Berte tento příspěvek jako "startovní" k diskuzi o čundrování a všem co s ním souvisí (jak se zaridit, tipy na lokality, fotky z cundru apod.)
Příspěvek od RMP:
Chlad: Od bolestivého a nepohodlného pocitu chladu po reálné ohrožení života nebo zdraví je ve skutečnosti dost daleko. To ohrožení vlastně nastává až tehdy, když se pocit chladu vytrácí. Samozřejmě, ze všeho nejdůležitější je při takovém počínání pokora před přírodou. Raději tahat v báglu o svetr, fusekle nebo pláštěnku navíc, přemýšlet i tom, kam se v nouzi "evakuovat" a umět včas ustoupit. Pochopitelně, někde na Mladoboleslavsku to jistě není tak vyhrocené, jako na Zlatém návrší, ale všechno je relativní. Co nesnáším jsou "sportovci", kteří "jsou dobří, protože se nebáli riskovat" - co na tom, že pak riskují i životy záchranářů, nebo v krajním případě i finančně ruinují své už tak zdrcené rodiny, protože "oni se přece na převoz mrtvoly z Tater připojistit nepotřebují" (abych se snad někoho nedotkl - není řeč o žádném konkrétním případu).
Mým nejextrémnějším zážitkem byla noc při -15. Tedy od té doby jsem nocoval už i při -27 (vždy pod širákem, stan nikdy*), ale toto bylo bez spacáku, jen ve vatované kombinéze na pláštěnce na sněhu. Ale byla to kontrolovaná akce, 1km od domova, kdy jsem okamžitě přestal (asi v 5 ráno), jakmile se mi chlad začal jevit snesitelným (první známka podchlazení). Přišel jsem domů a na ex vypil flašku stolního oleje
(a tyhle blbosti už nepodnikám).Navíc na chlad se dá dobře vycvičit, podobně jako třeba na běžeckou vytrvalost (ne že bych já osobně byl zrovna zdatný sportsmen
. Před pár lety jsem začal sprchováním studenou vodou, dnes se v zimě občas koupu venku a doma si třeba na 40 minut (bývalo, dnes mám rekord 1hod 20min ve vodě 9C lehám do vany naplněné tak studenou vodou, jakou vodovod poskytne. Na začátku to bývalo bolestivé, dnes si tam polehávám a čtu. Ale zase, že bych "z hecu" třeba v zimě přeplaval rybník, to ani náhodou - nevidím důvod, proč pak na jaře coby vynořivší se utopenec strašit rybáře.Taky vcelku nedbám na linii, přes léto mám kolem 83-85 kg, ale na zimu pravidelně lezu na 90.
Pozor na jednu věc - ono to s tím alkoholem v úvodu je ve skutečnosti recese. Panáka po snídani, proč ne. Něco jiného je v létě posedět někde u stánku a pak se svalit na louce, ale v zimě je opilost smrtelně nebezpečná. Podobně i cigarety - jednou do měsíce si u piva pár kousků dám, ale v mrazu to dost omezuje prokrvení periferních tkání, což je dobrá cesta k černým prstům a díře místo nosu.
Velká záludnost podchlazení je také v tom, že nekončí s koncem pobytu v chladu, ale ještě chvíli poté klesá teplota tělesného jádra. Takže na to pamatujte např. při zimním plavání, kdy se po vylezení z vody dostaví veliká euforie a pocit „nakopnutí“, ale ospalost a únava se dostavují tak do 15 minut (stihněte vyhledat úkryt)
*co se stanu týče, tak samozřejmě ho nepovažuji za nic změkčilého či nepotřebného, naopak pokud bych opravdu potřeboval do přírody vyrazit na nejistou dobu a za nějaký účelem, zcela jistě bych se jím vybavil. Mé „podširákové“ výlety jsou jen časově omezená hra, jistá forma sportu, a vždy mám připraven plán pro případnou evakuaci (třeba snadno zvládnutelno trasu k nějaké obci atd.)
