Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Skoro tisíc těch Pasáků, přejmenováných na prasáky, přijelo v asi deseti železničních vagonech. Pokud jsou ta čísla správná, tak tam museli být namáčkání jak dobytek. 100 kusů na vagon.

A po znehybnění a zlikvidování lokomotivy se tak i chovali. To varování, ten vepř v bahně a ten vzkaz - "Najdete nás na každém kilometru", je neskutečně rozhodilo.
(Pokud to někomu nic neříká, tak to byla hláška ze starého bulharského tv seriálu o odboji partyzánů proti německým okupantům).
Šílení vztekem jali se bezhlavě pronásledovat hrstku zřejmě Kocourů a jim podobných. A ti si s nimi hráli, díky znalosti terénu jako kočka s myši.
Umyslně za sebou zanechávali nepřehlédnutelné stopy a tím je lákali do nejrůznějších pastiček.
Minové pole v úzké soutězce, most, bažina, tunel, odstřel a propad do staré důlní štoly, stopy vedoucí do jeskyně ve skalním masívu, náhlé zřícení několika starých vybrakovaných průmyslových areálů, protržení hráze malé místní vodní přehrady ve spolupráci s nejrůznějšími nastrážnými výbušnými systémy udělaly své.
Podle zaručených a ověřených zpráv už ti černogermáni postoupili od místa poničeného vlaku při tom pronásledování skoro 35km.
A podle zpráv neověřených, jen odhadovaných, je už jich "jen" asi 500.

A ty kilometry, ty pastičky na každém z nich moc neodpovídají reálu.
Ale 14 mrtvých nájezdnických okupantů na 1km jejich trasy vypadá dobře. No, ne všude se vlivem terénu moc dařilo.
*
I ve skupině pronásledováných došlo k jistým újmám. Jeden vyvrtnutý kotník, dvě popáleniny na ruce od zápalné šňůry, jeden vyražený zub po zakopnutí o kámen v jeskyni a navíc ještě ztráta batohu jednomu ze skupiny. Při pádu do vody se mu utopil i s nákladem trhavin.

Ale ve srovnání se ztrátami na straně pronásledujících jsou to jistě jen drobné banality.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Ještě před odjezdem z Lípy se Martin se strojvedoucím domluvil, že bude vlak řídit z předního stanoviště vlakového brejlovce (druhá lokomotiva vlaku) a strojvedoucí zůstane na přípřežním brejlovci (první lokomotiva vlaku - počítáno pokud jsou lokomotivy vpředu).
Oba brejlovci se rozbafali a začali transport sunout do Slepičína (vlak začal couvat). Posunovač vylezl na plošinový vagón s kulomety a dával na lokomotivy signál praporkem. Celých deset vagónů s technikou tak měl před sebou a u nohou mu ležela vyvěšovací tyč.
Domluvili se na následujícím provedení akce.
Po příjezdu do Slepičína se ohlásí dispečerce, zkusí se zkontaktovat s osádkou vlaku s Pašáky. Po svolení k odjezdu vyjedou na trať se sunutým vlakem. Po průjezdu esíčkem posunovač vagóny s technikou vyvěsí pomocí tyče. Následně vagóny roztlačí a provedou odraz. Po zabrždění se rozjedou zpět. (Tento postup mne napadl po sledování filmů Von Rayenův expres a jednoho starého francouzského filmu, kde byl nepřátelský transport likvidován najetím vyvěšené lokomotivy).
Cesta do Slepičína proběhla v klidu. U vjezdu začal Martin nejprve brzdit jen lokomotivou a až po natažení šroubovek opatrně přibrzdil ony tři brzdící vagóny. Takto brzdil s ohledem na to, že mu brzdí jen lokomotivy a tři vagóny vlaku. Pokud by brzdící vagóny zabrzdil najednou, celý nebržděný zbytek transportu by se snažil setrvačností pokračovat dál původní rychlostí a došlo by k roztržení vlaku.
Ve Slepičíně se mu s mírně oroseným čelem podařilo zastavit u peronů. První, co upoutalo jeho pozornost byl šrumec u výpravní budovy. Byl tam vidět shluk několika desítek dost hnusně se tvářících ozbrojených lidí. U telefonu v budově bylo vidět dva lidi. Nějaký důstojník na ně něco řval. Jeden z nich se podíval ven, uviděl transport a ukázal ho důstojníkovi. Ten je oba poslal ven.
Jeden z nich šel k lokomotivě se strojvedoucím, druhý k prvnímu vagonu. Zde zabouchal na dveře a Kocoura, který je otevřel se zeptal: Zítra pojedete s brejlovcem, nebo bardotou?
Odpověď zněla: To rozhodne strojmistr.
Po druhé výměně představovacích formulací ho Kocour odvedl do vagonu a druhou stranou, za vlakem na přední stanoviště druhého brejlovce.

