Výroba elektro součástek pro vysílačky

Vysílačky, mobily, kódy a šifry...
Uživatelský avatar
rudde
VIP
Příspěvky: 580
Registrován: 17.03.2011 14:19

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od rudde »

Zkušenosti jednoho pána s oživováním cca 20 let nepoužívaného počítače SAPI:

Diskety byly kupodivu po ty dobe docela citelny. S Maxwelama
naprosto zadnej problem, Basfy trochu ale 3M naprosta katastrofa.
Vsechny byly necitelny, vrstva byla flekata, behem 1 minuty cteni
byla hlavicka tak zaflakana, ze uz neprecetla vubec nic.
Evidentne se rozpadal povrch media 3M.
...
Uvyst Sapi do chodu po 20 letech me trvalo dost dlouho. Skoro na
vsech deskach i mechanikach byl 1-2 svaby v nebi, hlavne ty z
produkce CCCP. Nemam STS3 (testovací deska) a tak to byla docela fuska. Jeste ze
mam pametovej osciloskop HP a logickej analyzator Schlumberger.
GloryToSunTsu
Příspěvky: 839
Registrován: 05.03.2011 18:28

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od GloryToSunTsu »

Pořád se dívám, jak by se dalo v PA vyrobit alespoň základní součástky.
Člověk si řekne "no tak místo tranzistorů použijeme elektronky", jenže ono to není tak jednoduché.
Elektronka je opravdu velice snadno vyrobitelná, JENŽE elektronka taky prošla intenzivním vývojem a "improvizovaná" produkce asi nebude nic moc. Nehledě na to, že elektronky v pojetí triody se používaly hlavně v NF částí, zato ve VF se používaly podstatně sofistikovanější pentody.

Výrobu tranzistorů jsem doteď považoval za scifi, ale asi se objevila možnost.
No tak za scifi, řekněme něco velice vzdáleného, co by mohlo zabrat 10 let vývoje, ale nová cesta by mohla být o 8-9 let rychlejší. Na výrobu bude potřeba germanium(možná by to šlo i s křemíkem, Rusové to tak dělali), příměs typu N a zlatý drátek s příměsí typu P (třeba Galium). Hrot(y) se opře o krystal připájený k pouzdru a pak se proudem 1A v krátkém impulzu přivaří. Tímhle způsobem se vyráběly hlavně diody, ale asi není důvod, aby to nešlo použít i pro tranzistory (přivaříte dva hroty). Produkce Tesly: GAZ 51, OA 5 až 9, všechny mají jedno společné napětí okolo 15~30V a závěrný proud 50~140mA. To, co se takhle po mnoha pokusech asi podaří vyrobit, nebude mít s dnešními tranzistory mnoho společného, ale pro velmi malé výkony by to mohlo jít použít. Možná poslouží v nějaké elektronko-tranzistorovém hybridu. (Elektronky pro vysílání, tyhle potvory ve VF části v NF asi zase elektronka/y.)

Docela by mě lákalo udělat lepší pokus, než rozebrat dvě hrotové germaniové diody a vyrobit z nich jeden (tak trochu) tranzistor. :roll:

Můžete se inspirovat i tady v kapitole 4.
http://www.barriearc.com/Files/Crystal% ... %20v12.pdf
As I moved the emitter pin around on the crystal, a loud radio station abruptly appeared in
the headphones. I disconnected the battery. Sure enough, the music was much louder with the
battery connected.
Pfff krystalka se zesilovacím tranzistorem z galenitu :mrgreen: nádhera!!!
Uživatelský avatar
Josef
Rozpadlík
Příspěvky: 1727
Registrován: 10.03.2011 7:20

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Josef »

Tu práci s výrobou transistoru ze dvou diod si ušetři. To už jsem ve svých 15-ti letech zkoušel. Ne že by to nefungovalo, funguje. Ovlivnění přechodu řídící elektrodou naměříš a nějakou zesilovací charakteristiku z toho na papíru i stvoříš, ale pro praktické použití je to prostě bída a utrpení, dobré je to skutečně jen jako demonstrační pokus. Je to zančně choulistivé - přítlak hrotů, jejich vzdálenost, mizerné chlalení, ovlivěnní přechdu světlem...
(To už dosáhneš většího zesílení, když k sobě páskou slepíš vysokoohmové sluchátko a uhlíkový mikrofon :lol: .)