Relativita chladu:
Při pobytu v přírodě také důležité, aby se člověk oprostil od civilizačních klišé, kterými se bezmyšlenkovitě řídí zápecníci. Tedy:
- předpověď hlásí -1 , a tak je u toho obrázek šály a rukavic (= vem si péřovku a klapky na uši
- předpoveď hlásí +25, a tak je u toho trojbarevný míč a sluníčko (= kraťasy a tílko
- předpověď hlásí občasný déšť, a tak jsou tam tři kapky (= na pochod do Prčice vyraž v gumovkách
Člověk nezvyklý na přírodu nepochopí, že při -2 se dá chodit v tričku, lze se ponořit do řeky a umýt, a taky si může spálit nos od sluníčka. Zrovna tak nepochopí, že když je odpoledne +25, tak je v noci za deště a ve větru možné umřít na podchlazení, neboť takové klima odvádí teplo stejně, jako ta koupel v zimní řece (ovšem trvá celou noc). A podobně mnozí nechápou, že zabalit se při prvních kapkách deště do igelitu znamená 100% promáčení, ale zevnitř.
Kdesi jsem měl nějakou tabulku, jak je skutečné odvádění tepla závislé na vlhkosti vzduchu a rychlosti větru. Bylo to velice poučné, neboť už poměrně mírný vítr při +2 znamenal totéž , co "statických" minus 10, a naopak +25 ve vlhké jungli vedlo ke stejnému přehřátí, jako +45 na poušti (ta čísla si teď vycucávám z prstu, nevím to přesně). Schválně si zkuste občas bez dívání na předpověď a na teploměr odhadnout, jaká je právě teplota. Při pohledu na některé lidi v metru to i dnes ráno vypadalo na dobrých - 15
(pozn. psáno v době, kdy venku bylo -1 stupně )Materiál: Co se vybavení týče, není nutno kupovat značkové věci v řádu tisíců korun. Já nakupuju v army-shopech (výborný je třeba v Praze v Hybernské). Vůbec si nemusíte hrát na vojáky ve Vietnamu, mnohé výrobky působí dostatečně civilně, ani kupovat originální výstrojní součásti (to je věc spíše pro sběratele militarií). K sehnání jsou i kvalitní repliky vojenských věcí (třeba firma Mil-Tec), které jsou cenově dostupné, a přitom dobré. Vojákům se musí přiznat, že jejich věci jsou většinou dobře vyzkoušené (a zároveň vyráběné ve velkých sériích=levné), takže je to něco jiného, než nápady marketingových expertů ze zasklených kanceláří Nike apod.
V zimě na horách nosím dvě tenká trika z Moiry (raději než jedno silné), a na to bundu ze zdvojeného šusťáku (zase si pod tím nepředstavujte takový ten StB baloňák z 50.let
. Když mrzne, tak pod tím mám ještě pletený svetr, a když naopak prší, tak si naopak bundu sundám a přehodím přes sebe gumotextilní pončo od Jurka. (překryje i bágl, a tím, že není přiléhavé jako oděv, tak zespodu dostatečně větrá). A když je taková ta směs počasí 0 +/- 2 stupně, chvíli mrholení, na hřebení mrazivý vítr a do kopce pot na zádech, tak ten šusťák vyhovuje, protože v prvním úkrytu uschne za 20minut. Rychleschnoucí věci mi připadají lepší, než voduodpudivé, impregnované nebo neprodyšné.Z moderních materiálů mne v podstatě zaujala jen zmíněná Moira, je skvělé, že schne mnohonásobně rychleji, než bavlna. Ale co se týče vrchního oblečení, tak jsem zjistil, že docela dobře funguje obyč. šusťák (větrovky), např. má žena nosí goretex. bundu, a když doopravdy prší, tak vlhneme a schneme přibližně stejně dlouho, akorát já za zlomek ceny. Do silnějších mrazů nosím bavlněnou (nešustí) vatovanou bundu (ušil jsem ji z posedového vaku) a pod ni opět trika z moiry.
