Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Následně byly probrány postupy výroby obou druhů popela.

Kostní popel se vyráběl takto:
Jako nejvýhodnější suroviny k výrobě kostního popela byly dávnými řemeslníky vyhodnoceny kosti z hlavy telete, jelení parohy a kosti z ryb. Někdy byly použity i jiné kosti z dobytka.

Vybrané kosti se vyvařily ve vodě (tím se odstranila mastnota a nečistoty). Po usušení se pálily v ohni až byly hezky bílé. Poté byly roztlučeny a rozetřeny v kamenném moždíři, nebo jen na kameni. Poté dali kostní střepy do neglazovaného hrnce uzavřeného pokličkou. Hrnec dali do ohně na 4 hodiny. Po vychlazení popel z hrnce vyndali a za mokra ho rozetřeli na kameni. Následně ho nechali usušit.
Druhou součástí byl plavený dřevěný popel vyráběný z lehkého dříví. Dřevěný popel se nasype na síto a vodou se splaví do nádoby (uhlík s pískem zůstanou na sítu). Následně se popel s vodou zamíchají a nechají 2 hodiny odestát. Voda se následně slije a nalije se nová. Proplach se opakuje cca 5x, načež se popel rozmíchá ve vodě a zprudka se přelije do druhé nádoby. Po usazení se z popela udělají mokré koule, které se nechají uschnout.

Tím historici vyčerpali materiál pro denní přednášku a na přístě si nechali výrobu mosazi a následně se plánují věnovat železu a dále hledání rudných ložisek.

magnesium-oxide-crucible-for-fire-assaying20081132659.jpg (4.65 KiB) Zobrazeno 1627 x

[drigon]

Zatímco byla ve mlýně a okolí řešena výroba kovů proběhla porada ve Studních.
Z kápovy haciendy nepřišla na výzvu ke kapitulaci žádná odpověď. Bylo tak rozhodnuto o obléhání haciendy. Nechají ty neřády vlastnímu osudu, pokud nedostanou rozum. Zároveň po zjištění, že se jim tam rozmáhá Covid a další nemoci (vředovka) se problém dost možná vyřeší samoredukcí. Původní nápad na "zraketování" haciendy tak odložili na neurčito. To i kvůli spotřebě munice při posledních bojích. Dále probírali účast Kocourů & spol ve zdejší misi. Po probrání situace došli k rozhodnutí stáhnout část jednotek zpět domů. Zároveň se domluvili na spojení se Spřátelenými územími.
Martin si po schůzi promyslel: začalo to jako malá akce a skončilo jako velký skok pro nás.
Přišel k němu vedoucí Křižáků a začali se bavit:
Jedeš domů?
M: pozítří, shodli jsme se na tom, že můj úkol zde skončil.
K: to ti gratuluji, už se jistě těšíš domů
M: to víš, skoro čtvrt roku jsem od rodiny pryč.
K: už se na tebe jistě těší.
M: to víš, už jsem jim poslal zprávu. Jedu pozítří ráno vlakem. Stahujeme zraněné schopné přesunu, část jednotek a Jirkova otce s jeho matkou. Chtějí jet s námi. A taky ten důl tady už je v .
... rozhovor pak pokračoval dál... .
...
Město, u Martina doma.

Vlastina přijmula několik zpráv a další odeslala. Poté přijmula jednu zprávu. Rozkódovala ji, vyvalila oči a zavolala na Danielu. Ta nemohla věřit vlastním očím. Martin se vrací.

[drigon]

Zatímco byla ve mlýně a okolí řešena výroba kovů proběhla porada ve Studních.
Z kápovy haciendy nepřišla na výzvu ke kapitulaci žádná odpověď. Bylo tak rozhodnuto o obléhání haciendy. Nechají ty neřády vlastnímu osudu, pokud nedostanou rozum. Zároveň po zjištění, že se jim tam rozmáhá Covid a další nemoci (vředovka) se problém dost možná vyřeší samoredukcí. Původní nápad na "zraketování" haciendy tak odložili na neurčito. To i kvůli spotřebě munice při posledních bojích. Dále probírali účast Kocourů & spol ve zdejší misi. Po probrání situace došli k rozhodnutí stáhnout část jednotek zpět domů. Zároveň se domluvili na spojení se Spřátelenými územími.
Martin si po schůzi promyslel: začalo to jako malá akce a skončilo jako velký skok pro nás.
Přišel k němu vedoucí Křižáků a začali se bavit:
Jedeš domů?
M: pozítří, shodli jsme se na tom, že můj úkol zde skončil.
K: to ti gratuluji, už se jistě těšíš domů
M: to víš, skoro čtvrt roku jsem od rodiny pryč.
K: už se na tebe jistě těší.
M: to víš, už jsem jim poslal zprávu. Jedu pozítří ráno vlakem. Stahujeme zraněné schopné přesunu, část jednotek a Jirkova otce s jeho matkou. Chtějí jet s námi. A taky ten důl tady už je v .
... rozhovor pak pokračoval dál... .
...
Město, u Martina doma.

