Ba tipoval bych že dlouhodobě bude mít i klesající tendenci ..
Jen se to teď kavárenským redaktorům hodí , když proti omezení zbraní tolik lidí protestuje....
jeden starší koment k problematice bohužel stále aktuální
http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivo ... Bouchalove
jeden ještě starší http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivo ... STNICH-RADJeště než jsem úspěšně absolvoval myslivecké zkoušky, pořídili jsme si s manželkou našeho prvního loveckého psa. Byl to český fousek. Každý týden jsme se jezdili dívat, jak nám náš Aron roste. Ihned se stal rovnocenným členem naší veliké rodiny. Co radosti nám přineslo soužití s ním. Ale byly to rovněž starosti a hodiny výcviku za každého počasí. Kolik času stálo manželku připravit psa na výstavu. Všechny tyto radosti i starosti s námi prožívala i paní chovatelka. Úsilí se ale vyplatilo: Zkoušky vloh v I. ceně, dvě výstavy, dvakrát CAJC. Dodnes mám v paměti slova pana Čeliše, který posuzoval na speciální výstavě ČF: "Ty ani nevíš, co máš. Jsi mladej, tak v tom pokračuj." Jako třešnička na pomyslném dortu bylo vítězství na podzimních zkouškách ve třinácti měsících věku psa. Poté nastala chvíle snění a plánů (lesní zkoušky, všestranné zkoušky, uchovnění). Bohužel, nikdo v tu chvíli netušil, že za necelý měsíc, na svém prvním honu, tragicky zemře rukou člověka, který právě patří do té skupiny lidí, o kterých píši. Ten člověk nejenom že porušil všechny zákony a předpisy (střílel do leče mezi lidi, na pohyb rákosí reagoval již zmíněnou střelbou), ale vzal nám přítele a právě ty sny. Tento pán neměl ani kousek cti se omluvit a se slovy: "Zastřelil jsem ti psa", odešel.
Doufal jsem, že nahlášením celé skutečnosti na pojišťovnu, OMS a policii bude viník jednoznačně potrestán a nikdy se to už nebude opakovat. O iluze, že takového člověka mezi sebou nechceme mě připravili všichni ti, kteří tvrdí, že se vlastně nic nestalo, vždyť to byl jenom pes. Ti všichni, kteří pana STŘELCE všelijak omlouvají. Také jsem se dozvěděl, že když jdu se psem na hon, tak musím počítat s tím, že o toho psa můžu přijít. Tato slova jednoho z funkcionářů OMS mě utvrzují v tom, že kamarád proti kamarádovi nepůjde.
Vždyť toho nechci moc, jenom, aby o ty sny nepřišel ještě někdo jiný, když už jsem o ně musel přijít já. Zaráží mne, že někteří lidé, na kterých stojí rozhodnutí, tuto věc podceňují a zaráží mě postoj jednatele OMS. Ale kde je ta hranice, kdy už si řekneme tak dost, ten člověk musí být potrestán.
Možná, že bude muset zemřít člověk, aby se toto nebezpečí, po pořádném mediálním proprání, začalo brát vážně. Už jen pohled na fotografii mého přítele, který už teď loví tam nahoře, mě nedovolí sklopit oči a mlčet.
Jak už jsem napsal, je to v našich společných silách. Tedy pokud to chceme. Každý by si měl položit otázku - proč zrovna já bych měl přijít o něco, co je mi blízké a na čem mi záleží, jenom proto, že někde mají takového BOUCHALA a dělají, že to nevidí.
Co by se stalo, kdyby byly v zakázaných způsobech lovu v zákoně o myslivosti zakázány společné lovy na spárkatou zvěř pomocí naháňky a nadháňky a pro redukci jelení zvěře jsme se vrátili o osvědčeným nátlačkám. Osobně znám myslivecká sdružení, která loví desítky kusů černé zvěře individuálně a ulovení černé zvěře na společném lovu drobné zvěře je spíše výjimkou. Domnívám se, že tímto opatřením by byly eliminovány úrazy střelnou zbraní při společných lovech.
Co by se stalo, kdyby v zakázaných způsobech lovu v zákoně o myslivosti byla povinnost lovu zvěře v noci nejen za použití vhodné pozorovací a střelecké optiky, ale i za pomocí zařízení pro osvětlení cíle. Tento způsob je využíván v převážně většině balkánských zemí, ale též například pro nás nepříliš vzdáleném Maďarsku
, protože pokud se někde budu cítit v ohrožení, tak se seberu a vypadnu klidně hned. Už jsem na tohle téma teď v době honů přečetl několik debat a nejvíc to řeší ti, kterých se to vůbec netýká. V paneláku za radiátorem nebezpečí nehrozí a pokud chodí někdo jako honec, tak ví, mezi koho jde a je na jeho rozhodnutí, jestli zase půjde.
