Originální táborák ze starého pařezu

[Karlos]

Báječný tip na originální táborák ze starého pařezu

Výbornou fintu, jak si udělat jednoduše táborák, Hobby.cz objevilo během "burčákobraní" v Praze u Hamerského rybníka. Majitel vinárny použil starou dřevorubeckou fintu, aby nemusel zakládat ohniště.

Buřty se opékají spíše žárem než plamenem. ...pak se teprve opatrně řetězem prořezávejte dovnitř kmene. Začněte řezeat spodní hranou špičky lišty... Pod křížovým řezem pilou vyřízněte otvor, kudy budete zapalovat a kudy bude

"Není to žádný můj objev. Podobná kamínka používali odedávna dřevorubci v lese, aby se ohřáli a třeba si na pařezu i uvařili," říká Josef Kalaš, šéf místního Lechovického sklípku. Během sezony si vždycky sežene místo pařezu několik silných polen, a pak je běžně používá i na chatě, když se sejde velká rodina i s dětmi, které milují opékání buřtů.
Pod křížovým řezem pilou vyřízněte otvor, kudy budete zapalovat a kudy bude proudit vzduch.

Oproti klasickému táboráku má hořící špalek tu výhodu, že není potřeba zakládat klasické ohniště, kde polovina uzeniny skončí připálením od plamenů. Špalek prohořívá od středu a o oheň není třeba se starat celý večer, buřty se opékají spíše žárem než plameny.

"Já osobně používám vysušený smrk, ale stejně by to určitě fungovalo i s dalšími dřevinami," radí. Jednoduše špalek křížem motorovkou prořízne skoro až dolů. Pak je ale potřeba dole v místě, kde končí řez, vyříznout otvor, kudy do spár bude proudit vzduch a kde se špalek podpálí. "Stačí tři kostičky pepa a o oheň se už pak nemusíte starat," chválí si.

Martin Komárek, nejlepší český dřevorubec, dodává: "Použijte jakékoliv dřevo, moc na tom nezáleží. Hodně vysušené dřevo rychleji vyhoří, dřevorubci káceli v lese čerstvé dřevo a taky jim to fungovalo a prohořívalo zase pomaleji, ale hůř se tím pádem podpalovalo."

Právě vyříznutí dolního otvoru je ale kritickým okamžikem. Je třeba provést takzvaný zápich špičkou motorové pily, kdy se začíná opatrně řezat spodní hranou špičky a pak teprve se lišta s řetězem "vnoří" do dřeva. Kdo by začal přímo špičkou, mohla by ho pila "kopnout", provedla by zpětný vrh.

Zdroj: http://hobby.idnes.cz/bajecny-tip-na-or ... ahrada_bma

[Karlos]

Zkoušel někdo v praxi?

[PaF]

Opakovane jsem pouzival skoro to same - duty spalek smrku (vyhnily stred). Dole staci seseknout sikmo zapalovaci otvor sekerou. Stoji na tom fajn kotlik.
Hodne to fajruje, pozor na jiskry, ktere to ve vetru umi chrlit jako plamenomet. Nebezpeci pozaru ve vetru je mensi nez male...
Tezko to uhasit, pomuze jen dukladne proliti vodou, jinak hrozi opetovne vzplanuti.

[SaraH]

Soused, co vždycky organizuje sousedskou vesnickou slezinu v prosinci u rybníka, dělá takhle ohníček. Vždycky na zemi hoří 2-3 špalky a my chytáme teplo. Je to super, protože se může hodně blízko ke špalkům, ohýnek je o něco výš a krásně to hřeje (a to je na sněhu docela rozhodující) a dlouho hoří. Samotnou výrobu nebo zapalování jsem neviděla, ale při příští slezině zjistím . Ještě doplním, že nezbytnou součástí je stará vojenská várnice (taková jako byla v pohádce Tři veteráni) na svařáček. ... se na tu zimu začínám snad i těšit ....

PaF ... právě, že mi přijde, že to moc jisker neháže ...