[Rafael]

Dobrá zpráva:
Pan Turek se již zotavil a vrátil se na své původní místo.
Byl již nejvyšší čas protože výroba ledku začínala váznout a začínaly se hromadit nejrůznější fekálie určené k jeho výrobě jako prioritní a ne k kompostování či hnojení polí.
*
Ten bývalý zootechnik zodpovědný za chov hovězího dobytka, přeložen tam za trest se osvědčil stejně jako ve svém původním zařazení v mlýnské komunitě.
Uměl sice pěkně mluvit, velmi přesvědčivě, čímž zmátl skoro kohokoliv, ale výsledky jeho práce nebyly vůbec dobré.
Skoro to vypadalo tak, že je to odněkud zvenčí nasazený škůdce s úkolem rozvrátit veškeré snažení a práci mlýnářských.

Celá situace vygradovala když byl napaden, celkem agresivně a surově p. Krauzem i s chemikem ing. když po něm chtěli objednané a slíbené množství sanytru.

Výsledkem celého toho incidentu bylo to, že se najednou beze stopy, stop i pachových, ztratil a ani čichací psi nebyli schopni určit kde nebo jakým směrem prchnul.
*
A vyšel i najevo ten jeho debilní nápad s pastevectvím skotů. Na loukách s přerostlou trávou, na plném slunci bez možností ukrýt se někde ve stínu stromů a podobně nepříznivých podmínek pro ten nebohý dobytek.
A ten hubnul a tu přerostlou trávu odmítal žrát. To už by hraničilo nejen s týráním zvířát, ale i přímo s nějakou sabotáži nebo nekalým úmyslem.
A aby se vyhnul takovým obviněním tak nakonec vymyslel ještě toto:

Nechal postavit pár nějakých boud a do nich navézt staré seno...
*
Chyba tehdy byla, že se mu skoro bezmezně věřilo a skoro nikdo si toho nevšimnul a neupozornil na to.
Ale věřilo se mu a hlavně se řešily nejrůznější boje, přestřelky a vůbec takové obranné a vojenské věci.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Já vám to říkal!!! Že to tele akorát hubou mele a skutek utek!!!
Hřímal na schůzi starší hospodář, který před časem převzal vedení živočišné výroby od zootechnika.
Za vedení hospodáře došlo k reorganizaci pastvin. Staré shnilé seno dal odvézt do sanytrnice, dobytku nechal postavit přístřešky a když viděl, jak bývalý zootechnik vede sanytrnici ho zrychtoval jak tornádo pastoušku. Trestanci se flákali, nádrže s kejdou přetékaly a zootechnik měl spoustu řečí. Následně se do něj pustili Krauz s chemikem. Ti se s hospodářem o celé záležitosti a o dobytku začali bavit. Slyšel je jeden z trestanců a řekl to zootechnikovi. To bylo naposledy, co ho někdo viděl.
Turek se po návratu zhrozil, zrudl a začal šíleně řvát. Pak už se trestanci nezastavili. A Turkovi dali přezdívku Satan.
Zootechnik byl posléze dán do pátrání. Všichni Rangers dostali jeho fotku a popis.
Schůze pokračovala dál.

[drigon]

Schůzka pokračovala dál. Spolu s ostatními byla řešena probíhající sklizeň obilovin. Podle hlášení se podařilo sklidit cca 60%. Hospodáři poté řekli, že se sklizeň vzhledem ke stažení značného množství mužů do obranných sil zpomalí. Věděli, že se chystá velká akce, ale to, co se dozvěděli jim vzalo dech.
Na celkové schůzi hlavního vedení přednesli problém se zpomalením sklizně. Velitelé řekli, že o problému ví, ale vzhledem k situaci jaká nastala u Slepičína nemají na výběr.
Velitelé Kocourů se chvíli radili sami, načež se shodli na tom, že bude lepší hospodářskou správu seznámit se situací. Ať se mohou připravit.
Poté se vrátili na velkou schůzi a vedoucí hospodářské správy seznámili s vývojem za hranicemi spřátelených území.
Jeden z vedoucích Kocourů řekl: Před několik dny vyjely po trati směrem ke Studním dva transporty Severního kříže. První s technikou se podařilo spojené skupině přepadnout a po likvidaci jeho ozbrojené ostrahy ovládnout. Měli v plánu transport s technikou vytáhnout na kopec nad Lípou a pak ho poslat naproti transportu s Pašáky.
Pašáky? Zeptal se rostlinář?
Pašáci, to jsou komanda smrti od nějakého paši. Nevíme, odkud je, ale víme že se jedná o kriminálníky, vrahy, lupiče, žháře problémové vojáky. Vesměs kriminální živly, kterým dali výcvik a výzbroj a poslali je rozdrtit povstání do Studní. Jsou prý extrémně krutí a bezohlední. Následně je chtějí otočit proti nám. Je jich prý asi tisíc a nechceme dopustit aby se dostali do spřátelených území. Mít takový živly v době sklizně na polích a lesích by byla katastrofa.
Rostlinář: to jim ten vlakoatentát nevyšel?
Velitel: bohužel ne, vložili se do toho jiní
Rostlinář: co se stalo?
Velitel: na trati jsou blízko vedle sebe dvě obce. Slepičín a Kohoutov. Mají svoji skupinu, která si říká Kohouti. Ti zničili lokomotivu vlaku s Pašáky.
Hospodář: to jste se s nimi nemohli domluvit?
Velitel: neměli jsme kontakt. Získali jsme sice kontakt na tlumočníka od Růží. Kousek odtamtud je vietnamská komunita. S nimi žije Čech, který má vietnamku. Dělá jim tlumočníka. S Kohoutama asi nějak obchodují, tak za nimi došel. Jenže už bylo pozdě. Naši sice dokázali poměrně rychle změnit plán akce, jenže než se to ve Slepičíně vyjasnilo a mohli pokračovat dál se Pašáci vydali pěšky. Část jich prý jde naším směrem. Proto zavádíme obranná opatření. Podle posledních informací Část spojené skupiny navázala kontakt s Růžemi. Ale nevíme o chystají.

