Dva příklady pro ilustraci:Povídka první - Kohoutek:
Měl jsem v domě instalovaný 3/4" kulový kohout. Byl italský. Asi po 10 letech používání začal v zavřeném stavu trochu propouštět. Nebylo to moc, ale já ho pro jistotu vyměnil (vědět co bude následovat, snažil bych se ho tam ještě udržet co nejdéle). Měl jsem naštěstí tentýž koupený ještě jeden jako náhradní. Práce to byla děsná protože, aby se člověk ke kohoutu zařazeném v potrubí dostal, musela se ho část zcela rozšroubovat. Jinými slovy, cena práce opravy asi dvacetinásobně překračovala cenu vyměňovaného dílu. Po dalších cca 8 letech druhý kohout dosložil a mě nezbylo nic jiného, než zase koupit nový. Nečekal jsem žádný větší problém. Jenže italský jsem už nesehnal, už se prý nevozí. Všude v okolních obchodech mají jen čínské. Nový kohout stál o sedum korun méně než někdejší italský a už vzhledově vypadal značně odpudivě - nerovný povrch odlitku, otvory obráběné nesouměrně a mimo střed. Po dlouhém přebírání v regále žlezářství jsem vybral ten "nejméně vadný", zakoupil a přinesl domů. Po celodenním rozebírání armatůr jsem ho nainstaloval a mnul si ruce, že to konečně nekape. Radost mi vydržela do dnešního rána - slovy 27 dnů od instalace. Pod kohoutem je louže a bude ho zapotřebí vyměnit. Ale proboha ZA JAKÝ ??? Copak je normální předělávat vodoinstalaci v baráku kvůli výměně kohoutu každý měsíc? Ale asi si na to budu muset zvyknout, obklíčit kohouty snadno rozebíratelnými holendry a zvyknout si kohouty vyměňovat a zahazovat pravidelně, stejně jako teřba vypálené žárovky. Ale to zvykání je hodně bolestivé. Alespoň pro mou náturu, zvláště pokud si uvědomím, že přechod do PA-doby bude umocněn velmi tvrdým poklesem životní úrovně, právě kvůli malé životnosti a neopravitelnosti mnoha a mnoha dnes odfláknutých průmyslových výrobků. Protože čím chcete nahradit neopravitelný kulový kohout? Hadicí se svěrkou nebo snad korkovým špuntem? To nejde. A tak nezadržitelně směřujeme k jedinému nekazícímu se řešení - k okovu a rumpálu. To jsme to s tou globalizací dopadli...
Povídka druhá - Lampa:
Kamarád si chtěl pro nouzové situace pořídit tlakovou petrolejovou lampu. Nalezl na internetu různé, včetně recenzí na ně. Ty lehce nahlodaly jeho důvěru v lampy z východní produkce a kvalitu jejich provedení. Protože nepatří k lidem příliš technicky zručným, chtěl něco skutečně kvalitního. Pokukoval po legendě mezi petrolejkami - německém Petromaxu. To jeho pokukování bylo natolik okaté, že se posléze rodina a příbuzenstvo slitovalo a o letošních vánocích na něho pod stromečkem čekala krabice s nádhernou lampou v "pozlaceném" mosazném provedení. Každého ekologa muselo navíc potěšit, že firma využívá na obaly recyklovaný papír a nezatěžuje životní prostředí nadměrně plasty.
Obcházel okolo ní jako okolo oltáře a zdráhal se ji zapálit, aby něco neprovedl špatně. Nakonec se rozhoupal a spojil dobré s užitečným. Chtěl se pochlubit a tak přivezl lampu ke mě, abych mu ji zprovoznil, protože věděl, že podobnou už léta používám. Když jsem se to dozvěděl, jeho výběr jsem pochválil a ocenil. Byl jsem rád, že investoval do značkového výrobku, který mu dává jistotu, že ho v nějaké těžké situaci nezklame. Jenže při demnotáži horního krytu můj pohled upoutalo, že rychlopředehřívací hořák je namířen spíš na horní okraj sklěněného cylindru než na trubici výparníku, kterou má ohřívat. Srovnal jsem to se svou lampou, ale tam hořák mířil správně na výparník. No, asi to tak má být, poloha je stejně daná úhlem navaření nátrubku na nádrži a nic se na tom nedá měnit.