Když si vzpomenu, co bylo dříve v kabinetech fyziky za plně funkční pomůcky, které dokázal pro školu defacto vyrobit jen šikovný zámečník, napadá mě, že šikovní lidé si poradí. Jiskrový vysílač vyrobit půjde určitě. Galenitový detektor (tj slaboproudá citlivá dioda) také. Elektrolytický usměrňovač (výkonová dioda usměrňovací) je opět vyrobitelný, stejně tak jao elektrolytický i obyčejný svitkový kondenzátor. Tlumivky a transformátory asi problém nebudou. Možná by se povedlo i Brownovo relé (relé ve kterém hořela při neúplně rozepnutými kontakty jiskřička), což je vlastně mechanicko-elektrický nízkofrekvenční zesilovač pro měnší výkony. Ale zhruba zde to končí.

Dál už se bez aktivních součástek neobejdeme. Pokud bych stál před volbou, zda jít v nouzové situaci přes polovodiče nebo přes elektronky, budu přeferovat elektronky pro jejich menší záludnost a snažší výrobu (je to rukama uchopitelné) a pro stavbu jednoho a téhož typu zařízení vyjdu (ve srovnání s polovodiči) s jejich menším počtem. Bude to fungovat i při velkém rozptylu parametrů, který při nekvalitní výrobě určitě nastane. Na polovodiče by to vyžadovalo mnohem lepší vybavení. Problém bude se především se slitinami kovů a dotováním polovodičů některými prvky, s tím souvisí i striktní čistota chemikálií a ochranné prostředí. Navíc je to strašně titěrná zálžitost. Elektronky se dají vcelku levně vyrábět i kusově, polovodiče jen jako linková sériový kontinuelní výroba. Je mi jasné, že pro výrobu elektronek by byla zapotřebí sklářská zručnost, tenké niklové plíšky, miniaturní bodovací svářečka, trocha zirkonu na getry, uhličitan barnatý na katody a také kvalitní mechanická + difúzní vývěva. Ale zbytek, když jsem si prohlížel mechanismy něketých lamp firem Marconi nebo Telefunken z třicátých let, by měl být vcelku zvládnutelný. První elektronky se dělaly výhradně ručně a jejich parametry (i když je vlastně měřím po pětasedumdesáti letech od data výroby) jsou stále velmi slušné. Jediný problém, který bych viděl, by mohl být nedostatek wolframového drátu na vlákna (ono není zrovna jednoduché tak křehký a nekujný kov "táhnout").
GloryToSunTsu
Příspěvky: 839
Registrován: 05.03.2011 18:28

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od GloryToSunTsu »

Myslím, že ten zlatý hrotový tranzistor je replikovatelný stejně obtížně jako ty elektronky.

Na elektronku potřebuješ následující obtížné věci:
1. vakuovou komoru, nejprve budeš potřebovat sestavit funkční prototyp + všechny ty pumpy
2. wolframový drát, ale může ho nahradit uhlíkové vlákno, které vydrží podstatně méně
3. něco na getr, to se dá částečně obejít, ale použít getr bude lepší
4. baryum, pro lepší charakteristiku (zlepšuje emitování), no jde to i bez něj
5. zkušenosti s foukáním skla

Na tranzistor budeš potřebovat:
1. zlatý drát, jednu z příměsí typu P (bór, hliník, gallium nebo indium) z toho hliník je snadno dostupný.
2. germanium nebo i křemík a příměs typu N (fosfor, arsen nebo antimon) z toho fosfor je dostupný, arsen docela.
3. vakuovou tavící komoru, kde budete muset opakovaně tavit křemík a vytahovat z něj monokrystaly

U bodu 3 se jedná o podobný princip jako při pudlování, tj. čistý materiál má vyšší teplotu tavení a proto v tavenině vytváří "pevné chuchvalce" dříve. Pokud se do taveniny vloží a vytahuje zárodečný krystal, pak se ven vytahuje prakticky čistý křemík (příměs zůstává v tavenině). A zároveň, zonální tavení na předčištění materiálu je sice náročné, ale v zásadě to není scifi. (podobné k: http://www.youtube.com/watch?v=Q6Zrnv4OtbU)

Výhoda je, že pokud vstupní materiál už bude obsahovat příměs typu N, není potřeba (ani chtěná) stoprocentní čistota výstupního materiálu tak, jako to je potřeba na integrované obvody.

IO už je jiné kafe, na základní substrát potřebujete 100% (99,9999%) čistý křemík i další postupy jsou velice sofistikované.

Zlato, hliník, křemík, fosfor i arsen jsou dostupnější, než výroba wolframového drátu a získávání barya.

