Tak toto zariadenie je v style barona Teleke z Tölökö a jeho verneho stareho sluhu Este ze nepijem kavu
Napadlo ma jedno jedlo, ktore sice vyzaduje aku-taku pripravu, ale je vyborne, zdrave, syte, nesposobuje traviace tazkosti, zabera maly objem a hmotnost.
Plechovka tuniaka a 80-100 gramov Bulguru. Su to take male kusky psenicnych krupov a su uz predvarene. Staci to zaliat vriacou vodou a trochu to v esuse nechat v teple (zakryt a hodit na to sveter). Potom zmiesat s rybou a je to bašta !!!
nejsem sice žádnej odborník na kafe ale to mají vážně všicni tak strašně rádi kafe o obsahu 0,000001 ml jak se nám snažej namluvit ve všech reklamách ? vždycky když mi takovýhle kafíčko někdo přinese tak to vypadá jako když ho vypil sám a jen si do tý "panákovky " odpliv.
Jestli hledáš mezeru na trhu, kdp & spol. není asi ta správná cesta (jedině bys dokázal výrobci vsugerovat myšlenku vyrábět prémiovou řadu konzerv, třeba s pětiletou garancí. Možná by to vyšlo, ale zase tě podojí na nákupce a určitě tě zaváže nějakým smluvním limitem odběru). Většina z nás si nouzové zásoby skládá z věcí dostupných na stávajícím trhu tak, aby byla alespoň trochu k požití v mírových časech. Zvedat cenu s odkazem na vyšší kvalitu je diskutábl, pokud ji nenahradíš další užitnou hodnotou (třeba tou prodlouženou trvanlivostí). Zdatnější (kam sám zatím nepatřím) si zásoby doplní z vlastních zdrojů, třeba zavařením kvalitního masa z ověřeného a dostupného zdroje.
Jako velice perspektivní podnikatelský záměr by ale mohla být výroba dehydrovaných dlouhodobě skladovatelných potravin (cca 10let +) - tam by určitě odbyt byl, protože předpokládám zájem nejen z okruhu prepperů a survivalistů, ale časem určitě i od státu a záchranných složek. Navíc zde taková výroba v širokém okolí není. Dlouhodobě skladovatelný proviant by se vyplatil i pro lidi, kteří by chtěli volné prostředky vložit nejen do budoucího zajištění, ale i třeba jako formu uložení peněz (potravinový účet). Patrně bys ale musel jít do spolupráce se subjektem z méně rozvinuté země, kde není tak drahá energie a vstupy (mzdy, dph, jiné regulace), současně zajistit kvalitní materiál do zpracování a přeprat úředního šimla při dovozu do eú...
Zadání komplikované, podmínky pro podnikání mizerné, ale mezera na trhu to je. Překupy z Polska jsou dobré tak pro střední řetězce, ale dlouhodobě bych na tom nestavěl.
Prodloužení trvanlivosti u komerčních produktů naráží především na legislativu a normy. Toto je první věc, kterou bych si v případném podnikatelském záměru, jako je popsán výše, prostudoval.
urbanwarrior: to jo chápu, jenže lidi co chtěji dlouhodobě skladovat (pravý rozpadlík) proviant nejsou cílovka pro tento produkt. Ani to není cílovka po KDP, kterým většinou do půl roku končí trvanlivost.
Dehydrovaná strava, či balení s dlouhou trvanlivosti je sice hezké, ale podmínky pro jeho výrobu jsou úplně jinde. Jak technologicky,tak jak správně uvádí Mrak dodržením různých paragrafů.
To bohužel neumím a ani zatím nemám moc zájem tuto stravu nabízet.
ja bych to videl na nejakou cerealni tyc ke snidani, pak mix suseneho ovoce a orechu ke svacine (dopoledni i odpoledni), potom susene maso/lancmit, nejaky tip obilne placky a neco ochucovadla (kceup, horcice, tabasco) k obedu a potom neco s lusteninou k veceri.