Vlastina přijmula několik zpráv a další odeslala. Poté přijmula jednu zprávu. Rozkódovala ji, vyvalila oči a zavolala na Danielu. Ta nemohla věřit vlastním očím. Martin se vrací.

[drigon]

Po ukončení obou přednášek, jak historické týkající se kupelování vzorků hutního olova, tak i zemědělské týkající se lnu se jejich účastníci bavili venku. Někteří politovali toho, že se obě přednášky uskutečnily najednou a ta zemědělská nebyla po "krtkoboreckém" přerušení dokončena. Dali si totiž jejich obsah dohromady a napadlo je: vždyť oni pak chtějí vyrábět železo. A to na vzduchu rezne. Horníci a hutníci řeší olovo. A když se jim a chemikům podaří vyřešit výrobu suříku a zemědělci chtějí zaset len se jim to krásně doplní. Vždyť suříková barva se na natírání železa používala již odpradávna. Problémem sice byla toxicita olova, ale železná vrata snad nikdo soudný olizovat nebude.
Jenže ta barva vydrží, ozvalo se od starších lidí. A manželka jednomu z vedoucích řekla: tak jim to řekni na poradě.

[Rafael]

Oba chemiky zmínka o suřiku zřejmě zaujala protože se hned pustili do jeho zkušební, laboratorní, výroby.
Nevím jestli je víc zaujal jako surovina pro výrobu natěrových hmot nebo ty značkovo - bouchací kuličky.
Ale vzhledem k jisté hravosti a dětinskosti ing. Chemika bych si tipnul spíš na to druhé.
(Ještě nebylo zmíněno, že směs suřiku a fermeže se kdysi používala i jako velmi účinná ochrana dřeva proti všem zhoubným vlivům).
A zde je výsledek:

pic_5056_20211121160929487.jpg (24.22 KiB) Zobrazeno 1560 x

Nevím který alternativní způsob jeho výroby použili.
(Kronikář́ je v Bouchárně nerad viděn).
Jestli tento:

Pb(NO 3 ) 2 + 2NaHCO 3 --> PbCO3 + 2NaNO 3 + 2CO 2
3PbCO 3 + NaNO3 --> Pb 3 O 4 + 3CO 2 + NaNO 2

anebo

relativně materiálově méně náročný, ale pracnější:
Rozpouštění malých nezoxidovaných kousků olova v roztaveném NH4NO3 a dekontaci a následném žíhaní aby se prášek patřičně okysličil. Taková oxidace na čtyři kyslíky je dost takovým způsobem zdlouhavá.
*
Test nátěrové hmoty vyžaduje hodně času, ale tu flash vyzkoušeli hned.

Značkovací kuličky.jpg (71.36 KiB) Zobrazeno 1560 x

A náčelník je prý důrazně varoval:

"Chlapi, jestli se tohle dostane do rukou SPSP nebo Amazonkám bude to tady vypadat jako v nějakém černoškém ghetu nebo kdysi v některých městech. Důrazně vás varuji. Nerad bych abyste ve volných chvílích museli čistit fasády. Úplně stačila ta Ludvíkova jízda traktorem a proboření zdi toho domku! Anebo jak se dostala k tomu trávnikářskému magorovi s tím krtkem 30g petarda?
Kuwaaa, neserte mě!

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Některé fotopasti a kamery s detektory pohybu snižujícími jejich energetickou náročnost nejsou vůbec špatné.
I když některé záběry z nich dokáží vyděsit.

