Prave som likvidoval mensiu invaziu moli v mojich zasobach suseneho ovocia. Mam ho v hermeticky uzatvorenych sklenych poharoch, takze vajicka sa tam dostali asi spolu s ovocim samotnym. Ad hoc a bez citania internetu ma napadlo, ze ovocie, ktore prave dosusujem osetrim mechanickym rozprasovacom s vodkou.
Ovocie uplne suche, lamave bez zvysku vody, vodky tolko, aby nebolo viditelne premocene. Ide skor o vytvorenie vyparov v pohari. Umysel je pouzivat ho na bezny konzum k vlockam a na tury, takze neprichadzalo do uvahy ho do vodky nalozit tradicnym sposobom. Za hlavnu vyhodu povazujem dostupnost surovin a technickeho vybavenia. Do buducna je tiez mozne doplnit vodku, keby som mal dojem, ze to nejako vyprchava.
Bohuzial vam nebudem schopny potvrdit ci metoda funguje, lebo pri experimentoch s uskladnenim nikdy nenastane koniec pokusu Budem samozrejme schopny naklasit zlyhanie
Este ma napadlo, ze pri skladovani tabaku takymto sposobom nebude od veci ho pred pouzitim nechat vyvetrat. (Pyromani nemusia)
Na vas mam otazky:
Co nefunguje ? Mate niekto uskladnene suche potraviny vo vakuu, CO2 alebo v niecom podobnom a nasli ste tam cerviky ?
a co plnit nádoby plynem: https://www.youtube.com/watch?v=M8E5kDcbOGE Dusík – významnou vlastnosti dusíku je, že nemá vliv na balenou potravinu – tedy na její chuť, vzhled i složení. Slouží především k vytěsnění kyslíku z balení a jeho nahrazení inertním plynem. Také redukuje oxidaci vitamínů, tuků, barviv i aroma. Dusík je lehčí než vzduch. Oxid uhličitý – má bakteriostatické a fungicidní účinky. Ve vodě působí jako slabá kyselina, která tak snižuje pH na povrchu výrobku. Příliš vysoký obsah oxidu uhličitého v kombinaci s potravinou, která má vysoký obsah vody nebo tuku, může vést k senzorickým změnám. Je těžší než vzduch. Kyslík – jeho hlavní funkcí je zachování barvy červeného masa. Zajišťuje respiraci u baleného ovoce a zeleniny. Také brání růstu anaerobním mikroorganismům, což je důležité u některých druhů ryb a zeleniny. U ostatních balených potravin je jeho obsah snižován na minimum.
Foedum inceptu, foedum exitu.
Quis autem custodiat ipsos custodes?
IMHO nejednodušší je varianta s oxidem uhličitým...
je těžší než vzduch (prostě ho naleješ do sklenice a on vytlačí vzduch)
lehko dostupný (CO2 bombičky se běžně prodávají v mnoha velikostech)
malé riziko chybné manipulace
Neděláš chybu v sušicím postupu? Nevím na jaké teploty se běžně suší, ale závěrečné krátkodobé zvýšení přes 75'C (pasterizace) nepřežijí ani bakterie natož nějací molíci..
------------------------------------------------------------------
Štěstí neexistuje...jsou jen průsery co dobře dopadly.
Podle mě jsi musel udělat nějakou chybu. Normálně mi vydrží sušené ovoce v zavařovačkách s plastovým víčkem celé roky bez problémů. A to je u nás doma tlak molů dost velký, ty bestie se pustí do všeho…
Jinak je dobrá metoda uchovávání vlašských ořechů jejich vyloupání a zavaření do sklenic. Po dřině s loupáním už nehrozí napadení škůdci, limitujícím faktorem je jen to, že ořechy, respektive tuk v nich, časem žluknou.
Trochu to upresnim - poznam najroznejsie sposoby. Chcel som skor vediet aka je prax. Viem ze mnohi si o robeni zasob davno uz len necitaju na internete, a tak sa teda pytam ci to niekomu zlyhalo - cize cerviky v dusiku, co2, vakuovacke ...
Moze vam byt divne, preco to takto rozoberam, ale su tu minimalne 3 sposoby ako to moze zlyhat:
1, Je mi jasne ze hmyz potrebuje kyslik a TEORETICKY by v takychto prostrediach nemal prezit. Treba ale vzat v uvahu, ze pri sypani sa pravdepodobne medzi sypkym materialom udrzi aj vzduch. A hmyzaci su ako vieme nenarocni. Ked si vystacia s vodou v muke a suchom ovoci, preco by si nevystacili s malym mnozstvom kyslika ?
