Ti vs Al - Teorie materiálů pro vybavení

[RAD]

Povrchové úpravy sou dle mého kategorie sama o sobě a hlavně slepá ulička vývoje v domácnostech tím spíše v outdoor vybavení. Nejlepší povrchovka je kostka sádla . Do hrobu vás přivede tak jako teflon či jiná svinstva jen si tu cestu alespoň víc užijete. Určitě bych nechtěl jakékoliv nádobí s povrchovou úpravou tipu teflon do terénu . Když se na to člověku něco připálí chce to vydrhnout pískem z nejbližšího potoka a né kolem toho chodit v rukavičkách aby tomu náhodou neublížil.

[dracekvo]

A co eloxovaný hliník? Pri eloxu vzniká na povrchu korund, což je druhý nejtvrdší nerost pokud vím. To by mohlo něco vydržet. Při troše snahy lze eloxovat i v domácích podmínkách.

[Fabulous]

Vrstva je tak tenká a podklad měkký, že se to také odře. Výhodou eloxu je celkem snadná opravitelnost přeeloxováním. Ale také ne vždy, někdy to prý praská a vločkovatí.

[dracekvo]

Praskání a loupání bych viděl jako problém v předpřípravě (nedostatečné odmaštění, špadné moření), nebo v dokončení (špatné utěsnění). Jinak souhlas. Vrstva je většinou několik mikronů.
Už mám za sebou jednu eloxovací linku, ale ta používala jako lázeň něco s chromem, což je pěknej sajrajt a neeloxoval bych tam něco co příde do styku s jídlem.
Za měsíc mě čeká eloxovačka s lázní H2SO4, což by po zdravotní stránce mohlo bejt OK. Tak si tam zkusím jeden ešus naeloxovat.

[Hohepa]

Elox je porézní a to ho také umožňuje barvit a vytvářet například i černé díly.
Teprve po obarvení eloxu se ty póry zavřou - ucpou a barvivo zůstane uvnitř.
Takže pro použití na vaření to chce asi nezavírat a napustit jedlým olejem nebo sádlem.

[SHABY]

Aplikace Ti na ešál není až tak šťastné řešení. I když na druhou stranu, jak jsem tu někde již četl, Ti je zhruba 2x těžší než Al, takže při poloviční tloušťce nádoby jsme na stejné váze jako Al. A vzhledem k pevnosti materiálu si troufám říct, že při použití čtvrtinové tloušťky vůči Al jsme téměř na poloviční váze. Celkem si takový ešál dovedu představit, s vhodně zhotoveným pertlem nebo rantlem pro větší tuhost, aby to v ruce nebylo jak kus houby. Při horší tepelné vodivosti se alespoň nepřipeče bufet. Jenomže, jestli max minimalizujeme váhu, zase to sežere více paliva do vařiče. Jedině že se bude počítat s topením šiškama nebo kobylincama.
Pokud jde o pevnost Ti(gr2), dala by se srovnat s pevností oceli 11523 a běžné (potravinové) nerezi. Ti gr5 má však pevnost takřka dvojnásobnou, navíc je tepelně zpracovatelný, takže se projeví kus problémů při svařování. Praxe mně naučila, kde např použiji černý jekl 2mm(většinou 11353), tak pro stejnou pevnost mohu použít 1.5mm nerez, ale u Al 4mm a více. Al bohužel nemá pružnost ale paměť. A co "vrátí" při přetížení ocel, to Al zdeformuje. Navíc má větší problémy na svaření(AC), pro Ti a nerez stačí DC. I běžný Ti(gr2) je oproti běžné oceli citelně pevnější a řekněme o 40-45% lehčí. A kde se ve výzbroji a výstroji hledá kdejaký gram, určitě najde svoje opodstatnění. Mnoho dílů např pro trek či horolezectví se dá zhotovit i z jiných lehkých materiálů, ale to by bylo na jiné povídání. Pro zajímavost sp. váha elektronu je 1.81, Al 2.7-2.9, Ti 4.51, nerezu 8, skleněného kompozitu 2.2, uhlíkového kompozitu 1.6. Některé díly lze zhotovit i z PAD 1.15. Železo má +- 7.85. Každý díl si zasluží svůj specifický materiál, nakombinovat se dá hodně a tak optimalizovat váhu bez rizika snížení životnosti.
Nerez je relativně těžký, ale protože se dá jít na menší tloušťky, tak vyjde vlastně lehčí(než železo). Toto zmiňuji ke vztahu k pevnostním dílům, ne k Al výliskům. Takže za sebe raději sáhnu po nerezi(týká se především profilů). Cosi snížím váhu a nemusím řešit korozi. Navíc je to i přijatelný kompromis k ceně. Jen pro doplnění, pro pevnostní díly lze ještě uvažovat o oceli 11600 ev.11700. Ty ale jsou obtížně svařitelné až nesvařitelné a hůře se shánějí. Úmyslně jsem se vyhnul materiálům tepelně zpracovatelným, neb je to vyšší dívčí.
Omluvám se za delší povídání.