Rozpad.cz

Evidentně platí, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, neboť jsem před dvěma týdny přivezl z Útulku Troja roční kříženku NO, celá černá. Ale tak nějak zapadne do smečky.

Václaf píše: ↑04.12.2021 18:32 Dnes jsem dostal informaci od majitelů mého štěněte, ( no štěněte 11,5 let ), že Ashley z Přímského podzámčí přešla duhový most...

Tak evidentne mela skvely zivot. To je na tom bohuzel to smutne, clovek za zivot vystrida 5-6 psu. Vzdy kdyz se to stane, tsk si slibuju, ze si uz zadneho dalsiho psa neporidim...

To zase ne, když jsem usoudil, že maminka těch štěňat začíná slábnout, hned jsem si pořídil štěně. Užili si spolu ještě rok a půl. Amy odešla loni ve věku 14 let, 4 měsíce a 14 dní. Neumím být bez psa. Byla to ta vlevo v mém avataru. Tady jsou ještě všichni.

Hezká partička. Kluci, holky, černí, bílí,...

Václaf píše: ↑05.12.2021 7:04 ...Neumím být bez psa...

Bez urážky - to ukazuje na nějaký hlubší psychický (sociálně psychický) problém, kdy se psem nahrazují chybějící sociální vazby a kontakty. U rodičů kterým se osamostatnily děti to může být "syndrom prázdného hnízda", u některých lidí zase uspokojování dominance, vyvažování špatných mezilidských vztahů, neschopnost mezilidské vztahy navazovat, atd.

Snad jedinou vyjímkou, kdy je vhodné nahrazovat sociální kontakty s lidmi zvířetem je samostatně žijící senior s minimem možných sociálních vazeb.

V tých prípadoch psa nahradí aj toto fórum. A sú aj dalšie výnimky.

Asistenční pes je pochopitelně něco úplně jiného, o tom jsem vůbec nemluvil... Mluvil jsem o tom, kdy fyzicky zdravý a soběstačný jedinec nedokáže "žít bez psa"...

Bivoji ,
taky bych nechtěl žít bez psů. To není přeci žádná psychická porucha proboha.
My pejskaři jsme prostě už takoví.

Chorobná fixace na psa/psy (či jiné domácí/užitkové zvíře/zvířata) psychická nemoc je.

Nejde jen o ty psy. Znám jednu ženskou, která kvůli chorobné fixaci ke koňům ("Koníčci moji milovaní!!!" vždy říkala) zadlužila celou rodinu i svoje děti (nákup koní, platba ustájení, krmení ap.), nakonec v exekuci přišla o byt a nemá nic, děti se jí nakonec defakto zřekli (protože koně pro ni byly víc jak vlastní děti), manžel se s ní rozvedl, ale "koníčci" jsou prostě její láska dál a za nic nemůžou, za všechno můžou ti zlí lidi...

To jo, ale to je fakt chorobná fixace.
V podstatě vše co děláš "přes čáru" je "přes čáru". Václaf si myslím takový není.
My pejskaři jsme zvláštní kasta.
Spadne-li dopravní letadlo plné lidí,... nic moc to se mnou neudělá.
Ale spadne-li na psí (obsazenou) boudu jsem zdrcen .

To Tazi

Key, nevadí se mi to přiznat.
Bez psů taky neumím žít.
A speciálně pro Bivoje, nejspíš narozdíl od tebe jsem už několikrát prošel psychotestama kde by mi nějakou "fixaci" a "asociaci" okamžítě vlepili nazpátek a dali neprošel.
Ty seš přesně ten typ člověka u kterýho bych se před výjezdem na kynologicou záchranařinou nejraději zeptal o koho jde a pak v klidu zůstal doma se svým psem na ktereho jsem evidentně chorobně fixlý, proč bych sedal do auta a jezdil km daleko abych zachraňoval blbce ze sutin/laviny co nedokáže pochopit, že jsou tu lidi co mají zvířata prostě rádi a rádi se o ně starají.

Ale no tak. Ani Bivoj to nemyslel zle
My co máme psi radši než lidi jsme skutečně trochu asociálové, ale šťastní asociálové

NoobsRush píše: ↑05.12.2021 16:36 ...abych zachraňoval blbce ze sutin/laviny co nedokáže pochopit, že jsou tu lidi co mají zvířata prostě rádi a rádi se o ně starají.

Já nikde nepsal, že nedokážu pochopit, že mají lidi zvířata rádi! Napsal jsem jen a pouze - a za tím si stojím - že pokud někdo fakt nedokáže žít bez zvířete (a nemyslí to obrazně), jedná se zřejmě o psychickou poruchu a chorobnou závislost. Někdo je závislý na fetu, jiný na gamblingu, alkoholu, kouření ap, a někdo holt na zvířatech. Je celkem rozdíl mít něco/někoho rád a být na tom závislý. Toť vše. Snažit se to obrátit, že nemám rád psy či lidi co je mají rádi je od tebe trochu podpásovka, nemyslíš?

Pozn - psy mám rád a nemám s nimi ani jejich majiteli většinou žádný problém, což se ale nedá říct o některých fanatických pejskařích stavících své psy na piedestal božských bytostí. (Pár takových znám, bohužel, i osobně...).

Myslím, že pokud někdo napíše nemohu žít bez psa, je to většinou míněno tak, že bez něj žít nechce.
Neviděla bych v tom nějakou psychózu .

Psi, na rozdil od lidi, mam rad vsechny, dokavad se neprokaze ze ten pes je hajzl. Na druhou stranu lidi povazuju za smejdy, dokud se neprokaze, ze si duveru zaslouzi.

Pes s nama cestuje, jezdi na dovolenou, dovolena se planuje tak, aby pes s nama mohl. Je to 4. clen rodiny. Kdyz si o retizek na cvicisti ustipl tesak, nemeli jsme problem dat za osetreni 60 tis, aby mel pes co nejplnohodnotnejsi zivot, presto uz treba na rukav nebo jine pretahovani jit nemuze. Sveho psa miluju a nestydim se za to.
Za nejsmutnejsi casti knihy Vterina pote povazuju smrt obou psu, smrt diabeticky na mne tak nezapusobila. Je to tak.

sorry, ale pak jsi z mého pohledu úchyl = stavět život psa (nebo jakéhokoliv živočicha) nad život člověka je nenormální

Čistě evolučně jsou s námi psi déle, než 90% toho, co nazýváme hodnotový žebříček, morálka, kultura, etika...
Nevidím nic divného na tom že třeba někdo může preferovat svého psa nad cizím člověkem. Je to racionální.
A všichni ti, co "nemohou být bez psa" bez něj být samozřejmě mohou. Jenom se budou cítit ochuzeni.
Zkuste Seržo nebrat debatu lidí jako řádek strojového kódu kde není promile pro pocit, emoce, hyperbolu, NEexaktnost. Protože to je úchylné.

Serža píše: ↑05.12.2021 23:06 sorry, ale pak jsi z mého pohledu úchyl = stavět život psa (nebo jakéhokoliv živočicha) nad život člověka je nenormální

Stavět život svého psa nad život cizího člověka mi přijde naprosto v pořádku.
A to si představ Seržo, že existují lidi, co jsou schopni postavit život svého psa i nad svůj vlastní.
Nebo si to radši ani nepředstavuj, nejsi toho schopen.

Ale mě je fuk co si o mě kdo myslí. Krom svých pejsků mám i snoubenku. Miluji její dcery a oni všichni zase mě a mého syna. Ty pejsky mají také moc rádi, takže taková šťastná celkem sedmi člená asociální rodina