SOUMRAK ZÁPADU

[Hohepa]

u obou

[golem]

Mně to u obou funguje tak, že se článek bez ničeho dalšího zobrazí v plné podobě (děkuji) a Premium nemám aktivní. Asi si mě to pamatuje. Ty tam budeš muset zadat nějakou emailovou adresu. Určitě nějakou dummy máš pro případy, kde nechceš dávat tu skutečně "svoji". Nic složitého.

[pylorus]

Chce to po mě v obou případech /odkazech/ registraci na iděsu

EDIT: Sorry - Hohepa byl rychlejší

[devlop]

dejte tam fejk email adresu jak píše Golem, pak vás to pustí dále, nic víc, nic míň

[Tomáš]

Díky moc za sdílení.
Dal jsem smyšlený email a šlo to

[Maric]

Progresivismus je pro demokracii nebezpečnější než Babiš, říká Ondřej Neff

Spisovatel sci-fi, novinář a fotograf Ondřej Neff (75) tvrdí, že je optimista. Přesto napsal mnoho románů, v nichž si o lidech nedělá iluze. Zvlášť když zmizí tenká slupka civilizace a ocitnete se v zemi bez pravidel.
Celý život promýšlíte, jak a kam by se mohla vyvíjet společnost, zažil jste přesto někdy zklamání?
Ano, po listopadu 1989. Demokracii jsem zažil až jako zralý člověk, bylo mi pětačtyřicet. Když to prasklo, měl jsem opravdu šílené iluze o tom, jak demokracie funguje.

Spisovatel sci-fi, a má iluze?
Já to opravdu neznal, seděl jsem v podstatě celý život na prdeli v koncentráku, koukal jsem přes plot a myslel si, jaké jsou Francie, Británie a Německo úžasné demokracie.

A nebyly, oproti tomu, co vládlo tady?
Samozřejmě že ano, ale měl jsem naprosto dětinské iluze. Když jsem viděl realitu, moje deziluze se promítly například do finální verze románu Tma, který jsem kvůli tomu přepsal. Ať je jakákoliv situace – kdyby přiletěli Marťani nebo vylezly obludy z hlubin a vyhladily polovinu lidstva –, vždycky vznikne nová mocenská vrstva, jíž to bude vyhovovat. Dokonce i Marťani jim budou vyhovovat.

I epidemie?
Samozřejmě. Vždycky se najdou lidé, kteří za nové situace ovládnou společnost. Proto se ve Tmě po totálním kolapsu z původně zaostalé dívenky stane žena, již si vyberou za vůdkyni. Je postižená geneticky i osudem, jako dítě ji znásilňoval vlastní otec a pak ji do ruky dostal další hajzl, který z ní udělal vyloženě zrůdu. A nakonec i českou královnu.

Proč někoho takového?
Protože jí budou manipulovat. Je to ovladatelný objekt, jemuž se líbí mučit ostatní. Takže když řekne: „Tohoto člověka umučím k smrti,“ oni na to: „Výborný nápad, Veličenstvo, jen do toho.“ Ona je spokojená a všichni se bojí. A hrůzu oni potřebují k nerušené vládě... Lidi tohle téma evidentně zajímá i dnes. Zrovna teď se dělal další dotisk, celkový náklad Tmy je asi padesát tisíc výtisků a pořád se čte.

První verze přitom vznikla někdy v roce 1996...
Ano, a pak jsem napsal další po osmi letech, kdy byla moje deziluze ještě větší. Nesmírně mě občansky zasáhla opoziční smlouva (smlouva o spolupráci a de facto rozdělení moci, kterou po volbách v roce 1998 podepsaly vládnoucí ČSSD Miloše Zemana a „opoziční“ ODS Václava Klause, pozn. red.). Rozhodilo mě, že pravice nejdřív dělala mobilizaci proti levicové zkáze a pak se klidně ti lidé spolčili. A to hlavní – začali si rozdělovat prebendy. V té době byly sociální demokracie i ODS legalizované gangsterské organizace. Měly své kmotry, měly pod palcem všechny státní zakázky, státní podniky a nestoudně si to začaly rozdělovat. Celé mě to vybudilo k naprostému překopání druhé části knihy.