2, pri postupnom spotrebovani sa ochranna atmosfera vyvetra a hmyzaci naopak vletia donutra.
3, kvoli strate farby a vitaminov susim jahody, broskyne a podobne len na cca 60 stupnov v elektrickej susicke (zn. lacny kram). Pri pokuse zohriat ich v rure na cca 80 uz zacinaju hnednut. Takze nie vzdy je mozne alebo vhodne hmyz zabit tepelne.
A tak ma moja mala prihoda prinutila porozmyslat nad poistnymi metodami. Okrem alkoholu ma napriklad este napadlo zasypanie solou (susene hriby, zemiaky, mrkva...) - sol sa pred pouzitim preoseje a mame pekne hribiky s daleko mensim obsahom soli nez pri tradicnom mokrom nakladani.
Trosku zo zakulisia - som velky nadsenec susenia. Roky si pripravujem vsetko mozne aj nemozne ako stravu na tury. Ta uspora objemu aj vahy nie je zanedbatelna. Ani tak neskladujem velke mnozstva ako skor vela druhov vsetkeho mozneho. Jednym z najvacsich hitov je napr. susena kvasena kapusta (jedle v suchom stave ako chipsy a silne navykove) . Dalsi velky uspech je susena cibula, ktoru v suchom stave necham opatrne zhnednut v trube (na zemiakoch je fantasticka, pouzivam aj pri vareni doma) Ale to uz odbocujem od temy...
A este maly doplnok. Nemyslite si, ze staci veci zavriet do plastoveho sacku. Je celkom dost organizmov, ktore zeru polystyren, polyetylen a podobne. Tym zranim mam na mysli aj travenie a nie len prhryzenie dierky. A tie hmzaky nie su ani exoticke, jednym z nich je aj mucny cerv:
Což nemusí vždy pomoci, zvláště u exotických druhů hmyzu (které by se tady ale neměly až tak vyskytovat) neboť v určitých případech dokáže některý hmyz přežít i mráz -70°C - a ten v mrazáku skutečně nevytvoříte. (Ne, není to překlep).
Tolerance zmrznutí: některé druhy jsou schopny přežít zdánlivě úplné mrznutí tělních tekutin. Oproti předchozí skupině naopak vylučují do hemolymfy vlastní nukleátory, na nichž dochází k růstu ledových krystalů při relativně vysokých teplotách -3 až -10 °C). Tím je zaručeno, že ledové krystaly porostou pomalu a řízeně a buňky budou mít dostatek času vyrovnat se se změnou osmotického tlaku roztoků a s růstem objemu. Tolerance mrznutí není myslitelná bez nahromadění vysoké koncentrace viskózních kryoprotektantů, snižující pohyblivost vody a její dostupnost pro krystalizaci . Vysoká koncentrace roztoků uvnitř buněk a její zvyšování, způsobené odčerpáváním vody do extracelulárních krystalů, brání letálnímu vzniku ledu uvnitř buněk. Velká část vody (až 30%) je reverzibilně, ale pevně vázána na makromolekuly, takže se růst krystalů neúčastní. Navíc jsou i zde často přítomny hysterezní proteiny, zpomalující růst již iniciovaných krystalů ledu. Ve zmrzlém stavu přežívají tyto druhy po dlouhou dobu i velmi nízké teploty (až -70 °C). Tato strategie je rozšířena zejména u přezimujících larev hmyzu s dokonalou proměnou (četní housenky, larvy páteříčka sněhového apod,).
Sic semper tyrannis.
Cēterum autem cēnseō EU esse dēlendam.
Minulý týždeň som robil pravidelnú ročnú výmenu a kontrolu potravín v depozite,tak sa podelím s mojim know how.
V dome po rodičoch som(okrem iného) zdedil skrýšu na potraviny,vybudovanú otcom na ochranu pred rabovaním a rekviráciou.Ide o podzemnú betónovú kobku o rozmeroch 1,6x3,4x1,5m výška so vstupným betónovým poklopom 60x60cm v jednom rohu stropu kobky.Nemá to žiadne vetranie,ani odtok,napriek tomu je tam sucho a chladno.Volám to depozit,a otec mi o tom povedal až po mojom návrate z vojny.