[Rafael]

Akce, či spíše taktika - "Najdete nás na každém kilometru" se osvědčuje.
Nadšení a zuřivá snaha dostihnout hlouček který znehybnil celý transport údajně tisícehlavého kontigentu slaví neúspěchy a nájezdníků neustále ubývá. Jejich bojová morálka klesá a původní zuřivost začíná nahrazovat strach a obavy o výsledek celého pronásledování.
Jen jejich nějaká čest a víra v jejich boha je nutí jít stále dál i po nastražených stopách. I vstříc smrti, ale té se oni nebojí když je po hrdinských činech čeká úžasný posmrtný život.
*
O postupu pronásledování, stále většího úbytku pronásledovatelů je zpráv celkem dost. I o způsobech jejich likvidace a popisu některých pastiček.
Co se veřejně neví, je to, kdo vlastně znehybnil ten konvoj. Kdo z Kocourů a co s tím mají společného ti Kohouti?
A vůbec, co jsou ti Kohouti vlastně zač?
A hlavně kdo byl ten co se do konvoje Hasanů už v Germanistánu vetřel na lokomotivu jako pomocník mašinfíry - jako topič a výbuchem v topeništi a následně i parního kotle ji znehybnil?
Jaké měl vazby na Mlýn a Kocoury a proč o tom kronikáři nic bližšího neví?
Situace v tom směru je velmi nejasná a zjevně velmi utajovaná. Asi se něco velkého chystá.
A to není v tuto dobu moc dobré. Války, válečná tažení a podobné akce by se měly vést až po sklízních.
A k těm je ve Mlýně ještě dost daleko a samozřejmě je to doprovázeno spoustou problému.
Porucha sušičky obilí a .., pak..a... , ještě...
ale o tom až příště, protože těch problémů je tolik, že...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Slepičín.

Na stanoviště druhého brejlovce se vyšplhal neznámý muž. Po krátkém představení začal s Martinem řešit situaci. Po chvíli bylo vidět, jak ozbrojenci zalehli za peróny a zamířili na vlak zbraně. Následně zazněla výzva ke kapitulaci a složení zbraní.

[drigon]