Jste pořád zklamaný? Přepsal byste Tmu znovu?
Nepřichází v úvahu. Uplynulo mnoho let od doby, kdy jsem to napsal, a dnes už nejsem člověk zklamaný demokracií, ale realista. Jinak to být vlastně ani nemůže. Demokracie má milion vad, jenže všechno ostatní je nesrovnatelně horší. Opravdu jsem hodně vychladl. Demokracie stranického typu je dnes v obrovském ohrožení po celém světě.

Čím?
Ideologiemi pod praporem svobody, lidských práv a šíleně ušlechtilých myšlenek. Ale právě toho se dnes obávám jako hlavního protivníka svobody. Že se soustředí pozornost na Babiše nebo na Čapí hnízdo, mi přijde dětinské, protože to je efemérní, prchavé. Já ho nevolím, můžeme se nad tím rozčilovat, ale to strašlivé nebezpečí je jinde.

Teď mluvíte o progresivistech?
Ano. V progresivismu vidím absolutní nebezpečí pro demokracii, jak jsme ji znali. Je to takový nesmysl, že se na tom nedá nic rozumného budovat. (Progresivismus je politická filozofie založená na myšlence pokroku a tolerance, avšak kritizovaná právě i kvůli potlačování „nevhodných“ a „nekorektních“ myšlenek, projevů a dokonce kulturních děl, pozn.red.)

Je to inspirativní aspoň pro vaši tvorbu?
Je. Zrovna teď jsem odevzdal rukopis románu Ultimus, který zrál pětatřicet let. Už v osmdesátých letech jsem si hrál s nápadem, že na Měsíci bude koncentrák, kam se posílají provinilci. Jednoho dne se koncentrák zruší a vězni se rozejdou. Jenže postupem času se lidé do toho vězení sami vrátí. Byli zvyklí, že tam panovala jasná struktura, a život mimo vězení nezvládali. Do toho přišel listopad 1989 a já si říkal: „Ty blbče, co sis to tady vymyslel za slabomyslnou intelektuálskou konstrukci, když lidi milují svobodu. Vždyť touží po svobodě, teď se rozvinou a začnou létat.“

Co jste s tím nápadem udělal?
Dal jsem to do šuplete. Zkusil jsem se k tomu ještě několikrát vrátit, ale nikdy jsem nenašel uspokojivou odpověď na to, co by lidi přimělo se do vězení dobrovolně vrátit. Teď už řešení mám a je z toho román stejně politický jako Tma.

V čem?
Je to protest proti progresivismu, proti ideovým směrům, které se snaží překroutit přirozený stav věcí. Šílenství okolo pohlaví je pro to typické. Člověk by řekl: Ježišmarjá, i stromy mají pohlaví, na dvou daných pohlavích je založený život. A najednou někdo přijde a prohlásí, že pohlaví je společenský konstrukt, takže se musí zrušit. Jsem scifista, ale nikdy by mě nenapadalo, že se něco takového může se společností stát. To je absolutní třeštění.

Tohle překonalo i představy člověka píšícího o světech budoucnosti?
Naprosto. Když jsme v roce 1990 založili časopis Ikarie, získali jsme práva na povídku od jednoho britského autora, který popisoval dystopický svět ovládaný homosexuály. (Dystopie je opak utopie, jde o fiktivní totalitní společnost, pozn. red.) Překládal jsem to a autor nám napsal, že je potěšen zájmem, ale jestli jsme to skutečně četli a jestli si to opravdu troufáme otisknout. Už tehdy panovaly obavy, jež dnes nabyly obludných měřítek. U nás by to ještě mohlo vyjít znovu, ale mám velké pochybnosti, jestli by si to troufnul zveřejnit někdo na Západě. I když je to „jen“ literatura. Lidi mají strach.

Omezuje to i naše myšlení?
Když jsou tu koncepty, že se mají bourat stereotypy už od dětí v mateřských školách a holčičky si nemají hrát s panenkami a chlapečkové s autíčky, není to naprosto šílený?

Máte pro to vysvětlení?
Mám pouze teorii, že je to důsledek ztráty náboženské víry, přesněji potřeby rituálu.

Jste věřící?
Prostě vím, že Bůh je, ale nepotřebuju k tomu chodit do kostela. A nemyslím si, že princip, který stvořil vesmír, se bude zajímat o to, jestli se někdo křižuje, nosí správně vousy nebo se modlí. Každopádně většina společnosti ztratila potřebu náboženství a morálka je najednou ve vzduchu a nemá žádnou oporu.