[Maximus]

Osobně tento způsob používám na různých párty jako efektní světelnou kulisu, u které se dá i docela dobře ohřát. Jen to většinou dělám velmi "nestylově" - motorovkou vezmu svrchu smrkový špalek do kříže (asi do 2/3), do středu chrstnu trošku lihu, petroleje nebo nejčastěji benzínu (množství dle "syrovosti" dřeva) a pak jen šktnu sirkou .

Při těchto akcích je někde normální ohniště nebo griluji selátko, takže nemusím řešit nějaké opékání buřtů nad tímto špalkem (proto ta trocha benzínu určitě nevadí ).

Je ale nutné s tímto hořícím špalkem zacházet jako s regulérním ohništěm - tj. nehořlavé okolí a průběžná kontrola je nezbytná.

[MRAK]

To se mi moc líbí lidi
Sjezdil jsem jako tremp velkej kus republiky a hooodně času jsem strávil u táboráků, ale popravdě jsem tzhle kamínka ještě neviděl .....
To určitě vyzkouším ....

[Max]

Já jsem zkoušel na takové podobné miniatuře vařit Březovej špalík jsem rozštípnul na čtyři části, v dolní části svázal vázacím drátem a do vzniklého kříže jsem nacpal březovou kůru kterou jsem to celé zapálil.

[Josef]

Tahle "kanadská dřevorubecká kamna" znám taky, ale trochu jinak vytvořená - křížový řez dole nekončí příčným zapíchnutím pily do špalku, ale jen se s pilou na konci svislého řezu trochu "zakvedlalo" do strany, aby byla drážka dole u svého konce širší (asi tak 2 cm). Úplně to stačilo, vzduchu na hoření se dovnitř špalku dostávalo dost. Navíc mi tento způsob řezání přijde o dost bezpečnější. Zejména pro toho, kdo se prací s motorovou pilou denně neživí, nemá na to patřičný "grif" a o víkendu si nechce zbytečně přivodit pár kousanců od řetězu na vlastním čele.

[Grunt]

Já jsem z „Římské svíce“ alias „Kanadských dřevorubeckých kamen“ naprosto nadšený. Zprvu jsem se docela bál zápichu špičkou motorové pily, ale kupodivu to není tak strašné jak to vypadá. Stačí když se na to jde pomalu. Do měkkého dřeva vklouzne jak do másla a netřeba kvedlat, ale dá se udělat nádherný otvor ve tvaru písmene V. Oproti obyčejnému otevřenému ohništi docela imunní proti špatnému počasí. Funguje bez problému v mrazu, za sychrava/vlhka (mlha), ve větru (dokonce vítaný element), s kotlíkem i za deště (osobně vyzkoušeno, ale věřím že lehký déšť by to vydrželo i bez něj) a i když jsem zatím neměl tu čest osobně zkoušet, tak věřím že i v půl metru sněhu (můj osobní odhad je i za pořádné sněhové vichřice). Další velice vítaná vlastnost je částečná možnost ohniště si sebou přenášet (aspoň ze začátku než se ty ramena rozpadnou a pokud to není moc nažhavené), že je prohořívání vcelku čisté(±)² a že je pozvolné a asi i bezpečnější (není až tak moc potřeba dávat bacha aby nechytlo okolí). Já chtěl původně vyzkoušet nakolik je to vhodná varianta pro případné vaření či ohřev právě v případě těžby dřeva, no z toho zas tak nadšený nejsem. Zatím jsem provedl dva pokusy: Jeden v lese snad z nějaké lípy nebo babyky či čeho a druhý kontrolovaný a dokumentovaný pokus v obydlené oblasti ze smrku či borovice.

