Narazil jsem dnes na zajímavý web, na kterém i mě mnohé překvapilo - rozhodně stojí za přečtení. Možná to není na samostatné téma, ale dám to sem, neb mi to přijde důležité. Pokud adminy napadne lepší zařazení, prosím o přesun.
http://www.zachrannasluzba.cz/propacien ... y_prpo.htm
Nejčastější omyly a mýty
-
tygrsdrakem
- VIP
- Příspěvky: 579
- Registrován: 01.06.2013 18:23
Nejčastější omyly a mýty
„Naši experti tam provedli pár vrtů, a zjistili, že je tam ohrožena demokracie."
Re: Nejčastější omyly a mýty
K prvnímu bodu - před lety vyšel v časopise Reflex pěkný článek na téma "Skupina lidí a pomoc". Popisovali tam přesně to samé chování, kdy čím je větší skupina, tím víc každý spoléhá na ostatní, že pomůžou. Popisovali i experimenty, které toto chování potvrdily. Ale nemohu ho teď najít. 
Navíc jsem tento pocit sám zažil a výčitkami jsem se pak trápil hodně dlouho, byť to mělo dobrý konec. Takže už ne. Pokud v takovém případě mohu, tak musím. Bude ještě trvat, než se u postiženého bude rvát hrozen zachránců o to, kdo mu pomůže.
Navíc jsem tento pocit sám zažil a výčitkami jsem se pak trápil hodně dlouho, byť to mělo dobrý konec. Takže už ne. Pokud v takovém případě mohu, tak musím. Bude ještě trvat, než se u postiženého bude rvát hrozen zachránců o to, kdo mu pomůže.
Lepší hrůzný konec, než hrůza bez konce.
Re: Nejčastější omyly a mýty
Count: ad experiment - stačí hledat hesla jako "Efekt přihlížejícího" resp. "Bystander effect".
Ad zažitý pocit: Taky mám máslo na hlavě - poučí to jak nic jiného. Naštěstí už u sražené chodkyně byli pomocníci i policie (městská moc nevěděla, ale státní vytáhla zdravobatoh a jelo se velmi profesionálně, plus nemocnice byla dokonce do pěti minut chůze). Ale ty myšlenky "musím - měl bych - mám být jinde" tam bohužel také proletěly. A nejvíc mě vyděsilo uvědomění si, že sebou nemám ani malou sumku pro první pomoc, kterou většinou nosím v batohu; šel jsem na oběd tři minuty od práce a nechal ji samozřejmě v batohu místo abych ji jako obvykle aspoň dal na opasek. Podobně jsem jednou litoval že nemám u sebe přesvědčivější argument (teleskop) než jen malý nůž (nevhodný v dané situaci). Velmi, velmi doufám, že se nedostanu do situace, kdy budu muset litovat přítomnosti zbraně až kdesi v trezoru...
Takže mezi nejčastější omyly řadím i to "mě se to nemůže stát" resp. mezi rozpadlíky, "na tu chvíličku / zrovna dnes to nebudu potřebovat".
Ad zažitý pocit: Taky mám máslo na hlavě - poučí to jak nic jiného. Naštěstí už u sražené chodkyně byli pomocníci i policie (městská moc nevěděla, ale státní vytáhla zdravobatoh a jelo se velmi profesionálně, plus nemocnice byla dokonce do pěti minut chůze). Ale ty myšlenky "musím - měl bych - mám být jinde" tam bohužel také proletěly. A nejvíc mě vyděsilo uvědomění si, že sebou nemám ani malou sumku pro první pomoc, kterou většinou nosím v batohu; šel jsem na oběd tři minuty od práce a nechal ji samozřejmě v batohu místo abych ji jako obvykle aspoň dal na opasek. Podobně jsem jednou litoval že nemám u sebe přesvědčivější argument (teleskop) než jen malý nůž (nevhodný v dané situaci). Velmi, velmi doufám, že se nedostanu do situace, kdy budu muset litovat přítomnosti zbraně až kdesi v trezoru...
Takže mezi nejčastější omyly řadím i to "mě se to nemůže stát" resp. mezi rozpadlíky, "na tu chvíličku / zrovna dnes to nebudu potřebovat".
Re: Nejčastější omyly a mýty
Taky jsme zastavili u sraženého chodce. V silném provozu většina lidí jela dál, což jim nelze zazlívat, není účelem mít stovku čumilů a ucpaný příjezd pro sanitku.
Když jsme přijeli, stálo kolem sraženého asi deset lidí, žena (lékařka, aktuálně na mateřské, jinak na oddělení resuscituje několikrát týdně, takže s akutní medicínou jistou praxi má) se zeptala, co se stalo, já jí mezitím došel pro rukavice, lékárnu, vesty a poslal jednoho chlapa regulovat dopravu, přesvědčil se, zda už zavolali záchranku a policajty, a mezitím dával pozor na naše auto (měli jsme tam dvě děti).
No nejlepší byla ženská, co tam lítala kolem a pokřikovala, "tak něco dělejte, je tu hromada chlapů, a nikdo ho neotočí na záda" a plnou hubu podobných keců. Tak jsem ji upozornil, že žena už ho prohlíží. Tak se k ní sklonila a začla jí sypat rady, prokládané sděleními, že ona je doktorka. V přestávce projevu jsem ji upozornil, že moje žena je rovněž lékařka. Paní položila řečnickou otázku "tak já teda můžu jet?", otočila se na podpatku a zmizela.
Nevím, co tam dělala celu tu dobu než jsme se dostali kolonou k místu nehody, a proč tam vůbec zastavovala, když nic neudělala.
Jinak z borce táhlo cosi jako kombinace piva a toluenu, podle všeho skočil pod auto sám, a už ho tu zase vídám, podle všeho byl vcelku vděčný za nemocniční sprchu, večeři a postel...
Když jsme přijeli, stálo kolem sraženého asi deset lidí, žena (lékařka, aktuálně na mateřské, jinak na oddělení resuscituje několikrát týdně, takže s akutní medicínou jistou praxi má) se zeptala, co se stalo, já jí mezitím došel pro rukavice, lékárnu, vesty a poslal jednoho chlapa regulovat dopravu, přesvědčil se, zda už zavolali záchranku a policajty, a mezitím dával pozor na naše auto (měli jsme tam dvě děti).
No nejlepší byla ženská, co tam lítala kolem a pokřikovala, "tak něco dělejte, je tu hromada chlapů, a nikdo ho neotočí na záda" a plnou hubu podobných keců. Tak jsem ji upozornil, že žena už ho prohlíží. Tak se k ní sklonila a začla jí sypat rady, prokládané sděleními, že ona je doktorka. V přestávce projevu jsem ji upozornil, že moje žena je rovněž lékařka. Paní položila řečnickou otázku "tak já teda můžu jet?", otočila se na podpatku a zmizela.
Nevím, co tam dělala celu tu dobu než jsme se dostali kolonou k místu nehody, a proč tam vůbec zastavovala, když nic neudělala.
Jinak z borce táhlo cosi jako kombinace piva a toluenu, podle všeho skočil pod auto sám, a už ho tu zase vídám, podle všeho byl vcelku vděčný za nemocniční sprchu, večeři a postel...