Ale samozřejmě i varovat. Třeba na toho "Kuckálka" se už málem zapomnělo. A najednou tohle, záběr jedné z nich:

Fotopast-Kuckavý Ali.jpg (40.38 KiB) Zobrazeno 1541 x

Mysleli jsme si, že už je pryč a on se zatím pořád potuluje po okolí.
Ale co je ještě horší je to, že si té skryté fotopasti nějak všimnul. Aspoň to tak vyplývá z toho snímku.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

O výrobu suříku projevili zájem i historici, kteří se vrhli do zkoumání historických dokumentů. A výsledky se dostavily:

Do kádí se nalije ocet, nad jehož hladinou jsou dřevěné rošty. Na rošty se narovnají olověné plechy a kádě se uzavřou dekly tak, aby se ocet nemohl vypařovat. Je vhodné je ponechat v teplém prostředí. Po uplynutí vhodné doby (asi měsíc) se z olověných plechů stane olověná běloba. Zde někdo poznamenal, že je vhodné v kádi zvýšit obsah CO2.
Olověnou bělobu následně pražili v hrnci za míchání do té doby, než dostatečně zčervenala. To bylo známkou vzniku suříku.
Dále bylo známo, že suřík lze vyrobit zahříváním žluté formy oxidu olova, takzvaného massicotu.
Jelikož je klejt červenou formou oxidu olova byla zkoumána možnost jeho přeměny na massicot. Podle některých zdrojů je možno převést klejt na massicot opatrným zahříváním. A z massicotu se pak suřík vyrábí zahříváním na 450 až 480°C. Teplotu 480°C není vhodné překročit, protože pak dochází ke zpětné přeměně suříku na klejt.

[Redneck]

Jeden z historiků později nalezl v hromádce nezařazených knich Příručku chemické technologie z roku 1910.

[Rafael]

Je vidět, že ti historici, dřív občas nazývani hysteriky protože začali propagovat návrat ke starým jednoduchým technologiím a výrobním postupům začínají nabývat na vážnosti.
Zvlášť jak tvrdili, že na moderní technologie a výrobky z nedávné minulosti je třeba rychle zapomenout. A že čím dřív, tím líp protože oživit a vrátit se k nim hodně dlouho nepůjde.
Pokud vůbec někdy...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Dále začala být řešena možnost výroby zinku. Jenže zde narazili na problém. Zinek se v peci pomocí uhlíku z dřevěného uhlí vyredukuje ze ZnO na Zn, jenže problém je v tom, že teplota vypařování zinku je 907°C a teplota potřebná pro redukci je cca 1100°C. Zinek se tak v peci vypaří a jelikož je velmi reaktivní se při styku se vzdušným kyslíkem okamžitě zoxiduje zpět na oxid zinečnatý ZnO. Ten se pak usazuje v kouřových komorách jako pompholyx. Při novodobé výrobě zinku je problém řešen skrápěním zinkových pár olovem a následnou rafinací. Jenže to je v době po rozpadu neproveditelné.
Studiem historických pramenů narazili na šalamounské řešení problému. Je totiž možné v peci vyrobit rovnou mosaz.
Byly nalezeny dva postupy, které si jsou velmi podobné s tím, že jejich základ je stejný.

1 díl oxidu zinečnatého jemně namletý se smísí se 2 díly jemně namletého dřevěného uhlí. Po smíchání se směs zalije vodou a nechá hodinu odestát.
Pro výrobu mosazi jsou v zemi vytvořené kulaté pece s hlubokým kónickým otvorem udělaným pod úrovní podlahy. Na dně otvorů je mělké topeniště s cca 10ti tavícími tyglíky.
Po předehřátí tyglíků do každého dali 6 váhových dílů směsi ZnO a dřevěného uhlí. Na směs položili 8 váhových dílů mědi v drobných kouscích. Kelímky s tavenou hmotou vložili do pece, kde setrvaly 9 hodin za vysokého žáru.
A zde nastaly ony dvě možnosti.
Dle první se vsázka roztavila a unikající páry zinku byly v tavenině absorbovány čímž z mědi vznikla mosaz.
Dle druhé zůstala měď v pevnén stavu. Jelikož byla rozpálená na cca 1000°C páry zinku "nasublimovaly" do struktury mědi, čímž ji změnily na mosaz.
V obou případech byly po skončení tavby tyglíky vyprázdněny a takto získaná mosaz byla následně přetavena a odlita do potřebných tvarů.
Plán na výrobu mosazi začal z "pochopitelných" důvodů zajímat vedení Kocourů.
Technici se nechali slyšet že i jim se bude mosaz hodit.

[drigon]

U výroby suříku se nakonec sešel chemik s historikem a dali hlavy dohromady. Mimo jiné se naučili vyrábět i bezvodou kyselinu octovou.