MacGyver: Prodloužení trvanlivosti potravin spíš naráží na tlak řetězců udržet nízké ceny->nízká kvalita-> krátká trvanlivost. Kdyby chtěl někdo z legislativy udělat něco s kvalitou (např. ji zvýšit ) musel by jít opačnou cestou, tedy nařídit prodloužení trvanlivosti. Kvalita by se zvedla sama a koncovou cenu by ochotou nakupovat reguloval spotřebitel. Takhle se neviditelná ruka trhu drbe nudou na zadku nebo hledá, komu by co vytáhla z peněženky.
Každá potravina uváděná na trh musí splňovat stanovená kritéria. Tvůj pohled stran marketingu funguje pouze do určité míry a naopak někdy zase funguje zcela opačně. Viz přelepované doby trvanlivosti, specializované obchody s potravinami, které mají prošlou minimální dobu trvanlivosti atd. Střetává se zájem výrobce vs. zájem obchodníka. Legislativa stanovuje podmínky tak, aby chránila spotřebitele. Nebo by se o to alespoň měla snažit.
No, nevím. Mně připadá, že kvalitnější surovina = kvalitnější, potažmo trvanlivější potravina. Legislativu mají pod palcem monopolisti (ošetřeny jak šuntové vstupy, tak bránění kvalitního konkurenceschopného dovozu), kteří podle mně zájmem o zpevnění pravidel netrpí. Výrobci jsou tak pod diktátem obchodu, protože nikdo jiný než řetězce významnou kupní sílu nemá (ve smyslu velkoobchodního překupu)- nehledě na to, že logisticky je i pro výrobce výhodnější zavézt kamionem market než objíždět dodávkami region (přesto ale na koncové ceny to výraznější dopad nemá - poslední šok ze včerejška: Globus, Jihočeské máslo za 43 K !, neskutečné). Podle mně - monopolní prostředí = šuntové zboží za luxusní ceny.
To máš samozřejmě pravdu. Ale pokud norma stanoví že výrobek XY dle určitého výrobního postupu v daném obalu může mít minimální dobu trvanlivosti maximálně dva roky, tak s tím jako výrobce moc neuděláš. Můžeš zvolit jiný postup, či obal - pokud existuje. Další možnost je splnit legislativní podmínky a napsat, že minimální trvanlivost stanovená normou je sice yx, ale v případě dodržení vhodných podmínek je nezávadný i po x násobku této doby. Samozřejmě bez garance a odpovědnosti.
Ty normy jsou podnikové a zákon je bere jako minimální. Zákon proto také stanoví záruční dobu jako minimální, po kterou bude mít výrobek původní vlastnosti ( srovnej oblíbené téma - boty).
Výrobci proviantu nic nebrání v rámci smluvního práva dodat lepší (trvanlivější) výrobek než je stanoveno. Když vyrobí identickou konzervu a prodá ji s pětiletou garancí, hrozí mu postih za otravu botulinem, když si neověří reálnou (nebo statistickou) životnost konzervy, ale nic se mu nestane, že dává záruky delší než zákonné minimum (viz padesátileté záruky na střechy, budované jistou renomovanou pražskou pokrývačskou firmou v r. 1947 a dnes ještě delší jednou ještě renomovanější betonkabelkovou ).
Jak sestavit ideální KDP, tím se zabývám už nějakou dobu, je to dost nelehký úkol, protože máme sviště, dva z nich malé. Ale víceméně mám jasno. Ještě pošteluju a dám sem seznam.
Příspěvek od Milli mi je velkou inspirací.
Chci se zeptat, co jsou to atomsuchary a jestli se dají sehnat.