Vadí to?
Ano. Každý touží konat dobro a kouká, jakou křivdu by mohl napravit, a stát se tak svatým. Říkám tomu touha po svatosti. A přesně tohle je hnací motor všech těchto ideologií, které náboženství nahrazují.

Platilo tohle dřív třeba i pro ideologii komunismu?
To období jsem prožil od dětství do zralého věku. V padesátých letech tomu asi značná část lidí věřila, za normalizace ale už nikdo. To už byla čistě prospěchářská záležitost. Ti opravdoví, věřící komunisti skončili spíš v disentu, jenž byl velice rozrůzněný. Takže jste tam našel i velice levicové disidenty, jako byl pan Šabata, osobně nesmírně slušný člověk. Ale pragmatici u moci už nevěřili absolutně ničemu. Komunistická legitimace byla v podstatě živnostenské povolení. Když jste chtěl uspět v práci, tak jste tam vstoupil, aniž to mělo na vaši víru či nevíru v komunistickou ideologii jakýkoliv vliv. Záleželo na tom, kde jste zrovna pracoval.

Někde se to vyžadovalo.
Někde ano, někde ne. Počátkem sedmdesátých let jsem pracoval v nakladatelství Albatros, kde byla spousta výborných lidí. Například Oldřich Černý, který se stal po revoluci šéfem tajné služby, nebo Leo Pavlát, jenž je ředitelem židovského muzea. Jenže pak nahradili slušného ředitele nakladatelství horším. A po něm tam už dali úplnou zrůdu. A tak jsem se sebral a šel dělat do obchodního domu Kotva propagaci. A to jsem čuměl! V Albatrosu, což byla svým způsobem ideologická instituce, všichni mluvili na plnou hubu, nikdo nikoho neudával ani nepřesvědčoval ke vstupu do strany, zatímco tvrdý bolševický režim panoval naopak v tom obchoďáku.

Jak to?
Protože už od vedoucího oddělení museli být všichni komunisti. Každé to oddělení fungovalo zároveň jako soukromý kšeft, kde ti hlavouni kšeftovali, upláceli a přikrádali. A aby jim to prošlo, museli být bolševici, až se z nich kouřilo.

To jsme trochu odběhli...
Dobře, chtěl jsem jen vysvětlit, že tam už o žádnou víru nešlo, zato dnes je to už zase zřetelné.

Nejde o střet generací?
Netroufnu si říct, co si myslí mladá generace, ale domnívám se, že to je názorově rozrůzněné. Už proto, že každý má své sociální internetové bubliny, kde se utvrzuje ve svých názorech. Tohle může být nebezpečné. V Ultimu je ostatně návrat lidí do koncentráku výsledkem manipulace. Sugestivnost nových médií (sociální sítě typu Facebook, internetové servery a blogy, YouTube a podobně, pozn. red.) je obrovská a reálně hrozí nebezpečí, že ztratíme schopnost autentického vnímání skutečnosti.

Nebylo tu takové nebezpečí vždycky?
Jistě, lidi se nechali kolikrát zblbnout propagandou. Třeba v rádiu nebo ve filmech. Ale to všechno je slabé kafe proti tomu, co dokážou dnešní technologie. Zrovna běží polohraný dokument na Netflixu o tom, co s námi dokáže udělat Facebook a další sociální sítě. A to je tedy síla! Vystupují tam zasvěcení lidé, kteří pracovali pro Facebook, Google, YouTube. Připadá mi to snad až trošku přehnané, ale třeba vliv Facebooku je opravdu obrovský.

Proto už Facebook nějaký čas nemám.
To jste šťastný člověk, já ho sice mám, ale žije si svým vlastním životem a sám tam radši nelezu. Návrat do koncentráku je tedy důsledek vstupu vládnoucí ideologie do lidského myšlení. A manipulace našeho myšlení je dnes opravdu reálným nebezpečím. Já už nenávidím jen to, že sedíte v kavárně a lidé neustále koukají do mobilu.

