Pokusím se malinko udělat pořádek v některých tezích, co zde zazněly. Vezmu to od konce:
Velmi nízká intenzita solárního maxima ve 24. cyklu
Už několik let existuje kolem toho debata, která se týká hlavně návaznosti sluneční aktivity na oteplování Země. Podle jisté teorie má na globální změny teplot zásadní vliv sluneční aktivita zatímco nárůst CO2 z lidské aktivity jenom podružný. Existují záznamy o sluneční aktivitě, které se vedou od doby Galilea Galileiho - evidence a nákresy slunečních skvrn (to hvězdáře od počátku celkem zajímalo), jejichž momentální počet udává relativní intenzitu sluneční aktivity (podle toho se později vytvořily i fyzikální metody umožňující sledování aktivity dál do minulosti). Takže existuje i záznam o některých minimech sluneční aktivity, kdy po mnoho let nebyly sluneční skvrny vůbec pozorovány. No a shodou okolností na tato období připadají takzvané "malé doby ledové". Existuje i několik výkladů, na jakých principech by měla závislost pozemských teplot a sluneční aktivity fungovat. Nechci tady tvrdit, že je to zcela ověřená věc (i když by se mi to zamlouvalo), ale má to vztah k tématu. Na webech, které se tím zabývají, bývá totiž nejlepší souhrnný přehled, jak to se sluneční aktivitou v historii vypadalo. Sluneční minima nastupovala poměrně rychle, trvala různě dlouho a jejich přesný mechanismus je zatím skutečně neznámý. Nicméně, pokud by právě v tomto slunečním cyklu přišlo jedno takové minimum, není to nic, co by nebylo pozorováno už dřív. Odkaz na stránku o globálním ochlazení
:
http://www.globalni-ochlazovani.cz/
Podstata a rizika solární superbouře
Zejména v období vysoké sluneční aktivity, ale příležitostně i jindy, může dojít k jevu zvanému Coronal Mass Ejection (ani nevím, jak to napsat česky, doslovný překlad "vymetení koronální hmoty", myšleno hmoty ze sluneční korony), kdy se ze slunce uvolní proud nabitých částic a vysokou rychlostí směřuje do prostoru. V případě, že se tím směrem zrovna vyskytuje Země, tento proud nabitých částic způsobí zejména rozsáhlé změny zemského magnetického pole a vznik různých elektrických proudů povrchem země, ve vyšší atmosféře i v dlouhých vodivých strukturách (to jsou normální jevy dané pohybem nabitých částic v magnetickém poli, stejně jako třeba u dynama).
Jelikož tyhle proudy jsou stejnosměrné, nesvědčí to moc zařízením, která jsou háklivá na správný průběh střídavého proudu, mj., jak tu zaznělo, transformátorům. Je to ovšem vázané na připojení k dlouhým vodivým strukturám, u transformátorů k dálkovým vedením (taky to může negativně ovlivnit pomocná zařízení dlouhých potrubí - plynovodů, ropovodů). Zdůrazňuji, že problém nevzniká na všech vinutích, jak tu někdo psal, vinutí tím můžou být ohrožena, jenom pokud jsou připojena k dlouhým vedením. Ovšem u elektrických rozvodů se rutinně jistíme proti všemožným problémům, takže jakmile dosáhne onen nežádoucí proud intenzity, která by mohla zařízení zničit, zpravidla zafunguje ochrana a vedení odpojí. To, co se stalo v roce 1989 v Kanadě, nebylo nic jiného, než takové preventivní odpojení. Trvalo asi 9 hodin, než se to zase podařilo nahodit, ovšem k pádu civilizace to má ještě dost daleko. Od té doby se zapracovalo na různých řešeních, jak udržet dálková vedení v chodu i při solární bouři, ovšem všechno stojí prachy, takže soudím, že rozvodná společnost si spočítá, zda jim stojí ušlý zisk v důsledku občasných výpadků za náklady na to které opatření.
Další vliv může mít solární bouře na družice ve vesmíru. Proud vysoce energetických protonů (vysoce energetické znamená, že letí velkou rychlostí, klidová energie protonu je pořád stejná) může jednak pronikat do slabě stíněných částí, kde může narušovat chod elektroniky. Ovšem elektronika družic je zpravidla radiačně zodolněná, do čehož patří i vhodné stínění. Protony taky způsobují nabití celé družice statickou elektřinou, což může způsobit různé další problémy. Prekérní závada u družic je, když se nějak nevhodně změní obsah polovodičových pamětí, takže program řídící chod družice začne vydávat nesprávné povely. To může vést až k její ztrátě, pokud se nepodaří nějakým nouzovým způsobem závadu opravit. Nejběžnější problém ovšem je dočasná ztráta spojení s družicí z důvodu rušení rádiového signálu. Zejména to hrozí nad polárními oblastmi, takže typicky u meteorologických nebo špionážních družic. Družice není poškozena, ovšem po dobu ztráty spojení nemůže posílat data, kvůli kterým ji provozujeme.
Další vliv mohou vysoce energetické protony mít na lidské zdraví, asi jako jiné pronikavé ionizující záření. Na zemském povrchu mimo polární oblasti je to velmi nepravděpodobné. Na Mezinárodní kosmické stanici by se v takovém případě dal kosmonautům pokyn, aby se odebrali do více stíněných částí a nepodnikali vycházky do volného prostoru. Pro leteckou dopravu v polárních oblastech by se zřejmě vydaly pokyny ke snížení letových hladin do bezpečných výšek (za normálních okolností se zvolená letová hladina řídí palivovou ekonomií).
S čím se superbouře zaměňují
EMP - elektromagnetický puls typicky vznikající při výbuchu jaderné zbraně (ale i specializované EMP nejaderné zbraně). Puls vzniká na celém spektru vysokých frekvencí, což může naindukovat napětí na součástkách tvořících improvizované antény různých délek (taky samozřejmě na opravdových anténách, kde je to o to horší, že jsou záměrně vyladěné k ostatním obvodům). Vzniklé napětí může zničit polovodičové součástky. K tomu není potřeba žádné delší vedení. Jev nevzniká ze sluneční aktivity.
Gamma záblesk - záblesk vysoce energetického gama záření pocházející z hlubšího vesmíru. Souvisí se zanikáním hvězd. Pořádný gama záblesk vzniklý v naší Galaxii a mířící nešťastnou náhodou k Zemi by mohl vyhubit vše živé. Možná nějaký takový byl za některým z masových vymírání druhů v geologické historii. Jev nevzniká ze sluneční aktivity.