Skladujem tam časť potravín s dlhou životnosťou,kontrolu a výmenu robím jedenkrát ročne.
Obsah depozitu:20kg soli,20kg cukru bez obmeny,120-140 kg ryže(talianska,vákuovo balená po 1kg v hrubej fólii a pap.krabici-rôzne druhy) rotácia 6 rokov,cca 200 pohárov(0,4l)bravčové vo vlastnej šťave-rotácia 4 roky,100ks sardinky(Maroko) rot.5 r.,Tuniak drť v oleji-5 r.,50ks paradajkový extra koncentrovaný pretlak 0,2kg(sklo)-rot. 2roky,klip dózy s koreninami-rot. 1 rok a bez rotácie 10l octu a 10l 96% liehu.Tie koreniny dávam na základe otcových spomienok na vojnové roky-dalo sa zohnať všetko,ale korenie nie.
Dôvodom príspevku nie je opis zásob,ale ich ochrana pred škodcami.Pred 3 rokmi mi napadlo,že depozit má pomerne malý objem,a že by nebolo nákladné vytvoriť v ňom nedýchateľnú atmosféru pomocou oxidu uhličitého.Jeden 10kg snehový hasiaci prístroj by bol tak akurát,ale potom mi napadlo,že by som v uzavretom depozite nechal vyhorieť kyslík s nejakou uhlíkatou horľavinou,a ostala by nedýchateľná zmes dusíka s CO2.Po prepočítaní som zistil,že 1m3 vzduchu obsahuje 0,26kg kyslíka a na jeho spotrebovanie je potrebné spáliť 100g parafínu.
Čiže v depozite(8m3) je potrebné spáliť 0,8kg parafínu.Na kovovú debnu som zapálil 3ks 300g parafínové sviece v 3l fľašiach,poklop som utesnil alumatkou a nechal týždeň zatvorené.Po otvorení bolo vyhorené len 300g parafínu a kontrolná lampička zhasla cca 0,5m od vrchu.Vymenil som vzduch vysávačom a fľaše s 2x 300g sviečkami som dal tesne pod plafón,s tým,že sviečky sú v plechovom zvone s komínkom mimo fľašu.Teraz pri otvorení po roku zhasne kontrolná lampička 30cm od vrchu,a je vyhorené skoro 0,5kg parafínu.V tej atmosfére asi nič živé neprežije (hlodavce,hmyz,človek)preto som pre istotu na poklop dal výstražnú tabuľku.Ak sa mi podarí požičať merač kyslíka,
alebo CO2,tak zmeriam a dám info.
Ešte upozornenie-v atmosfére CO2 nemožno používať sušiče na báze vápenatých solí(vzniká vápenec)ale silikagel.
Maximálna efektivita, a vždy trvale udržateľný rozvoj.
Kdyz jsem odjizdela na vikend, zapomnela jsem v hrnecku zbytek ovocneho caje. Po navratu octomilek az hruza. Nez cekat, az zase vychcipou, vyrobila jsem si jednoduchou past.
Z odpadu vezmete kelimek od jogurtu nebo nejco podobneho.
Pozijte par vitaminu z jablka.
Ohryzek pak strcte do kelimku.
Zalijte malym mnoztvim vina nebo octa (dle velikosti kelimku, cca 1-2 cajove lzicky).
Z nejakeho odpadu vezmete kus igelitu a vystrihnete z nej kousek tak, aby se dal prekryt vrsek kelimku s rezervou.
Igelitem prikryjte kelimek a pripevnete gumickou tak, aby tam neyl zadny "unikovy vychod" .
Paratkem napichejte do igelitu dirky.
A pak uz jenom cekate :-)
Zjisteni:
1) Dirky udelane hrotem paratka jsou moc male, octomilky se shromazduji, ale neprolezou dovnitr. Je lepsi je udelat vetsi, tj. tou hlavni casti paratka.
2) nejdriv jsem pouzila kousek nepruhledneho igelitu, ve kterem chodi predplacene casopisy. Kdyz bylo rozsviceno, octomilky zrejme skrze dirky videly svetlo a lezly jimi zpet. Po vymene za pruhledny mikroten zystavaly pekne v kelimku.
