Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Maxikův obojek se ztratil. Prý žádná škoda, protože poselství do něj vložené, ta zpráva, byla už přečtená a použita.

A tak nějak někoho napadlo něco o mikrotechnologiích. O čipech. Takových běžně vizuálně nezjistitelných.
A do kterých se da, dala, nahrát spousta kB nebo i MB dat.

Možná proto, se netuší proč zrovna ten Sam a ne Maxik, to má někde v sobě.
Asi, že ten Maxův obojek byl důkladně prozkoumán a ani v jeho těle se starým policejním detektorem z doby kdy bylo zavedeno povinné čipování psů nebylo nic nalezeno.
A na Sama už Vránovce došly v přístroji baterie. Ostatně to měl byt poslední jeji nezkoumaný "nosič".
(To její pokousání v psinci s tím taky částečně souviselo. Možnost, že tam něco nahmatá zkusila).

A tak ji zbyla k získání toho čipu asi poslední možnost a vyhodnotila, že musí být někde pod Samově kůži.
A proto ten její enormní zájem o něj.

Otázkou ovšem zůstává jestli to není celé nějaká konspirační blbost protože kdo a proč by něco v době úpadku a rozpadu byl schopen takový čip naprogramovat, nahrát do něj nějaká data a navíc ho umístit do nějakého psa?

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Záhada s Maxíkovým obojkem nedala Amazonkám spát. Tak se jedna z nich svěřila vedoucímu. Ten zprávu postoupil na vedení a ti ihned zaúkolovali mlýnské ať zajdou za Katkou. Jenže už bylo pozdě. Jedna z kolegyň Vránové se za ní stavila s tím, že shání obojek pro menšího psa. A Katka, nic zlého netušíc jí ho dala. Vránová si totiž všimla opakovaného přesvědčování Ludvíka Amazonkami aby jim obojek dal. Začalo jí to vrtat v hlavě a tak se zařídila dle zásady: kam nemůže čert pošle čarodějnici.
A tak se Vránová dostala k Maxíkovu obojku. Co na něm bylo se mlýnští nedozvěděli, ale její zájem o Sama dával tušit že v labradorovi může být "jádro pudla".
Nemajíce čtečku čipů celou záležitost probrali s oběma doktory.

[drigon]

A doktoři se začali smát. To jste zapomněli, že ten kód jsme již použili pro komunikaci s Vietnamci?
Nezapomněli, zněla odpověď. Ale dali jsme do obojku falešnou zprávu. Chlapi z psince se rozhodli použít Sama jako návnadu, proto na lístek napsali číslo čipu, ve kterém měly být ukryté tajné informace. To, co Vránová dělala jim přišlo jako skryté rozvracení, proto do úkolu zasvětili několik Amazonek a Ludvíka. Nutno podotknout, že jeho matce se to moc nelíbilo, ale nakonec souhlasila.
To v tom psovi ten čip doopravdy je? Zeptali se mlýnští.
Je, ale nic na něm není. Odpověděl Sova.
???
Sova: Skener nahraje jen jeho číslo. Dotyčný si bude myslet, že musí čip vyndat ven a psa si nejspíš bude chtít odvést s sebou.
Vždyť o Sama přijdeme a navíc to může ohrozit zraněné v sanatoriu. Nedali se mlýnští.
Sova: nemějte obavy, všichni zranění nejsou tak nemohoucí jak to vypadá. A co se týká Sama, ten dostal nový obojek.

Dále řešili zácvik dvou nových zdravotních sester. Holky sice vystudovaly patřičnou školu, jenže si už nestihly udělat praxi. Spolu s sebou si přivedly kamaráda. Pořádného hromotluka, jenž stihl vychodit dva ze tří ročníků ošetřovatelství.
A to nejlepší si nechaly na konec. Přítel jedné z nich byl chirurg. S roční praxí, ale doposud bez atestace.

[drigon]

Během těžby pyritu byly v hlavním ložisku a v několika menším okolo nalezeno několik dalších užitkových rud.
Jednalo se hlavně o:
Chalkopyrit (CuFeS2), který je měděnou rudou. Je celistvý, čerstvý lom má mosaznou barvu, na vzduchu se zbarví do modra až modrozelena.

