Kedarus píše:
Ve vysledku se z rostlineho oleje vypousti tezsi glycerin.
Ten je mozno pouzit bud k vyrobe mydla nebo trhaviny. Pokud tuhle domaci chemicku nekdo postavi mydlo nebude problem.
Horsi je to s nitroglicerinem. Je extrmne nestabilni a na navic jedovaty.
Takze me prosim nekamenujte, je to tema k vyreseni, ne k hadkam. Dekuji.
Fabulous píše:Tak z toho delej mejdlo. To vyuzijes casteji nez dynamit.
Pardon pánové, ale obávám se, že mýdlo se z glycerinu nevyrábí - tam potřebujeme tzv. mastné kyseliny (odkázal bych klidně i k tomu Vernovu Tajuplnému ostrovu), tedy tuk. (Třeba klidně i ten olej z řepky. Takže buď bionafta, a/nebo mýdlo.) Kdežto glycerin je tzv. třímocný alkohol, tedy, že z něj mýdlo nevyrobíme ani nevykouzlíme ani omylem. Jen si ale nejsem příliš jistý čistotou glycerinu (alespoň pro účely výroby NG) z „rostlinných zdrojů“. (Pro potřeby výroby dynamitu se spíše používal glycerin odpadávající při zpracování živočišných tuků, třeba právě při výrobě mýdla. Nicméně, bude-li skot i v době PA? Nečekal bych, že by vedle loje na krmení sýkorek měl tuk z hověziny přílišné jiné využití - a pro sýkorky postačí zajisté menší díl ze získaného tuku z krav, volů a býků. Tedy vlastně ano, pardon, to mýdlo… Ale tam nám právě zůstane ten glycerin coby vedlejší produkt po získání onoho „mastného podílu“ na výrobu mýdla.)
Ono to s tou nestabilitou NG ale zase není až tak tragické. Tedy ano, je neobyčejně citlivý i k nárazům a vůbec libovolným podnětům, takže jde spíš o třaskavinu než o trhavinu. Ale chemická stabilita - z hlediska skladování - není nějak tragická. (Navíc, nepotřebujeme-li nyní NG, buď lze samotný glycerin uskladnit na pozdější dobu - a nebo využít k celé řadě dalších účelů, jak bylo už výše několikrát zmíněno, jde o látku s velice širokým uplatněním). A navíc, už od dob páně Nobela je výroba NG relativně bezpečnou záležitostí (s tím, že se během let ještě dál zapracovalo na bezpečnosti celé výroby). Prostě pan Nobel na základě celé řady vlastních praktických zkušeností… (Či celé řady nechtěných výbuchů…) Ale už původní Nobelův nitrátor byl docela šikovná mašinka.
Pardon, ale proč kamenovat? Mně osobně se to moc líbí.
Jinak, pro případ potřeby trhaviny… Buď nitrocelulózu (trhací želetina) nebo želetinovaný dynamit? A samotný nitroglycerin má také využití - ač jedovatý, tak v medicíně. Má-li někdo někoho, kdo má anginu pectoris, či podobná srdeční onemocnění… Kupodivu i dnes se ještě používá, byť ovšem v daleko menší míře, a to i přes celou dlouhou řadu modernějších (a nevýbušných) léků, protože se rychle vstřebává - tzn., že rychle nastupuje kýžený účinek.
Kedarus píše:
Tohle je tema k diskuzi, ne smerodatny navod. Takze prosim o konstruktivni prispevky od mnohem erudovanejsich clenu.
Co tedy potrebujem. (vynecham techniku a nutnost vlastnit pole). Repku. Problem je ze se da pestovat jen co 4 roky na stejne plose.Bere si moc zivin.
Řekl bych, že bionaftu půjde vyrobit i z jiných rostlin, než jen z řepky.
Fabulous píše:Kdyz napustis nitroglicerin do hlinky, tak vznikne produkt s obchodnim nazvem Dynamit
S prominutím, ale „hlinkový“ nitroglycerin se přestal vyrábět už poměrně krátce po roce 1875, když ještě sám pan Nobel vynalezl trhací tzv. želatinu (tak 6-8 procent nitrocelulózy, zbytek nitroglycerin). Původní recept na „hlinkový dynamit“ (cca 75 % NG, zbytek křemelina) z roku 1867 tedy byl poměrně rychle opuštěn. Ovšem dynamit se vedle nitrocelulózy skládá z dalších složek. Nejbrizantnější z průmyslových dynamitů, podle původních receptů (v řadě zemí, třeba i u nás před II. světovou, se tenhle vyráběl jako Dynamit 1), má jen asi 62 % nitrocelulózy (s jistými variacemi, cca -1 až +3 %), potom hlavně ještě z různých dusičnanů (třeba dusičnan amonný, dusičnan sodný, dusičnan vápenatý a jiné; ty dodávaly směsi chybějící kyslík - důležitá pro průmyslové trhaviny je tzv. vyrovnaná nebo mírně kladná kyslíková bilance, aby po explozi pokud možno v plynech nebyl jedovatý kysličník uhelnatý). A vedle toho se do „Dynamitu 1“ přidávalo 6-9 procent dřevěné moučky (popř. škrobu), jednak upravuje konzistenci (dynamit díky tomu není tak hutný) a umožňuje delší skladování (ovšem oproti běžným vojenským trhavinám má velice krátkou dobu skladovatelnosti, řádově měsíce od vyrobení).