Rozdíl je i ve vyrobených součástkách, takto získané tranzistory budou choulostivé "strašící" součástky pro velice malé proudy a improvizované elektronky s uhlíkovým žhavícím vláknem nespolehlivé přímotopy. Pokud vůbec bude možné součástky vyrábět, pak bude řešení ležet nejspíš někde mezi, to už jsem napsal. Na vysílání bude stejně potřeba použít lampy, protože tranzistor na to prostě nebude výkonově stačit. Ale mám pocit, že při absenci wolframového drátu, bude tranzistor odvádět v určitých zapojeních lepší práci. A naopak, nejspíš desetiletí nepůjde vyrobit takové tranzistory, aby výstupní výkon (například vysílací) mohl dosáhnout i třeba jen 1/100 elektronky.

Je to napsané trochu chaoticky, ale snad si to nějak přeberete.
Uživatelský avatar
Josef
Rozpadlík
Příspěvky: 1727
Registrován: 10.03.2011 7:20

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Josef »

No, teď jsem si vzpoměl, že některé přímožhavené elektronky (např. AZ1, AZ11, AL2 aj.) měly katodu z niklového pásku pokrytého směsí oxidu bárya a vápníku (tuším v poměru 2:1). Nikl se žhavil jen na nějakých 800°C a obešel se tím wolfram. Některé elektronky (např. AF7) měly většinu mechanismu z obyčejného ocelového plechu, jen první mřížka měla nosníky z měděného drátu, aby se lépe odvádělo teplo (protože mřížka byla velmi blízko katodě). Takto uspořádanou přímožhavenou elektronku by bylo asi lépe žhavit stejnosměrným proudem, ale ten by byl nejspíš v PA době dostupnější.
Žádnou vákuovou komoru (jak píšeš) není k výrobě elektronek třeba. Baňka se zataveným mechanismem se napojí na vývěvu přímo - skleněnou trubičkou. Celá baňka i s mechanismem se pořádně zahřeje, aby vyprchaly zbytkové plyny a pak se teprve trubička zataví. Zbytek plynů už musí posbírat getr. Před čtvrt stoletím jsem si s podobnými věcmi hrál a tak vím, že práce se sklem v "domácích" podmínkách není nemožná. Chvíli trvalo, než jsem se naučil zatavit do skla drátky tak, aby průchody těsnily a přitom sklo teplem neprasklo. Podmínkou bylo pomalé mnohahodinové chládnutí. Ideální bylo použít drátky ze staré spálené žárovky, co už na nich zbytky skla byly. Celé to klukovské experimentování s výrobou triody pohořelo na tom, že jsme neměli difusní vývěvu. "Vyrábět" vákuum vývěvou jen proudovou (injektor na vodovodním kohoutku) bylo sice lepší než vývěva pístová a když se jí pomhlo ještě trochu "padajícím" rtuťovým sloupcem, blížilo se zředění vzduchu k 20mm Hg. Bohužel regulérní "elektronkové" vákuum jsme tehdejšími skromnými prostředky nezvládli (jako kluci jsme k tomu neměli patřičné prostředky) a projevilo se to tak, že jsme tehdy místo lineárně řiditelné elektronky získali jen něco jako "dusíkový tyratron" s nevyzpytatelně se chovajícím doutnavým výbojem. :(
GloryToSunTsu
Příspěvky: 839
Registrován: 05.03.2011 18:28

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od GloryToSunTsu »

Žádnou vákuovou komoru (jak píšeš) není k výrobě elektronek třeba.
2 Josef

Video, jak se vyrábí elektronky, jsem sem dával já a viděl jsem ho.
A až budeš elektronku vyvíjet, budeš prostě potřebovat štelovat vzdálenosti!
Zjistit optimální vzdálenost jednotlivých mřížek, hustotu oček, krytí a 100x přepálíš vlákno, než přijdeš na to, jaký žhavící proud máš používat.

No a budeš mít dvě možnosti:
A) jako blázen vyrábět jednu elektronku za druhou
B) připojenou elektronku narvat do vakuové komory, kterou máš vycucnutou za minutu a za provozu hledat optima

Pokud uvážím, že jsou stovky různých variací vnitřního uspořádání a tisíce kombinací vzdáleností, no...

Tou komorou myslím alespoň něco jako tohle: http://www.youtube.com/watch?v=ME8KTHJXJw4
(Při dalším experimentu se mu to už povedlo.)

Podle mě je B daleko elegantnější a A je slušný blbákov.

Tím se tě nechci dotknout, jen si trvám na tom, že na vývoj tu komoru prostě budeš potřebovat a na samotnou výrobu to "vycucávací" :mrgreen: zařízení stejně potřebuješ. Obecně, o čím větší výkony se budeš snažit, tím víc se ti bude komora hodit.

