Divoká kuchařka

[Venet]

Keď tak chodím po Slovensku (autom) často vídam popri cestách a popri tokoch topinambury, a tak isto aj krídlatku ( Fallopia jap., sachal., xbohemica.) . Obidve jedlé. Topinambury jak čerstvé tak upravované (osobne vyzkúšané), krídlatka na šaláty, džemy, upravované... - ešte som ju neskúšal - nerastie v tesnej blízkosti a keď idem autom, tak nejak sa mi nedá zastaviť a nazbierať. Obidve sú veľmi invázne rastliny, tak sa nebojím že by z našej prírody vymizli - keď už sú tu.
Aj tie si tam zaradila? Myslím že tie sú dosť výživné a ľahko nazbierateľné...
PS. na nete som našiel nejaké recepty na krídlatku

[Milli]

Dobrý večer Ivano/Rozpadlíci,

"Nechceš napsat něco poněkud konkrétnějšího o těch semenech travin? Protože to je jedna z věcí, které jsem ještě nezkoušela. Například mě zajímá, jak dlouho se vaří kaše."

Ivano, popravdě je toho jen málo co mohu napsat.
Jelikož se jako vodák pohybuji okolo toků řek a večer u ohně je čas na blbnutí. Natrhal jsem převážně obilky rákosu a zblochanu (ale i obilky jiných trav), vydrobil v rukách, pokusil se zbavit plev a semena rozdrtil mezi plochými kameny.
Plev se nedá úplně zbavit, takže v drti ze semen byla možná polovina plev.
Asi čtyři hrsti této drtě jsem vařil skoro hodinu. Vznikla jakási kašovitá směs.
Jak to má "správně" chutnat nevím, ale jelikož mi to moc nechutnalo, přidal jsem do kaše maliny pro dochucení. Pořád to nechutnalo a navíc kaše obsahuje částečky drhnoucí při polykání v krku.
Tak jsem se rozhodl upéct kaši na kameni, jako placky, ale pořád to nechutnalo stejně.
Pak jsem pokus několikrát při různých příležitostech zopakoval. Technologii zpracování vylepšil, ale chuť nikoli. Každopádně sladká úprava se mi jevila více jedlejší, než slaná.

Hezký večer

[Ivana]

Milli:
Dík za info.
Venet:
Křídlatku už taky ve sbírce mám. Ona se po netu fláká spousta receptů na kdeco, jen si je přeložit - dánština, španělština, francoužtina, japonština - to křídlatka, ona je tam potvora doma a japonci jí jedí. Z ní je vlastně to Itadori které jsem zmiňovala o pár příspěvků nahoře. Mám i recept na křídlatkový tvaroh. Ještě jsem nezkoušela, na ní se musí na jaře. Teda zkoušela jsem, a opravdu se musí na jaře.

[Grunt]

Mám dotaz. Nechce se někomu vyzkoušet žaludový dort? Buďto celý anebo z koupené žaludové mouky, prodávají ji tady a ani není tak moc drahá. Recept doporučuju použít klasický Jestřábův s úpravou podle Bohouška.
Zkusím to taky, ale víc rukou víc zkušeností.

Tak jsem si zkusil ze žaludové mouky udělat placky (stejné jako na dort dle receptu) a nevím teda. Spíš než o mouku jde o jakousi drť nebo krupici. Neobsahuje to absolutně žádný gluten, takže je to potřeba nějak slepit (nejlépe klasickou hladkou pšeničnou moukou, no já to nakonec lepil Xantanovou gumou). Co mě překvapilo hodně je že žaludová mouka je schopná odolávat velmi dobře vysokým teplotám, takže lze smažit i nasucho bez oleje aniž by se připálila, ale chuť teda nic moc. Fakt to připomíná pražené kafe. Nevím kolik v tom bylo taninu, ale jestli se nenajde nějaký mechanismus jak vylepšit chuť, tak žaludovou mouku jakožto strategickou plodinu vylučuju. Ještě mě napadlo přidat trošku žaludové mouky do pohanky abych boostnul oříškové aroma pohankové mouky, z celku jsem nakonec vykoulel soba-gaki (na nudle zapomeňte rovnou) a úplně to tím zabil. Jako bonus mi zbytky žaludové mouky křoupaly mezi zubama, protože obsahuje pevné částice a ty se nedají rozvařit.

