Zuby a vše kolem nich

[felix5]

Tohle téma mi z hlediska PA situace vzhledem k jeho vážnosti připadá více než velmy opomíjené . i přez opravdu důkladnou zubní higienu se vám kaz pravděpodobně nevyhne ale není to jen o kazech. záněty dásní , paradentoza , moudráky a podobně můžou opravdu znepříjemnit život a v rozpadlickém světě bude o zubaře obrovská nouze . všechno to sou problémy který můžou zajít až do situace kdy vás to bude ohrožovat na životě . abych pravdu řekl, měl sem možnost mluvit se spoustou lidí na téma zdravotnictví při jedné brigádě a zhruba každý 3 sháněl zubaře . z toho plyne že už v dnešní době jich je nedostatek a v PA světě to bude opravdu průser. Dle mého ani tak nejde o to, že se nejběžnější léčebnou metodou stane trhání jako spíše o to, že ani vytrhnout zub neni úplně sranda , hlavně proto že v 99% případů se nezkazí řezák ale stolička nebo moudrák a ten vytrhnout nebude žádnej med jen z hlediska výkonu práce bez ohledu na bolestivost pro pacienta .

dovoluju si teda založit diskuzi na toto téma.

[Centurion]

Flaška rumu a kombinačky bude asi jediná možnost. Náhradní zuby se dělaly ve středověku běžně ze dřeva. O nerez taky nebude nouze. Takže za dlouhých zimních večerů si může člověk se sadou jehlových pilníku udělat náhradní zub sám.

[felix5]

nojo jenže to je úroveň středověku a v té době nebylo divné že pacient po takovém zákroku zemřel. mam obavu že kombinačkama se budou zadní zuby trhat opravdu špatně. asi by nebylo od věci mít doma jedny trhací kleště zrcátko a sondu pro přesnou identifikaci problémového zubu.taky sklalpel a stříkačku s něčim na propláchnutí v případě zánětu. taky by bylo dobrý kdyby někdo fundovanej napsal jak na to protože vytrhnout se zubem kus čelisti asi nebude uplně košér . s takovejma kombinačkama se klidně může stát že zub rozdrtíš a v puse ti zůstane jen zkaženej pahejl kterej nebudeš mít jak vytrhnout protože nebude za co chytit. trhání je jedna věc . každopádně by mě zajímalo jak ve středověku dělaly zlaté plomby když neměli vrtačky a podobný věci. přecijen zachránit zub je lepší než ho trhat o tom žádná . hlavně je otázka jestly to bylo zlato ala investiční mince . hádám že to je na plombu moc tvrdé .

taky by mě zajímalo jak ten nerezovej nebo dřevěnej zub usadíš tak aby držel na místě.

[Centurion]

Trhní zubu se provádí tak, že se oddělí zub od dásně pomocí sterilního ostrého předmětu a zub se pak klasicky vytáhne nebo vyviklá. Usazování zubů se provádí tak, že se do díry po zubu vyrízne závit a našroubuje šroub na kterej se usazuje korunka.

[felix5]

no zub mi už trhaly ale nikdy sem si nevšimnul že by mi zub něčim odřezávaly od dásně .

[Centurion]

To se nedělá pokaždý, ale v PA době to bude lepší než zub rvát hrubou silou kleštěma.

[Reccol]

Sakra, z tohohle mě bolej zuby jen to po vás čtu...

[Ludo]

tak toto by bol rozpadlicky hardcore

[Stenny]

Doporučuju knihu When there is no dentist, volně ke stažení zde http://hesperian.org/books-and-resources/.
Všechny knihy z téhle řady jsou pro lékařskou péči v zemích, kde to občas už teď vypadá jako po PA - málo léků, podvýživa, špatná kvalita vody a nedostatek kvalifikovaných lékařů.

[vrbodol]

Za mýho dětství chodil děda s babičkou k jistýmu panu Švetrovi ,kterej měl doma šlapací vrtačku a provozoval na černo praxi (nechápu teda proč za nim někdo chodil protože za komančů bylo zubařů dost-80léta).Jednou mi s ní taky vrtal a nic hroznýho to nebylo až na ten třes.Představte si asi tak 70-80letýho dědu jak šlape na kolovrátek a vrtá se vám v hubě. Sehnat trochu vercajku po takovémhle zubařovi by do PA doby nemusel bejt vubec špatnej kšeft.Víte někdo jak by se dal udělat Amalgam?

