Krystalka
Re: Krystalka
bivoj: K tvému údajnému věku...asi se ti vytratila desetinná čárka, protože tvůj projev odpovídá spíš 19,8 roku věku. Tedy mladej a asi né moc chytrej. Ale jedno ti řeknu. Fakt nemám rád rádobyvtipy o důchodcích. Jednou se toho důchodu možná dočkáš i ty a potom se nabízí slogany typu "nedělej jiným to, co nechceš aby jiní dělali tobě". Nebo z jiného soudku: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy"
Re: Krystalka
To Hanka39:
Nehledal bych příčinu v blesku ani dalších "exotických" příčinách (ránu hromu by si spolubydlící v domě velmi dobře pamatovali). Myslím, že důvod vzniku požáru byl mnohem prostší - ve dvacátých letech neexistovaly žádné mikropájky či trafopájky na elektřinu. Pokud tehdejší radioamatér potřeboval něco pájet, musel použít ruční klempířské pájedlo. Tedy kus mědi na železné tyčce zakončené držadlem z pilníku. Tohle pájedlo se muselo nahřívat v otevřeném ohni. Buď v kamnech (při otevřených dvířkách) nebo na lihovém vařiči nebo benzínovou letlampou. Jak vidíte, ve všech případech se pracovalo s otevřeným ohněm a ne zrovna bezpečně. Navíc v dílničce či kůlničce, kde krystalku vyráběl, bylo určitě i dřevo, např. odřezky a hobliny z výroby skříňky na krystalku. Jako izolační materiál se často používaly odstřižky hořlavého celuloidového filmu (často na výrobu pevných kondenzátorů), což ve spojení s otevřeným ohněm také není zrovna ideální. Je také možné, že tam měl i tehdy hojně používaný a extrémně hořlavý "zaponový lak" (název pro tehdejší čirý nitrocelulózový lak), který byl pro své izolační a dielektrické vlastnosti v mnoha tehdejších radionávodech doporučovaný na nátěry koster přijímačů i na fixaci nově navinutých cívek. A to je už jen krůček k rychle se šířícímu požáru a rozsáhlým popáleninám.
Nehledal bych příčinu v blesku ani dalších "exotických" příčinách (ránu hromu by si spolubydlící v domě velmi dobře pamatovali). Myslím, že důvod vzniku požáru byl mnohem prostší - ve dvacátých letech neexistovaly žádné mikropájky či trafopájky na elektřinu. Pokud tehdejší radioamatér potřeboval něco pájet, musel použít ruční klempířské pájedlo. Tedy kus mědi na železné tyčce zakončené držadlem z pilníku. Tohle pájedlo se muselo nahřívat v otevřeném ohni. Buď v kamnech (při otevřených dvířkách) nebo na lihovém vařiči nebo benzínovou letlampou. Jak vidíte, ve všech případech se pracovalo s otevřeným ohněm a ne zrovna bezpečně. Navíc v dílničce či kůlničce, kde krystalku vyráběl, bylo určitě i dřevo, např. odřezky a hobliny z výroby skříňky na krystalku. Jako izolační materiál se často používaly odstřižky hořlavého celuloidového filmu (často na výrobu pevných kondenzátorů), což ve spojení s otevřeným ohněm také není zrovna ideální. Je také možné, že tam měl i tehdy hojně používaný a extrémně hořlavý "zaponový lak" (název pro tehdejší čirý nitrocelulózový lak), který byl pro své izolační a dielektrické vlastnosti v mnoha tehdejších radionávodech doporučovaný na nátěry koster přijímačů i na fixaci nově navinutých cívek. A to je už jen krůček k rychle se šířícímu požáru a rozsáhlým popáleninám.
Naposledy upravil(a) Josef dne 21.02.2019 21:44, celkem upraveno 1 x.
- Fabulous
- Administrátor
- Příspěvky: 8792
- Registrován: 17.09.2011 21:33
- Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
- Bydliště: Praha a okolí
- Kontaktovat uživatele:
Re: Krystalka
A tím bych téma “uhoření při stavbě krystalky” uzavřel.
Re: Krystalka
Děkuji všem za vysvětlení, Vám, Dako a Mirino, za pochopení a empatii a Bivojovi přeji, aby se doučil pravopis, jinak ho ten kanec, kterého nese na plecích, kousne do ucha.