Shodneme se?
Uživatelský avatar
Josef
Rozpadlík
Příspěvky: 1727
Registrován: 10.03.2011 7:20

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Josef »

Sice rozebíráme dílčí podrobnosti a přitom nikdo z nás netuší, jak celkově ta doba, kdy by výroba přicházela v úvahu, bude reálně vypadat, ale budiž:

Samozřejmě, když komora bude k dispozici, bylo by to jen dobře, ale pokud nebude, tak to podle mně taky není úplně mrtvý případ. Vzdálenosti elektrod od některých běžných a často používaných elektronek jsou v literatuře, stačí ji mít (pro strýčka Příhodu) v knihovničce a pak nahlédnout - vyexperimentovat to bez toho, to by byl opravdu běh na hodně dlouhou trať. Kdo by neměl literatůru, může nějakou tu spálenou elektronku rozbít a jednotlivé prvky systému si v hrubých rysech oměřit, nejlépe nějakou hodně starou, kde se ještě používaly dosti velké, ruční výrobou zvládnutelné, mezielektrodové vzdálenosti. I když samozřejmě v principu platí, že čím má mít elektronka vyšší strmost, tím musí být řídící mřížka hustší, z tenšího drátu a blíže u katody. Staré lampy neměly izolaci mezi nosníky ze slídy, ale ze skleněných tyčinek. Pracovník je mohl nahřívat a elektrody vycentrovat podle potřeby. Když se vyhneme stavbě záludných svazkových tetrod, kde je nezbytný zákryt mřížek, tak to s tou přesností nebude tak ožehavé. Zvláště poté, co jsem viděl hodně pokřivené mechanismy (některé z pádů, jiné rovnou z výroby), které ale překvapivě při zkušebním měření nevybočovaly z jmenovitých parametrů o více než 10%. Konec konců šlo by víceméně stejně o rozměrově větší lampy, např. koncové vysílací triody s anodovou ztrátou řádově několika desítek wattů (což pro komunikaci v rámci jednoho kontinentu stačí). Samozřejmě, že rozptyl parametrů vlákna by byl značný, nicméně, i to bylo kdysi mazaně vyřešeno. Žhavilo se 6V (tehdy olověný akumulátor o třech článcích), ale elektronky byly přibližně na 4V. Poblíž každého elektronkového soklu na chasis byl malý porcelánový drátový reostat a tím se každá lampa samostatně nastavila (podle barvy vlákna). Celé zařízení se samozřejmě potom vypínalo centrálním vypínačem, takže tato operace se dělala pouze při výměně elektronky. Je mi jasné, že se touto technologií nikdy nemůžeme přiblížit parametrům elektronek s rámečkovýmni mřížkami např. EF184 nebo PCC88. Představuji si to konstrukčně spíš něco jako návrat do třicátých let s RENS1204, RENS1823d, REN904 aj. Když to tak vezmu kolem, parametry takové klasické triody AC2 na spoustu aplikací vystačily a dokonce se s ní před válkou úspěšně experimentovalo na VKV, ač to už ze samé podstaty není VF elektronka. V přístrojích by sice bylo o nějkou tu elektronku víc než je zvykem (menší zisk na jednotlivých stupních), byly by to větší a energeticky rozežranější bedny, ale jinak myslím, že s (drobnými ústupky na kvalitě) nejspíš šlo.

Nicméně, i kdyby se to s tou výrobou součástek a elektronek neradřilo, není důvod zoufat. Myslím, že keltský telegraf bude funkční i bez elektřiny a nebo prostě pošlem posly. Podstatné je dožít se - po různých kolapsových kotrmelcích - dostatečně klidné doby, kdy je možné se takovým "nadstandardním" záležitostem věnovat. Takže asi tak...
a54
Příspěvky: 6
Registrován: 06.07.2012 18:32

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od a54 »

Naozaj najjednoduchším vysielačom je iskrový, napríklad relé z auta ako Wagnerovo kladivko, v sérii zo zapalovacou cievkou vyrobí slušnú iskru z 12 V a ako prijímač kryštálka, detektor napríklad s Cuproxovým usmerňovačom (sirutor) je to vlastne zoxidovaná meď a k nej pritlačený druhý kontakt, napríklad očistená meď, Jednoduché, lacné a funguje veľmi spoľahlivo. Ako detektor sa dá použiť ak kontakt tuha z ceruzky a hrdzaný plech (prijímače v lágroch používali hrdzavú žiletku). Odporúčam prečítať si knihu Šolim já a tranzistory, dá sa stiahnuť na webe. Ja som sa na nej naučil základy elektroniky.
GOD
VIP
Příspěvky: 712
Registrován: 09.05.2012 11:18

radiotechnicka priručka

Příspěvek od GOD »

