Geiger píše:Položím otázku, velice reálnou, dokázali byste zastřelit neozbrojené civilisty kteří vám/vaší komunitě právě kradou jídlo/úrodu , bez kterého nepřežijete? A i když ty lidi i znáte?
Nebo když se k vám do vesnice/obydlí komunity vloupe zloděj a vy ho chytíte. Necháte ho jít a riskovat že prozradí prvky obrany nebo se pomstí ? Nebo se jej zbavíte jako bezpečností hrozby ?
Zdravím.
Lehká odpověď : Na divokém západě se za krádež koně věšelo.
Miki.
Kdo si v případě hardcore PA scénáře včas neuvědomí a hlavně osobně neakceptuje změnu morálních a ekonomických hodnot, tak se velmi plynule i s rodinou přesune z kategorie R (rozpalík) přesune do kategorie Z (zombie). Plenění zahrádky či pole nebude jen "banální" přestupek jako nyní, ale vážný zločin, který se dle závažnosti situace může řešit na místě zastřelením a následným zkompostováním.
MacGyver píše:"... tak nám zůstane pouze KRÁDEŽ KOLA! Je jedno jaký důvod k tomu máte, je jedno, jak si své konání omluvíte, je jedno jestli původní majitel, jede na pohřeb, na pivo, nebo k nemocné babičce. Jsou to blbosti o kterých se dá plkat donekonečna. Krádež bude krádež ať ji okecáte jak chcete."
Následující příspěvek měl být původně samostatné téma. Protože jsem se trochu obával výbušnosti, rozhodl jsem se to před založením konzultovat s adminy. Nakonec mě Fab upozornil, že velice podobné téma již existuje, takže to hážu sem. Je to trochu vytržené z kontextu, protože následujíci text vznikal asi čtyři měsíce po autobusech taxících a tramvajích jako samostatné téma, ale snad to někoho zaujme.
Marglin
Morálka v krizových situacích.
Rozhodl jsem se založit téma o morálních dilematech v krizových situacích. Chtěl bych, aby toto vlákno sloužilo jako médium, na kterém mohou uživatelé přemýšlet a modelovat situace nejenom pro PA, ale i jiné krizové události jako únos, zajetí (vzpomeňme dvě češky unesené v Pakistánu Antonii Chrásteckou a Hanu Humpálovou) ztroskotání etc. Téma psychické připravenosti na těžké situace se táhne napříč mnoha vlákny (několik zajímavých úvah například na vláknu "Drsná videa") Já bych chtěl toto téma jednak sjednotit a rozšířit, ale předvším ho pojmout více interaktivně. Tím myslím (namísto pasivního sledování videí a fotek) otevřenou diskusi o modelech různých krizových situací, jejich vlivu na psychiku a akceschopnost osob těmto scénářům vystavených, identifikací možných bodů zlomu a důsledky téhož.
Morální konflikt může v extrému přivést psychiku člověka do stavu duševního shutdownu (což je pochopitelně nežádoucí) popřípadě může konflikt mezi racionálnem a emocemi vyustit v nejhorší možné řešení pro všechny zučastněné. Cílem vlákna je mentální příprava na situace, se kterými se v běžném životě nepotkáváme, ale které jistě můžeme čekat v postapo scénářích. Mentální příprava má za účel zefektivnit rozhodovací proces a následně reakční dobu v případě že se v situaci s aplikovatel nými parametry ocitneme v reálu. Přínos takových mentálních cvičení je znám z armádních výcvikových programů (například US Army výcvikový program pro ostřelovače) takže doufám, že případní přispěvatelé budou mít možnost naučit se něco o sobě a také zefektivnit svoje rozhodovací procesy tvorbou neurostruktur vyladěných na cvičných příkladech a diskusí kolem nich.
Uvědomuji si, že je to velice citlivé téma, které má velký potenciál k flame navíc (chtě-nechtě) na něm o sobě každý něco prozradí. To se sice děje prakticky s každým přízpěvkem který zde na fóru napíšete, ale v kontextu diskutovaných věcí, to pochopitelně bude pro mnohé mimo zónu komfortu. I to svým způsobem považuji za přínos, ale abychom nebyli vyloženě kontraproduktivní (neplácali se v osobních urážkách a tak..) bude mít tohle téma přísnější pravidla než obvykle:
Žádná politika! (Bavme se o tom jestli, je proti dobrým mravům sníst dítě bez chleba, nebo ne, jenom nezačínejte nic o tom, že to dělají hlavně rusové, ukrajinci, CIA..)