A ještě přidám jednu zajímavost. Při mých toulkách internetem se mi podařilo narazit na jeden klenot. Japonskou inkarnaci Ivanky Paukertové. Jde o u uznávaného učitele vaření (a Soba mistra - což mě zajímá víc) Shujiho Ozekiho. Podle všeho se pokouší o něco podobného jako vy tady a docela v tom válí:


Part 3 Wild Vegetable Salad
Part 4 Wild Vegetable Miso Soup
Part 5 Wild Vegetable Tempura

akorát babo raď co to vlastně vaří, když je to všechno japonsky.

Nějaké to vaření tam běžné dostupný surovin v přírodě, které ovšem z našeho pohledu už můžou vypadat trochu divoce:

Wild Vegetable Salad
Bamboo Shoot Rice (Takenoko Maze Gohan)
Hobazushi

A nakonec důkaz, že vaření z divokých zdrojů nemusí vypadat nutně jako nějaké lekce Beara Gryllse a že se na tom dá postavit i docela slušný biznis (v Japonsku samozřejmě, u nás asi těžko):

[Ivana]

A jakou jsi měl mouku? Kupovanou? Jestli ne tak se prosím poděl jak jsi ji odtaninoval.

[Ivana]

Ještě jsem minule přehlídla že chceš poradit. Takže baba radí:
Video první, Picking Wild Vegetables In Rural Japan: Part 1 (čísla jsou minuty)
0.11 azami, Cirsium spinosum, u nás neroste
0.42 kuwa moruše, mladé listy Morus, u nás pěstována
1.38 mitsuba Cryptotaenia japonica, japonská petržel, u nás volně neroste ale mám pocit že se dá koupit a pěstovat
2.00 myoga Zingiber mioga, japonský zázvor, u nás neroste
2.27 akebi Akebia quinata, akébie pětičetná, u nás se pěstuje, mám jí moc ráda
3.01 tos mě dostal, tohle fakt nevím
3.20 yomogi, japonský pelyněk Artemisia princeps, u nás neroste
4.20 nějaká rostlina co se z ní vyrábí japonský papír EDIT: kazhinoki (paper mulberry, Broussonetia papyrifera)
5.01 dostals mě podruhé, tohle taky nevím, podobá se to křídlatce, ale křídlatka japonská to není
5.09 norogami, a dostals mě potřetí, tohle taky nevím

Pokračování příště...
Možná napíšu o sansai (tak se říká divokejm kytkám na vaření v Japonsku) článek, jsou mezi nima druhy co rostou i u nás. Když budete hodní. V kuchařce ty jedlé druhy budou.

[Ivana]

Ještě dám dneska jedno videjko:
Sansai, mountains of Japanese bush tucker (je to čtvrté video v pořadí)
1.13 warabi, Pteridium aquilinim, hasivka orličí, u nás roste, někde hojně a někde chybí (např. jižní Morava)
1.25 taranome Aralia elata, aralka, u nás neroste, myslím že se dá pěstovat - nejsem si jistá
2.13 tohle nevím
2.18 fukinotou Petasites japonicus, devětsil japonský, u nás se dá pěstovat
2.47 zenmai Osmunda japonica, podezřeň japoská, u nás neroste
2.59 koshiabura Ascathopanax sciadolloides, u nás neroste
3.12 azukina Smilacina japonica, u nás neroste
4.02 kogomi Matteuccia struthiopteris, pérovník pštrosí, u nás roste zejména kolem potoků, je chráněný, dá se pěstovat a často pěstován je
4.41 kinomi Zanthoxylum piperitum, sečuánský pepř, u nás neroste
5.44 kuko (čínsky goji), kustovnice čínská Lycium chinense, u nás se pěstuje (taky jsem jí měla, už plodila, ale zmrzla)
6.07 udo Aralia cordata, aralka srdčitá, dá se pěstovat, mají jí například v Brně na kraváku v zahradě léčivých rostlin