SUchare o konzistencii parkety. Boli sucastou vojenskej dennej davky potravy v bojovych podmienkach Vacsinou boli upecene z celozrnnej muky. Pod nohou stola boli obzvlast uzitocne. Po polhodinovom moceni v tekutine dokonca pozutelne a vraj aj pozivatelne
Stit poskladadny z troch vrstiev tychto sucharov (na hrubku) mal odtienit gama ziarenie atomoveho vybuchu zo vzdialenosti 5km. Stena vyskladana z 5tich vrstiev na sirku (cize naplocho, 5 sucharov vedla seba) malo dodolat aj tlakovej a teplotnej vlne a odtienit aj gama ziarenie neutronovej hviezdy. Tvar a rozmery tento suchar mal take iste ako slavne keksy MArina
vyGůgli si recept na Římské legionářské suchary, nebo Anglické námořní . Je to téměř ekvivalent.
Zjednodušeně nekynuté těsto , jen mouka, voda, olej, sůl případně koření. Takže se nemá co kazit a víc ztvrdnout to taky nemůže.
Recept na legionářské suchary vyzkoušen.
Olivový olej dodá zajímavou a příjemnou příchuť. Další, co zvažuju, je římský kmín, ale to už je o mlsnosti a nevím, co by to udělalo s trvanlivostí sucharů. Ta je uváděna v receptu "několik měsíců". Pochybuju, že by mně tak dlouho vydržely, jsou totiž děsně dobrý.
Pokusím se popsat tu moje „TDčka“ (taktické dávky). Třeba to bude někoho inspirovat:
Zadání zní takto: Sestavit optimální potravinovou dávku, která zajistí krátkodobé (v řádu dnů) stravování jednotlivce v režimu 1 dávka = 24 hodin. Primární určení je jako pohotovostní dávka stále uložená v evakuačním zavazadle (min. 2 balení), sekundárně použití expirujících dávek v rámci outdoorových akcí, včetně např. pobytu v horském či speleologickém terénu. Z toho plyne požadavek na minimální hmotnost. Použití místních zdrojů potravin nevylučuji, ale v zásadě nepředpokládám vzhledem k charakteru terénu a aktivit. V PA by to samozřejmě bylo jinak.
Prošel jsem si parametry různých potravin a sestavil první verzi s ohledem na poměr hmotnost / trvanlivost / energetická hodnota. Vyšel mi z toho příšerně sladký mix, kterého měl člověk po dvou dnech plné zuby. Mimo jiné jsem zjistil, že ovesnou kaši pro mě nevymysleli.
Dávka je koncipována tak, aby většina potravin (vyjma dehydratovaných) byla konzumovatelná ve studeném stavu. Bezplamenný ohřev mi přijde nepraktický, preferuji ešus a vařič. Teplé jídlo uvažuji pouze ráno a večer, přes den zpravidla není čas. Variantní uspořádání večeří ve stylu „dehydratované jídlo / hotovka“ je jakýsi pokus o kompromis mezi hmotností a kvalitou. Celá dávka je teoreticky kalkulována na cca 70 % energetické hodnoty BDP. V létě a v pohodovém terénu je naopak prostor „dojíst se“ z místních zdrojů, i kdyby nebyly, člověk možná trochu zhubne, ale neumře. Pro pobyt v náročnějším terénu, zimě atp. uvažuji příbal – štangli trvanlivého salámu a jedno balení NRG5 (na více dní).
Letos sestavím, otestuju a podám hlášení.
„Naši experti tam provedli pár vrtů, a zjistili, že je tam ohrožena demokracie."
Na snídani a oběd, na to že by měly být nejvýživnější, toho máš dost málo. A dva dny nebudeš moct rozdělat oheň a ty hostince nasypeš do řeky. Proto B je správně, aneb nesu jen to, co můžu sníst i bez ohřátí/zalití/upravení.
reklama
reklama
Este ze nepijem kavu 
!!!
) musel by jít opačnou cestou, tedy nařídit prodloužení trvanlivosti. Kvalita by se zvedla sama a koncovou cenu by ochotou nakupovat reguloval spotřebitel. Takhle se neviditelná ruka trhu drbe nudou na zadku nebo hledá, komu by co vytáhla z peněženky.
) 
Vacsinou boli upecene z celozrnnej muky. Pod nohou stola boli obzvlast uzitocne. Po polhodinovom moceni v tekutine dokonca pozutelne a vraj aj pozivatelne 