Žádné morální soudy nad názory přispívajících ("Děti se prostě bez chleba nejedí a jestli s tím souhlasíš jsi koler!") uvědomte si, že přispěvatel s frekventovanými myšlenkami ani nemusí vnitřně souhlasit!
Téma bude viditelné pouze registrovaným.
Jakékoliv porušení výše uvedeného, stejně jako platných pravidel fóra bude bezprodlení nabonzované adminům.
Doufám, že téma přinese zábavu a poučení všem zučastněným. Odstartuji to příkladem který mě v procesu úvah inspiroval k založení tohoto tématu:
Sláva konečně je to tady! Rychle nałožit věci a rodinu do auta a vzůru do naší bug out lokality. Všichni kamarádi a známí to stihli včas, dlouhé, finančně náročné přípravy se vyplatily. Lokalita je dobře opevněná, kolem se rozprostírají pole, zásoby jidla, vybavení a zbraní jsou na místě. (Den první.)
Den třicátý. Všechno v normě, život bez civilizačních výdobytků je poněkud těžší než ve vlhkých snech o konci světa, ale lidé si pomalu začínají zvykat. Zásoby ubývají poněkud rychleji než se předpokládalo.
Den padesátý. V okolí osídlení byli zpozorovány stopy po cizí přítomnosti, zdá se že kolem někdo obchází. Jste rozhodnuti bránit zásoby za každou cenu. Začínáte smiřovat s myšlenkou, že letošní zimu nepřežije každý.
Den sedmdesát. Při noční hlídce byly zahlédnuty osoby při pokusu o průnik do hlavního skladu. Pažbení věrné kosy vám samo skočí do ruk, tohle je okamžik na který jste se připravovali tak dlouho. Po krátké honičce vetřelce dopadnete. Je to žena neurčitého věku s dvěma malými dětmi, všichni vyhublí na kost. Co uděláte?
Já, kontemploval nad těmito možnostmi.
1. Řešení: nechat ji je jít po svých s varováním. Problém: je to osoba která zná vaši lokaci a vyzradí ji komukoliv za kousek chleba. Navíc se může vracet (ani hrozba smrtí neodradí dostatečně zoufalého člověka.
2. Řešení: Dát těm nešťastníků trochu zásob a nechat je jít s varováním. Problém: tato varianta se zdá být jednoduchým unikem, ovšem! V podstatě těm nešťastníkům jenom platíte za to aby šli umřít o dům dál (kde se nebudete muset starat o jejich těla). Možná také řekne někomu po cestě "jací tam žijó srdcaři" a než se nadáte, budou vaše pole plná zombíků. Budou se vám vracet protože jim nic jiného nezbyde. Co když ta ženská pro někoho špehuje? Vaše laskavost může zapříčinit útok na osadu, nebo umožnit diverzní akci.
3. Řešení: Přijmout je (třeba jako nevolníky) do osady. Prolém: máte na krku tři hladové krky a lidi, kterým nemůžete věřit (infekce, choroby.) Přežijí všichni zimu ve zdraví, když si nejste jisti ani tím, či máte alespoň minimální dávky pro vaši komunitu. Stále to mohou být zvědlvé nebo dokonce časované bomby (diverzní akce viry).
Po rozboru všech možností jsem si uvědomil že nejlogičtější volba je:
4. Řešení: Zabití - nestojí to nic, stav zásob to neovlivní. Minimalizuje se riziko, zavlečení infekce a nemocí do komunity obecně. Těm chudákům ušetříte trochu trápení a bolesti, vyšlete svému okolí signál, že se staráte o své a ostatní na tom budou lépe když vás napodobí. Nemusíte řešit dozor nad případnými vězni (otroky, členy ve zkušební době) pokud šlo o zombie vyslané ke špehování, právě došpehovali. Problém: SVĚDOMÍ!!!
Ukázkový příklad morálního dilematu. Logicky je nejlepší volba pro mě a moje blízké volba číslo 4, která je ovšem naprosto neslučitelná s mým morálním kompasem.