[Ivana]

.... a tak isto aj krídlatku ( Fallopia jap., sachal., x bohemica.) . Obidve jedlé. .... krídlatka na šaláty, džemy, upravované... - ešte som ju neskúšal - nerastie v tesnej blízkosti a keď idem autom, tak nejak sa mi nedá zastaviť a nazbierať. Obidve sú veľmi invázne rastliny, tak sa nebojím že by z našej prírody vymizli - keď už sú tu.
Aj tie si tam zaradila? Myslím že tie sú dosť výživné a ľahko nazbierateľné...
PS. na nete som našiel nejaké recepty na krídlatku

Křídlatky určitě zařadím (mimochodem po slovensky správně pohánkovec). Právě kvůli receptům na křídlatku už několik dní studuju ekologii invazí a vytvořila jsem pravidla pro sběr všech křídlatek. Protože jakmile se recepty rozběhnou po netu a lidé nebudou mít tyto znalosti, tak budou křídlatky jen dál šířit, možná i v domnění že přírodě pomáhají.

PRAVIDLA PRO SBĚR KŘÍDLATEK JAKO KUCHYŇSKÝCH SUROVIN NA VAŘENÍ
Protože křídlatka japonská Reynoutria japonica je invazním druhem s vysokou životaschopností a s vysokým potenciálem k šíření, musíme při jejím sběru dodržovat určitá pravidla, abychom ji nevědomky dále nerozšiřovali. Křídlatka se u nás šíří způsobem vegetativním. Z každého úlomku jejího kořene i lodyhy vyroste v krátké době nový jedinec. Proto nikdy křídlatku neryjeme, odřezáváme výhonky u země. Na vaření se sbírají jarní výhonky do 30 cm výšky, lepší jsou ještě menší (20-25 cm). Všechny části křídlatky, které náhodně ulomíme při sběru a také všechny ty, které doma nespotřebujeme, musíme zlikvidovat tak, aby nemohly zakořenit. Nehážeme je do odpadkového koše, popelnice ani do záchodu, nedáváme na kompost a už vůbec je neodhazujeme podél cesty při návratu domů. Nejlepší způsob je spálit je anebo povařit a pak teprve hodit do odpadků. Takto postupujeme se všemi odřezky většími než 0,5 cm. Pokud nechcete tato pravidla z jakéhokoliv důvodu dodržovat, prosím nesbírejte křídlatky a dejte přednost raději jinému druhu.
Stejná pravidla platí i pro sběr křídlatky sachalinské Reynoutria sachalinensis i křížence křídlatky české Reynoutria x bohemica. Všechny druhy jsou invazní i jedlé.

Pokud je vaším motivem snaha zbavit naši přírodu invazního druhu, je jeden jarní sběr neúčinný, křídlatce to nijak významně neublíží. Budeme postupovat takto: Vybereme si jednu lokalitu a na ní budeme sbírat křídlatku opakovaně po dobu několik let až do vymizení, pokaždé když výhonky dorostou 20-30 cm výšky (v prvním roce minimálně 8x, v dalších letech minimálně 6x za rok). Na lokalitě při každém jednotlivém sběru vždy sklidíme všechny výhonky, nenecháme žádný (přebytečné rozdáme anebo zlikvidujeme výše uvedeným způsobem). Pokud je lokalita velká, vybereme menší nebo se domluvíme s dalšími sběrači, vysbírat malou část na okraji velké lokality také nemá příliš velký význam. Lokalitu kontrolujeme ještě několik let po posledním výskytu. Opakovaný sběr má i nespornou výhodu - budeme mít výhonky na vaření po celý rok.

