Máme dvě děti 0,5 a 5,5 roku (kluky) a jak už tu zaznělo každé dítě je jiné (vidím to hlavně u známých atd.).
Starší kluk je divočejší a je schopný v zápalu "boje" vyčelit futra

kdežto ten mladší se zatím jeví trochu jinak (je na to ještě moc malý aby se dalo soudit).
Moje "příprava" spočívá v tom co tu již zaznělo.
Nenásilně je zapojovat do těch aktivit, které považuju za užitečné čili: táboření, střelba, zápas, jízda na kole, plavání atd., ale základ je vše podat jako hru a zábavu.
S tím tichem v lese to dělám stejně, pššš vyplašíš zvířátka a nic neuvidíš, ale né vždy to funguje neb děti se často zapomenou a jsou hodně spontánni takže je třeba jim některé věci neustále připomínat (sebeovládáni je samozřejmě úplně někde jinde než u dospělého jedince teda jak u kterých

).
Rovněž s uvědoměním si důsledků svého chování je problém, proto taky každý zodpovídá za své dítě (píšu to právě z toho důvodu, že se opravdu nelze spolehnout na to, že dítě bude zticha když je potřeba a tišíci léky no nevím

).
Lepší je takovým situacím předcházet a přizpůsobit tomu strategii, ale pokud i tak dojde na lámáni chleba pak už je to o štěstí a o tom jak kdo zareaguje a to se může dost lišit od reakcí na běžné podněty (a to i u dospělých).
Jinak děti (většina) nejsou hloupé a je sranda sledovat jak se snaží nás přečůrat (jednou se jim to jistě povede

).
Osobně bych ale na ně moc netlačil a vše musí být přirozené (žádný vojenský dril nedoporučuju).
Kluk už taky tuší co si má sebou vzít když jedeme do přírody = pláštěnka(bunda), pitíčko a svačina (trochu to kazí babička, která se mu snaží ulehčit a batoh nosí za něj

).
Řekl bych, že většina zde diskutujících uvidí, že vše příjde časem samo pokud se budou svým dětem věnovat a vést je dle své filozofie.
Problém je než děti dorostou do určitého věku.
Upřímně řečeno nedokážu si představit třeba bug out s 0,5ročním synem (už jenom to co vše je potřeba pro jeho hygienu a to už uvažuju o látkových plenách, které se dají vyprat, ale tím to nekončí).
Nadruhou stranu jsem přesvědčen, že stihne vklidu vyrůst do "použitelného" věku než by teoreticky mohla přijít "špatná" doba (děti se vyvíjí strašně rychle a každý rok je obrovský skok kupředu).
Za mě chovat se s malým dítětem co nejmíň nápadně, nevyčuhovat z davu a snažit se být neviditelný což se lehce řekne, ale hůř udělá.
Jinak si myslím že cca od 6 let (každý má jiný vývoj) by to mělo být o hodně snazší (krom toho, že dítě míň unese).
Takže výchově zdar rodičové