Kedarus píše:Glycerin (a posleze nitroglycerin) samozrejme neni primarni latka. Je to odpad pri vyrobe bionafty. Proste je mi to lito vylit do zachodu
Kedarus píše:Na jednom z linku nahore je popsan ustup od nitroglycerinu k dynamitu ale nejak mi to necvaklo. Zajimal jsem se o to naposledy v mych 10 letech prave po precteni Tajuplneho ostrova a znovu dnes kdyz jsem videl jak vypousteji glycerin jako odpad pri vyrobe bionafty. Co si naposled pamatuju tak se glycerin dal dostat v hluboke totalite v drogerce snad k cisteni lednicek nebo proc. Od te doby jsem se o to nezajimal. Takze sorry.
Kazdopadne zna nekdo postup vyroby v PA?
Tim myslim koncentrace a pomer zakladnich slozek.
Popravdě řečeno, dost mne udivuje (až děsí), že někdo vylívá glycerin? Jak už výše nejednou zaznělo, je to velice užitečná látka. A taky to prý zjemňuje a zvlhčuje pleť, takže se do dává do kdejaké z těch patlanin, co na sebe maže ta něžnější polovina lidstva…
Postupů na výrobu mýdla je celá řada (podle dalších použitých výchozích chemikálií), a na výrobu NG či trhací želatiny… Osobně bych doporučoval propátrat antiky a hledat knihu od jistého polského akademika Urbaňskiho. (Nevím, název knihy snad raději do SZ, kdyby to snad někoho i zajímalo.) Je sice už někde šedesát let stará (tj. český překlad původní třídílné práce), ale je naprosto skvělá - laboratorní i průmyslové postupy, atd. Ovšem pro realizaci by to chtělo alespoň velice slušné laboratorní vybavení, a taky někoho s chemickým vzděláním i praxí (a s pevnou rukou, a taktéž současně stále ještě nemajícím problémy s pamětí). Dnes se kýžená kniha vcelku běžně nechá sehnat po antikvariátech (tedy, relativně snadno - tj. když člověk má tu kliku a natrefí na ni), kdysi byla velice pečlivě „obhospodařována“ a běžný člověk neměl vůbec šanci se k ní dostat (do „oběhu“ se dostala až po roce 1989). Existuje potom i posléze napsaný čtvrtý díl, ale ten už česky nikdy nevyšel (ale nechá se sehnat v celé řadě cizojazyčných překladů v PDF). Dokonce existuje i pečlivě provedený převod toho třídílného českého překladu do HTML, nechá se stále ještě po jistém hledání najít porůznu po netu (adresy se čas od času obměňují - čas od času prostě beze stopy zmizí a je nutné jej obnovit). Rozhodně o mnoho řádů vhodnější sehnat knihu (i ten HTML přepis), než jakýkoli „návod“ z internetu. Před lety (nevím jak dnes) po netu třeba koloval „návod“ na výrobu trhaviny hexogen, který vypustil nějaký (…), nevím jak to napsat slušně (…), a celá řada podobných se dala do šíření toho nesmyslu. Bohužel, se skutečným hexogenem (též RDX - velice brizantní a dlouhodobě stabilní „vojenská“ trhavina, výrazně výkonnější než TNT) to má společného jen výchozí surovinu, hexamin (jako tzv. urotropin se to používalo, či stále ještě používá, v humánní medicíně jako léčivo při některých urologických problémech; případně také to má funkci - vedle dalších složek - ve filtrech plynových masek, protože váže fosgen). Jenomže jakmile v takovém návodu narazíte na zmínku o peroxidu vodíku, rychle pryč - vzniká tak neobyčejně citlivá, enormně nebezpečná třaskavina (nemá to žádné průmyslové použití, právě kvůli citlivosti a nestabilitě; je to ovšem snadno vyrobitelné, takže to ještě dnes řada amatérských „pyrotechniků“ vyrábí, jde ale o jednu z nejčastějších příčin zranění / zmrzačení / úmrtí mezi touhle skupinou „chemických nadšenců-diletantů“). Popravdě jsem toho názoru, že každý kdo tenhle návod šíří (a ještě k tomu, pro jistotu, z blahé nevědomosti a vlastní blbosti připíše „návod na výrobu hexogenu / RDX“), by měl být za pytlík pověšen na plot z ostnatého drátu. (Pardon.)