Octan vápenatý připravili namočením vápence (historicky vaječných skořápek) do octa. Vzniklou reakci popsali takto:
CaCo3 + 2CH3COOH -> (CH3COO)2Ca + Co2 + H2O
Octan vápenatý vypadá jako bílé krystalky, z nichž lze vysušit vodu.

Po vysušení vody bezvodý octan vápenatý smísili s kyselinou sírovou, čímž vznikla bezvodá kyselina octová.
(CH3COO)2Ca + H2SO4 -> 2CH3COOH + CaSO4.
Teplota tání bezvodé kyseliny octové je 16,6°C, hustota kapaliny 1,055. Síran vápenatý (CaSO4) má hustotu 2,964.
Je tedy těžší než roztavená ledová kyselina octová.

Dále je třeba získat octan olovnatý. Octan olovnatý se připravuje smísením klejtu a ledové kyseliny octové.
PbO + 2CH3COOH -> Pb(CH3COO)2 + H2O
Octan olovnatý vypadá jako bezbarvý až bílý prášek, krystalky či granulky slabě zapáchající po octu.
Při teplotě nad 75°C ztrácí vodu a nad 280°C se rozkládá.
Na vzduchu vlivem vzdušné vlhkosti a oxidu uhličitého se mění na uhličitan olovnatý - cerusit.
(CH3COO)2Pb + CO2 + H2O -> PbCO3 + 2CH3COOH
Historická zajímavost: napouštěním rostlinných vláken octanem olovnatým vznikl doutnák hořící rychlostí cca 10 centimetrů za hodinu. A to I ve vlhkém prostředí.
Z octanu olovnatého proto začali vyrábět cerusit tím, že octan olovnatý vystavili ochlazeným roštovým (spalným) plynům vzniklým při spalování dřevěného uhlí (dřeva). CO2 též vzniká při žíhání (hydro)cerusitu.

A suřík vznikl následným oxidačním žíháním v muflové peci za přístupu vzduchu. Lze použít jak cerusit, tak I hydrocerusit (olověnou bělobu).
6PbCO3 + 02 -> 3Pb3O4 + 6CO2
Též
3[2PbCO3.Pb(OH2)] + O2 -> 2Pb304 + 3CO2 + 3H20

Takto se dal vyrobit suřík chemicko-historickou cestou.

[Rafael]

Ludvíček v Palírně:

- Strejdo, jak se vyráběly kdysi zápalky? A co byly sirky? A proč už dnes nejsou? A vy jste kdysi rozdělávali oheň většinou jen pomocí těch křesacích dřívek?

- Ano.

-A proč už dnes ne, proč máme jen takové křesadlové jiskrové zapalovače a ne ty špejle v krabičkách?

- No, to je pokrok a taky ty sirky nebo zápalky, bylo to totéž, nemá už dnes kdo vyrábět.

- Ale proč když to asi bylo tak dobré?

- No, spíš úpadek než pokrok. Ale proč se ptáš, proč tě to napadlo? Oheň, zapalovače máme, tak proč tě to napadlo?

- Jsme si tak ve Spolku povídali, víš jak máme teď tu dětskou knihovnu, tak jsme četli jak jste si kdysi s těmi sirkami hráli. A že každý správný, i malý kluk měl tehdy vždy u sebe ty zápalky nebo malý nožík. Prý nějakou Rybičku. A někteří i psa.

-To je pravda.

- A strejdo, prý jste si tehdy i s těmi sirkami nějak hráli. Nějaké duté klíče, šrouby a matice, trubkové bouchadla s nějakým hřebíkem...
Prosím, řekneš mi něco o tom?

- A na to jste přišli kde? V které knize z té knihovny jste to vyčetli?