Pyrit (FeS2) , který je světle mosazně žlutý, kovově lesklý.

Sfalerit (ZnS), sulfid zinečnatý. Obsahující i Fe, Mn a Co. Obsahuje až 26% železa. Čím je obsah železa vyšší, tím je sfalerit tmavší. Barvu má hnědou až hnědočernou. Často se vyskytuje dohromady s galenitem

220px-Sphalerite_-_Iron_Cap_mine,_Graham,_Arizona,_USA.jpg (22.01 KiB) Zobrazeno 1762 x

Galenit (PbS) sulfid olovnatý. Velmi často obsahuje až 1% stříbra, je šedý, kovového lesku a nápadně těžký. V ložisku vytváří pásky až 20 centimetrů silné.

300px-Galenit_4.jpg (18.33 KiB) Zobrazeno 1762 x

[drigon]

Jak v hlavním ložisku, tak i v okolních byly nalezeny železné rudy. Ty již začaly být zpracovávány v historických pecích zvaných dýmačky.
Jednalo se o:

Limonit.
Limonit je velmi běžný, v různých geologických podmínkách vzniká přeměnou pyritů (obrovská ložiska takto vzniklého limonitu byla před rozpadem těžena ve Španělsku), dále jako bahenní ruda ve vodním prostředí a zvětráváním křemičitanů s obsahem Fe. Zvětráváním skarnů vzniklo mnoho malých ložisek limonitu na Českomoravské vrchovině, jež byla těžena ve středověku kdy byl limonit hlavní železnou rudou.
Limonit může vzniknout též v oxidační zóně rudných ložisek.
Vzhledově se jedná o jemnozrnnou směs mnoha minerálů, oxidů a hydroxidů železa rezavě hnědé, okrově žluté, hnědočervené až hnědé barvy. Tvaru v podstatě jakéhokoliv. Od povlaku po celistvý útvar.
V jeho ložiskách se vyskytuje i hematit a magnetit.

Limoniet_004.jpg (5.79 KiB) Zobrazeno 1736 x

Hematit. (Fe2O3 oxid železitý).
Hematit se vyskytuje v zrnitých až celistvých útvarech černé až hnědé barvy s vrypem barvy červenohnědé. Může vytvořit i krystaly.
Jedná se o hojný minerál způsobující červené zbarvení půdy.
Žíháním v oxidační atmosféře se stejně jako limonit mění na magnetit. Změna se pozná podle vzniku magnetických vlastností.

220px-Hematite.jpg (10.52 KiB) Zobrazeno 1736 x

Magnetit (Fe3O4 oxid železnatoželezitý).
V přírodě tvoří černé, kovově lesklé krystalky s magnetickými vlastnostmi.
Vyskytuje se na Českomoravské vrchovině ve skarnových lomech.
Vzniká vyžíháním limonitu a hematitu v oxidační atmosféře. Správně provedené žíhání(pražení) se pozná podle magnetických vlastností.
Jeho teplota tání je cca 1550°C a je surovinou na výrobu železa ve vysokých pecích.

Na obrázku je magnetit šedočerné barvy spojený s krystaly pyritu barvy mosazné.

250px-Magnetite.jpg (20.84 KiB) Zobrazeno 1736 x

[Rafael]

Pan Turek v Palírně:

- "Víš co to je žentour?"

- " Plemeno psa to určitě není. Kdysi to byla nějaká hudební skupina. Anebo starý zemědělský pohonný stroj. Zapřáhly se do něj koně nebo krávy, chodily dokolečka a pomoci ozubených kol a transmisí se s tím poháněly stroje. Ale proč se ptáš, co já s tím?"

- "Půjčil jsem si u historiků a tohle by tě mohlo zajímat. Stará lisovna jablek".

-"Hmm, pěkné, zajímavé, ale poněkud nepoužitelné. Nejsme přece jablečný lihovar. A i kdyby, taková stavba by neprošla. Jsou úplné jiné priority. Ale i tak dík".

21358638-19th-century-horse-mill-antique-historic-illustrations_20211117210612031.jpg (47.48 KiB) Zobrazeno 1715 x

- "No já jen, napadlo mě, že s vězni a třestanci se zachází moc humánně. A taky jsou furt snahy nacpat je ke mně do Sanyternice. A tak mě napadlo, že ve volných chvílich by mohli být v rámci pobytu na čerstvém vzduchu a udržení fyzické kondice zapřaženi do toho žentouru. Kdysi jsem to viděl v jednom filmu".

