Přemýšleli jste někdy nad tím, co a proč nás vede k tomu, že negujeme názory druhých, i když se třeba můžeme mýlit? Každý samozřejmě vycházíme ze svých zkušeností a z toho, co jsme si na vlastní kůži zažili a pochopili a nebo taky z toho, co nám kdo "nalil" do hlavy a bereme to jako to jediné a pravé ořechové bez zpětné sebereflexe a hlubšího vhledu. Ale co za to vlastně platíme?
Ví třeba někdo, jaký byl skutečný důvod vzniku války v bývalé Jugoslavii (pokud pominu nějaké mocenské vlivy) - kdy se mezi sebou opravdu zabíjeli přátelé a sousedi? Co to je, že se člověk najednou změní v nemyslící zvíře a přestane se kontrolovat? Je to skutečně jen nějaký druh neschopnosti pochopit toho druhého, i když jde prostě jen o "názor" o nějakém druhu náboženství, kterému jen nemám chut naslouchat-protože se vývojově naprosto ukázal jako dravý, nebo naopak úžasný a povznášející? Obě strany to vidí pak jinak a začnou si dokazovat, kdo má větší pravdu. Jasně, nejde přijmout něco, s čím naprosto nesouhlasím-ale zkuste to domyslet dál.
Tohle se totiž týká naprosto všech, jak katolíků, tak muslimů, tak kupodivu i ateistů. Co je tedy opravdu to, co nás dovádí k zuřivosti-že se najednou do krve začneme přetahovat o něco tak iluzorního jako je "náboženská pravda"? Každý můžeme argumentovat tisíci důvody, proč to ten druhý "vidí blbě", jasně, ale kde se v nás bere ten druh nenávisti? Je tam pořád obrovský kus netolerance a v tom vidím to velké nebezpečí. Tímto nás totiž mohou velice lehce manipulovat. Spíš bych řekla, že je dobrý hledat to, co nás spojuje, což náboženství ale není, než to, co nás rozděluje. Jak to vidíte?
Omlouvám se za - asi pro někoho "ideologickou" úvahu,- ale třeba by bylo fajn se na tuhle pastičku kouknout. Ale jestli se pletu, tak samo se ráda dozvím jiný pohledy.
Možná jo. 
) Pokud si člověk ze sebe neumí udělat srandu a nemá v sobě alespoň trochu pokory, tak je to s ním vážný 
Až se muži naučí používat i svoji intuitivní ženskou polaritu, kterou potlačují, tak to tu teprve začně trochu fungovat. Tím samozřejmě nehážu všechny muže do jednoho pytle-přibývá těch, co už "ví" a chápou. Setkání s takovým mužem by se dalo popsat asi jako -je to radost-je tvořivý, a je ochotný naslouchat - dnešní muži jsou mnohdy hodně rozmazlení-což je ale bohužel vina i žen-no, je to fakt začarovaný kruh. 
A kapku se změní i celé fungování téhle civilizace 
Ale chce to zlehka, nepůjde to hned-i když by mohlo 