Po výzvě ke kapitulaci se Martin podíval na neznámého: Co to má znamenat?
Neznámý: Kohouti si zase jedou po svém.
M: jak po svém? To nám nevěří?
N: vloni na ně ze Severního kříže ušili boudu. Přišli o dost mužů. Pak vedení Kohoutů převzal major Kohout a zavedl jim vojenskou drezuru. Nejspíš to tady považuje za léčku.
M: zkusím za nimi zajít, když se tady do sebe pustíme to vůbec ničemu nepomůže.
N: vůbec tam nechoďte, okamžitě vás sebere.
Zkusím s nimi promluvit sám.
Neznámý poté odešel do nádražní budovy a vzal si s sebou vysílačku.
Patová situace trvala dál. Z nádražní budovy bylo chvílemi slyšet řev.
Po nějaké době se z vysílačky ozvalo: ty z druhé lokomotivy přijď do nádražní budovy. S rukama nad hlavou.
Martin předal řízení vlaku do první lokomotivy a odešel do nádražní budovy. Ihned po vstupu do budovy ho dva vojáci popadli, opřeli ho o zeď a prohledali.
Čistý, znělo hlášení.
Poté ho se samopalem v zádech odvedli do temné místnosti. Zde ho posadili na židli a rozsvítilo se silné světlo, které mu mířilo do očí. Ruce na stůl, zněl příkaz.
Následně začaly z různých míst v místnosti padat otázky. Martin musel odpovídat. Ale jakmile se zkusil zeptat sám byl ihned usměrněn.
Nakonec se ho vyslýchající zeptal: takže vy tvrdíte, že za třetím vagonem jsou rozpojené brzdové hadice a povolená šroubovka. Že ji pak za jízdy vyháknete a pošlete vagóny proti druhému transportu? To vám jako máme věřit? To tu šroubovku roztočíte jako ve filmu? Následoval smích.
Po zklidnění smíchu jim Martin v klidu odpověděl: šroubovku neroztočíte, na konci vřetene jsou zajišťovací kroužky zajištěné závlačkami, případně zavařením. Ale vyvěsíte ji tak, že dáte lokomotivě příkaz stačit. Po stlačení nárazníků ji lze pomocí tyče vyháknout z háku. Jestli chcete, mohu vám to ukázat.
Zůstaneš tady, zařval vyslýchající. To nám ukáže ten váš posunovač. Ale ať předtím zabrzdí alespoň tři vagóny. A žádné blbosti, trať jsme z obou stran podminovali.
Martin vysílačkou nařídil zabrždění nákladních vagonů transportu. Po provedení úkonu posunovač ukázal vyvěšení šroubovky ze schůdků pomocí tyče.
Do nádražní budovy šlo hlášení že to doopravdy jde. Pak mu nařídili vagóny zapřáhnout zpět.
Vzniklo dohadování. Do toho přišel ordonanc a veliteli Kohoutů ohlásil příchod několika vietnamců od Růží. Ten zprávu přijal s klidem a ordonanci nařídil dvacet kliků za nedbale provedený vojenský pozdrav.
Mezitím totiž Kocouři ve městě dostali rádiovou depeši od spojené skupiny o problému ve Slepičíně. Přes kód, nalezený v Maxíkově obojku již bylo navázáno provizorní spojení s Růžemi. Kontaktovali je a požádali o pomoc. Byť z toho velitelé neměli radost, kontakt nebyl ještě zcela prověřený. Ale jak řekli. Zkusíme to, snad pomůžou.
A pomohli.

[Rafael]

V události posledních dnů skoro zapadla pro Mlýn dost důležitá věc. Výstavba "průmyslového" lihovaru už je skoro hotová, odborníci co k tomu měli co říct se konečně shodli na typu a konstrukci destilační kolony.

Zvolili nakonec takový kompromis. Hodně velký a zvítězil projekt který byl nazván takovým podivným názvem: Distillation cat and dog universal.

Neboli takový kočkopes který by se po drobných úpravách a seřízeních dal použít skoro na destilace čehokoliv.
Od lihu, kyselin, uhlovodíků, peroxidů apod.

Takový univerzál - kolona použitelná jako patrová, přepadová, náplňová, filmová, vakuová a já nevím co ještě měla dokázat.

Nápad a projekt jistě dobrý a těžko jeho tvůrcům něco vyčítat. A to i přes to, že takové kombinované zařízení nebo i stroje, či přípravky se už v minulosti moc neosvědčily. Ale ve většině tehdejších případů šlo o nesprávné použití nebo přecenění schopnosti obsluhy nebo samotného výrobku.

A něco podobného se stalo i v Depu. Po komplentaci a prvotních provozních zkouškách které dopadly nad očekávaní dobře se něco přecenilo.

Částečně to zavinili svářeči a paliči které stále trápil nedostatek kyslíku.
(Acetylén a jeho vyvíječe byly vyřešeny už dávněji. Jen ten co možná nejčistější kyslík, jeho nedostatek, je trápil).

Ale těžko to dávat za vinu jim. Může za to nápad zkusit v té koloně destilaci zkapalněného vzduchu. A obvinit už z toho nikoho nejde. Jejich iniciátoři kteří byli při tom pokusu přítomní a prováděli ho, při mohutném výbuchu zahynuli.

Mlýn přišel o hotovou nově vyrobenou destilační kolonu a Depo o dvě haly a tři lidi.
*
Tu kolonu bude těžko nahradit. Ne výrobně, ale z nedostatku vhodných materálů.

[Rafael]

Poslední zprávy o postupu arabsko-germánského kontingentu po zničení jejich vlaku a pronásledování jejich původců jsou hodně rozporuplné a v konečném důsledku velmi znepokojující.
To co se zpočátku zdálo jako vychytralost a lstivost prchajících přičitané jejich znalosti terénu a dobře zvolené taktice začíná dostavat považlivé trhliny.
Ano, zpočátku bylo celkem pochopitelné, že jim fungovaly jejich léčky a podařilo se jim zakrátko snížit počet pronásledovatelů o víc než o polovinu.
Našli je, nebo nějakou jejich pastičku, skoro na každém kilometru jak jim bylo slibováno.
Ale přece jen, i přes částečně určitě sníženou inteligenci těch arabských bojůvek v kombinaci s jejich velmi sníženým pudem sebezáchovy, vírou v jejich boha a posmrtný život přece jen nemohli být tak neopatrní. A to prý v Germanistánu prošli speciálním výcvikem pro nasazování v koloniich.