Vaše vize poté, co skončí známá forma civilizace, postavená na elektřině a technologiích, je více než chmurná. Dřímá pod slupkou pravidel a civilizačních návyků v lidech přirozené zlo?
Jak v kom. Vždycky najdete zlé lidi, kteří využijí nové situace, a vždycky budou idealisti a obětaví lidé... Situace ale bohužel využijí spíše ti bezskrupulózní. Laboratorní příklad byla 90. léta, kdy deziluzi využil Miloš Zeman a jeho slogan o spálené zemi byl hnusným zkreslením situace. Tehdy to byla sice původně spálená, ale v té době už rozkvétající země. A vykvetly v ní nejrůznější byliny, od pomněnek až po kopřivy. Z té pouště začaly pučet neuvěřitelné věci, jak pozitivní, tak negativní, což bylo úžasné. Jenže Miloš Zeman využil negativismu části obyvatelstva, jemuž se nenaplnily jeho touhy nebo které neuspělo, a přišel s tím, že to není jejich vina, ale za všechno můžou ti hajzlové, co z toho právě udělali spálenou zemi. Pojďme je smést! A dnes je prezidentem, který se obklopil nejhorší pakáží, jakou si lze představit.

Dobře, ale co se stane, když se rozvrátí úplně všechny jistoty a struktury?
Povládne násilí a právo silnějšího, ale v obou verzích Tmy mám i lidi konstruktivní a pozitivní, kteří se těm padouchům snaží čelit. A že zvítězí padouši, je smutná věc, ale to se přece stává. Vezměte si francouzskou revoluci. Po všech revolučních bojích, nadšení i popravách vyhrál oslavovaný Napoleon a stal se císařem. To opravdu nebyl žádný lidumil. Nahnal miliony lidí na smrt a postavil první koncentrační tábory. A to mluvíme o realitě, ne o fikci. Nebo ruská revoluce, do níž vstoupili i intelektuálové a nesmírně slušní lidé, plní dobré vůle. Pak prchli, emigrovali, byli popraveni nebo se zastřelili jako Majakovskij. Další se Stalinem nechali zkorumpovat jako Maxim Gorkij a vznikl z toho nesmírně hnusný režim.

Po rozvratu tedy může vzniknout nejen lepší, ale i mnohem horší režim?
Jistě. Kdyby vznikla absolutně katastrofální situace, záleželo by na tom, do jaké míry by se podařilo zachovat struktury, jež drží stát pohromadě. Při převratu se pak každý nový režim opíral právě o starý aparát. Koho Václav Havel nechal instalovat jako prvního ministerského předsedu?

Mariána Čalfu.
A to byl člen politbyra ÚV KSČ a spoluautor pendrekového zákona. Můžu se tomu smát nebo se tomu ušklíbat, ale naprosto to chápu. Přišli k moci a bylo to, jako by najednou měli řídit letadlo, jež před pár sekundami opustili na padácích piloti. A tak tam posadili Čalfu, který to letadlo řídil i předtím.

Ale co když se zbourají i dosavadní instituce a katastrofa zdecimuje většinu obyvatelstva?
Vždycky existují vůdčí typy. V americké armádě to dřív, když byly odvody, fungovalo tak, že stovce nováčků přistavili čtyři náklaďáky a přikázali jim, ať nastoupí. A pozorovali, co se bude dít. Vždycky se tam vyskytli lidi, kteří začali ostatní organizovat. V některých lidech to je. Když má někdo buňky na vedení, vede. A strašně záleží na tom, co je to za člověka. Další lidé jsou submisivní a ptají se, co mají dělat. Rozkazy vlastně očekávají.

Takže by se vůdčí typ ujal velení. Co pak?
Pak by se musela ustavit struktura moci, což trvá velice dlouho. Kdyby ale zbyla většina obyvatelstva, lidé by to nezapomněli. Příkladem je období po válkách nebo po moru, o kterém se dokonce tvrdí, že stojí za rozvojem britské demokracie. Úbytek lidí byl totiž zároveň natolik značný, že je panstvo muselo přestat buzerovat a muselo jim dát mnohem větší svobody, aby mu neodešli a země vůbec fungovala.

Je pro vás situace kolem současné pandemie koronaviru v tomhle ohledu něčím poučná?
Pro mě je zajímavá každá situace. Ale tu současnou bych se zmíněnými katastrofami nespojoval. Mrzí mě a udivuje, kolik lidí pandemii bagatelizuje, ale podstatní jsou ti hrdinové v první linii – nejen zdravotní sestry, ale třeba i každý učitel, který šel v době pandemie do školy, ještě než je zavřeli, byl hrdina skoro jako Vyšší princip v povídce Jana Drdy. Jak mohl vědět, kdo zrovna sedí ve třídě?