Radiotechnicka priručka cca 5cm tlstá za 100kč

V Brne na http://www.antikvariat-janos.cz/¨

dnes som ju tam videl, zrejme na stranke neni. Keby to chcel niekdo mimo Brna, tak buduci tyžden mam cestu do praglu, možnost po ceste
Přílohy
rtp.jpg
rtp.jpg (12.42 KiB) Zobrazeno 15185 x
Uživatelský avatar
Foxy
VIP
Příspěvky: 534
Registrován: 13.10.2012 18:39
Bydliště: Jižně od Prahy

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Foxy »

Zdravím!

Pročetl jsem si tu diskusi a měl bych k tomu pár poznámek.

K amatérské výrobě elektronek:
Ten odkaz (http://www.dailymotion.com/video/k3Af3Vdo1s65LLryFm) je skutečně roztomilá záležitost... ale v nouzových podmínkách neuskutečnitelné. Tohle už je tovární výroba.
Proč? Zkuste si to někdo.
Kathoda: jednoznačně wolframové vlákno ze žárovky nebo zářivkové trubice. Náhradní materiál (uhlíkové vlákno...) nebude vůbec fungovat kvůli malé dosažitelné teplotě a velké výstupní práci. Bez wolframového vlákna je zbytečné se vůbec o něco snažit. Bariová (stronciová, vápníková) kathoda nepřichází v úvahu kvůli zpětnému bombardování kladnými ionty (otrava kathody).
Mřížka. Molybden neseženu, takže jen prostá, hrubá, řídce navinutá spirálka z toho, co bude; měď nebo něco jako argentan třeba z nějaké bižuterie... lampa bude mít malou strmost, ale lepší stabilitu.
Anoda. Měl by to být nikl, ale stačí i obyčejné železo.
Spoje smáčknutím kleštěmi, to docela stačí.
Baňka. Pokud člověk není zručný v práci s chemickým sklem, raději ani nezkoušet. Prostupy přívodních drátků použít hotové z žárovek, udělat to amatérsky (tak, aby to v průchodu sklem neprasklo) by byl majstrštyk. Raději ovšem použít i celou žárovkovou baňku, nebo ještě lépe trubici se dvěma žárovkovými patkami – dva průchody na jedné straně (přímo žhavená kathoda) a dva průchody naproti (anoda a mřížka).
Vakuum. V nouzových podmínkách dá použitelný výsledek překlápěcí rtuťová vývěva. Je to neprakticky dlouhá věc a jde to s ní zoufale pomalu, ale vakuum to udělá. Zdaleka ne dokonalé, protože už z principu výsledný tlak nemůže klesnout pod tensi rtuťových par za dané teploty – což ovšem nevadí, protože beztak se bez VF ohřevu nepodaří dokonale odplynovat elektrody vznikající elektronky...
Když se to povede a při konečném zátavu si lampa „necucne“, může se vyzkoušet.
Lampa s chabým vakuem se v dřevních dobách radiotechniky nazývala „měkká“. Bylo ji nutno provozovat s nízkým anodovým napětím, nižším, než zápalným. Pak ovšem dávala větší proud, než lampa „tvrdá“, s vysokým vakuem a getrem uvnitř, protože proud se násobil ionisací.
Měkká lampa je zařízení nestabilní a její linearita je pouze přibližná, přesto s ní lze zkonstruovat nečekaně slušný zpětnovazební audion s koncovým stupněm na sluchátka... ale sotva co víc. Jako vysílací však měkká lampa nestojí za nic a ta šílená piplačka s její výrobou se vůbec nevyplatí.

Byla tu zmíněna jiskrová telegrafie.
Radiostanice Titaniku byla nádherná ukázka tip top hi-tech zařízení tehdejší doby... Tedy doby elektřiny a páry, kdy spousty továren dodávaly precisní materiály té nejvyšší kvality.
Teď ovšem panuje stav nouze...
Základem silného jiskrového vysilače je mohutný Ruhmkorffův induktor. To není žádná legrace. Sekundár induktoru, to budou desítky kilogramů tenkého měděného trafodrátu s dokonalou isolací, navinuté do sekcí, skládané a spojované tak, aby nedošlo k průrazům a výbojům... to samo je šílená piplačka i pro velice zručného pečlivého člověka.
Výstupní obvody (třeba laděný Teslův transformátor) už budou snazší, ale jen relativně. Ještě nějaký dobrý přerušovač, což je taky docela věda... a může se vysílat.
Jiskrový vysilač, je li dobře přizpůsoben ke kvalitní anteně, má úctyhodný dosah. Kvůli jeho bídné účinnosti ale také úctyhodnou spotřebu energie. Samo klíčování takového monstra je životu nebezpečná silnoproudařina...