Pokus #1
V lese, sice ne přímo za mrazu, ale lehce nad nulou, sychravo (dokonce mírný déšť a trochu mlhavo), všechno mokré a studené, na zemi blatisko (při odjezdu se dokonce podařilo zapadnout), no jedním slovem prostě klasický fujtajcl. Dřevo údajně babyka nebo lípa (možno posoudit z dodané fotodokumentace), údajně prej zpráchnivělé (můj názor: přesně naopak – vcelku čisté), ne tvrdé jako dub, ale ani ne měkké jako borovice nebo smrk. Tak středně. Poleno jsem dovedl přenést, tolik tedy k hustotě.

Z tohoto byl vyroben špalek; co by to mohlo být?

Bohužel jsem neměl po ruce foťák, takže jsem vyfotil výsledek až následující víkend. Zápich nebyl proveden příliš šťastně. Ale i tak by mě zajímalo jak se to vůbec zapaluje. Celý systém trpí naprosto šíleným nedostatkem kyslíku. Já měl ještě ten pech, že jsem si vzal papír napuštěný snad zpomalovačem hoření nebo co. A začátečnická chyba, že jsem ho zmuchlal a nacpal dovnitř (ten otvor k tomu přímo svádí). Zvenku to ještě částečně hořelo, jakmile se plamínek dostal až ke komoře, tak bez výjimky zdusul. Příště to asi bude chtít lepší papír (nouzové zapálení materiálem z okolí jako je třeba suché listí naprosto vylučuju). Trocha benzínu to vyřešila. Když benzín prohořel, tak se udělala vrstvička co pokračovala vlastním životem, ale bez vzduchu, který jsem do toho tlačil vlatnoplicně by to asi brzo zduslo, takže zas tak moc bezúdržbové mi to nepřišlo. Naprosto parádní jsou hrany, které uvnitř vzniknou po nařezání do kříže. Na těch se plamen vcelku chytá. Ze začátku to trošičku čoudilo a létaly z toho jiskry, ale pak už to šlo. Jediné z čeho se čoudilo byla voda z kotlíku nad tím. Kotlík na to sedne jak hrnec na prdel. No s ohřátím se u ohýnku už to bylo horší. Ruce nad tím ohřát šlo, ale to je asi tak všechno. Jinak se teplo drželo uvnitř a právě výhradně nad komínkem. Pokud nepočítám, že jsem si ohřál obličej při foukání, tak bych se u toho asi moc neohřál. Voda samotná se v kotlíku ohřála naprosto bez problémů za chvilinku. Přesnou teplotu nevím (příště vezmu teploměr), ale horké to bylo. Typuju tak 40-60°C. Na nějaký ten šípkový čaj nebo na ohřátí guláše ze zavařovačky budiž, ale na vaření (probublávání kvůli zahuštění) nebo převařování vody moc ne. Libovolné tipy a zkušenosti jak se dopracovat k uvolňování energie vhodné k vaření velmi silně vítány.

Pohled na komoru

Poznatky:

• S tím benzínem fakt nekecali. Jednoduché jak facka, účinné, bezúdržbové, hoří dostatečně dlouho, vzhledem ke kotlíku pokrmu nijak nevadí a je vždycky po ruce.
• Asi si příště do báglu přibalím i žabku určenou k nafukování člunů a nějaký šlauch. Zas tak těžká není a když se zplaskne, moc místa také nezabere. Foukání je sice díky otvorům o něco snazší než u otevřeného ohně, ale když se uvnitř komory nahromadí nějaký bordel nebo to moc nehoří, tak výsledkem je téměř vždy čmoud a prach přímo v obličeji. Nehledě na fakt, že se u toho musí klečet. Foukání do boků kříže mi přišlo jako nejlepší varianta.
• Jsem zvyklí vařit na cihlách (nejlépe šamotkách). Cihle okolo ohniště jednak fungují podobně jako neutronové zrcadlo u termonukleární zbraně, takže žár z paprsků se soustředí tam kde má, část uvolněné energie v sobě akumulují a pak pozvolna vypouští zpět, takže se dá pozvolna probublávat i na jednom malém klacíku, odstiňuje od atmosferických vlivů (na otevřeném ohništi ten plamen díky větru je snad všude jen ne tam kde má být, pro potřeby vaření se tak spálí spousta dřeva a ještě se u toho blbě sedí) a je k tomu parádní přístup ze tří stran (ta čtvrtá se dobře obhospodařuje). Spalovací komora trošku tvrdšího dřeva se kupodivu nechovala jako palivo které by hned valilo, ale vykazovala právě tyto vlastnosti. Vnitřek když prohoří, tak brání energii zbůhdrama unikat, ale akumuluje se ve stěnách a pak stačí vložit i mokrou trávu, trošku fouknout, stěny se rozzáří a tráva vzplane. Už jen přijít na to, jak toho smysluplně využít (třeba pro potřeby toho vaření, protože pokrm bohužel dovnitř nalít nejde). Když mi došel papír, tak jsem do komory začal cpát uschlé listí a větvičky a kupodivu to opravdu vcelku šlo i spalovat.
• Když se do toho nepere vzduch a nechá se to pozvolna tepat, tak jde ze stěn komory shrabávat téměř uhlík v sypké podobě. Po vychlazení a usušení by mohlo sloužit jako troud nebo na něco na co se uhlík dá použít. Za celý den by se z vhodného dřeva dala nahrabat i menší bednička. A nebo to byly možná piliny.
• S tím vzduchem to bylo opravdu marné. Což takhle zápichy dva nebo tři? Nebo lépe uzpůsobit komoru? Má někdo zkušenost? Jak to donutit aby to „chytlo tah“?

Celý test jsem zakončil tím, že jsem po pár hodinách hrátek na to vylil spoustu vody z přilehlého ramene a jel domů. Ale skutečně věřím tomu, že by to bylo schopné prohořívat i pár hodin. Ještě teda nemám zkušenost s tím jak by se to chovalo, kdyby to bylo prohořené jako na ilustračních obrázcích, ale k tomu se snad časem dostanu. Spokojenost tak půl na půl.

Pokus #2
V diskusi na fóru pod článkem jsem našel rady, že měkké dřevo by snad mělo údajně hořet samo, mělo by mít lepší vlastnosti a tak. Takže mi to nedalo, splašil jsem si polénko borovice nebo smrku. Je to sice jen taková chudinka abych ctěnou rodinu neobíral o drahocennou surovinu na podpal, ale pro účely bohatě postačilo. Zápich se tentokráte povedl lépe stejně jako foto-dokumentace. Polénko již nějaký rok leželo, takže není čerstvé, ale pravděpodobně ještě ani do morku suché. Pokus proveden v obydlené oblasti.

Použitý materiál

Řezání kříže a komory metodou zápichu špičky motorové pily

Spalovací a provzdušňovací komora

Výsledek připraven k zažehnutí

Tentokráte jsem se chtěl při zážehu kompletně vyhnout metodě s benzínem a měl jsem v plánu svíci zažehnout pouze pomocí přírodních materiálů. Použil jsem noviny z opravdového papíru a ne nějakého igelitu, smuchlal pouze jeden list a udělal si jakoby knot. Jenže úplně ten stejný problém. Dokud knot hořel na volném prostranství, tak nebyl s hořením nejmenší problém, jakmile prohořel až ke komoře, prostě zdusnul. Následovala eskapáda různých pokusů a ústního přesvědčování papíru o hoření jejímž výsledkem byla jen spousta prohořeného papírového bordelu, očmouděné stěny a troška kouře.

Leták prohoří bez problémů ke komoře a ukončí svou činnost

Doutnající leták po vytažení z komory vzplane, po opětovném vrácení zase zdusne – naprosto jasný důkaz nedostatku kyslíku

Tímto tedy definitivně s konečnou platností vylučuji možnost rychlého nouzového zážehu pomocí primitivních metod (z.B. pomocí troudu, hnízdečka suché trávy, atd.). Nakonec naši chytrou ušatou hlavičku napadlo použít obyčejné natenko nasekané dřevěné třísky. Papír po nacpání zvenku do komory hoří, stačí u něj opálit špalíčky, vymést papírový bordel, zasunout nahřáté třísky a použít, lidově řečeno, hubu. Když se celá komora dostatečně nahřeje, tak dokonce chytne komín tah a uvnitř komory hoří třísky samovolně. Stačí jen posouvat. V případě vhánění vzduchu jsou schopné hrany kříže vzplanout plamínkem a hořet až k samotné špičce celé svíce. Tím dojde k opálení stěn odspodu až k vrchu a dál už si myslím že by měla být svíce schopna fungovat i bez fyzické pomoci postupnou pyrolýzou od středu až k okrajům.