Nemusí jít samozřejmě jen o epidemie, ve Tmě zmizí elektřina. Proč zrovna elektřina?
Protože na elektřině jsme absolutně závislí. Kdyby zmizela, nastal by konec. Kdo dneska umí ušít ručně botu? Dělník ze Zlína umí zatáhnout za páku stroje, který to udělá. Jsme závislí na technologiích, a pokud bychom o ně přišli, začaly by obrovské problémy. Od výroby přes pěstování potravin a přívod vody po kanalizace, komunikace, dopravu... Vlastně by to zasáhlo úplně všechny oblasti života.

Přesto máte víru v to, že se lidé zase dají dohromady?
Mám. Po válce byla města rozmlácená napadrť a vzpamatovala se neskutečně rychle. Když jsem jako student přijel v roce 1965 do Západního Německa, po nějaké válce tam nebyla ani stopa. Bydlel jsem u známých a říkal jim, jaké je štěstí, že se tomu jejich krásnému středověkému městečku válka vyhnula. A tak mi ukázali ve výkladní skříni radnice fotky, jak naprosto rozbombardované to všechno bylo.

To zní konečně optimisticky.
Já jsem optimista. Teď jsem vydal optimistickou knížku pro děti Barbora a Zlatý robot s ekologickým tématem. Navázal jsem na svou povídku z 80. let o planetě, kde žije čistě netechnologické společenství, taková bio-inteligence. Přiletí tam kosmonauti ze Země, odchytnou motýla a chtějí ho zkoumat. Ta planeta se ale za motýla postaví a jde po nich. Píšu vlastně o konfliktu technické agresivní civilizace s měkkou snovou přírodní nevinnou divošskou civilizací.

A nedochází k takovému konfliktu i tady na Zemi?
Jistěže ano. V Ultimu je sice přehnaný boj za ekologii předmětem mé nevraživé pozornosti, ale musím uznat, že uvědomění si úcty k jiným kulturám je dnes mnohem silnější než kdykoliv předtím. A je to velmi dobře. V posledních dvaceti letech jsme dost cestovali. Například v Africe jsem byl opravdu mnohokrát. I bez korony bych se tam dnes nehrnul. Najednou mám pocit, že jako čumil tam nemám co dělat a že tam vadím. Začalo mi to být blbý. Jsem asi už taky...

... progresivista?
No, vlastně v tomhle trochu ano.

Změnil se váš pohled na ekologii?
Určitě. Je to ale stejný rozdíl jako mezi tím, být vlastenec, nebo být šovinista. Já jsem Čech, vy jste Čech, v pořádku. Ale co má být? V okamžiku, kdy se postavím na náměstí a začnu řvát „Já jsem Čech! Češi, Češi!“, je ze mě kretén. V tom je ten rozdíl. Jakmile to začnete pumpovat okolo sebe a začnete z toho dělat zásluhu nebo program, je to špatně. A stejně vnímám ekologii. Žiju v přírodě, zajímá mě to. Ale jakmile začnete řvát...

A není to prostě proto, že ti lidé chtějí ostatní zburcovat, aby jim došlo, co se s planetou děje?
To je jeden z argumentů každého extrémního hnutí. Já ho nepodceňuju, ale v určitém věku ztratí člověk schopnost stát na rohu a hulákat a mávat praporem, protože vidí, že i na tom, proti čemu bych mával, je něco pravdy.

Na to vám můžu namítnout, že to je relativismus. Že člověk musí mít nějaké ideály.
Mám stále ideály. Jak jsem říkal, parlamentní demokracii pokládám za životně důležitou a nenahraditelnou. Tedy ona je bohužel nahraditelná, ale potom to vždycky dopadne špatně. To je součást mého ideálu stejně jako principy slušnosti, vlídnosti, poctivosti a pravdomluvnosti.