[Grunt]

Kupovanou? Jestli ne tak se prosím poděl jak jsi ji odtaninoval.

Yup, kupovanou. Ale i tak není problém se podělit. Viděl jsem to v jednom díle s Rayem Mearsem:



Žaludy se nadrtí na velmi jemný prach (čím jemnější, tím lepší) aby se dostala voda do pokud možno co největšího objemu, pak se umístí do nějaké dosti jemné textílie, která bude působit jako filtr aby nám mouka neodplavala (u textílie se hodnotí především průtok vody, protože čím větší průtok propustí tím líp), hodí se to do nějakého tekoucího potůčku na pár dnů a příroda se nechá pracovat. Osobně bych to ještě vytáhl, nechal vysušit a opražil a tím samotnou mouku zakonzervoval. V pořadu se mluví o tom, že jde o metodu v minulosti používanou a že domorodci v Austrálii ji používají proto aby z jedovatých rostlin dělali jedlé. A ono je to vlastně docela logické. Všechno co je ve vodě rozpustné (což třísloviny a některé jedy rozhodně jsou) kontinuální tok čisté vody jednoduše rozpustí a odplaví pryč. A není to nijak ojedinělé. Např. Japonská rýže se taky tak proplachuje a to tak dlouho dokud z ní neodtéká čirá voda. Teprve pak se vyvařuje. Na internetu se dají najít i jiné pokusy.
Bohužel, můj názor je že jde o metodu dvousečnou a je to trochu jako nešetrná agresivní destilace. Na jednu stranu sice z žaludů odstraní asi veškerou majoritu nechtěných látek (v tomto případě hořké a svíravé třísloviny), ale bohužel i všechny ostatní lehké a ve vodě rozpustné složky. Takže zbude jen těžší jádro (tuky a bílkoviny) a samotný výsledek je chuťově nic moc dobrý jen jako polystyren do žaludku. Z toho důvodu nevidím žaludovou mouku moc jako strategickou plodinu pokud se nevymyslí něco lepšího.

Video první, Picking Wild Vegetables In Rural Japan: Part 1 (čísla jsou minuty)
0.11 azami, Cirsium spinosum, u nás neroste
0.42 kuwa moruše, mladé listy Morus, u nás pěstována
1.38 mitsuba Cryptotaenia japonica, japonská petržel, u nás volně neroste ale mám pocit že se dá koupit a pěstovat
2.00 myoga Zingiber mioga, japonský zázvor, u nás neroste
2.27 akebi Akebia quinata, akébie pětičetná, u nás se pěstuje, mám jí moc ráda
3.01 tos mě dostal, tohle fakt nevím
3.20 yomogi, japonský pelyněk Artemisia princeps, u nás neroste
4.20 nějaká rostlina co se z ní vyrábí japonský papír EDIT: kazhinoki (paper mulberry, Broussonetia papyrifera)
5.01 dostals mě podruhé, tohle taky nevím, podobá se to křídlatce, ale křídlatka japonská to není
5.09 norogami, a dostals mě potřetí, tohle taky nevím

Huh. Tak to normálně čumím jak puk. Děkuju. Já bych až na tu mitsubu nedal ani jednu. A taky z části čumí co všechno se dá sežrat a u nás se vůbec nekonzumuje (ostatně co taky čekat ve Střední Evropě — Mekce prasožroutů, že?)

0.42 kuwa moruše, mladé listy Morus, u nás pěstována

Tak to jsem docela překvapený že i listy jsou jedlé. Z Moruše se mi už podařila docela solidní kořalka, ale vyzkoušet listy mě ještě nenapadlo. No hned na jaro jak to trochu vyraší, tak půlka stromku půjde pryč na tempuru. To prostě musím vyzkoušet.