[felix5]

tak to už by byl lepší asistent co bude šlapat za tebe. když nad tim tak přemejšlim tak udělat vrtačku je to nejmenší. ohebná hřídel z dremelu nějaká 90° koncovka a na druhý straně přez přehazovačku bicikl . sic to budou otáčky totálně naprd ale aspoň nebudeš muset chladit frézu jako u těch dnešních 400 000 ot/min vrtaček . každopádně mám obavu že amalgan bude v PA dost problematickej . zlato se využívá od středověku i dnes takže hádám cesta povede spíš timhle směrem. každopádně nemám ani zdánlivou představu jak vziklou díru čimkoliv vyplnit . abych pravdu řekl nemám ani páru jak se to dělá dnes s amalganem , teplá i studená cesta mi připadá jako blbost . asi nad tim uvažuju moc z pohledu strojaře. skusim sehnat vyjádření nějakýho zubaře k téhle problematice.

[EBE]

ale načo pchať do úst jedy ..kvalitný cement a keramiku to vydrží veky a neškodí len to teraz kravsky stojí a s praxou to môže robiť v základe asi každý čo vie pevne držať šrubovák a vŕtačku

[Centurion]

Co použít tohle. Svůj účel to splní, ale záleží co za sračky to uvolnuje. http://www.lepidla-loctite.eu/cz/eshop/ ... -114g.html

[Foxy]

Ano, strašidlo rtuti obchází světem… podle toho, kolik jsem se s ní napracoval a jak je démonizovaná, už bych měl být dávno mrtvý či přinejmenším zchátralá troska.