Z hlediska přípravy na jakoukoliv budoucnost se mi jeví jako nesmírně cenná vědomost už samotný fakt uvědomění si existence takového dilematu, kde se nachází a v tom vidím hlavní přínos tématu. Jestli přemýšlíte o podobných věcech a jste ochotni se podělit - směle do toho!
Trošku bych poopravil zadání. První zombíci se dostaví už tak za týden. A nebude to matka s dvěma dětmi, ale spíš zástup zoufalých lidí, který se začne shromažďovat za plotem a bude se rychle zvětšovat. A tímto faktem se ostatní otázky posouvají do trochu jiné roviny. Jsme malá země, nikdo se tady nikam neschová, možná nějaký samotář někde v lese v zemljance, ale nakonec bude muset taky vylézt. Až se ty davy lidí vyhrnou z měst, tak to teprve bude problém. S tím úzce souvisí toto vlákno http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=52&t=2455#p52337
Podobný problém řešil hlavní hrdina románu Malevil. Lidé co jim vtrhli na pole byli bez milosti postříleni. V dokumentu Americký blackout zase zoufalcům dával ze soucitu potraviny jeden ze skupiny rozpadlíků.....Zastřelíte svého syna nebo kamaráda, který to nezvládl a daroval někomu jídlo?
Tyto problémy se dají řešit až opravdu přijdou, protože na to se nedá připravit.
Volbu číslo 4., tedy kulku bych měl na posledním místě.
Pro tvůj scénář mi chybí pozadí, abych se mohl dostatečně vcítit do doby, kdy řeším takové morální dilema. Obzvláště po dnešním nedělním obědě se 6ti . Ale i tak mi přijde volba eliminace jako nejhorší.
Nevím jaká fáze rozpadu nastala. V přápadě dočasného SHTF, kdy bude návrat k normálu pravděpodobný, i když v horizontu třeba 2 let, je 4ka cestou před popravčí četu.
V případě totálního TEOTWAWKi je eliminace taktéž nevýhodná. Dle tvého zadání máš skupinu, kterí se připravovala dlouhodobě, Asi to nebude skupina o 100 členech ale spíš 1 až 2 desítek lidí. S takto malou skupinou těžko přežiješ dlouhodobě. Část ti vyřadí nemoci či zranění. Neudržíš sterilitu za cenu uzavřenosti před světem. Aby jste byli dlouhodobě úspěšní budete potřebovat rozjet zemědělství. Zde bude každá ruka potřebná. Navíc zásoby a sám si zmínil že se tenčí, nevydrží navěky.
V případě že vaše skupina získá pověst střelců žen a dětí tak si odřízněte cestu ke spolupráci i obchodu. Navíc můžete čelit i nájezdu konsolidovanější a větší komunity, která lidi s vaší pověstí nebude chtít mít prostě za sousedy.
Také kdo lépe zapadl do komunity než vděčná matka s dětmi. Navíc teoreticky při otázce čím byla před Tím, by možná odpověděla lékařkou. A takový člověk by mi přišel jako výhra ve Sportce.
Takže i když z krátkodobého pohledu můžýe být 4ka nejjednoduší a nejefektivnější. Z dlouhodobého hlediska si myslím že je nejhorší.
Reakce člověka na mezní situace je dána výchovou a prostředím kde člověk žil a dále vrozenými vlastnostmi (sangvinik, cholerik atd...).
Znám dobře např. svýho bráchu a ten by rval do poslední chvíle (cholerik) - ale zase moje drahá polovička by si sedla a řekla, že jí je to všechno jedno (typický flegmoš ).
Lze to vysvětlit na člověku odsouzeného k popravě nebo když se dozví o diagnóze nevyléčitelné nemoci - tzv. fáze vědomí - nevěřím tomu, odmítám, bojuji, rezignuji, smíření se s osudem. U každého ty fáze probíhají různě.
Hodně pomůže morální podpora blízkých osob. Jinak bude taky člověk bránit sebe a rodinu - cizí mu budou většinou ukradení.
Volba č. 4 bez rozmyslu je z taktického hlediska ukvapená.
Neviš co je to za ženskou, je sama, kdo ji poslal atd.
Když jsme u tĕch her.