1.13 warabi, Pteridium aquilinim, hasivka orličí, u nás roste, někde hojně a někde chybí (např. jižní Morava)

Tak tohle mi trochu vrtá hlavou. Všude kde se podívám u nás, tak se píše, že hasivka je jedovatá (ať cituju: obsahuje kyanogenní sloučeniny a toxický enzym), ale nepřijde mi že by Japonci měli s konzumací warabi nejmenší problém. Jsou snad oni nějak vůči tomu imunní? Znám totiž jedno místo nedaleko kde jsou toho doslova záhony.

[Ivana]

No na rozdíl od tebe žaludy jako významnou surovinu vidím. Máš pravdu v tom, že při odtaninování jde asi pryč i spousta látek, které by mohly být přínosné a jde pryč patrně i část škrobu. Navíc je zpracování časově náročné a při survivalu je náročné i na pomůcky. Nicméně řekni mě, která surovina z jedlých rostlin je tak široce rozšířená a tak kaloricky vydatná? Na podzim a v časné zimě to skoro vidím jako první volbu (vynecháme-li maso a nezákonné způsoby, například krádeže). A polystyren to není, všechno co jsem doposud vyrobila ze žaludů (nepočítám meziprodukty) chutnalo mě i ostatním a drželo se to daleko výš než obligátní pampeliška. Možná nemáš ty správné recepty.
Videa o zpracování žaludů v angličtině jsou skvělým zdrojem informací (sama jsem jich viděla asi patnáct, tohle jsem doposud neznala, ale hádám že jich existují stovky), nicméně musím připomenout, že spousta jich pochází z Ameriky a tam mají jiné druhy dubů a tedy i žaludů. Některé z nich mají nižší obsah taninů a proto některé americké způsoby odtaninování mohou být pro naše druhy nedostatečné. To je potřeba vyzkoušet. Nezkoušela jsem například prosté mixování za syrova a následné proplachování (ale zase, survival a mixér, že ano). Osobně preferuji v současné době metodu, které říkám teplá a která se docela dá použít i pro survival. Na metodu studenou je potřeba žaludy pomlít, kousky trvají mnoho dní.
Žaludy v Austrálii? To si děláš srandu anebo mě testuješ?

[Ivana]

....... že hasivka je jedovatá (ať cituju: obsahuje kyanogenní sloučeniny a toxický enzym), ale nepřijde mi že by Japonci měli s konzumací warabi nejmenší problém....

Ano, hasivka obsahuje ptaquilosid, jehož produkty rozkladu narušují DNA, tedy je mutagenní a karcinogenní. Hovoří se zejména o rakovině žaludku a trávicího traktu, která se v Japonsku dává do souvislosti s konzumací hasivky. Dále obsahuje hasivka thiaminázu, což je enzym který rozkládá thiamin, jeden z vitamínů komplexu B (to bych ale neviděla jako zásadní problém, stačí zvýšit přísun vitamínu). Ještě obsahuje třetí jedovatost, to zrovna teď nemůžu najít, ale píšu o těch japonských zeleninách článek a mám to někde uložené.
Zatím nemám konečný výsledek, překládat z angličtiny a z japonštiny odborné texty je poměrně náročné. Ptaquilosid je i ve sporách a lítá ve vzduchu a našla jsem i spoustu článků o jeho obsahu v půdě a rizikách, které z toho vyplývají. Obsah ptaquilosidu silně kolísá, jednak je to genetickou variabilitou, jednak geograficky a jsou tam i další faktory. Byly ale nalezeny i rostliny téměř bez něho. Nejvíc ptaquilosidu je právě v mladých výhoncích, pak se snižuje. Vyšší obsahy mají také rostliny v zastínění a rostliny mechanicky narušované, například pastvou. Doposud jsem nenašla žádný spolehlivý způsob jak ten ptaquilosid odstranit, zdá se, že ty japonské způsoby nefungují a to s tou rakovinou je pravda.
Pro mě osobně z toho prozatím vyplývá závěr, že to warabi v malém množství asi jednou ochutnám, ale dál blbnout nebudu. Leda že by se mi podařilo přeložit ten odborný článek z japonštiny, kde o něm píšou a byla by tam nějaká zásadní informace ohledně bezpečného způsobu přípravy.
Ostatní japonské i české kapradiny čekají v pořadí až se ke studiu dostanu, rizika se udávají u kdečeho.

