Děkuji za založení
Nuže,
předchozí téma jsem si přečetl. Myšlenkově je nosné, ale směřuje specifickým směrem (ve smyslu
totálních odpojenců - bezdomovců). Požádal jsem o založení separátního tématu, protože bych jej chtěl pojmout trochu jinak -- úvahově, plánovitě.
Tak. Toto je můj první příspěvek na rozpad.cz. Jsem rád, že jsem na fórum s touto tématikou narazil, ačkoliv, jak se přiznám, rozpad západní společnosti považuji, jaksi, za samozřejmou, doprovodnou věc, která přirozeně vyplyne z konzumní kultury, plundrování země, populační expanze, politického populismu, atd., atd. Nekladu si tedy otázkou
jestli rozpad nastane, ale
kdy nastane. A cíl mých případných úvah (zatím jen úvah, postrádajících realizaci!) je jasný: být optimálně připraven, a v SHTF době být již (částečně) nastavený do postkonzumního životního stylu, abych tak mohl učinit co možná nejméně bolestivý, plynulý přechod.
Téma doby, kdy nastane kolaps se mi zdá aktuální, a myslím, že má smysl se k němu zamýšlet (chci to stihnout, chci být připraven!)
Jak asi už bude patrné, ideově je mi blízký systémový přístup (Římský klub, holistické analýzy únosnosti systémů, míra resilience přírodních systémů), a taky trochu sleduji, co se ve světě děje. Když v roce 1972 dr. Meadows s kolegy popsal ony možné scénáře z
Limits to Growth, nebylo by úplně košér předpokládat, že skutečnost bude sledovat předvídanou křivku
přesně (průběhem této křivky zamotala např. ropná krize v pol. 70. let, současná (šílená!) těžba ropných písků v Kanadě, atd.); co je však podstatné, civilizace stále postupuje podle Meadowsem předložené křivky/přístupu
"business as usual", tj.
"strčme hlavy do písku, a předstírejme, že žádné limity neexistují" (a přitom bylo v systémové analýze Limits to Growth předloženo snad 11 dalších, příznivějších prognóz (kdyby tak lidstvo myslelo dlouhodobě a udržitelně)). Proto je pro mě rozpad jasnou otázkou
kdy. No, a ono bude fajn býti připraven.
Vzhledem k tomu, že ze současného systému nejsem nadšený (kapitalismus glorifikující motto
greed is good, absence společenské odpovědnosti, reklamy, šeď velkoměst a přeplněné tramvaje, hluční lidé, absence smyslu v pracovním životě a nutnost participace v tomto absurdním ekonomickém kolotoči (kde jako člověk příměstský jsem nucen do práce docházet, abych si zpětnou výměnou barevných papírků zajistil základní životní potřeby)), chtěl bych pozvolna začít ze systému vystupovat už teď.
Tzn. chci minimalizovat svoji závislost na systému, přecházet na soběstačný způsob vyžití (ne absolutně, ne radikálně -- protože nějaká (zdravá) forma sociální interdependence (vzájemného spolehnutí se na druhého) může býti prospěšná).
Otázkou je, jak na to
Doteď věc plánuji asi takto: následujících pět let se ještě budu plácat (no jo, opožděné vzdělání); poté se zaměřím na vydělávání peněz, a s tímto si pokusím postupně realizovat své řešení na odpojení ze systému/přípravu na rozpad.
Proč peníze? Protože za peníze (dokud se stále předstírá, že ty barevné papírky mají hodnotu) si člověk koupí to (subj.) nejcennější: svobodu. Svobodu, nikoliv harampádí, prestiž, či sociální status. Protože nechci chodit do práce, účastnit se krysích závodů, a pět dní týdně tak zabíjet svůj život -- protože namísto nesmyslných, bezpáteřních korporátních politik pak člověk může, když bude šikovný, třeba prodávat 3D modely na TurboSquidu (hezky po internetech). Což sice také není nihilistovo 100% řešení, ale aspoň si to člověk uspořádá
po svém.
Přemýšlím tedy o koupi pozemku o velikosti 1-10ha, v odlehlé (pří)horské oblasti, někde na pokraji lesa. Bral bych pozemek typu les, louka, pole, a můj přechod k postkonzumnímu životu by byl postupný, neuspěchaný. Tj. nechat půdu odpočívat a/nebo připravit ji, a pár let třeba nic nezasévat; vysadit si třebas ovocný sad, vyřídit si stavební povolení (pokud nutno) a postavit si zde skleník, chatku, fotovoltaiku nebo větrník; příp. k účasti přesvědčit pár spolehlivých kamarádů téže rozpadlického ducha, atd.
Otázkou je, zda-li se něco takového dá stihnout (počítám časový horizont patnácti let, a počítám, že to snad půjde).
Další otázkou je, nakolik je tato moje představa realizovatelná. Zde budu rád, když mi tuto představu rozbijete, příp. poopravíte, a podobně.
Například: kde budeš brát ty, jelimane, pitnou vodu?
Obdobně, moc netuším, jak je to třeba se stavebním povolením, možností zakoupení pole/louky a následným vyváděním ve smyslu zásahů do tohoto terénu (stromy, remízky, chatka). Též nevidím do problematiky bonity půdy (a do možnosti její obnovy po jejím příp. plundrování monokulturami a pesticidy).
Co je však na tomhle všem poutavé, je fakt, že si svoji existenci člověk může zařídit
po svém, a ne podle toho, jak praví mluvící hlavy v televizi a nudní lidé (což nesnáším).
Event. asi také bude praktičtější poohližet se po realitní nabídce menší zemědělské usedlosti, s pár přidruženými hektary půdy (jen se bojím, že půjde o nabídky výrazně překračující můj potenciální rozpočet).
Zkrátka si rád nechám poradit.
... a též se vůbec můžeme bavit o způsobech postupného, nenásilného přechodu do (výraznější) nezávislosti na systému.