Zlí lesní mužové vyšlou na průzkum postradatelnou ženštinu plus dítka kategorie Z. A čekají na reakci vaši komunity.
Var 1. Jsi trotl vydáš se na pronásledování sám po nĕkolika set metrech zjistíš že se na tebe ze všech stran smĕje 10 chlapů skrze hledí kosy. Nasleduje výslech a když budou moc moc hodní tak tĕ vymĕní za jídlo, zbranĕ. Nebo na základĕ tvých informací uskuteční přepad.
Var 2. Spustiš alarm ženštinu dostihnete a dle tvého zavĕru ihned střelba. Lesní mužové sledují tvé reakce vidí jak postupujete, jak máte postavenou obranu. A vy nevíte nic jste v nevýhodĕ.
Já bych jednal takto: zajmout, vytĕžit (ono trocha teplého jidla dĕlá divy). Na zakladĕ informací vím co se dĕje v okolí, kde jsou tlupy loupežníku, zombiků atd. Můžu se připravit protože informace vyhravají války. Co se tyče ženštiny jsou otevřeny všechny tebou navržené řešení. Já bych vyzkoušel ponechat v komunitĕ a na základĕ jejího přínosu rozhodnout zda zůstane či půjde z domu. Ale toto rozhodnutí by mnĕlo být kolektivní.
Velice by záleželo na konkrétní situaci v daném čase a situaci v okolí. Kolísám mezi variantami 3 a 4.
Z mého pohledu je nejlepší varianta 3 s lehkou modifikací, pokud to okolnosti dovolují. Tedy izolovat od zbytku komunity, zabránit možným únikům informací, a vytěžení případného potenciálu jak informačního, tak možného přínosu pro komunitu. Třeba něco umí a zná. Následně bude morálně mnohem těžší přejít na č. 4 při pouhé neužitečnosti, když by to byla např. sluníčková soudružka genderová euroaktivistka. Přece jenom se mně ekluje ubližovat lidem a ještě víc ubližovat ženám, pokud si nezačnou; na druhou stranu, tahle si začala, protože kradla.
Pokud to okolnosti nedovolují, např. důvodné podezření na špionáž od lupičské bandy, zjevná infekčnost nebo podobně, tak holt č. 4 hned.
Jenom bych chtěl všem poděkovat za přínosné podněty, k mému příspěvku. Momentálně nemám čas na ně adekvátně reagovat (nechci to odfláknout). Od středy to bude lepší.
Dlouho jsem váhal jestli na tohle odpovědět, nakonec tenhle příspěvek možná i odešlu...
Rozhodně je správné se takovým tématům věnovat, jen si nejsem úplně jistej, jestli je tohle správný místo
Chápu, že popsaná situace má jen uvést morální dilema, o které tady běží. ALE reakce na takhle postavenou situaci bude tolikrát různá, kolikrát si ji někdo přečte. Každej si to přebere po svým, domyslí si k příběhu různý věci a podíl toho jakej on sám uvnitř je, jak by se rozhodoval tím bude silně ovlivněnej.
Jak to Marglin postavil, tak to na mě působí zvláštně. První co mě praštilo do očí, tak byla hned první věta "Sláva konečně je to tady!" Tady se totiž prvně nemůžu ztotožnit s příběhem. Buď teda budu přemýšlet o tom jak by se rozhodoval člověk, který se na průšvih zřejmě těšil ( a pak potřebuju setsakra podrobnej popis situace), nebo se nemám s ostatníma o čem bavit, protože já bych byl v naprosto odlišný situaci ve který rozhodování o těch narušitelích bude mít 1000x jinej výsledek podle tisíce dalších okolností tady neobsáhnutelnejch.
Obecně bude asi nejvíc záležet na tom, na čem a jak bude ta komunita postavená. U partičky "warlordů" se může dotyčná maximálně chvíli stát otrokyní, když bude třeba, ale krutýmu osudu asi stejně neujde. Naopak u komunity rodin s dětma a odlišnejma hodnotama je daleko větší šance, že bude mít nějakou budoucnost. To tady ovšem pomíjím, že lidí bude po VP s největší pravděpodobností v prvních měsících "jako sraček" a těžko říct, jestli komunita bude ještě ve fázi "obrany hradu", nebo už bude vědět jaká je nová situace a pak se může klidně stát, že každá ruka přijde vhod.