Obávám se, že tohle obojí je slepá cesta. To až později, až se opět rozběhne průmysl alespoň na úrovni 19 století, bude možno uvažovat o produkci uspokojivých elektronek standardní kvality.

Je ovšem jedna cesta – smetiště. Tahle civilizace vytváří kvanta odpadu, který bude v nouzi cennou surovinou.
Spousta lidí má ještě kdesi v koutku nějakou tu krabici elektronek ze starých televizorů, které opomněl vyhodit. V nouzové situaci to bude nesmírně cenný poklad. Zde bych odkázal na perfektní příspěvek (od Josefa, zde, 11.03.2011 15:15), kde taková zařízení popisuje.
Jen bych dodal, že fungují i elektronková zapojení s velmi malým anodovým napětím. Krátkovlnná zpětnovazební dvoulampovka s RV12P2000 mi báječně chodila i s 12V na anodách. Celková spotřeba pod 200mA. To jen ty vysílačky budou chtít na anodách víc...

Byla tu zmínka o radarech... úplná fantazie to není, pokud bude ve šrotu dostatek mikrovlnek. Tam je velmi robustní vysilač s magnetronem prakticky hotový – i když praktické provedení s přijimačem, klíčovačem, zobrazovací jednotkou a antenním systémem by ještě dalo pěknou fušku. Základem opět starý elektronkový černobílý televizor... kolik jich ještě kde přežívá?

No, snad to mé psaní má aspoň nějakou užitečnost.
Každopádně hezký zbytek dne!
Uživatelský avatar
bivoj
VIP
Příspěvky: 4352
Registrován: 03.09.2012 19:54
Pohlaví: muž
Bydliště: Tertium corpus de Solari system

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od bivoj »

2 Foxy - moc pěkný příspěvek :yes , je vidět, že jsi v těchto věcech zběhlý. Měl bych dotaz: Jaký bude mít vliv silný EMP na elektronky, ať už zapojené a v provozu, či uskladněné?
Uživatelský avatar
Foxy
VIP
Příspěvky: 534
Registrován: 13.10.2012 18:39
Bydliště: Jižně od Prahy

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Foxy »

To Bivoj - elektronky to přežijí bez úhony, ani si toho nevšimnou.
Některá elektronková zařízení už jsou hybridy (třeba elektronkový transceiver Sommerkamp FTDX 500 má v sobě i hrst transistorů i diod), ale i takové zařízení přežít může, protože polovodiče jsou skryty v hloubi plechové škatule a nemají přímé připojení na výstupy přístroje.
Hezký den!
maci
Příspěvky: 770
Registrován: 24.06.2012 23:22

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od maci »

Výroba elektronky. Ten člověk si s tím přímo hraje. Je vidět, že je to jeho koníček. :) http://www.dailymotion.com/video/x3wrzo ... riode-tech
Vzpomínky německého radarového vědce. http://www.fronta.cz/vzpominky-na-vyvoj ... k-a-radaru
GOD
VIP
Příspěvky: 712
Registrován: 09.05.2012 11:18

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od GOD »

mam mt500, je to skor hračka aby som sa naučil s nou pracovat, pajkovat mikropajkou.... Mi je jasne že za par korum nalo muziky.
Je konštruovaná tak, aby sa vypla pri nabíjaní.

Je možné prehodit napajanie z Jacka priamo na koncovky baterii? Hrozí riziko, že, ked budem nabijat, budem elektromagnetickym polom rušit vnutro sučiastky? Muselo by byt teda napajanie ešte tienene?

je možne nabíjat napr. 9V bateriou? napr. redukcia: koncovka na 9V a jack. Už to mam kupene, len neviem čo možem pokazit.