První indicii a vysvětlením se stal incident ve Mlýně.
Ten který se vetřel na lokomotivu jako pomocník
mašinfíry - jako topič a výbuchem v topeništi a následně i parního kotle ji znehybnil byl až moc rychle přijat mezi Kocoury.

Ale moc vřelého přijetí ve Mlýně se mu nedostalo.
Spíš naopak. Vrhla se na něho okamžitě po spatření trojice menších volně pobíhajících psíků kteří byli zrovna uprostřed čichacího výcviku na detekci a testování covidu.
Málem byli spráskaní a zahnání za napadení vzácného hosta a hrdiny, ale naštěstí se tak nestalo a po kontrolním očichání Fenkou a Velkým Černým byl okamžitě poslán do přísné izolace. A i všichni kdo s ním přišli do styku taky.
A všechna místa na kterých se pohyboval v areálu Mlýna důkladně dezinfikována.
Infekční boudy za Sanitárním psincem jsou už skoro plné. A řady ve Mlýně přítomných služby schopných Kocourů tím notně prořídly.
Zvlášť když Sova s doktorem po serii testů zjistili, že se jedná o nějakou novou a zvlášť nebezpečnou mutaci. A byli z ní úplně zděšeni.
*
Celkem se tím nabízí vysvětlení proč ten tisícehlavový dav, jeho zfanatizování bojovníci mají tak malé úspěchy a padají jako mouchy i když vynálezavost prchajících už pomalu docházela a bojům a nastražováním léček už nevěnovali tolik úsilí jako zpočátku.
A i přesto byly ztráty protivníka čím dál větší a cestu jejich postupu lemoval stále větší počet mrtvol.

Nezodpovězenou otázkou zatím je, zdali nebyli před svou misi nakaženi, úmyslně a obětováni, aby nakazili zpupnou oblast bývalé kolonie.
Anebo jestli jen ve výcvikovém středisku pro potlačování protiimigrančních a protievropských nálad nedošlo vlivem nedostatečné hygieny k nekontrolovatelnému šíření a zmutování viru.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Po příchodu Vietnamců do Slepičína nastalo jisté uvolnění situace. Po vyjasnění situace Martin majoru Kohoutovi nabídl prohlídku vlaku. Ten byl i tak podezřívavý, proto mu Martin nabídl přechod pěti členů osádky vlaku do nádražní budovy. Major Kohout s tím souhlasil pod podmínkou zastavení motorů obou lokomotiv.
Poté, co bylo vše provedeno proběhla prohlídka vlaku. Prohlížející potvrdili Martinova slova. Vagóny skutečně nesly stopy zápasu, na posádce vlaku bylo zřejmé že nepatří k Severnímu kříži (dokumenty od zlikvidované ochranky so členové skupiny schovali).
Během dokončování prohlídky se ozvala radiostanice vlaku a spolu s ní i vysílačka, kterou si neznámý vzal s sebou do nádražní budovy.
Hlášení znělo: na první odbaven, souprava prázdná. Posun na patnáctou a dvacátou čtvrtou.
Major Kohout zařval: co to je?
Martin mu na to řekl: Hlášení průzkumniků. Pašáci opustili vlak a rozdělili se na dva proudy. Od vlaku jdou azimutem 150° a 240°.
Pohled do mapy ukázal následující: část jde podél tratí a část ke spřáteleným územím.

[drigon]

Oči majora Kohouta spočívala na vagonech s technikou. Rychlá prohlídka potvrdila již známé: ty krámy jsou na baterie a na heslo - tudíž nepoužitelné. Major Kohout začal opět rudnout. Martin mu na to řekl: a co jste čekal. Nám by se taky kořistní technika líbila. Ale takhle z toho můžeme tak akorát vyndat baterie a po rozdělení na články je dát do úložiště. Někdy jdou použít ještě motory a silové kabely. Zbytek je na nic.
A budu potřebovat poslat zprávu našim. Ať se na ty šmejdy mohou připravit.
...
Město.

Radisté Kocourů zachytili Martinovu depeši. Po jejím rozkódovaní byla urychleně svolána rada spřátelených skupin.
Hlavní radiostanice vyslala zprávu:
ČERVENÉ SVĚTLO. VOM.
Hrozí přímé nebezpečí. Všeobecná mobilizace.

[Rafael]

Boudy za Sanitárním Psincem se rychle vyprázdňují. Ale ne způsobem jakým jsme doufali. Na vině je neskutečná úmrtnost nakažených. No úmrtnost jen u některých. A ti na tom asi byli lépe než přežívší.