Z Moiry se mi akorát nějak neosvědčily krátké spodky - nějak mne řežou. Přes počáteční skepsi jsem se odhodlal do tlustých ponožek Moira(přece jen to bylo hodně přes 200,-/pár), ale moc mne potěšily. Dost trpím na puchýře, a docela proti tomu pomohly. Navíc jsou dost odolné, rozhodně se hned tak neprošoupou (mluvím o typu TREK, potom snad dělají ještě cyklistické). U trika jsem akorát zpočátku naletěl s volbou barvy(pozn. psáno před pár lety, dnes už je dostupná vcelku pestrá paleta barev).
- koupil jsem bílé a tmavě modré (to nejtenčí, hrozně je mi v létě horko), a když jsem se na sebe jednou podíval v zrcadle, tak jsem si připadal jako striptér - na prsou a na břiše prosvítal každý chlup a, ehm...bradavky, což u 90kg pána přece jen nepůsobí tak přitažlivě, jako u slečny v bikinkách
. Hodně častým argumentem u moderních materiálů je „membrána“. Ale právě ty nepromokavé membrány jsou diskutabilní. Za „provozu“ dochází k několika situacím:- při skutečném dešti (ne nějaké mrholení či poletující déšť se sněhem) také promoknou, je to jen otázka času
- nepromoknou za žádných okolností, ale pak už mají nízkou prodyšnost (tj. totéž jako cokoli +pláštěnka)
- splňují jakékoli požadavky, ale jsou drahé jak sviň, a také to už pak není věc, co se dá jen tak hodit do pračky, nebo u které tě neznepokojí 10 cm "skoba", ledabyle sešitá při baterce.
Musím se smát pokaždé, když na horách sejdu z hřebenu a prohlížím vidím free-cool týpky u vleku - má na sobě péřovku do -25, postává u bufetu a stejně je mu zima, a když čtvrt hoďky táhne sáňky s dítětem, tak se díví, že se potí
Jo třeba myslivec na posedu nebo vlekař, to je věc jiná, tam to echt tlusté oblečení má smysl - ale zase není důvod mít himálajskou třičtvrtěkilovou bundu z kajčího peří (i když budiž, chce li-rozhazovat), ale poslouží starý dobrý vaťák. Vůbec není od věci mrknout se někdy na věci v obchodech s pracovním oblečením (Brudra, Bauhaus). Najdou se tam některé i docela dobře vypadající oděvy, které už nepůsobí nutně zednicky nebo popelářsky, a jsou to stokorunové položky. Pravda, logicky na tom nejsou tak dobře třeba s prodyšností, ale před pár lety jsem tak třeba koupil vysoké oteplovačky s kšandami za cca 300,-, které si sice moc nehodí na náročný pohyb, ale dobře se v nich nocuje nebo někde sedí. Na nějaké sáňkování či blbnutí se psem by se jistě taky hodily.
Jinak samozřejmě vůbec nic nemám proti tomu, když někdo moderní a třeba i hodně barevné materiály nosí, když se mu to líbí. Rozhodně nejsem takový ten týpek s liščím ocasem za kloboukem, a jedině s usárnou nebo teletem na zádech, vzpomínající na Klondike a pohrdající "paďoury". Jen jsem chtěl říci, že mnohé údajně kosmické vlastnosti některé předražené výstroje se dají při troše uvažování nahradit i překonat obyčejnými věcmi.