400px-Animal-powered_mill_in_Otto%27s_Encyclopedia%2C_2_20211117210513297.jpg (50.81 KiB) Zobrazeno 1715 x

- "Ale proč to nenavrhneš náčelníkovi?"

- "No, když on mě nemá moc rád. Prý jsem cholerický rebel, ale vy dva jste prý kámoši a od tebe to spíš vezme".

- "Tak to tě zklamu. Sice nedávno tady byl, ale jen kvůli bolavému zubu a Samovi".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Ruda byla po vytěžení tříděna. Tuto práci vykonávaly hlavně ženy, které při ní využívaly rozdílných vlastností jednotlivých surovin. Týkalo se to jak barevnosti rudy, tak i její váhy. Rozdílných specifických hmotností jednotlivých druhů rud bylo využito při plavení nadrcené rudy. Ruda byla před plavením nadrcena v pěcholech (stoupách).

zelezo_stoupa_nakres.jpg (21.54 KiB) Zobrazeno 1660 x

Drcení se kvůli prašnosti provádělo za mokra. Následovalo plavení rudy, kdy bylo využito rozdílných specifických hmotností jednotlivých rud.
Galenit 7,2-7,6
Pyrit 5
Chalkopyrit 4,2-4,3
Sfalerit 3,9 - 4,2

U rud železa jsou hodnoty následující:
Limonit 2,7-4,3 (dle obsahu vody)
Hematit 5,3
Magnetit 5 (tento je magnetický, což se s výhodou použije při dalším zpracování).

Při plavení se nejtěžší ruda usadí jako první, další se usazují za ní a hlína, která je nejlehčí je vodou odnesena pryč. Kusy čisté rudy, které byly vybrány při prvním třídění jsou nadrceny a plaveny zvlášť od drobných směsných zbytků po třídění.

Následně byl z rudy vybaven kamínek (lech) jako hutní meziprodukt. Kamínek je ztuhlou taveninou sulfidů kovů (sulfid měďnatý Cu2S, sulfud železa FeS, sulfid olova PbS spolu s malou příměsí sulfidu stříbra Ag2S). Může obsahovat i další barevné kovy
Kamínek má tmavou barvu s matným kovovým leskem a je těžký.

[drigon]

Jelikož je přímé hutnické zpracování kamínku (sulfidů kovů) na ryzí kov je nemožné je do procesu vřazen další krok PRAŽENÍ RUDY. Při něm se sulfidy mění na oxidy. Pražení rudy probíhá v otevřených pecích v proudu vzduchu za občasného prohrabání.

200806052108_agricola-prazici-pece.jpg (65.45 KiB) Zobrazeno 1629 x

Někdy se pražení provádí takříkajíc navolno. V zemi se vykope obdélníkový zákop hloubky několika desítek centimetrů. Do něj se narovnají klády, přes ně napříč další vrstva dřeva a takto se dřevo křížem vyrovná do vrstvy silné přes metr. Nad spodní vrstvu se dávají křížem rozštípaná polena a mezery se vyplní drobným dřevem.
Na vrch dřeva se pak vyrovná vrstva rudy do tvaru prodloužené stanové střechy.
Dřevo se zapálí a nechá vyhořet.
Pražící proces je někdy nutno opakovat a provádí se do té doby, "dokud z pražence není cítit síra".

Při pražení v pecích je možné unikající oxid siřičitý použít na výrobu kyseliny sírové.

Část síry během pražení přejde na sírany a z hmoty odejde i arsen a antimon. Pokud tam jsou.

Po rozdrcení je praženec projet magnetem z důvodu možného zachycení vypražených zbytků železných rud.