Jediná "nová" myšlenka která mě tady napadla, je věc která by zřejmě přišla sama z prosté nutnosti. Mě osobně bližší komunita, která by měla + - "normální kulturní" hodnoty blízké těm dnešním zřejmě bude potřebovat "člověka na špinavou práci" s dostečně širokým svědomím. Takového, který v případě nutnosti zvládne zmíněnou variantu č.4 v "tichosti" tak, aby se kvůli tomu nerozložila sama původní komunita.
@ Jihlavák. Já ty připomínky beru, zatím ale nemám čas na to reagovat. Ten začátek byl čistá ironie, skutečnou SHTF situaci bych nechtěl a rozhodně si ji neidealizuji.
jj četl jsem... neber si to osobně, vůbec to nemyslím zle a chápu, že je to dobrej počin co Tě stojí hromadu energie, ale jak jsem psal - nejsem si jistej, jestli tady (na internetu) je pro to správný místo a snažil jsem se vysvětlit proč.
Mám takovou úvahu, myslím že se to hodí do vlákna. Asi jako většina z nás se cítím být součástí přírody, a tak-a ničení přírody považuji za amorální. Ale k věci: Co si myslíte, například-při ohrožení zapálit rozsáhlý úsek lesa, nesklizené pole s obilím, prostě založení požáru na velké ploše. To samé proražení hráze, zahrazení toku a vyvolání potopy velkého rozsahu. Scénář si doplňte. Otrávení potoka, studen...Vše jsou aktivity spojené s válkou, drtivá většina lidí uvažuje o přestřelkách, využití terénu. Pro mě je výše popsané amorální. Ale...jen takový nadhoz k zamyšlení.
Myslím, že tohle všecko spadá pod klasickou partyzánskou válku ne? A jak píšeš, dělo se to za všech válek a i když nevím, jestli a v jakém rozsahu se to děje v současných válkách, myslím si, že lidé jsou pořád stejní, takže tak nebo onak k podobným věcem ve válce dřív nebo později stejně dojde. Ale to se bavíme o probíhající válce, ne o chování se po SHTF, kdy už se jen přežívá.
Právě i v přežívání-aby mě nikdo nenašel v brlohu, udělám z oblasti 5krát 5 km spáleniště...ostatně celý ranný středověk se lesy žďářily, v popelu se nejlépe pěstovalo. Ale spíš mi jde o technické provedení, vs morální dilema. když dovedete probrat, zda střílet maminu se dvěma dětmi, čistě teoreticky, zda jsme ochotní vypálit kus krajiny pro bezpečí. A jak...
Vypálení kusu lesa či louky není nic neekologického a proti přírodě jak si mnohdy myslí amatérští ekoteroristé.
Naopak mnohé ekosystémy mají problém , když v zájmu ochrany přírody , či obyvatel je zabráněno vzniku lesních požárů. Nemyslím tím jen nejmarkantnější Austrálii.
Například Kanaďané řešili v 80tých letech problém se zvyšováním kyselosti vody ve velkých jezerech.
Což mnělo samozřejmě i vliv na ryby.
Napřed hledali zdroj znečištění a marně.
Nebyly to splašky , průsaky ani kyselé deště.
Zjistili , že občasné přirozené lesní požáry a následné pomalé splavování popela do jezer, snižovalo kyselost vody.
Příjemný podvečer,
dovolím si reagovat na Marglina (protože mi to přijde i jako zajímavá sonda do lidské psychiky): Abych se v téhle malé zemi dokázal schovávat 50-70 dní a jediný, kdo mě "našel" byla "na kost vyhublá žena s dvěma dětmi (předpokládám, že v podobném stavu)" znamená, že výrazně poklesl počet obyvatel...taky budu předpokládat, že 50. den jsme objevili stopy jednoho dospělého a dvou dětí tedy se kolem pohybují +/-20 dní (taková doba je na průzkum zbytečně dlouhá, pokud jsem objevil stopy více lidí/někoho jiného, samozřejmě mě bude okamžitě zajímat co jsou zač ti ostatní). Vlastně už 50. den by snad šlo "něco dělat". Třeba se je pokusit vystopovat (použití fotopastí?), pokusit se je kontaktovat, ať už s prostým vzkazem "Zmizte!" nebo třeba "Ať jste kdo jste: přicházíte-li v dobrém, vyšlete svého parlamentáře s bílým praporem ... třeba k bráně osady." Mezí 50. a 70. dnem máme ohromnou spoustu možností zjistit co jsou zač. Budeme-li skutečně dobře opevněni a opatrní, neměli by se snad dovědět nic, co nezjistí zdálky dalekohledem.