Pokrok je pokrok, to samozřejmě. Ale při výběru věcí dám vždy o chlup více na zkušenosti, než výsledky zkušeben (různé „mm vodního sloupce“ apod.). Nejsem nějaký militarista nebo asketa, ale když někdy spím v mrazu - v jégrovkách, s "kocourem" kolem ledvin a vlněném svetru - tak jsem rád, že jsem se poučil od Rusů ve Stalingradu, a ne z nějakého barevného katalogu
Boty: Když se dobře mastí, tak není nad kůži. Moderní materiály možná dobře odpuzují vodu při mrholení a brouzdání rosou, nicméně v navoskované kůži můžete stát v potoku, a jste v suchu. Konkrétně na zimu jsem koupil české armádní zateplené boty (teď nevím - vzor 95?), a za cca 2000,-, dobře mi slouží už několik let. Mimo mrazy nosím kotníkovou kombinaci kůže-textil (je to syntetika, ale určitě nic "inteligentího") za cca 1700,- od fy. MAGNUM. První pár jsem koupil jsem v roce 1995, a vyřadil až 2006. Absolvovaly se mnou ráchání ve vodě a v bahně za povodní 97 i 02, možná tisíce kilometrů pěšky na čundrech, a pořád dobře sloužily. Na údržbu používám vojenské leštidlo, nebo ještě raději takovou směs včelího vosku a nutriího tuku (nevzpomenu si, jak se to jmenuje) . Extra drahé to není, asi přes stovku za tak 200g.
Postup času jsem dospěl k názoru, že není ani tak nezbytné vyhledat anatomicky optimální botu ke konkrétní noze. On se ten tvar nohy stejně při dlouhém pochodu pozmění. Mám poměrně ploché nohy a také dost trpím na puchýře, a rezignoval jsem na pokusy s botami za 4000,- a více s tvarovaného vnitřku z nějaké mechovky apod. Namísto toho kombinuji ortopedickou vložku + silikonovou vložku Scholl. Je to taková vrstvička silikonu s textilem, trochu podobná polepu na pingpongovou pálku. Velice příjemně tlumí tlaky a nárazy a dá se prát. S její pomocí učiníte pohodlnými i třeba galoše z lékařské čekárny
Pár vložek stojí něco k 200,-, nevýhodou však je, že se jich prošoupe třeba i několik za rok. No ale kdo je na puchýře náchylný, ten ví své. Rovněž dobře tlumí vložky vystřižené z karimatky (to je ostatně to jediné, na co ji používám), ale velmi rychle se opotřebí, prostě se rozmačkají )jeden pár vydrží tak 50km).„Dopravní prostředky“: No a když tu máme zimu - co vám říkají sněžnice? Já jsem si je před asi osmi lety půjčil, a to jsem s nimi byl v našich horách úplný exot. Tolik mne to chytlo, že jsem si hned další rok koupil svoje, a docela mne těší, že to lidé začínají znovuobjevovat (ovšem jen doufám, že jich zase tolik nebude
Sjezdové lyžování nebo snowboard mne moc neláká a ani to neumím, a běžky jsou pro mne taky jen takové břemeno. Běžky se hodí na protaženou stopu po naplánované trati, ale já se raději potuluju jen tak za nosem v krajině bez lidí, a to mi pak s těmi sněžnicemi jde lépe. Na ledě nekloužou, a i v opravdu hlubokém sněhu to je jen o málo namáhavější, než chůze v botách za sucha. Dostanete se na nich prakticky všude, a při přepravě se vejdou do báglu.U sněžnic jepodstatné, jaký účel mají plnit. Pokud jde o to, vyhrabat se ze zapadlé chalupy a dojít pár desítek metrů k silnici, tak jistě vyhoví i takový ten klasický typ, pevně přivázaný provazem k botě. Ovšem pozor, jednak je to dost namáhavé, a také každý spoj, řešený svázáním provazu, je ve sněhu a mrazu dobrou pastí, neboť se změní na nerozebiratelný tlustý drát.