Třísky s dodatkem vzduchu narozdíl od papíru hoří

Hrany působí na plamen jako lepidlo

Bohužel ve fázi samovolného hoření (či spíše prohořívání) se v případě měkkého/mokrého dřeva začne projevovat nedostatek vzduchu nejvíce. Ze svíce se spíše stane dýmovnice z které začne stoupat hustý (jak máslo) bílý dusivý dým. A postupným rozhoříváním se to jen zhoršuje. Celý pokus jsem musel předčasně ukončit z intervence sousedů, kteří se poptávali na mé duševní zdraví.

Bohužel se mi nepodařilo hustotu dýmu zachytit, tak alespoň jak vypadal na začátku

Poznatky:

• Nevím zda-li dýmení místo hoření byla moje chyba a nebo je to spíše vlastnost, než-li chyba, ale přišlo mi to vcelku zajímavé. Trošku mi to připomnělo navigační dýmovnice používané ve Vietnamu pro vyčlenění přistávací plochy vrtulníkům. Ztratíte-li se tedy někde hluboko v lese a bude vyhlášené letecké pátrání stačí nějaký špalek, něco na podpal a dobré počasí. Viditelnost z vesmíru – zaručená. Už jen něco na změnu barvy dýmu.
• Krom motorové pily by asi „šlo“¹ nouzově (napadlo mě v souvislosti s nouzovou dýmovnicí) vytvořit celou svící i s pomocí nouzového nářadí: Ruční pily a nějaké sekyrky na komoru. Já teda mám k dispozici jen obyčejnou zahrádkářskou pilku, ale alespoň na délku madla to šlo „bez problémů“¹. S pořádnou kaprovkou by to snad mohl zvládnout téměř každý.
• Další zajímavostí je, že dým v podstatě není nic jiného než prchavé hořlavé uhlovodíky (plyn). Pokud se podaří plyny nad svící zapálit, pak vzplanou a ze svíce se stává opravdová svíce (v takovém množství to spíš připomíná výkonný hořák až plamenomet). Tím se už nejen dá svítit, ale vcelku se u toho dá i ohřát. A to už je docela výzva. V případě, že plamen hoří, tunýlek má dokonce chvíli tah a hoří samovolně. Horší je to už s udržením tahu (když teplota uvnitř kříže klesne, klesne i koncentrace plynů a plamen zhasne). Zatím mě napadlo na vrch polena umístit obyčejnou svíčku pro případ, že by se koncentrace plynů dostala nad potřebnou mez a nebyla zapálená, ale jak udržet tah, tak to vskutku netuším. Další věc je, že po prohoření ramen už bude asi uvnitř dostatečné množství kyslíku pro hoření a plyn nebude hořet nad svící.

Plamen hořících plynů mi sežehl krom obočí také mašinu

Jak je to ovšem s vhodností k vaření stále netuším. Zítra pojedu pokus dokončit do lesa, kde snad na něj budu mít klid. Pokusím se přibalit i něco na měření a pokusím se nějak určit i energetické pochody. Do té doby uvítám veškeré rady, zkušenosti a nápady. Především pak literaturu a linky, jež se tématem zabývají.