Pokud je to zoufalá žena s dvěma dětmi, měla by mít tendenci je chránit skutečně za každou cenu - jinak by se s nimi netahala takovou dobu (i když občas mám pocit, že většina dnešní ženské populace by dítě použila spíš jako rukojmí) ať už jsou její vlastní nebo ne. Pokud vydržela 20 dní slídit kolem a až hlad ji donutil riskovat život patrně nebude úplně neschopná (musela i s dětmi někde přespávat a něčím je krmit) ale předpokládejme, že náš vzkaz s "pozváním" prostě neviděli. Takže jsme je chytili u skladu.
Můj pohled na svět mnozí označí za naivní, jsem si toho vědom (a vůbec mi to nevadí), protože vycházím z toho, že jen malá část lidí je z podstaty "zlá" a ze zkušenosti vím, že většina lidí reaguje nejlépe na "vlídné slovo" - zvlášť v mezních situacích. Takže bych mírně modifikoval/rozvedl možnost 3. tzn. zavřít a dobře hlídat - nejlépe do karantény (pokud by byli skutečně vyhublí na kost, v zimě, pravděpodobně by nemocní tak dlouho nevydrželi, i chřipka může zabíjet - tady se spíš naskýtá otázka, zda na ně případně "plýtvat" třeba antibiotiky - osobně jsem pro možnost "spíše ano" i když si nejsem zcela jistý - bylo by to ovlivněno spoustou okolností) a při tom v rámci možností krmit (zásoby se sice tenčí, ale snad zbývá možnost lovu - doplnění zásob, nebo to prostě "aspoň nějak" zkusit, koneckonců, třeba cestou narazili na něco, co se dá sežrat když se ví jak na to - třeba někde zahálí tuna obilí, jen ho neuměli/neměli na čem semlít, nebo je to jen nenapadlo...a třeba taky ne) a poskytnout teplo a možnost základní hygieny (při tom ale neodkrývat karty víc, než je nutné). Dát jim den, dva na zotavenou (mimo jiné sledovat její chování k dětem) a vyslechnout - zvlášť děti. Dá se na nich lépe poznat kdy lžou (i když zase pozor, pokud se "umíte" ptát, menší děti odsouhlasí prakticky cokoli...) a pak si nechat ukázat mimo jiné místo, kde přespávali - to by asi dost napovědělo. Časem, pokud by měli zájem, začlenit do komunity - pochopitelně by nejdřív museli předvést za co vlastně stojí. Zoufalá žena s dětmi by měla být vděčná za jakoukoli šanci a kydat hnůj, okopávat řepu nebo sbírat dřevo na zimu zvládne každý (a pokud ty děti "dotáhla" až sem a my jí ani po půl roce nevěříme, jedno z dětí použiju jako rukojmí - bude vždy jinde než dotyčná, aby ji nenapadlo zdrhnout i s dětmi). A na jaře - pokud se budeme snažit o polní práce s minimem mechanizace bude každá ruka dobrá. A třeba se od ní dovíme i koho máme za "sousedy"(třeba jinde zvolili možnost 2)...a jeden obrovský bonus má: je to žena, mohla by být matka dalších dětí. Zoufalá žena s vlastními dětmi (jak si je představuji já, tzn. 0-13 let) mi nepřijde jako dobrá volba pro warlordovi "průzkumníky" určitě ne pokud by to probíhalo podle zadání. I když i kdybych 50. den neobjevil stopy postupoval bych stejně - ve zkratce metoda cukru a biče.