[Rafael]

Pohled na Historiky, dříve dost opomíjené a často nazývané i "akademickými parazity" se poslední dobou hodně změnil.
Možná, že každé bádaní potřebuje jistý čas nebo zintenzivnili svoji činnost, nedokážu posoudit.
Ale v každém případě se velmi zviditelnili a všichni ve Mlýně i v okolí je začali velmi uznávat. O ta jejich různá sympozia a semináře byl neskutečný zájem.
A veřejně se uznalo, že jejich práce má v PA době velký smysl. Něco jak někteří podotkli:
K pokroku - "Kupředu do minulosti!"
*
A založili, ještě zakládají ,veřejnou mlýnskou knihovnu. (VMK).
Snaží se všelijak shánět staré knihy, nebo je nějak, zdigitalizovat, znovu vytisknout a tak.

Zatím je celý ten projekt teprve na počátku a určen hlavně dětem.
Robinson Grusoe, Dva divoši od E.T.Setona, nějaký Z.Grey, O. Batlička, J.London a podobné díla které by mohly dětem v těžké době něco dát.
Úspěch to mělo velký a děti se o některé knihy přímo praly.

Bohužel i jeden vedlejší účinek to mělo.
Nebýt to v chladných podzimních, skoro už zimních dnech, asi by to nikdo neřešil. Ale stalo se.
Děti se vrácely od vodních toků promáčené a silně podchlazené. Navíc se z kuchyňského servisu i z domácností začaly ve větší míře ztrácet misky, sítka a podobné kuchyňské náčiní.
*
Těžko říci kdo to vymyslel, koho to napadlo. Do podezření padly i dvě Amazonky které tam byly taky viděny. Ale jim je to těžko k jejim věku to dávat za vinu.
Ten klukovský spolek pro sběr patron, (SPSP) byl tím zřejmě hlavně na vině.
A pak ty knihy.

the-gold-rush-gold-washing-everett_20211118225803658.jpg (250.41 KiB) Zobrazeno 1625 x

Největší podezření padlo na nejmladšího z toho spolku. Na Ludvíčka.
Ten se nějak vetřel na přednášku o kovonosných rudách.
A zřejmě si usmyslel, že když slyšel, kolik je v okolí nejrůznějších kovů v rudách, že není možné aby nešlo vyrýžovat i nějaké zlato z místních vodních toků.
*
Už kdysi se psalo, že to bude jednou vůdce celé komunity. A i teď v raném věku se mu něco takového podařilo i když byl ve spolku nejmladším a přijat jen díky Maxikovi.
To, že byl nakonec doma asi silně zřezán nic neubírá na jeho schopnostech. Mnozí budoucí velikáni to taky neměli v mládí zrovna lehké.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Poté následuje vlastní redukce na čisté kovy. Ta se provádí v šachtové peci, která je předehřátá roztavením a vypuštěním strusky. V předpecí pece je v kelímku roztaveno olovo a následně je do pece vložena vsázka skládající se z:
- pražené rudy, nebo kamínku
- dřevěného uhlí
- nepražené rudy
- klejtu (oxid olovnatý PbO)
- křemene (křemen vyváže Fe do strusky)
- alternativně vápno
- jako tavidlo se přidává stará struska z minulých tavení

Taveninu je nutno držet delší dobu tekutou. To aby vše mohlo proreagovat. S tím, že složení vsázky a doba tavby jsou určeny zkušenostmi taviče a složením rudy.

sachtove-pece-b.jpg (50.04 KiB) Zobrazeno 1623 x

Po skončení tavení je výpusť otevřena a tavenina je vypuštěna do roztaveného olova kde se rozvrství. Dole v kelímku je rudní olovo s barevnými kovy, nad ním je míšeň (neprotavené zbytky s obsahem arsenu), nad ní zbylý kamínek jenž se dává do další tavby a zcela nahoře je struska.

Během redukčního tavení do kouře unikají hlavně Sb, arsen a část zinku. Zinek se v peci vypařuje a následně reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu zinečnatého (ZnO - zinkové blejno). Ten se sráží v kouřových komorách. Jako Pompholyx.

Výsledkem tavby je dle vzájemného poměru Cu a Pb buď rudní olovo (převážná většina obsahu olova), nebo takzvaná "černá měď". V černé mědi je obsah obou kovů ve prospěch mědi.
Složení jak černé mědi, tak I rudního olova se do jisté míry překrývají, neboť jde o vzájemný poměr obou kovů. Tento poměr lze spočítat z objemové hmotnosti výsledného kovu.

Poté následuje další zpracování.