Pretože mikrotužky mi málo vydržia, tak som skúsil napajat AAčkami, ale je to trochu nepohodlne, vid priloha.
Přílohy
mt500.jpg
mt500.jpg (30.73 KiB) Zobrazeno 14759 x
Uživatelský avatar
Josef
Rozpadlík
Příspěvky: 1727
Registrován: 10.03.2011 7:20

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Josef »

Na jednom fóru (Preppers) zmínil Miki vhodnost "najíždět" starší a dlouho netečně uložené radiové přístroje na plné napětí postupně (tj. přes regulovaný zdroj), kvůli potřebě opětovného zformování "uleželých" elektrolytických kondenzátorů. K samotné podstatě tohoto procesu nelze z fyzikálního hlediska nic namínout než je schválit. Nicméně je ale potřeba si uvědomit, že s některými přístroji tenhle proces udělat můžete a s jinými ne. Protože v zařízení nejsou jen samotné elektrolytické kondenzátory...
Plynulý a postupný "nájezd" na plné napětí můžete udělat pouze se zařízením čistě analogovým (jedno zda elektronkovým či transistorovým). Zařízení však nesmí obsahovat žádné relé (nebo je musíte mechanicky zajistit v jednoznačné poloze). A nesmí obsahovat ani vibrační měnič (který by při nízkém napětí mohl vykazovat prapodivné chování). Ten je zapotřebí odpojit a anodové napětí taktéž "najet" přes externí regulovaný zdroj. Typickým zařízením tohoto druhu jsou vojenské elektronkové vysílačky R-105, 108, 109, přijímače Lambda, R4, R5 aj., měřiče radioaktivity.
Zařízení obsahující jakoukoliv digitální logiku postupné "najíždění" nesnáší, protože se její hradla při nízkém napětí dostávají do "logicky" nedefinovatelných stavů, nejistě zakmitávají či trvale oscilují a příslušné integrované obvody se mohou takovým stavem, trvá-li déle zničit. A postupné "najíždění", má-li splnit svůj formovací efekt pro elektrolytické kondenzátory, skutečně déle trvá! U některých přístrojů to na první pohled může vypadat, že v nich žádný "digitál" ještě není, ale přesto hybridně-digitální jsou (např. RF-10 obsahuje kmitočtovou ústřednu postavenou digitálními děličkami). U novodobých zařízení dokonce hrozí nechtěné přepsání firmware, či jiné chování vyřazující přístroj definitivně z činnosti. Proto se raději nepokoušete zařízení obsahující digitální části provozovat s napětím nižším než cca tři čtvrtiny jmenovitého napájecího napětí.
Ono je vždy snažší vyměnit nějaký ten elektrolyt, pokud by čirou náhodou "ostrý" start na plné napětí po zapnutí neustál, než shánět hlavní řídící procesor radiostanice, pokud by kvůli podpětí umřel v digitální agónii.
Wolf
VIP
Příspěvky: 144
Registrován: 06.11.2013 12:27
Pohlaví: muž
Bydliště: Brno

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Wolf »

Protože se okolo toho pohybuju, rád bych na pravou míru uvedl dvě informace, které tu zazněly.
  • tantalové kondenzátory - bohužel taky degradují. Aspoň u těch "kapkových" je poměrně častý jev, že při oživování několik desítek let starého počítače jdou do zkratu, rozžhaví se a vypálí flek do PCB, případně rovnou spektakulárně explodují (mezi sběrateli starých počítačů dobře známá věc). Čím je to způsobeno, to nevím.
  • EPROM - informace do nich uložená postupně "bledne", bit se i bez vystavení UV postupně překlápí z naprogramované "0" do výchozí "1". Data retention (doba uchování dat) je několik desítek let, technika z 80. let na věkem polosmazané EPROM dost trpí, aspoň ta československá
Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic. (Edmund Burke)
Waldes
Příspěvky: 26
Registrován: 27.10.2019 14:00
Pohlaví: muž

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Waldes »

Ahojte všetci v Novom roku 2023.

Trochu oživím toto vlákno.
Aj mne pred dlhými rokmi učarovalo vídeo pána Cloda Paillarda, vtedy ešte na youtube. Vtom čase som pracoval na fakulte katedry fyziky plazmy. K vákuu som mal prístup a niektoré veci som si aj prakticky vyskúšal. No hlavne som si všimol, že celé zariadenie si autor zhotovil sám a dá sa povedať veľmi premyslene. Používa obyčajnú piestovú vývevu spolu s ortuťovou. Kolobeh ortuťe zabezpečuje malinké peristaltické čerpadielko. Tu sa už niekto zmienil, že pomocou ortute je možné dosiahnuť len tlak daný vlastnými parami ortute. No to prekonal malou molekulárnou vývevou vlastnej konštrukcie. V takomto prípade ortuť je výhodou, jej molekuly sú ťažké a ľahko odčerpatelné. Takže jeho elektrónky dosahujú veľmi dobré vákuum aj bez getru. To pri sériovej výrobe nešlo, tam ide o čas.
Na jednej strane sa dá povedať, že pán Paillard je dôkazom, že to ide aj celkom amatérsky. Na druhej strane musí človek vedieť čo robí a prečo to robí. Preto sa mi vidí, že dôležitá pre PA je hlavne literatúra. Povedal by som literatúra z 20 až 30 rokov.
V dnešnej dobe je medzi ľuďmi ešte stále kvantum elektróniek z televízorov a rádií, preto výroba ak by sa niečo udialo nie je prvoradá. Postupom času ale bude to stále horšie, budú ubúdať elektrónky a aj ľudia ktorí o tom niečo vedia.
Ostatné potrebné súčiastky sa dajú ľahko vyrobiť.