1. V uvozovkách protože já se u toho tak akorát zapotím, ale u zkušenějšího zálesáka s vhodným nářadím čekám že to bude spíš jako šťourat se levou rukou v nose. Samozřejmě své množství energie, které je nutné pro výsledek investovat to vyžaduje.
2. Čisté v tom smyslu, že to nedýmí, rozhodně ne energeticky. Tak polovina energie si zbůhdarma uletí do prostoru. Ale zas vzhledem k množství hmoty v průměrném lese bych to neviděl tak tragicky.

[Karlos]

Moc pekny clanek. Na jare se neco podobneho chystam spachat na zahrade, spalek uz mam, tak pak se taky pochlubim

[drigon]

U nás něco podobného používají hasiči na noční soutěži. Většinou zapálí dva špalky a ono to hoří i několik hodin. Posledně si na tom děcka opékala špekáčky a celkem úspěšně to zahání i komáry. Ráno z toho většinou zbyde jen spodek, který rozštípou a spálí v zimě v kamnech. Jen je polínka ze zbytku třeba dát do dřevníka až máte jistotu, že jsou zcela uhašená, případně je polít vodou. M.

[Rase]

Vyřezat něco podobného motorovkou jde hned, jednou sme to zkoušeli prořezat obyčejnou ruční pilou a bylo to něco strašlivého - řezat dřevo po létech je hnus. Špalek se všelijak hýbe a i přez snahu jej všelijak zapřít to nebylo ono. Střídali sme se u řezání tři a na konci sme měli "dost". Je ale pravda že sme si pak ten oheň víc vychutnali...
ps. pokud máte motorovou pilu, tak vřele doporučuji, pokud ne tak utečte

[dracekvo]

Tohle jsem zkoušl jak s velkou modifikací, tak s malinkým špalíčkem. Výhoda malého špalíčku je, že to skoro nečoudí a prostě si ho vemete a můžete s ním jít jinam. Což s normálním ohněm dost dobře nejde.

[Fabulous]

Běžně se tento přírodní krb dělá z rozštípnutého špalku. Následně se škvíry vyšpalíčkují a spojí se to omotaným drátem nebo něčím podobným. Ušetří se práce motorovkou a je to více "survival"

[xmenm05]

Nemohlo by se vyhnout tomu dušení tím, že by kříž vedl pod komoru? Prostě nedělat komoru na konci řezu, ale třeba 10 cm nad ním? Něco jako když dřívkáč má vyšší dno? Budu to muset prubnout ...

[Josef]

Řezy jsou příliš dlouhé. Dole hořící oheň (plyny) se v horní části řezů příliš ochladí, zatímco z kratších řezů se dostanou ven nad svíci ještě dostatečně horké na to, aby udržely hořící plamen. Je lépe použít kratší špalek a kratší řezy, zhruba poloviční, než jsi zkoušel. Na celkovou spotřebu dřeva pro jedo vaření to vyjde také lépe.

[miculas]

Běžně se tento přírodní krb dělá z rozštípnutého špalku...

Přesně tak, není ani nutno škvíry "vyšpalíčkovat", důležité je odseknou vnitřní hrany jednotlivých čtvrtek špalku, aby byla uvnitř díra. Dole pak zajistit přístup vzduchu. Vyzkoušeno s MacGyverem, uvařeny kovbojské fazole, následně sežrány.

[Terminated Account]

Mikuláš štípal a já jsem použil motorovku. Výsledek je úplně stejný, takže motorovka není nutná.

[jaromir]

Na silvestra něco originálního

[miki]

Zdravím.
Tak tohle znám již drahnou dobu.... na vandrech jsme to dělali buď jako "Jaromír " z rozštípnutého polena a nebo ještě lépe ze tří čtyř kulánů stáhnutých drátem. Dole se dal další klacek která byl dlouhý tak 10-15 cm a na něm se rozdělal ohníček hořelo to celou noc. ke konci bylo záhodno ty dráty občas přitáhnout aby se to nerozsypalo. Vřele doporučuji, pánové ale to nejni nic nového nás to naučil již starej sokol v 1968, než je zakázali komunisti a ten to přines z Ameriky. Pravidelné použití v zimě nemusely se dělat ciráty se sněhem.
Miki.