Strelec45 píše:Ten kočkoser ( dobrej název ) netuším, jestli by to fungovalo. Je to dost hrubý.
Obojí je ale pórovité, což je ta podstatná vlastnost.
Baca píše:AK si dobre pametam, tak sa kedysi nitrak flegmatizoval praskovym kaolinom (hlina na vyrobu porcelanu). Problem s tym bol, ze po case sa nitrak z kaolinu uvolnoval a vykvapkaval. Dynamitova patrona bola balena v mastnom kartone a tak nebolo pozant, co je mastnota a co je vyteceny nitrak
Kaolín ne - není pórovitý, na rozdíl od křemeliny (též tzv. infusoriová hlinka, pořád jde o stejnou věc). A teče to spíš poté (i z pozdějších, tzv. želatinových) dynamitů tehdy, když zmrzne - dynamit i samotný nitroglycerin v žádném případě nesmí zmrznout (což vyžaduje zvláštního skladování - popřípadě vznikly také nezamrzavé dynamity, kde byl NG zčásti, či zcela, nahrazen nitroglykolem - též tzv. ethylenglykoldinitrát či dinitroethylenglykol).
jerry.mysak píše:baca
Paranoid
Nitroceluloza je bezpečná? Asi by jsi měl jít zpátky do 8 třídy. Nebo nafackovat učiteli, kterej ti to řekl.
Proč myslíš, že se 20 let po jejím vynálezu nepoužívala? Protože jim furt vybuchovala. I když jí několik tejdnů promejvali. Jeden čas se dokonce používala mokrá a rozněcovala se trochou suchý. Musíš jí želatinovat. Třeba nitroglycerýnem.
Ale jestli nevěříš, tak si kup kyselinu dusičnou a namoč do ní kapesník (bavlněnej) A měl bys mít kýženej produkt.
A jestli budeš mít čím psát, tak poreferuj.
Pardon, ale problém byl s původní „střelnou bavlnou“. Od té doby, co anglický chemik Albel vymyslel jak připravit a zcela zbavit kyselosti nitrocelulózu (způsobenou nedostatečně odstaněnými zbytky nitrační směsi), bylo po problému - tedy alespoň až poté, co byl jeho postup postupně (a celkem pomalu) všeobecně přejat (on Sir Frederick Augustus Abel, pozdější sir Frederick, byl vůbec v tomhle oboru lidské činnosti velice vynalézavý, výbušinářskému průmyslu třeba hodně pomohla tzv. Abelova zkouška, kterou se ověřovala stabilita vyrobených trhavin). Jinak samotná celulóza samozřejmě je něco trochu jiného, než původní bavlna. Ovšem už před II. světovou se začala celulóza pro výrobu nitrocelulózy (vhodné třeba pro výrobu bezdýmných střelných prachů) získávat i ze dřeva, nejen ze samotné bavlny.
Jinak želatinovat skutečnou „původními způsoby získanou střelnou bavlnu“ (nejen tu vyrobenou výše navrženým způsobem z bavlněného kapesníku) je k ničemu, alespoň pokud jde o zvýšení bezpečnosti - pořád to bude kyselá, a tudíž z dlouhodobého hlediska pro jakékoli uskladnění nepoužitelná „hmota“…
jerry.mysak píše:jasp
určitě. Bionafta jako každej rostlinnej olej vysychá a parafínuje. Je schopná totálně zalepit motor, že s ním nehneš.
Biolíh je lepší. Znadněji se vzněcuje a nechá se z něj ožrat:-)
Na druhou stranu je korozivní, respektive jeho spaliny
Biolíh ale těžko nahradí (bio- či jakoukoli-) naftu do vznětového motoru.
Josef píše:Navíc je glycerín docela účinnou nemrznoucí směsí. Současně má poměrně vysoký bod varu, může fungovat i jako brzdová kapalina či v nouzi nahradit hydraulický olej. Takže bych ho za odpad z výroby určitě nepovažoval, ale spíš za dar.
Ale do nemrznoucí směsi do chladiče auta se zrovna nehodí - má moc vysokou viskozitu. (Tam spíš dvojmocné alkoholy, jako je ethylenglykol či — téměř nejedovatý — propylenglykol.) Jinak skutečně dar s všestranným využitím, nemůžu než souhlasit.
), naleješ do hustilky a potom vstříkneš spolu se vzduchem při pumpování dovnitř duše či do pneumatiky. To aby se ti ve zdraví dožila PA-doby a nezteřela. Ono se to tam za jízdy různě přelévá a udržuje její pružnost. Podobně lze do glycerínu "naložit" gumu k dlouhodobému uskladnění (těsnění, o-kroužky, klínové řemeny aj.). Navíc je glycerín docela účinnou nemrznoucí směsí. Současně má poměrně vysoký bod varu, může fungovat i jako brzdová kapalina či v nouzi nahradit hydraulický olej. Takže bych ho za odpad z výroby určitě nepovažoval, ale spíš za dar.