Nepřipadá vám, že zrovna pravda je dnes děsivě relativizovaná? Stačí se podívat na konspirační teorie.
Tím, že jsou technické prostředky k jejich šíření, jsou viditelnější. Lidi ale blbostem věřili vždycky. Vždycky se razil slogan Oni nám lžou nebo Noviny lžou. Vždycky tu bude typ lidí, kteří jsou k tomu náchylní.

A jsou to třeba i čtenáři sci-fi?
Možná najdete výjimky, ale ti, které znám já, jsou většinou chytří vysokoškoláci. Zakládající vlna zdejšího hnutí sci-fi, to byli extrémně inteligentní lidé z matfyzu a podobně – a tyhle geniální mozky opravdu k žádným konspiracím neinklinovaly. Scifisti ostatně nikdy neakceptovali ufology a záhadology. To je úplně jiný svět.

Vidíte, a člověk by si řekl Marťan jako Marťan.
Lidi, co mají rádi sci-fi, jsou zároveň hodně hraví, protože hravost s vysokou inteligencí souvisí, ale jsou si pořád vědomi, že to všechno je jen hra. Když jim někdo začne vykládat o přízracích v podzemí nebo jim ukáže pitvu mimozemšťana, smějou se tomu. Věcem jako chemtrails věří lidé ukřivdění a zakřiknutí.

Proč?
Ničemu tak snadno neuvěříte jako domněnce, že vám někdo ukřivdil. Jakmile se vám něco nedaří, okamžitě skočíte na to, že za to může tahle organizace a tenhle tajný spolek vše řídí, je to světové spiknutí a vede ho George Soros, a když vám udělají vatičkou výtěr z nosu, zanesou vám tam čip, aby vás mohl Bill Gates odposlouchávat. Takže sci-fi a záhadologie jsou naprosto odlišné světy.

A přesto jste napsal Tušení podrazu o ztraceném románu záhadologa Ludvíka Součka.
Souček byl velice bizarní postava, ale měl jsem ho rád. Jednou jsem ho měl uvádět na nějaké besedě s dětmi. Přišla řeč na létající talíře a já říkám: „To je taková pitomost, on vám to pan doktor Souček vysvětlí.“ Já totiž nevěděl, že je ufolog. A on: „To není pitomost, já jsem na vlastní oči viděl přistání létajícího talíře na Sázavě hned u vody.“ A lidi čuměli. On byl okamžitě v očích těch lidí král.

A věřil tomu?
Myslím, že nevěřil, ale dovedl být nestoudný. Dobře věděl, že to lidé chtějí, a tak jim to klidně tvrdil. Každopádně je pravda, že se rukopis jeho románu ztratil. Ležel v Albatrosu a Souček mezitím náhle zemřel. Rukopis zmizel a nikdy se nenašel. Paní Součková mi pak ukazovala složku, v níž byl připravovaný obrazový doprovod k té knížce. V ní byly jen výstřižky z německých a dalších populárních přiblblých týdeníků, kde byly létající pyramidy, planina Nazca a obdobné pitomosti. Tomu nemohl věřit. Byl sugestivní vypravěč, momentálně asi vždycky i věřil tomu, co říká, ale jinak byl v tomhle totálně cynický. Jenže platil za autoritu, lidi se ho jako někdejšího vojáka, zubaře a komunisty báli, takže měl klid a dělal si, co chtěl. A měl obrovské množství vděčných posluchačů.

A není tím pádem sci-fi nevděčný obor? Jako záhadolog byste se měl královsky, ne?
To je strašné lákadlo. Bezpečně víte, že budete mít posluchače. Kdysi jsem na Národní třídě potkal režisérku Věru Chytilovou a ta na mě vyjela s tím, co říkám té senzaci, že se na Ukrajině objevil létající talíř. Psalo o tom i Rudé právo. Já na to, že je to úplná kravina, kterou nějaký blbec strčil do novin. „Vy jste strrrašnej! Vy nemáte vůbec žádnou fantazii!“ A byl jsem pro ni mrtvej muž.

A stejně vás to nezlákalo?
Nikdy. A to se o to zajímám od dětství. Tatínek měl kamarádku Američanku, která tu žila od první republiky. Půjčoval si od ní knížky, co jí chodily z Ameriky. A během padesátých let u ní tatínek objevil i knížky o létajících talířích, což byla tehdy úplná novinka. Měl oči navrch hlavy a ukazoval mi mimozemšťany a létající talíře. Mně se to šíleně líbilo, bylo mi sedm osm let a četl jsem tehdy verneovky. Od té doby to sleduju, ale je to pořád úplně ta samá ptákovina i po sedmdesáti letech. Dokola pořád totéž.