[drigon]

Černá měď je následně zpracována v procesu zvaném
SÁGROVÁNÍ.
Černá měď je stavena spolu s olovem tak, aby poměr mědi a olova byl v poměru 1:3 až 1:4. Po roztavení je slitina Cu+Pb (Ag) odlita do ingotů ve tvaru nízkého válce a zchlazena. Při procesu ságrování se využívá toho, že se v pevném stavu olovo v mědi nerozpustí a ve výsledku je slitina složená z dendritických krystalů mědi obklopenými olovem s příměsí stříbra a případně antimonu (pokud byl přítomen v rudě). Poměr Cu a Pb je zvolen tak, aby při dalším zpracování bylo olovo schopné z mědi vytéct, ale zároveň nedošlo ke zhroucení ingotu.
Následně dochází na vlastní ságrování.
Ságrovací pec je vytvořena ze dvou měděných desek skloněných k sobě do korýtka na odtok olova. Je umístěna na zděném podstavci.
Ságrování probíhá tak, že se na měděné desky ságrovací pece nastojato narovnají ingoty Cu/Pb , obeženou se ohnivzdornou ohrádkou, která je následně zaplněna dřevěným uhlím. Po zapálení dřevěného uhlí se v redukční atmosféře ingoty rozpálí do červeného žáru na teplotu cca 600°C. Při této teplotě dojde k vytavení olova z mědi. Olovo steče do ždlábku mezi deskami a následně do kelímku. Měď zůstane na skloněných deskách ve formě houbovitých zbytků ingotů. Podle množství zbylého olova v mědi je proces někdy nutné opakovat.
V ingotech mědi mohlo po ságrování zbýt až 1/4 olova, proto byly roztaveny ve speciální peci kde bylo olovo zároveň převedeno na klejt (oxidováno na PbO).
Měď byla následně rafinována na červenou měď.
Olovo bylo dle obsahu dalších prvků buď použito přímo, nebo prošlo procesem takzvaného shánění.

sagrovani-saigern-b.jpg (50.42 KiB) Zobrazeno 1582 x

04-saigern-ercker-1569-b.jpg (114.14 KiB) Zobrazeno 1580 x

[drigon]

Černá měď, ať už po vytavení olova, nebo po vytavení z chalkopyritu je dále rafinována v nístějové peci za přídavku dřevěného uhlí. Po rafinaci má měď čistotu až 99,5%.
Při požadavku na vyšší čistotu je nutné provádět elektrolýzu v síranovém prostředí. Dosahuje se pak čistoty až 99,95% a vzniklé kaly jsou zdrojem vzácných kovů. Ale elektrolýza je po rozpadu pro nás nedosažitelná. A čistota 99,5% je pro technické účely dostačující.
Technická skupina se chystá na vedení přednést návrh na stavbu vodou poháněné válcovny. Měď je totiž perfektním materiál na výrobu plechů a nádobí.

[Nevinatko]

Nezlobte se, ale tyto vize mi pripominaji blocbustery, kde zpoceny hrdina v priiiisernem napeti se rozhoduje zda prestrihnout cerveny nebo zeleny dratek - misto aby vytahl rozbusku z valecku vybusniny Po takovem kolapsu civilizace by se valeli vsude miliony tum zpracovanych plechu a surovin - jen si pro ne dojit. O hotovych vecech, jako nadobi, ani nemluve. Jiste, je dobre uchovat vedomostni zaklady tezby a vyroby pro budoucnost - ale dokud bude (a to bude desitky let) k dispozici extenzivni zdroj, bylo by mrhanim prostredku a energie primitivne tezit a tavit.

[Rafael]

Ludvíček opět zaperlil a celou mlýnskou komunitu pobavil. I když k smíchu není jedno ani druhé.
O dětském elektrotechnickém kroužku se už psalo. A zde je Ludvíkův první výrobek odtamtud:

A věnoval ho té Amazonce se svíticím koněm.
*
A ani jeho první jízda traktorem nedopadla nejlépe

fuser_20211119171654910.jpg (129.39 KiB) Zobrazeno 1540 x

Naštěstí se nikomu nic nestalo a ani čumák traktoru nebyl vážněji poškozen.
"Ale kuwaaa, stane se", nechal se slyšet náčelník a dodal:
"Náš nejlepší traktor..., a jak mi Turek povídal o tom žentouru, docela živě si dokážu představit toho traktoristu tam zapřaženého. Nechat nastartovaný traktor..., a navíc v blízkosti rozjívených raubířů"

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

O recyklaci a sběru, přetavování nejrůznějších šrotů bylo vedeno mnoho vášnivých diskuzí.
Nebylo to přímo zavrženo, ale schváleno jen jako alternativa.