- To nevím, jen ten nejstarší z toho našeho spolku, Petr, mě za tebou poslal. Že prý mě máš rád a že se musím projevit odvahu a osvědčit se jako dobrý zvěd.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Před nedělním odjezdem vlaku že Studní se stala ještě jedna zaznamenání hodná událost.
Již několik dní sledovali průzkumníci opuštěnou samotu několik kilometrů od kápovy haciendy. Od místních obyvatel byli upozorněni že se tam něco děje.
Průzkumníci začali objekt sledovat a během týdne zaregistrovali příchod několika lidí s batohy. Šli v malých skupinkách. Poté, co bylo zachyceno několik kódovaných zpráv mezi haciendou a "zbořeninou", jak místo nazvali se rozhodli zakročit.
V noci z pátka na sobotu se k zbořenině vydalo několik družin Spřátelených území. K blízkému průzkumu objektu se vydala družina Kocourů. S sebou si vzali i noční vidění, balistickou ochranu a kamerku s infrapřísvitem na ohebném krku.
V noci se objevila mlha táhnoucí se krajem v pruzích, vse bylo orosené a mokré.
Kocouři se rozhodli použít jeden trik na snížení tepelného vyzařování. Na silné oblečení si navlékli impregnovanou pláštěnku s izofólií uvnitř a na ni pončo prolité studenou vodou. Vzhledem k silné vlhkosti vzduchu se dalo čekat srážení se vzdušné vlhkosti na mokrém ponču a jeho ochlazování.

[drigon]

Vystrojená družina se přiblížila k zadní části stodoly. Těsně před rozdělením si jeden z jejích členů všiml drátu nataženého těsně nad zemí. Na drátu se usadily kapičky vlhkosti, což ho učinilo v měsíčním světle viditelným. Na konci drátu byl granát, který zajistili. U zadních vrat do stodoly zneškodnili další nástrahu. Dírou po suku strčili do stodoly kamerku a z vnitřní strany vrat objevili další nástrahu z granátu.
Provedli obhlídku zadní části stodoly a na jednom místě si všimli zdi poškozené zatékáním. Cihly byly rozhašené a mezerami v maltě šla prostrčit kamerka dovnitř. Jelikož tam nic nenašli cihly rozebrali a opatrně pronikli dovnitř. I se psem. Ten pročichával cestu před nimi a u zadních vrat začal signalizovat nebezpečí u podlahy. A v podlaze našli díru s provizorní minou. Granát na vratech i ten podzemní zajistili drátkem (mají ho v povinné výbavě).
V tu dobu se začalo rozednívat. Prohlédli vrátka na straně do dvora. Další zlikvidovaná nástraha. Na dvoře uviděli u vrátek zákrytu buginu. A co napadlo mladého: vzal lano, uvázal ho za zadní rám buginy a druhý konec za trám ve stodole.
Rozednilo se. Z hlavní budovy zbořeniště vyšel chlap a u pumpy se začal mýt. Mladý, který se schoval za buginou si všiml obrázku divokého prasete vytetovaného na stehnu dotyčného.
Jakmile se dostal do stodoly to nahlásili na vedení ve Studních a to nechalo na místo poslat posily.

[drigon]

Z chléva se ozval výbuch. Tudy se snažila dovnitř proniknout druhá družina a její člen šlápl na minu.
Z hlavní budovy se ozvala palba a naši jim začali odpovídat. Družina ve stodole byla náhle překvspena palbou shora. Sviňáci začali pálit z ochozu na zdi stodoly. Přestřelka byla velmi tvrdá, tři z osmi Kocourů byli zasaženi. Zbylí se skryli a stříleli dál. Pět Sviňáků seskočilo z ochozu do balíků slámy a zbylí vedli přestřelku s Kocoury. Druhá družina z chléva bojovala s těmi z domu.
Ve stodole se ozval zvuk nastartovaných motocyklů. Vzápětí bylo slyšet motor buginy. Motocykly prudce vyrazily na dvůr a po šikmé střeše přístavku s buginou přeskočily zeď. Lano se pretrho a byť to s buginou pěkně cuklo jela dál .Snesla se na ně palba venkovních jednotek. Dva z motocyklů se podařilo zastavit puškou ráže 0.50 BMG. Třetí s buginou ujel.
Po tomto "újezdu" zaútočily na zbořeninu venkovní jednotky. Po krátkém, ale tvrdém boji ji dobyly. Ze čtyř zbylých sviňáků nikdo nepřežil.
Důkladná prohlídka objektu přinesla mnohá překvapení. Na místě nalezli zbraně, munici, poškozené komunikační zařízení a co bylo nejzajímavější- přes dvacet terénních motocyklů a tří buginy. Ve stodole v krytu pod slámou. Na vedení se dost divili, na co to tam mohli mít... .

[drigon]

Přičina byla odhalena ještě v sobotu navečer. Ve zbořenině nalezli tajný úkryt, kde bylo objeveny kožené brašny s bonbóny a ampulemi. Tato zpráva, spolu se zjištěním že sestřelení motocyklisté měli neprůstřelné brnění způsobila na vedení jisté pozdvižení.
Podle zpráv se Kuckavý Alík na nějakou dobu ztratil a v týdnu se náhle objevil. Jak jeden z velitelů poznamenal: "měli jsme za to, že buď zdrhl, zdechnul a nebo ho někdo sejmul a my se to nedozvěděli. A on tu ten neřád furt je. Bude to chtít prověřit všechna opuštěná stavení".