Jenomže dobrá amalgamová výplň vykotlaného zubu má několik zásadních předností:
Stříbro i rtuť jsou kovy oligodynamické. Oligodynamický efekt je vlastnost některých kovů bránit růstu a množení bakterií (a taky plísní, řas a virů), nebo je úplně zničit.
Znamená to, že pod takovou plombou mají zubokazné bakterie mnohem menší šanci než pod moderními (nebo spíš módními), bezrtuťovými materiály.
- - -
Dentální amalgámy (Wiki):
Používají se jako velmi odolná výplň zubu po odstranění zubního kazu. Jde o slitinu rtuti se stříbrem, mědí a cínem v poměru 1 dílu rtuti ku 1 dílu ostatních kovů.
Dentální amalgám musí splňovat řadu přísných kritérií:
1. Rychlost tuhnutí musí být taková, aby lékař měl dostatek času plombu do zubu správně zasadit a mechanicky upravit, současně by však již po hodině až dvou měla být natolik tvrdá, že ji pacient může používat (kousat na ošetřený zub). Celkově však zubařský amalgám tvrdne po dobu přibližně 24 hodin.
2. Během tvrdnutí nesmí docházet k velkým rozměrovým změnám amalgámu – při expanzi by hrozilo rozlomení zubu, při zmenšení objemu by plomba vypadávala.
3. Amalgám musí být co nejvíce chemicky odolný vůči prostředí v lidských ústech, aby nedocházelo k uvolňování rtuti a zbylých kovů do organismu.
- - -
Jak připravit zubařský amalgam je nejlépe nastudovat si v patřičných školních skriptech, protože tam budou i další informace potřebné k výkonu zubařskému (třeba kdy, jak, čím a proč vůbec zub vrtat – a spousta dalších potřebných věcí).
Taky je potřebné oba kovy, tedy rtuť i stříbro mít, nebo aspoň vědět, jak si je opatřit.
- - -
Zubní plomba… proč vlastně plomba? Jasně, olovo, další strašák moderních dob…
Za otce moderního zubního lékařství je považován Francouz Pierre Fauchard (1678–1761), autor knihy Le chirurgien dentiste, ve které mimochodem už tenkrát dokazuje, že příčinou zubního kazu je hlavně cukr, a doporučuje zredukovat jeho podíl ve stravě.
Tento lékař lidských ozubení používal pro výplň zubů olovo. Olovo upřednostňoval nad jinými kovy kvůli měkkosti, kujnosti a snadné stlačitelnosti – protože kov se do zubu kotlavého musel pěkně natemovat, aby nevypadla… no samozřejmě plomba.
- - -
Jenomže tahle olověná plomba, to ještě nebyl amalgam. Dokážu si živě představit, jaká to musela být rozkoš, nechávat si díru v zubu utemovávat olovem… ale furt lepší než nic. Amalgam, to už pak byla úleva sama.
Jedním z nejvýznamnějších zubařů, používajících amalgam už od roku 1826, byl Francouz Auguste Tavenu (objevil ho ale již v roce 1816 a ani nebyl prvý, kdo zubní amalgam v praxi prubnul).
Vyrobil jej ze slitiny stříbra a rtuti. Rtuť se musela zahřát, aby se v ní stříbro mohlo rozpustit. Tato forma plnění byla mnohem levnější než v té době více upřednostňované zlaté fólie, a tím se stala dostupnější pro širší veřejnost.
Ovšem tento amalgam měl jednu nevýhodu. Po umístění do díry po kazu začal nabývat na objemu. Nastaly tedy dvě možné varianty – buď se zub vlivem vnitřního pnutí roztrhl, anebo povylezlý a zatuhlý amalgam bránil dobrému skusu. Dlouho pak trvalo, než se přirozenou cestou zabrousil. Proto jej taky lidé v Evropě neměli moc v oblibě. Výhodou expanzivního amalgamu však bylo to, že se sám zatlačil do veškerých škvírek i nedokonale vyčištěného kazu.
Někdy tou dobou se zrodil v hlavě podnikavých bratrů Crawcourů nápad, jak si rychle přivydělat. Odjeli do Ameriky a tam si (přestože nebyli zubaři) otevřeli vlastní zubní ordinaci. A protože fakt uměli, svému amalgamu vytvořili obrovskou reklamu. Brzy sklidili zaslouženou slávu, ovšem také jejího nerozlučného druha, totiž semínko závisti u ostatních zubařů. Ti je posléze obvinili z nemorálnosti a oznámili, že amalgam je pro lidské zdraví velmi škodlivý a rtuť je přeci známa jako jeden z nejnebezpečnějších kovů vůbec.
Začal vůbec první spor (tzv. amalgamová válka, 1840–1850) o tom, zdali je amalgám v této formě skutečně bezpečný pro lidský organismus, a je to spor, co trvá dodnes. I tenkrát to fungovalo stejně jako dnes; lidé se začali bát a všichni tehdejší zubaři onen „smrtelně nebezpečný amalgam“ přestali používat.
Zásadní obrat nastal až v sedmdesátých letech 19. století, kdy se zubař Joseph Foster Flag zastal užívání amalgamu a jeho bezpečnost potvrdil svou mnoholetou praxí.
Dokázal mnoha pokusy, že právě tyto plomby vydrží ze všech nejdéle a jejich vlastnosti jsou s jinými nesrovnatelné (např. se zlatem). Od této doby se amalgamové plomby drží na prvním místě na světě ze všech dostupných výplní. Situace se zcela obrátila. Každý, kdo chtěl po roce 1855 levnou, rychlou a relativně bezbolestnou výplň, vyžadoval amalgam.
- - -
Za zakladatele moderního zubního lékařství v Americe je dodnes považovaný americký rodák Greene Vardiman Black (1836–1915).
Black byl prvním člověkem, který vynalezl vrtačku na zuby – samozřejmě v té době poháněnou nohou.
Nebyl to žádný zubařský ras. Ke zmírnění bolesti pacientů (a taky aby se mu při práci necukali) používal kysličník dusný neboli rajský plyn.
Je autorem Blackovy klasifikace kavit, tedy děr zubním kazem v zubu vyžraných.
Black se také zabýval amalgamem a jeho velkým přínosem byl správný poměr látek ve směsi.
Prohlásil, že zubaři míchají směs pouze podle oka a neuvědomují si, jaký dopad může nepoměr látek vyvolat (už zmíněné zvětšení objemu a možné následné prasknutí zubu).
Black tedy sestavil správnou formuli na správný poměr látek a vynalezl takovou směs, která svými vlastnostmi vyhovovala podmínkám správného a zdravého vyplnění děr po zubním kazu. A tahle formule pak vydržela fakt hodně dlouho…
Až v roce 1959 doktor Wilmer Eames navrhl změnu poměru rtuti a ostatních amalgamových částí z 8 : 5 na 1 : 1. Další změna proběhla roku 1963, kdy byl představen kvalitnější amalgam s vyšším obsahem mědi, který méně podléhal korozi (nazvaný „non-gama-2 fáze“). Tento vylepšený amalgam se používá dodnes a má ještě lepší vlastnosti než Eamesův gamma-2 fáze amalgam, který má obsah mědi zredukován na pouhých 6%.
- - -
Někdy v roce 1962 byla vyvinuta prvá neamalgamová kompozitní výplň. Bylo to hledání materiálu, který by byl z estetického hlediska podobný zubu a zároveň byl odolný proti dějům v ústní dutině. Tento prvý použitelný materiál se skládal z adiční epoxidové pryskyřice, kyseliny methylakrylové a křemičitého prášku.
V roce 1972 byly poprvé představeny skloionomerní cementy. Jednalo se o směs tekutiny (polykarboxylové kyseliny) a prášku (křemičité sklo ve směsi s dalšími přísadami) tuhnoucí na základě acidobazické reakce. Následovaly fotoresisty, materiály vytvrzované světlem… a vývoj jde dál.
Jenomže žádný z těchto materiálů bohužel nemá ony oligodynamické vlastnosti (a tedy i výdrž) starých dobrých amalgámů. Ale kola byznisu se musí točit neúprosně dál…
… a tak znovu přichází na scénu ten známý strašák:
Ó hrůzo hrůz – RTUŤ!!! Zakázat, zahubit, zadupat pět sáhů pod zem… nebylo to tu již?
- - -
K návrhu (Centurion) použít na zuby kyanakrylátové lepidlo; nefungovalo by to. Tahle látka se bleskurychle vytvrzuje reakcí s vlhkostí- a té se v hubě prakticky nelze vyvarovat. Navíc by měla mizerné mechanické vlastnosti a prachbídnou životnost – ani na nouzové použití by to nefungovalo. Bohužel…