Oba doktoři měli pravdu a moc dobře věděli před čím varuji a z čeho byli tak zděšeni.
A nevěřili svým vlastním očím a ani své původní diagnóze. Náhle se setkali s něčím co se úplně vymyká i těm nejdivočejším představám konspirátorů o zombie apokalypse.
Nakaženým v infekčním oddělení se rychle měnil vzhled a i veškeré funkce ukazovaly na to, že nějakým záhadným způsobem v rychlém komatu náhle zestárli o desítky let.
Oni někteří vlastně fyziologicky mrtví přímo nebyli, některé životní funkce u nich ještě částečně fungovaly, ale co s nimi? Jak se k nim zachovat, jak je léčit nebo je....?
*
Třeba tenhle:

Screenshot_2021-08-27-23-21-09_20210827234834336.jpg (72.12 KiB) Zobrazeno 1765 x

To je, byl, ten hrdina, který se v Germanistánu vetřel do invazního konvoje na parní mašinku jako topič.
Kdo by ho teď poznal? Po velmi krátké době se z mladíka plného sil a elánu stalo toto:

Mnozí zpočátku zlehčovali Covid zombie apokalypsu a teď tohle. Pokud se to rozšíří, ta informace, hrozí ve Mlýně i v blízkém okolí propuknutí velké paniky.
A kronikáři zabavení té velké tužky a nějaké nucené práce.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Zrak majora Kohouta padl na vagón se čtyřmi kulomety. Odpřáhněte ty krámy a jedem na ně, zařval. Ostatní se na sebe podívali. A pak už to šlo ráz na ráz. Deset vagónů s technikou bylo během chvíle odstaveno, zajištěno, miny zdemontovány a lokomotivy se zbytkem transportu se po objetí odstavených vagónů po druhé koleji vydaly na cestu. Na plosiňáku s kulomety bylo i dvacet Kohoutů. Po průjezdu esíčkem na ně čekalo překvapení. Strom přes koleje. Ležel přesně ve výšce nárazníků. Ozvala se rána, praskot dřeva a šestinápravový plošinový vagón se zatřásl. Přeražený strom se rozletěl na obě strany a vzápětí začala mela. Pašáci začali z lesa pálit na vlak, kulomety štěkaly odvetné dávky a z obou vagonů pálili členové spojené skupiny. Následně se od kol vagónu ozvaly rány a vagón se začal chvět, jak svými koly drtil kameny narovnané na kolejích. Jeho šedesát tun se nedalo a zůstal na kolejích. Jízda pokračovala za stále palby dál. Posléze jeden z Kohoutů zpozoroval druhý transport stojící na trati. Následovalo stržení rychlobrzdy, ozval se pronikavý skřípot brzd a od kol odletovaly jiskry. Následoval náraz. V asi desetikilometrové rychlosti došlo ke srážce. Někteří členové osádky vlaku upadli, Pašáci co ještě slézali z vagónů popadali jak hrušky. Plošinový vagón přestál náraz beze škod, na staré lokomotivě upadly oba nárazníky. Strojvedoucí začal vlak odbrzďovat vysokotlakým švihem. Přitom přehodil směr dopředu a po povolení brzd se rozjel zpět. Za stálé palby.
Vlak nabíral rychlost, přičemž náhle strojvedoucí ztuhl a sesunul se na podlahu stanoviště.

[drigon]

Martin na druhém brejlovci zaznamenal zvyšující se rychlost. Po chvíli mu bylo jasné, že se něco stalo. Na volání na první lokomotivu nikdo neodpovídal. Je mu jasné, že je situace vážná, neboť za chvíli vlítnou do esíčka, kde je povolená čtyřicítka. Jedou už sedmdesátkou a rychlost se stále zvyšuje. Odemknout si brzdič na své lokomotivě a začal snižovat tlak v hlavním potrubí. Jenže to šlo špatně, protože brzdič prvního brejlovce automaticky doplňoval vzduch do hlavního potrubí ( brzdič v jízdní poloze automaticky doplňuje vzduch do hlavního potrubí, proto u řízené lokomotivy-slave musí být zavřen a zamčen v závěrné poloze kdy na změny tlaku v hlavním potrubí nereaguje ).
Objevil se předvěstník na čtyřicítku. Strhl proto brzdič do polohy rychlobrzda, kdy vzduch uchází velkým otvorem. Tlak v hlavním potrubí klesl, vlak začal brzdit a motory obou lokomotiv přestaly táhnout (při poklesu tlaku v hlavním potrubí pod určitou mez dojde k automatickému odstavení motoru lokomotivy z výkonu - lokomotiva přestane táhnout). Na začátku esíčka brzdič zavřel, brzdič první lokomotivy tlak dorovnal, brzdy odbrzdily a vlak projel esíčkem asi padesátkou. Do Slepičína to bylo mírně z kopce, dojelibtam setrvačností. Martin vlak ve Slepičíně zastavil rychlobrzdou. Po zastavení běžel za kolegou dopředu. Našel ho tam vážně zraněného. Spolu s ostatními zraněnými ho přenesli na ošetřovnu (nakonec přežil a Martinovi posléze objasnil dávnou příhodu z minulosti).
Ve Slepičíně řešili situaci vietnamci s kapitánem Slepičkou. Hlídka oznámila příchod topiče od transportu s Pašáky. Řekl, že chce za svým tátou do Mlýna. Major Kohout mu odpověděl, že může jít s tím, že bude dělat kontakt. Neznámý mezitím kontaktoval Martina. Vietnamci chtějí, aby s nimi zkoordinoval svůj plán obrany. Martin proto topiče poslal se čtyrčlennou partou na Mlýn (vůbec ho neviděl)a se svojí sedmičlennou družinou s Jirkou(zraněné nechali u Kohoutů) se vydal k Vietnamcům.
Edit: oprava slovosled.