Kromě Verna máte rád i Zdeňka Buriana. Co se stalo s románem, jenž jste oněm psal a nikdy nedokončil? Taky se vám ztratil?
S Burianem jsme se znali, a když umřel, začal jsem jít po stopách jeho života. Setkal jsem se se spoustou lidí včetně milenky jeho otce. Chápete? Umřel skoro jako osmdesátník, a ještě žila milenka jeho otce! Zjistil jsem opravdu nečekaná fakta, která si nechám pro sebe. Najednou jsem měl pocit, že si prohlížím ty nejintimnější části jeho života včetně podvlíkaček a fuseklí. Řekl jsem si dost. Nechme mrtvých spáti.

Tak aspoň nějakou zajímavost.
Celý život se podepisoval jako akademický malíř. On jím ale nebyl, protože ho z akademie vyhodili. Už jako kluka ho na ni vzali, díky obrovskému talentu rovnou do druhého ročníku, kde byl mimochodem jeho spolužákem Jan Zrzavý. Jenže šestnáctiletý Burian byl tehdy velice chudý, musel si vydělávat všelijak. Dostal pak i možnost živit se jako ilustrátor, což bylo studentům akademie přísně zakázáno. Bylo proti pravidlům, aby páni profesoři do nich něco hustili a žáci to pak hned běželi zpeněžit. Takže skončil.

Na sklonku jeho života jste s ním vedl rozhovory. Jak na vás působil?
Žil skoro mnišským životem v pěkné funkcionalistické vile. Byl nesmírně pracovitý. Poznal jsem ho ale jako velice zahořklého člověka, který se cítil odstrčený. Buriana jako umělce výtvarníci vůbec neuznávali. Nepovažovali ho za člena cechu, nejen proto, že nedostudoval. Oni drželi tu vysokou kulturu, zatímco Burian byl pro ně pokleslé umění. Dívali se na něj skrz prsty, ostatně jako třeba na Kamila Lhotáka, dnes jednoho z nejuznávanějších malířů, jenž byl samouk a s nímž jsem se často stýkal.

Burian se cítil nedoceněný?
Strašně ho to mrzelo. Pokládal to za spiknutí a nepředstavitelně tím trpěl. Nestýkal se v podstatě s nikým z uměleckých kruhů. Obklopoval se fanoušky, mezi nimiž byli sice i kultivovaní lidé, ale také plno různých instalatérů a zedníků, takže když mu někdo něco opravil, dostal od něj obraz. Světlým bodem jeho života byli trampové. To byli lidi, kteří ho měli opravdu rádi a vážili si ho. Skutečného uznání dosáhl až po smrti.

Potkal jste i někoho, na koho se neprávem stále trochu zapomíná?
Takových lidí je mnoho. Naprosto tragická figura je Kája Saudek, můj blízký přítel. Bohužel se ale taky strašlivě užíral. A já jsem až mnohem později pochopil proč. Když jsme se přátelili, nikdy jsem neviděl jeho komiksy o Muriel. Ty někdo ukradl, zmizely a objevily se, až když byl mimo. Teprve pak jsem pochopil, do jaké míry byl Saudek koncem šedesátých let světová špička. Všichni ti Moebiové a Millerové přišli až později. S celosvětově známou Barbarellou se jeho Muriel vůbec nedá srovnávat. Muriel je výtvarně o třídu výš. Saudek mohl dneska viset v newyorském Muzeu moderního umění, jenže se o něm svět kvůli nástupu normalizace nedozvěděl. Muriel mu nejdřív zakázali, pak ukradli, a Kája se z toho nikdy nevzpamatoval.

[Maric]

Čeká nás válka generací, mladí jsou v depresi a naštvaní, říká klimatolog Václav Cílek

Klimatolog, geolog, filozof a popularizátor vědy Václav Cílek dlouhá léta varuje před klimatickými změnami, před suchem, před ničením planety. „Hodně lidí roky říká, že jsem katastrofista. A víte, co se mi teď nedávno stalo? Řekli mi, že jsem málo katastrofický!“ usmívá se vědec.