Možná by stálo za to pohledat obsah ptaquilosidu u rostlin od nás, nechceš se toho ujmout?

[Ivana]

V rámci svých japonských studií k budoucí kuchařce jsem před časem sjela i videjko s tempurou (Part 5 Wild Vegetable Tempura):



1.33 yukinoshita, alias lomikámen Saxifraga stolonifera (=Saxifraga sarmentosa), u nás pěstovaná jako pokojová rostlina. Zkontrolujte obývák babičce, dříve byla hodně oblíbená.
2.57 nevím, snad nějaká Cacolia (Parasenecium)
3.13 yomogi, pelyněk. Je to japonský druh pelyňku Artemisia princeps, některé prameny uvádějí že se používá i náš pelyněk černobýl Artemisia vulgaris, v tom ale ještě nemám jasno
3.26 taranome (nebo taranomi) Aralia elata, u nás neroste, ale dá se pěstovat. Nicméně pěstovaná pouze ojediněle v botanických zahradách

[Ivana]

Pro zájemce o japonskou horskou zeleninu: dopsala jsem konečně článek o sansai a je tam přehled toho co se ze sansai dá čertvé nasbírat nebo pěstovat u nás - je toho docela dost. Ptaquilosid je podle všeho opravdu jedovatý, takže warabi alias hasivku nebrat.

[BartH8]

Chtěl bych oživit téma. Co kniha? Už je dostupná?

[Ivana]

Knihy se ukázaly být trochu náročnější, je to taky v tom, že chci mít všechno kompletní, nechci vydávat nedodělky a neúplné věci. Knihy ale určitě budou. Před letošníma vánocema by měla vyjít Kopřivová kuchařka, doufám, že to stihnu, už bych měla pomalu zadávat grafiku.

Zatím mám kuchařku Beskydská smršť v pdf, je z letošního jarního kurzu. Uvařili jsme 27 jídel a nápojů z volně rostoucích rostlin, v kuchařce jsou i další recepty, na které se nedostalo. Kuchařka je dost "civilní", ale jsou tam i čtyři recepty vyloženě survival, bez použití dalších surovin. Jestli o ní stojíš, napiš mi do SZ mail, pošlu ti jí. K jejímu použití jsou nějaké drobné podmínky, jako například že to nikdo nesmí pověsit na net, ale dá se předávat jen mailem.

Kuchařka Beskydská smršť

[Zapadlo]