[drigon]

Martin s neznámým se vydali za několika Vietnamci, kteří na ně čekali v nádražní budově. Po představení se vydali směrem k vietnamské komunitě. Neznámý se konečně představil: Martinovi podal ruku a řekl: ahoj, já jsem Jarda. Po představení Martinovi řekl: až půjdeme k nim, držte se jejich pokynů, které Vám přeložím. Celé své sídlo mají hodně dobře zabezpečené, ať se do něčeho nechytnete.
Po asi hodině chůze se objevila velká tovární budova u řeky. Okolo ní bylo několik menších budov. Už při přibližování k budovám jim Jarda říkal kudy mají jít a Martinovi se v jednom místě zdálo, jako by cesta pod nimi byla dutá. Ale nedal to vůbec najevo. Když se na to později zeptal Jirky, ten mu jeho domněnku potvrdil.
Při příchodu do budovy byli prohledáni a zbraně dali do úschovy. V hlavní budově si všimli toho, že patra jsou rozdělena na menší kóje, ve kterých podle všeho žijí jednotlivé rodiny. Dva z Kocourů si všimli, jak vietnamský mladík najednou jakoby zmizel v zemi. Podívali se na sebe. Jarda si toho všiml a řekl jim: ani neuvažuje nad tím, že za ním půjdete. Jak to zkusíte, tak jste mrtví. Je to tady samá past.
Oba se zarazili. Probrali to i s ostatními. Jeden z nich si vzpomněl, jak kdysi četl knihu o vietnamské válce. Punji, byl název těch pastí. Posléze byli uvedení do místnosti, kde bylo několik vietnamců. Posadili se na určená místa. Po představení začalo jednání.

[drigon]

Mezitím byl v hale u depa zprovozněn padací zápustkový lis. Jeho princip spočívá v tom, že beran značné váhy je s horní zápuskou vytažen na vodících kolejnicích do několika metrů a poté volným pádem spuštěn dolů. Při dopadu dolů dojde mezi horní a spodní zápuskou k vytvarování výkovku/výlisku. Někdy je třeba dát vícero ran. Lis začal být ihned využíván k lisování hrudních pancířů. Původně se používal rovný plát, případně se že tři plátů svařilo něco jako mělké korýtko.

007007ea3044e7338db2eebbf857d3ff-1.jpg (33.98 KiB) Zobrazeno 1517 x

Dále se ozvali výrobci destilační kolony, kteří požádali o prostor vhodný k jejímu vyzkoušení. Byla jim přidělena stará tovární hala vzadu v průmyslovém areálu za depem. Sice se jim to moc nelíbilo, ale bylo jim sděleno že lepší prostor není k dispozici. V depu je plno a v nové hale je plánována slévárna.
...
Do mlýna dorazila po třídenním pochodu parta s topičem. Už poslední den si stěžoval na bolest hlavy a horší dech. Navštívil výminek, kde očekával svého otce. Poté, co zjistil že je mrtvý odešel do kaple a po modlitbě na něho na dvoře vystartovali tři malí psíci. Po kontrolním očichání následoval okamžitý export do sanitární boudy. Spolu s ním se tam odebrali všichni členové party se kterou přišel a dalších sedm lidí, se kterými se setkali.
Každý z nich dostal svoji sanitární kóji. Ty byly vybudovány dle nového vzoru. Jedná se v podstatě o dřevěný kontejner o rozměrech 2x4 metry a je určen pro jednu osobu. Pokud se nepotvrdì infekčnost osoby je použit pro další. Je li osoba infekční a zemře v něm je i s osobou spálen. Tvůrci se inspirovali románem Ocelové město od Julese Verna, kde byly takovéto sanitární prostory popsány.
Na druhý den se topiči okolo očí udělaly tmavé fleky a nějaké chmýří. Stejné problémy začalo mít i několik internovaných lidi se kterými přišel do styku.
Sova s Feničem se na něj podívali a zhrozili se- to je stejné jako u Kamila od tří tunelů.

[drigon]

Jednání s představiteli vietnamské komunity trvalo několik hodin. Jeho výsledkem bylo domluvení se na vzdálené spolupráci a vyřešení komunikace. Domluvili se,že si každý pojede po svém s možností v případě potřeby požádat druhého o pomoc s tím, že si budou vzájemně hlásit pohyb svých jednotek po území druhého. Obchodní záležitosti dořeší později.
Některým členům družiny se to moc nelíbilo, ale ostatní jim vysvětlili: máme stejného nepřítele a navíc: vietnamci jsou hlavně obchodníci, ti se nám do našich věcí nejspíš plést nebudou.