Základní myšlenkou Mlýny byla co největší soběstačnost, nebo lépe napsáno oživení průmyslové výroby byť i primitivními starými technologiemi.
A taky smysluplně zaměstnat komunitu aby úplně nezdivočela.
Navíc parazitovat se nedá do nekonečna a chceme mít nějaký "technologický náskok" oproti jiným.

Nějaké "drancování" potřebuje mobilitu, dopravní prostředky a může být i nebezpečné a vyvolávající zbytečné střety a konflikty.
Navíc samotná taková "těžba", např. oceli není taky úplně jednoduchá.
Materiál se musí rozřezat, rozpálit, což v primitivních podmínkách není zrovna jednoduché.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

V případě, že je v olovu větší obsah stříbra je možno provést jeho KUPELACI, kterou se provádí oddělení stříbra z rudního olova. Rudy, ze kterých je měď a olovo vyráběny mohou obsahovat různý obsah stříbra. Od 00 nic až po nízké jednotky procent. I když bylo v ložisku nalezeno několik stříbrných "drátků" je těžba zaměřena hlavně na získání mědi a olova. Stříbro se z olova kupeluje pouze pokud je ho v olovu zajímavé množství.
Kupelace probíhá tak, že se rudní olovo roztaví v plochém kelímku z polokulovitým dnem a na jeho hladinu je dmýchán vzduch. Olovo oxiduje na oxid olovnatý (klejt), který je z hladiny olova stahován pryč. Koncentrace stříbra v olovu se zvyšuje a konec kupelace se pozná podle náhlého záblesku (bliku) ryzího stříbra na dně kupelačního kelímku. Čistota stříbra je asi 90%, což na použití jako mincovního kovů stačí.
Při potřebě vyšší čistoty stříbra se provádí další kupelace za vyšší teploty, kdy vyhoří i měď.
Kupelace olova se provádí při teplotě cca 900 °C.
Tímto způsobem bylo získáno i stříbro, u kterého začaly být zkoumány postupy jak ho využít na desinfekci vody.

Ze starých spisů bylo zjištěno, že na efektivní kupelaci stříbra musí být na 1 gram stříbra cca 500 až 550 gramů olova.

Klejt (oxid olovnatý) vzniklý při shánění olova se recykluje zpět na olovo stavením s dřevěným uhlím za vysokého žáru. Stejně jako při tavení vypraženého galenitu.
Dále se klejt používá jako přísada do olovnatého křišťálu (až 24% obsahu skloviny), do keramických glazur a při výrobě olověných akumulátorů. Zde se používá buď přímo jako klejt, nebo ve směsi s olovem. Jako takzvaný černý oxid olova.

[Rafael]

Nedá se v souvislosti s tím olovem zmínit se i o suřiku, Pb3O4, minium, kysličník olovnato-olovičitý apod. byl nazýván.

S kysličníky železa a i s ním samotným reaguje za vzniku nerozpustných olovnatanů.
To bylo podstatou antikorozivního účinků základových barev obsahujících suřík na železné předměty.
Mimochodem nejúčinnějších a nejtrvanlivějších nátěrů. Ale jeho použití a větší výroba bylo zakázano už dlouho před rozpadem. A bylo nahrazeno ekologickými sračkami ředitelnými vodou s nesrovnatelně menší účinnosti.
(Možná i proto, že hlavně v osmdesátých létech minulého století byl ten těžký oranžový prášek hojně zneužíván domácími pyrotechniky. Z důvodu snadné výroby směsi hlavně těmi začinajícími. A i když správný poměr míchání složek je poněkud podivný a skoro nikdo ho neznal, vždy se dosáhlo kyženého výsledku. Mnoho budov, fasád, mostů apod. bylo tehdy tou reakci poznamenáno. Takové divné velké fleky podobné pozdějším grafiti).
*
A tak někoho napadlo, nebudu jmenovat, že by se měla výroba té sloučeniny obnovit a bouchací kuličky z ní používat na nesmytelné identifikace nepřátelských objektů.