[drigon]

Ve Městě, mezi bytovými domy byly v záhonech dokončeny poslední krechty. Sklepy v panelových domech a obecně v moderní výstavbě se ukázaly jako nevhodné pro dlouhodobé skladování zeleniny a ovoce.
Obyvatelé tak na severní straně domů na vhodných místech nejprve vytvořili zemanky. V zemi vykopali díru jejíž boky vyzdili kamenem (dle možností zděným jak nasucho, tak I na cementovou maltu. Některým se podařilo udělat strop z panelů, jiní ho dělali ze dřeva se slaměnou izolací pokryto hlínou (před sezónou sláma putovala do kompostu a navezli novou.
V některých případech byly zemanky udělané celé ze dřeva. ze

[drigon]

Vzhledem k nedostatku potravin byly volné a použitelné prostory ve městě použity jako zeleninové záhony. Již před rozpadem měla část lidí záhony v zahrádkářských koloniích, kam někteří z nich po rozpadu odešli a vytvořili tam celkem solidně fungující komunitu. Ale jak zahrádkáři, tak i obyvatelé bytových domů museli řešit problém uložení zásob ovoce a zeleniny přes zimu. Někteří si postavili sklepy, další zemanky a došlo i na krechty. Ty nebyly v podstatě několik desetiletí používány, ale situace způsobila jejich "znovuobnovení".
Prve došlo v neklidné době k tomu, že někteří obyvatelé začali brambory, zeleninu a odvážlivci i ovoce zakopávat do zakrytých jam.
Po zklidnění situace došlo na stavbu klasických krechtů, čímž byly záhony využity vlastně dvakrát. V létě na pěstování a v zimě na uskladnění.
Takový klasický krecht na brambory byl cca metr a půl široký, metr vysoký a dlouhý dle potřeby. Na odvětrávání dali dolů trojúhelníkový tunýlek z prken a nahoru vyvedli komínky z prken. Při příchodu mrazů bylo nutné ventilaci ucpat slámou.
Nasypané brambory zakryli cca 20 až 30 centimetrů silnou vrstvou slámy a zaházeli slabší vrstvou hlíny, kterou s příchodem mrazů zesílili na cca půl metru.

01-krechtovani.jpg (6.96 KiB) Zobrazeno 1181 x

[drigon]

Dále byla v krechtech skladována i řepa. Jak krmná, tak I červená. Na rozdíl od bramborového krechtu byl tento 20 centimetrů zahlouben do země. Asi metr vysoká hromada řepy se pak zahází cca 15 centimetrů vysokou vrstvou hlíny. N hlínu se dá cca čtvrt metru vysoká vrstva slámy a na ni 30 centimetrů hlíny.
Stejným způsobem lze uskladnit i zelí. Do krechtu lze dát pouze tvrdé hlávky zelí bez košťálu zbavené poškozených listů.
Dále bylo zelí skladováno v mělkých jamách. V nich se zelí přikryje vrstvou hlíny, na níž se dá vrstva listí, na kterou lze v případě mrazů dát hnůj. Zde je nutno říci, že v neklidné době při nájezdu rabovačů takto zakryté hromady zelí (I brambor) do jisté míry unikly pozornosti loupežníků.
Zelí lze uskladnit i s košťály prostým zasypáním do hlíny košťálem otočeným nahoru.

[drigon]

Menší množství mrkve skladovali v jamách cca půl metru širokých i hlubokých. Mrkev nasypali do spodu jámy a na horu na ni udělali kopuli složenou ze tří vrstev hlína-sláma-hlína. Vše 15 až 20 centimetrů silné.
Mrkev skladovali i ve ždlábcích. Vykopali ždlábek cca 60x40 centimetrů a země se odhází na obě strany. Mrkev bez natě se odkládá našikmo a každá vrstva se zasype hlínou. Nebo pískem. S příchodem ochlazení (mrazů) byly ždlábky až po okraj vyplněny listím. Nahoru se dá nať, větve atd. Mrkev tak lze vytahovat i za mrazu.
Tento způsob, akorát s větším ždlábkem začal být zkoušen i n brambory.