Waldes.
mhi
Příspěvky: 449
Registrován: 16.07.2015 16:37

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od mhi »

Tady je clovek, ktery ma zpracovanou komplet litografii na hodne hrube urovni - dela cele integrace: https://www.youtube.com/watch?v=XrEC2LGGXn0 :-).

Osobne si ale myslim, ze takove postapo, aby nebyly k dispozici zadne soucastky ani v kusovem mnozstvi, to si opravdu nedovedu predstavit. Leda tak celoplanetarni katastrofu trvajici opravdu hodne dlouho (pak je ale otazka jestli by lide neresili neco uplne jineho nez jak vyrobit elektronku).

EMP puls neznici zdaleka vsechno, jak si spousta lidi mylne mysli. Hlavne z elektroodpadu pujde myslim vybrat spousta funkcnich soucastek.

(zanedlouho budu ozivovat TTLkovy pocitac ze 70. let minuleho stoleti https://cs.wikipedia.org/wiki/ZVT_SPU-800 - a to jak repliku s pouzitim tehdejsich soucastek, to asi nebude problem, ale i puvodni desky; muzu pak dat vedet jak to probihalo :) )
Waldes
Příspěvky: 26
Registrován: 27.10.2019 14:00
Pohlaví: muž

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od Waldes »

to mhi,

tento veľmi nadaný chalaň má okrem nadania aj dostatok financií na kúpu potrebného vybavenia. no v prípade pa nebude ani jedno.
Máš síce pravdu, EMP nezničí úplne všetko no z dnešnej sofistikovanej techniky ťažko s primitívnym vybavením extrahuješ používateľné súčiastky ... Okrem pár zberateľov staršia technika končí na zberných dvoroch tak ani tento zdroj súčiastok v podstate nebude. V prípade aj miernej radiácie budú polovodiče použiteľné len s veľkými problémami. Preto si myslím že zo začiatku bude rozhodujúcu úlohu zohrávať vákuová technika. Ako som už písal verím, že medzi ľudmi sú nejaké zásoby elektroniek ale tie sa tiež budú rýchlo míňať. Rovnako ako odborníci schopný niečo použiteľné vyrobiť. No komunikovať bude veľmi potrebné ...

Waldes.
mhi
Příspěvky: 449
Registrován: 16.07.2015 16:37

Re: Výroba elektro součástek pro vysílačky

Příspěvek od mhi »

Popravde si nedovedu predstavit SHTF situaci, ve ktere bude potreba resit elektronky a jejich vyrobu, ale to uz se opakuju. Predstava lidi o tom jak vsechno pri radiaci prestane fungovat je myslim mylna. Kdyz bude az tak silna radiace, elektronika nas asi nebude zajimat.

Toho cloveka jsem daval jen jako priklad nekoho sikovneho, kdo v amaterskych podminkach dokaze silene veci. Veci jako tranzistory se povedlo uz udelat i jinymi technologiemi (napr. "nakreslenim").

I s tim primitivnim pajenim velmi jemnych soucastek to neni takovy problem. Pred lety jsem nemel u sebe odpajeci stanici a potreboval jsem opravit poskozene pajeni u BGA obvodu o nekolika tisicich kulickach (slo o GPU v iMacu G5). Na obvod jsem prilepil narezane kousky trubickoveho cinu 0,5mm jako takovy primitivni teplomer, abych vedel jak moc to zahrivam. A potom jsem VELMI POMALU horkovzdusnou pistoli bez regulace teploty obvod zacal zahrivat. Oprava se podarila a funguje do dnesni doby :).

A rucne pajeckou s dobrym hrotem se daji pajet obvody s rozteci 0,5mm, je to jen o spravnem grifu, tohle by se dalo delat zrejme i s pomoci nejakeho neprimeho ohrevu hrotu pomoci plamenu.
Odpovědět