A ti reálně uvažující zas doporučovali výrobu antikorozních barev jeho prostým smíchaním s fermeži.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Na tavbu mědi byly používány trojhranné tyglíky z důvodu lepšího vylévání kovu z tyglíku.
Na výrobu tyglíku použili mastný a hustý jíl středně tuhý smíchaný s prachem z rozemletých vypálených cihel, případně že starých použitých tyglíků (zde s ohledem na tavený materiál).

Pro prubířskou zkoušku olova kupelací na obsah stříbra se používaly nádoby zhotovené z vybraných druhů popela - kapelky. O tvaru obráceného komolého kužele s vnitřním polokulovitým zkušebním prostorem. Kapelky jsou veliké asi jako šálek a zkušební prostor má průměr cca 3 centimetry o hloubce asi 1,5 centimetrů.
Jejich princip činnosti je takový, že oxidované olovo se vsakuje do materiálu kapelky. Při tomto procesu hořící olovo září jasně žlutou barvou a na konci procesu dojde ke krátkodobému zvýšení jasu v kapelce. To je způsobeno kuličkou stříbra vykupelovanou z olova před jejím ztuhnutím- takzvaný blik. Poté je nutné kuličku stříbra z kupelky rychle vyndat, jinak hrozí riziko jejího přilepení na kupelku.
Posléze historici probrali postup výroby kupelek. Nutno říci, že některým lidem přišel docela zajímavý a některým ženám část postupu až nechutná.

[Rafael]

Z přednášky historiků o lnu, fermeži a impregnaci dřeva:
(Stručný výtah).

- Zkusit pěstovat len přádelný nebo olejný?
- A jsou oba druhy nějak zaměnitelné a použitelné pro oba účely?
- Má to vůbec smysl?
- A kde sehnat osivo?
- Je lněný olej významný v potravinářství?
- Jak je to s jeho nenáročnosti na půdní podmínky a agrotechniku?
- Bylo skutečně prokázáno, že zařazení lnu do osevních postupů je zlepšujícím faktorem pro biologické, fyzikální, chemické vlastnosti půdy?
- ....

Zvenku se pak ozval zuřivý štěkot psů, několik silných výbuchů a střelba.
Přednáška tím byla neplánovaně ukončena....

Tak snad někdy, možná příště, pokud se ubráníme.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Po ukončení poplachu (jedinec mdlého rozumu zkusil eliminovat krtka několika petardami dum bum F4 a přitom vcelku úspěšně eliminoval sám sebe ) pokračovala přednáška na téma: výroba kapelek.
Historici zjistili, že kapelky se skládají ze směsi kostního a dřevěného popela v poměru 1:2. Směs obou druhů popela se navlhčí silným pivem tak, aby držela pohromadě. Alternativně lze použít i jílovitou vodu. Poté se směsí až po okraj naplní forma z hruškového dřeva vymazaná slaninou. Po naplnění se do horní plochy směsi pomocí dřevěné raznice vytlačí polokulovitá jamka o průměru cca 3 až 3,5 centimetru a hloubce asi 1,5 centimetru. Po vytlačení jamky je třeba vnitřní povrch jamky posypat kostním popelem a uhladit raznicí.
Následně je kapelka z formy vytlačena pomocí pohyblivého dna (jako pístem) a uložena k volnému vysušení trvajícímu několik dní až týdnů.
Vypálení se provádí až před použitím.
Při prubířské zkoušce se kapelka vypaluje čtvrt hodiny v muflové peci. Následně se do ní dá zvážený vzorek hutního olova a ohřeje se nad 900°C za přístupu vzduchu. Oxidující olovo žlutě září a klejt se vsakuje do kapelky. Na konci procesu se v kapelce krátkodobě zvýší jas od kuličky stříbra, kterou je třeba rychle vyndat.
Kapelka se používají i k prubířských zkouškách ostatních rud .
Zkoušky se provádí v prubířské pícce vytápěné dřevěným uhlím.