Pokud by místo této trojice kradli 3 sice hubení, ale stále při síle s tendencí rvát se, útočit, nejspíš bych volil mezi 3(modifikovanou o dost tvrději než v předchozím případě - rozhodně vyslechnout a případné začlenění do "komunity" klidně v podobě tažné síly pro pluh) a 4, nicméně to by záleželo na mnoha okolnostech (mimo jiné kolik by bylo zraněných "našich" atp.)...Přeci jen: "Bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad." Tím chci říct, že likvidace je podle mne až poslední, krajní možnost (a to až po výslechu), i když netvrdím, že bych se jí vždy a za všech okolností bránil - jen to prostě není můj způsob (a doufám, že ani nebude).
Je to pouze můj názor - pokud bych v komunitě měl "hlavní slovo". Pokud ne, záleželo by i na ...
dovolim si trochu spochybniť scenar.
ak bude daná žena s detmi rabovať vaše políčko, tak to bude robiť najskôr v noci.
to jest, bola by hlupost pre stražcu, isť sa z blízka presvedčit o koho ide.
jedina logicka reakcia je strelit a potom sa pýtať. i ked potom ranne zistenie totožnosti obeti može sposobiť bolestivé stopy na svedomí.
dalšia vec: komunita na popisovanej urovni určite zabezpečí svoje uzemie aj nejakou tou pascou, takže predpokladam, že o pripadnom vniku votrelca bude informovať jeho bolestny rev z svrčkom prestrelenej päty, alebo z ostnom prepichnuteho stehna.
a tu nastava dalšia dilema. vydržite celonočne kvílenie zufalej zranenej ženy a pri nej plačucich detí, alebo to risknete a pojdete ju pozriet?
čo ak bola donutena k činu tým, že niekto v zalohe mieri na hlavu jej dalšieho dietata a zaroven ma na muške vás, ked ju budete chciet zajat, alebo pomoct jej?
tieto dilemy budu každodenna sučasť pa a altruizmus obrancu bude žial dosť na škodu.
sam neviem ako by som zareagoval. snad jedine tým som si istý, že na narušitela vystrelím, ale aj to asi len vtedy, kým to bude neznama rabujuca silueta v tme.
rozhodne bod čislo 4 uplatnit na ženu, ktora bola proste len s detmi hladna, by som asi nedokazal, ale to tvrdim teraz ked som najedený vyspatý a v teple.
Zakricat jej, nech dieta/deti posle za svetlom reflektoru za ktorym budu stat za pevnou prekazkou dvaja ludia so zbranou. Matka uveri, ze nik detom ublizit nebude chciet. Keby argumentovala, ze neveri, tak sa da stale protiargumentovat, ze predsa by sme mohli po nej do tmy strielat rovno keby nam neslo o dobro jej deti.
Dieta ked dojde, rozumne ho ucicikat, ze maminka pride o chvilku - zatial nech si sadne, vezme sladkost a porozprava ci je tam maminka sama, ci ma braceka/sestricku a ak ano, kde su, a ci su s dobrym/zlym ujom a ci je tu ujo s nimi ( posledna otazka je nepodstatna, lebo dieta nevie ci je alebo nie je, ale aj tak by som ju polozil ).
To by bolo na nej, aby tie deti ( kolko by mali rokov? 4? 10? ) poslala. V reve s rozdrvenym clenkom alebo prepichnutym lytkom je to tazke, ale bolo by to na nej aby tie deti alebo aspon jedno poslala.
V skutocnosti je toto cele len teoretizovanie. Zavazit by mohol kazdy detail, hoci aj to, ci je dotycna Romka alebo nie. Tazko hovorit co by bolo keby...
V akej situacii by sme boli? Ponevierali by sa po nasom uzemi tlupy cudzincov? Fungovala by aspon scasti armada/policia? Bol by strach o vlastny zivot a zivot svojich blizkych vacsi ako svedomie? Bola by situacia iba "light" rozpad alebo "hardcore"?
Ak by to bol naozaj pruser kardinalneho rozsahu, pravdepodobne by som nechal rozhodnutie na cloveka z komunity, ktory by premyslal najviac analyticky, logicky a aj chladnokrvne.
Emocionalne rozhodovanie by sa mohlo vypomstit. Ak nie v tejto situacii, mozno v inej o dva-tri dni.
A tym padom by bol ciastocne porieseny aj problem so svedomim.
reklama
reklama
. Ale i tak mi přijde volba eliminace jako nejhorší.
). 