Slušné sněžnice se dají pořídit tak od 2-3 tisíc. U nás kdosi vyrábí takový ten tvar vypleteného oka, ale samozřejmě již s volnou patou. Prý nejsou špatné, osobně jsem je na noze neměl. Já jsem si koupil přesně tytéž, které jse měl vypůjčené při své první zkušenosti (půjčil mi je horal, co s nimi úspěšně chodil po Kanadě a Britské Kolumbii). Pak jsem si pořídil svoje. Jedná se o americké Mountain Safety Research - Denali Classic. Je to taková lyžina z houževnatého plastu, v jejímž středu je kyvně uložena taková téměř mačka. Vázání se hodí na jakoukoli botu jakékoli velikosti (pokud se jedná o vodě neodolné boty, tak je možné je obout s nataženou igelitkou). Upínání je velice rychlé, což je dobré, když prošlapanou cestu najednou přehradí krátký úsek hlubokého sněhu (nasazení a sejmutí není zdržení na čtvrt hodiny, jako u těch špagátových). Základní délku mají necelých 60 cm, a do kyprého sněhu, na nejistý led nebo pro velikou zátěž se dá plocha prodloužit o nástavce (ty se ovšem kupují zvlášť). Myslím, že nejlepší je pořídit ten nejdelší, se kterým je sněžnice dlouhá cca 80 cm. (snímání nástavce je opět velice triviální). Jinak jsou tyhle sněžnice poměrně štíhlé, takže je chůze přirozená s nohama u sebe, a nemusíte kráčet jako medvěd. Jediná mrzutost je cena - samotné stály přes 5 tisíc (pozn. v roce 2003), za nástavce pak ještě asi 1 500 navrch (jsou velice kvalitní a odolné, ale výroba jistě není tak cenově náročná - zkrátka je to předražené. Zásilka z USA by asi byla příznivější). Na druhou stranu, záleží na úhlu pohledu -někdo dá stejné peníze třeba za tenisovou raketu. Pak se na trhu objevují ještě mnohé další typy, které bych asi nezvolil, neboť vyžadují speciální botu, uzpůsobenou danému systému vázání.
Dobrá věc jsou nesmeky, ale to si vygooglete sami
Příručky pro přežití: Pár těchto příruček jsem viděl. Mnohé mi připadaly blízké spíše západnímu naturelu, tj."aby tě nic nezaskočilo, měl neustále připraveno:..." - a následují seznamy desítek položek z outdoor-shopů.Bližší je mi např. ruské pojetí, kdy máš-li u sebe nůž, vyhrál jsi (viz třeba knihy Marka Chlíbka, http://www.specnaz.cz. Někomu to asi přijde poněkud extremistické, ale vždyť se také bavíme o extrémní situaci).
No a docela pozoruhodné tipy lze nalézt u zdánlivě vzdáleného oboru - experimentální archeologie. Nevím, jak dnes, ale cca před 20 lety vyšla pozoruhodná kniha manželů Malinových "Vzpomínky na minulost". Dovíte se tam, jak moudří a důvtipní byli tzv. primitivní lidé, jak výhradně z materiálů, dostupných v přírodě, vyrábět obydlí, nástroje, zbraně. Ani moc nepřeženu, když řeknu "z hovna bič".
Musíme si uvědomit, že až jednou dojde ke zhroucení civilizace (a dle mého názoru dojde), tak GPS, "inteligentní" materiály, energetické potraviny apod. časem dojdou. Pak bude opět důležité umět z trávy vyrobit špagát, z bahna barák a z větve zbraň, schopnou ulovit prase. Možná to nepotká ještě nás, ale je důležité tyto vědomosti uchovat a předat potomkům, protože jedině v nich přežijeme i my.
.
. Dnes si ale nedovedu predstavit, ze bych ji dal prednost pred modernim spacakem. Kozene boty klasickeho typu (-30 let) jsou stale konkurenceschopne. Ale deka uz neni. Ale na chatu nebo chalupu jako kvalitni posila, proc ne. Ikdyz dute vlakno v dece je stejne pohodlnejsi, uz kvuli vaze a nealergennosti.
Ono to leti. Pred 30 jsem uz mel perovou mumii bez zipu.