"Němci nejspíš vědí proč to tak dělají. Stejně jak tě znám, budeš lampu nahřívat lihem na misce a ne rychlopředehřívákem", obrátil jsem se na kamaráda. Tlaková pumpa také nebudila dobrý dojem. Přišlo mi to, jako kdyby někdo do 5mm otvoru kvůli úspoře materiálu použil pouze 4mm tyčku. Pumpa se při pumpování viklala do stran a evokovala nepříjemný dojem, že mi při dalším zdvihu nadobro zůstane v ruce. Nasadil jsem značkovou punčošku přibalenou v krabici s lampou, zapálil a počkal až vydoutná. Pak jsme nalili trochu lihu na misku pod výparník a nahřáli hořák. Jakmile hořák naskočil, "rozkvetla" punčoška jako kvítečko a ve spodní části se udělal veliký otvor. Otvorem šlehal ostrý plamen dolů, málem až na nádrž. Okamžitě jsme vypustili z nádrže tlak a lampu uhasili. Ukázalo se, že spodní část punčošky byla špatně sešitá. Stehy se možná vyvlékly. Jenže dno lampy bylo čisté, nikde žádné zbytky. Spíš to vypadalo, jako by žárovou punčošku někdo sešil obyčejnou nití. Nití, která celá shořela. Nasadili jsme jinou punčošku - obyčejnou, lacinou, čínskou, neekologickou, radioaktivní. S tou se už vše zdařilo a lampa se krásně rozzářila. A svítila a svítila...
"...ale proboha, co se to zase děje - vždyť to nejde zhasnout!", vykřikl kamarád. Regulační kolečko se stále točilo dokola, svit lampy se neměnil. Opět jsme zhasli lampu havarijním způsobem (vypuštěním tlaku z nádrže). "Tak tohle je větší průšvih", prohlásil jsem, "netěsní ventil na spodním konci palivové trubice. Jenže je uvnitř nádrže. Buď se to musí celé do šroubku rozebrat a přijdeš o záruku nebo se s tím vrať do prodejny a reklamuj to." Odpověď kamaráda byla překvapivá, nicméně logická: "To s tím mám jet do Prahy? Kašli na záruku a rozeber to, v prodejně mi to vymění za stejný krám se stejnou závadou. Vždyť je to v všechno jednom regále ze stejné série. Já nepotřebuji záruku, já potřebuji, aby to fungovalo!" Během totální demontáže celé lampy (abych se k ventilu dostal), jsem nacházel další a další odfláknutou práci výrobce - otřepy na kranách obráběných součástí, mosazné špóny v difuzéru, přes závit našroubovaný nástavec hořáku. Čistící jehla byla ohnutá. No bodejť by ne, když byla ustřižena tupými nůžkami a ostrý otřep na konci se zachytával o okraj trysky. Kvalita povrchu náběhového kuželu v trysce, který středí jehlu při zasouvání, rozhodně nepatřila k tomu, co by si člověk představoval pod pojmem "jemná mechanika". Postupně jsme odstraňovali jednu závadu za druhou, obrousili jehlu diamantovým brouskem na nože, záhlubníkem odstranili ostré hrany, vymetli špóny.
"Co mi to jen připomíná", přemýšlej jsem nahlas, "vždyť to jsou naprosto stejné závady, co jsem před časem řešil na lampě Mannesmann. To je jako by to dělal jeden a ten samý chlap !?" Nakonec jsme se přeci jen dostali k tomu vadnému ventilku. "Áha, to je příčina!", vítězoslavně jsem ukázal na maličkou gumičku, která vyklouzla ze svého zahloubení na těsnící kuželce. Jenže i když jsme dali gumičku, kde měla být, zase vypadávala. Měla špatný rozměr - byla malá. Museli jsme středový čípek, na kterém byla nasazená, trošku roznýtovat, aby fungoval nejen jako opěra regulační tyče, ale i jako nýtek a přidržel ji. Po dvou hodinách zvýšeného úsilí byla lampa opět složená. Svítila, na povel i zhášela a dokonce i její čistící jehla čistila, jak měla. "Snad už to bude konečně bez poruch", otřeli jsme orosená čela. Kamarád byl spokojen, ale jeho důvěra k výrobku byla otřesena v samotných základech: "Já ...píp..., měl jsme si raději koupit tu nejlevnější lampu a zbylé dva tisíce investovat do její repase. Teď nám místo peněz zbyla akorát ta práce..."
. Viz. koupil jsem zidlu, vysledek: musel jsem znovu sklížit + dát nový potah. Ale je pravda, slouzi ted dobre 
.
Kurvitka montujou do vseho uz nejmin deset let....Proto mam 25 let stary auto...u ktereho mam (pravda, diky kompletni generalce) jistotu ze vzdycky dojede a pripadne ho jsem schopen sam opravit i na ceste s beznymi nastroji...Holt, jina doba...
při pohledu na to hořící-ohořelé potrubí) 
Byla klika, ze jsme byli doma, kdyz to zacalo jiskrit a smrdet.
to se pak nediv-s Hopkirkem je těžký se domlouvat 