Průzkum nahlásil přicházející Pašáky. Na straně Kohoutů došlo k prvním střetům. Část Pašáků jdoucí ke spřáteleným územím se dostala na úroveň vietkongu, jak si Kocouři vietnamské území pojmenovali. Martin se spojil s vedením Kocourů. Ti mu potvrdili uzavření hranic a zároveň mu dali volnost v jednání. Hlavní velitel Kocourů na to prý řekl: když už mu nemůžeme pomoci, tak mu dáme úplnou volnost. On ví, jak to tam vypadá a co je nejlepší.

[drigon]

V noci se ozvala vysílačka. To smluveným kódem požádala družina Křižáků o setkání. Martin došel za Jardou, který to probral s vietnamci a po přidělení doprovodu se vydali na cestu. Když byli po dvou hodinách skoro na místě, se náhle kousek od nich strhla přestřelka. To část Pašáků napadla Křižáky. Ti se začali houževnatě bránit. Naši se s nimi spojili (to aby nedošlo k vzájemné palbě) a provedli boční protiúder. Tím se jim podařilo Křižáky vyprostit a následně zahájili ústup k vietkongu kryjíce se palbou. Zraněného odnesli "na hasiče".
Cestou zpět jim vietnamci s Jardou změnili trasu. Jarda jim řekl: běžte přímo za mnou, neodbočujte. Začalo svítat. Již bylo trochu vidět, palba probíhala na větší vzdálenost. A v tu se to stalo: jeden z pronásledovatelů zapadl nohou do nějaké díry a začal řvát. Ostatní se ho snažili vytáhnout a on řval ještě více. Kocouři na víc nečekali, zaznělo několik ran z pušek a bylo po řevu. I po problému.
Po odpoutání se od nepřítele obě družiny s doprovodem dorazily k Vietnamcům bez větších potíží.
Poté, co se Martin vyspal se za ním stavil Jarda a oznámil mu: jejich vedoucí s tebou chtějí mluvit. V noci jste na ně udělali dojem. A vaši kámoši dotáhli docela slušné množství výbušnin. Myslím, že mají něco za lubem.

[drigon]

Vzhledem k situaci bylo následující jednání rychlé. Domluvili se, že Kocouří družina s Křižáky bude dělat "kladivo" úderné skupiny. Jedna část úderné skupiny Pašáky napadne a poté zahájí ústup do připravených pozic, před kterými budou v jim známých místech pasti a někdy i tunely. Jeden z Křižáků se zmínil o starém dole asi pět kilometrů odsud směrem ke spřáteleným územím. Tam by prý mohli připravit nějaké překvápko pro druhou skupinu Pašáků, kteří se prý utábořili asi dva kilometry od starého dolu. A "významně ukázal na čtyři plné batohy na zemi.
Praktická realizace plánu "kladivo" na sebe nenechala dlouho čekat. Průzkum ohlásil asi osmdesátku Pašáků. Naši se spolu s několika vietnamci a Jardou vydali do akce. Při přibližování se rozdělili na dvě skupiny. Vždy jedna parta Kocourů s polovinou Křižáků a dvěma vietnamci, kteří uměli trochu česky. Jarda zůstal s Martinem.
Uviděli Pašáky jdoucí po cestě ve spořádaném dvojstupu. Kocouři se na sebe podívali- ti vůbec nedodržují zásady pohybu v terénu.
Naši se zapikovali po obou stranách cesty a Pašáky si nechali vejít mezi sebe. A pak to začalo. Kocouři a většina Křižáků zahájila palbu jednotlivými výstřely. Někteří Pašáci rovnou zalehli, zbytek naskákal do škarp u cesty a začali pálit dávkami. Od našich se ozývalo: beng, beng, beng. Od Pašáků ratatata, ratatata. Po chvíli přestřelky zacala levá skupina našich "ustupovat" kryjíce se palbou. Druhá skupina našich na chvíli značně snížila intenzitu palby. Asi polovina Pašáků začala levou skupinu pronásledovat. V tu chvíli je praví vzali zezadu salvou a část Pašáků skončila na zemi. Zbývající se hnali za levou skupinou našich. Ti ustupovali po vyznačené trase. Minuli keře se zalomenými větvičkami. Podle směru zalomení uhnuli určitým směrem. Pašáci to brali rovně. Jeden z nich zakopl. A z nebe začaly pršet šutry. A nebyly to meteority. Vzápětí jim tam přiletěla salva od našich. Těch několik, co přežilo "kamenný déšť" se dalo na úprk. Narazili na pravou skupinu našich, která je potajnu pronásledovala. A to byl jejich konec. Byť pro jednoho z Křižáků skončil tento bojový křest trochu netradičně. Poté, co Pašáka, který se náhle těsně vedle něj objevil přetáhl lopatkou ztuhl a vykřikl: já se posr..., já se posr...