[Maximus]

Jedna známá švédská dentální firma používá toto složení amalgámu - Ag 43,1% Sn 30,8% Cu 26,1% ve formě drobných pilinek smíchaných se rtutí v poměru 1:1 (rtuť : kovové piliny).

Další firma používá toto složení : 45, 5 % Ag, 31,5% Sn, 23% Cu + rtuť 1:1

[vrbodol]

Copak sehnat rtutˇ to není žádnej problém.Nejjednoduší by asi bylo z prasátek (bezkontaktní spínače) elektrikáři starší generace určitě znají.Určitě by se to v nějakym starším JZD skladu našlo případně třeba někde v dole.Já na rtutˇnedám dopustit,mám jí plnou hubu a na rozdíl od těch bílejch šmejdů co mi je tam taky kdysi nacpali ani jednou nevypadla ani se neošoupala tak ,že by se musela opravovat.Bílá plomba do stoliček je jen takový zubařský kurvítko.Na předek to beru ale do zadu jedině poctivej kov. Přidám ještě takovou perličku.Jako malej jsem u zubaře dostával nějakej starší vrtáček-to abych otevřel pusu.Bohužel jsem je všechny odrovnal v dětský vrtačce.Dneska to už u zubařů asi takhle nefunguje.

[Karlos]

Tak jedna věc je technická rtuť do spínačů (znám, mám) a druhá rtuť pro zdravotní účely. Stejně tak i další složky, třeba stříbro, cín... pokud už by se chtěl někdo předzásobit a v PA se stát osadním zubařem tak nakupte čisté chemikálie (P.A. = Pro Analýzu).

[Evinka]

no....taky to není špatný nápad...jen mít na tohle mega a pak to někam zaparkovat

http://otomoto.cz/Liaz-Ostatni-100-ZUBN ... .html#back

nebo

http://zdravi.aukro.cz/stomatologicka-s ... 65454.html

[Centurion]

[EBE]

to kde, asi skôr lobotómia