Octomilky behem par hodin shromazdeny v pasti, kelimek vyhozen a je klid :-)
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
Na občasný výskyt octomilek dobře funguje "Bros mucholapka na okno", takový barevně potištěný kus folie s lepem. Barvičky tyhle potvory dobře lákaj a vydrží to cca půlrok.
------------------------------------------------------------------
Štěstí neexistuje...jsou jen průsery co dobře dopadly.
Jasne, ale:
1) proc kupovat neco draheho v dogerii, kdyz si muzu pomoct stejne ucinne z odpadu?
2) a stejne se octomilky objevi vzdycky v sobotu odpoledne, kdy maji drogerie zavreno
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
Nehádám se...
Varianta kelímek+ohryzek+folie je perfektní na akutní výskyt.
Ty lepicí pásky jsou dobré spíš na prevenci (BTW: stojí cca 40Kč/4pack), při větším množství se ty potvory stejně drží u dřezu/odpadkáče a taky je likviduju pastičkou.
------------------------------------------------------------------
Štěstí neexistuje...jsou jen průsery co dobře dopadly.
Ahoj. Odpusťte staříkovi, chci konzultaci pls. Řeším zásoby mouky s trvanlivostí nejméně 2 roky. Napadlo mne jednoduché řešení. Do 30 l konve s víkem narovnat mouku v obyčejných papírových sáčcích bez úprav. Sáčky s moukou proložit v poměru 1:3 papírovými sáčky se solí a uzavřít. Plísně i hmyz předpokládám budou hydroskopickou solí v sušený, než se nadechnout. Je tahle idea vadná? Díky za názor.
Osobne nedávam tomu systému veľkú nádej na fungovanie. Z vlastných skúseností jediný účinný systém ktorý mi funguje je vymrazenie. To zneškodní aj zárodky. Stalo sa mi to isté čo autorovi prvého príspevku v tomto vlákne. Materiál uzavretý nepriedušnom obale mi zožrali mole, teda museli tam už byť zárodky. Od vtedy všetko vymrazujem. Múku by som neuskladňoval dlhšie ako pár mesiacov. Lepšia voľba je uskladniť obilie a namlieť pre použitím. Pre obilie ale platí tiež, vymrazenie a sucho! To sucho by som ale dosahoval skôr silikagelom.
Už se to tu řešilo v jiném vlákně akorát ne se sušeným ovocem. Navštiv nejbližší kovomat nebo vinařské potřeby a poptej se buď po sirných knotech nebo sirné svíčce (nevím kolik toho máš).
Zavěs sirný knot do nádoby ve které plánuješ uchovávat ovoce, zapal a nech to vysířit. Pokud chceš být opravu důkladný, opakuj dokud bude sirný knot hořet a v nádobě zbude nějaký kyslík.
Spotřebuješ veškerý kyslík v nádobě a proměníš ho na SO2. Takže cokoliv co potřebuje k životu kyslík má víceméně smůlu.
SO2 má bělící a desinfekční účinky. Takže všechno od bakterií, přes plísně až po nějaké breberky a jejich vajíčka spolehlivě vyhubí. Používá se pro sanitaci vína ale i sklepů a všeho možného.
No a za třetí je SO2 konzervant, který se používá na konzervaci sušeného ovoce. Zabraňuje právě oxidaci (nebo možná hnědnutí; co já vim?) toho sušeného ovoce a používá se pod označením E220. Běžně se používá i u komerčních produktů.
Bacha jen na to že cokoliv cpeš pod oxid siřičitý musí být dokonale suché, protože oxid siřičitý reaguje s vodou za vzniku kyseliny siřičité a to fakt nechceš.
S moukou je ten problém, že žlukne. Takže nemá cenu ji dlouho skladovat. Obilí je na tom se skladováním řádově lépe. Pokud je na suchém místě a nedostanou se k němu myšohryzové, vydrží roky. Je zde ovšem háček, a ten se jmenuje mletí. Není divu, že důležitou součástí infrastruktury byly mlýny – domácí mletí je totiž zoufale pomalé, namáhavé a neefektivní, a pokud byla výživa postavená na výrobcích z mouky, strávila by hospodyně půl každého dne mletím obilí na mouku, která by navíc ani nebyla moc kvalitní… Obilí se běžně šrotovalo, ale šrotem se krmila zvířat.
Budem samozrejme schopny naklasit zlyhanie 