RÁKOS JAKO POTRAVINA
Protože větší část rákosu je jedlá, chutná a návod k použití je jednoduchý.
Když oloupeme venkovní kůru kořene, objeví se bílý, dužnatý vnitřek. Takto můžeme kořen buď uvařit, nebo je-li mladý i sníst v syrovém stavu. Z kořene můžeme také vyrobit mouku, která se dá využít k výrobě chleba. Oloupaný kořen necháme vysušit, pak ho nasekáme na malé kousky a rozdrtíme na prášek. Půl hrnku takové mouky smícháme s kávovou lžičkou prášku do pečiva, přidáme čtvrt lžičky soli a smícháním s vodou vytvoříme těsto. Zformulujeme placky a opečeme na pánvi. Maorové také mouku z kořene vařili na způsob poridže.
Malé, bílé výhonky kořene dobře omyjeme, jemně nakrájíme a použijeme do salátu nebo do dušené zeleniny. Vaří se jen krátce.
Mladý stonek rákosu odřízneme od kořene a oloupeme až do získání jemné vnitřní části. Tu pak nařežeme asi na centimetrové kousky, deset minut povaříme v lehce osolené vodě a ochutíme máslem. Stonek může být ovšem požíván i za syrova.
Brambor, nalezený v základu stonku, oddělíme od kořene, umyjeme a povaříme též deset minut v lehce osolené vodě. Dobře osušíme, nakrájíme na hranolky a upečeme.
V létě odřízneme zelený klas, oloupeme a povaříme deset minut. Ochutíme máslem a sníme na způsob kukuřice.
Jestliže je klas více vyvinut je pokryt žlutým pylem, který také můžeme využít. Maorové pyl, který nazývali Pungapunga sbírali seškrabováním do nádob, míchali s vodou a dávali péct nebo dusit. Vytvořená hmota silně žluté barvy byla čerstvá, velice sladká a chutná. Pyl můžeme též použít jako kvalitní ochucení do jakékoliv polévky a obohatit ji tak o velké množství výživných látek.
Naříznutím stonku rákosu lze sbírat sladkou šťávu.
https://www.turistika.cz/rady/rakos-dav ... rok/detail

[Chlapiš]

Pri vsi ucte k tvurcimu kucharskemu zapalu se zamyslim nad jednim. Survival - to je duvtipny boj o kazdou kalorii v pomeru k energii vynalozene na ziskani jejich zdroju. Kdyz je bilance negativni - umira se, i kdyz je mozna pocitove nacpany zaludek nakym bejlim. V nasich podminkach se jako vazne da uzivit v prirode rakosem, zaludy, apod. s nutnymi (pro pohyb v terenu nedostatecnymi) min 2200 kCal denne ?? To mi pripada jako ve filmech kde hrdina zpoceny striha cerveny nebo zeleny dratek - pritom by stacilo vytahnout rozbusku z plasteliny V ne-apokalypse je u nas k nejblizsi obyvane lokaci tak 15 km - a najdu pomoc. V post-apokalypse tam dojdu taky a vemu co tam je, nebo si to slohnu. Rikam, nic proti abstraktnim malirum, je to umeni, sprijemneni zivota - ale ne uzitek. Kdyz potrebuju uzitek, fotku na doklady, jdu do selfie budky

[bacil]

No já jsem si například prakticky ověřil, že sehnat a sníst svou denní dávku v divoké přírodě je umění - v mých stepních podmínkách. A pokud by to tak praktikovali všichni, zákonitě se brzy začnou dožadovat masa slabšího souseda.

[Chlapiš]

Presne o tom mluvim. Psat navody jak se v nasich podminkach "prirodne" uzivit je naprosty nesmysl. Navic nesmirne narocny casove a uzemne. Zejmena v podminkach ostreho soupereni o zdroje s konkurenty. No a pokud by konkurenti temer nebyli, po treba velke epidemii - tak to zase postrada i smysl. Ja vim, nejsme tady na recenzovanem odbornem foru, no ale nak spatne je vydavat neco, za co to neni. Takze zpestreni jidelnicku, prilezitostne ozvlastneni chuti apod - to ano. Ale ne jako kdyz Karl May popisoval v roli Old Shatterhanda jak ma v opasku 2500 naboju, co staci na nekolikamesicni pobyt v divocine - ovsem zapomel jaksi dodat ze ten opasek by vazil nakych min. 30 kg

[Ivana]

Zapadlo:
Narazil jsi na zavádějící zdroj. To co tam na té turistice píšou je sice pravda, ale týká se to úplně jiné rostliny, a to orobince Typha. I když autor hovoří už v úvodu o doutnících.....
Další důkaz o nespolehlivosti "kdejakého" zdroje z internetu.