho léčebnu simulantů. Ne, že bysme takoví byli, jen tak jak se tu máme dobře.
A že ta naše sestřička je něco jako baronka von Botzenheim.
A že i celkově by nás ten román mohl pobavit. Sama sice určitě nenahradí, ale co už teď udělat pro zlepšení nálady?
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Jenže ucho je na zachycení zvuků dělané od přírody. 
kůže od zdechlin a nakažených zvířat zakopat- nebezpečí infekce 