Jak koronavirus změní západní civilizaci?
Víte, ono existuje něco, čemu se říká kompozitní krize. To je krize složená z více pramínků. Kdybychom byli historici a dívali se na tohle období s odstupem sta let, asi bychom neviděli velké rozdíly mezi ekonomickou krizí 2008 a současnou situací, tedy koronavirovou krizí. A také se zřejmě přicházející klimatickou krizí. Vnímali bychom to jako jedno určité období, kdy je celý svět v pohybu a proměňuje se procesy, jež spolu zdánlivě nesouvisejí. I když samozřejmě souvisejí – rozmach Číny, globalizace jako taková, prostupování národů. Mimochodem mor do antického Říma přichází v okamžiku, kdy má Řím více než 100 tisíc kilometrů silnic, žoldnéře z Habeše a ze Sýrie a dováží zvířata ze subtropické Afriky...

Může být tedy koronavirus i jakousi regulací přírody, vzkazem z vyšších sfér, že je náš druh již příliš dominantní? Jaké poučení bychom si měli z těchto věcí, jež nás přesahují, vzít?
Já se nerad bavím o poučeních, protože pak zním poučenecky. (usmívá se) Ale myslím, že bezprostředním důsledkem koronavirové krize bude následná krize chudoby. Já si pamatuji větu, kterou napsaly, tuším, New York Times: „Kolektivní nezaměstnanost budí kolektivní hněv.“ Je otázka, co mohou ekonomické zmatky ve Spojených státech udělat se zbytkem světa.

Ano, jsme očividně na prahu ekonomické i společenské krize. Už před ní část lidí měla pocit, že se jich nikdo nezastává, že jim nikdo nerozumí, nechápou, co se to se světem děje, a především pro starší nebo chudší či méně vzdělané lidi jsou všechny ty změny příliš rychlé. Což je, jak vidno z historie, vždycky živná půda pro nějakého šílence typu Hitlera či Stalina, který nabídne, že to „dá do pořádku“. Hrozí nám tak drastické opakování dějin? Nebo už se to nikdy nestane?
Opakují se motivy dějin, ne samotné dějiny. Psycholog Wilhelm Reich, jenž vystudoval u Sigmunda Freuda, ještě před začátkem druhé světové války sepisoval knihu Masová psychologie fašismu. Dělal psychoanalýzu hlavně u dělníků, tedy v nižších sociálních třídách, o nichž mluvíte. Moc dobře věděl, co je trápí. A viděl u nich potřebu onoho silného vůdce. Popisoval: „Není to tak, že by přišel Hitler a udělal z nás všech blázny. Naopak. To my jsme si vysnili postavu, jakou byl Hitler. Která nás ale vzápětí podvedla.“ Co tím chci říct: Já se opravdu nechci dostat do toho českého alibismu, kdy říkáme: „My jsme tady ti hodní, ale pak přijde zloduch a udělá s námi hrozné věci.“

Je to vždycky naše vina.
Ano. To jsou pasti, které si na sebe nastražujeme sami.

Upozadí se v kulisách koronavirové proměny všechny ty korektní kraviny typu „Forrest Gump je rasistický film“?
Zatím se mi nezdá. Víte, možná by bylo lepší, abychom řešili kraviny, než abychom byli životem donuceni řešit věci základní bezpečnosti.

Pandemii covidu-19?
Je to i voda, potraviny, energetika. Ono to má vývoj. A dějiny mají delší vývoj, než je život jednotlivce. My bychom si třeba přáli změnu, ale ono k ní dojde za třicet či padesát let. Teď jsem se bavil s filozofem Stanislavem Komárkem a on říkal: „Vezmi si krizi roku 1914. Válka, potravinová krize, napětí... Kdy ale tahle krize skončila? Někdy v roce 1962.“

Prostě jedna velká divoká sinusoida. První světová, chvilkový klid, ekonomická krize, druhá světová, zdánlivý klid, studená válka...
Přesně tak, šlo to nahoru dolů. Tu a tam nějaká katastrofa, celkově velká nejistota. Nicméně i v tomto období šel prožít zajímavý a kvalitní život. Je možné, že už nikdy nebudeme v klidu, a budeme se muset naučit mobilizovat své psychické síly.

Mimochodem, víte jako amatérský kulturní antropolog, kolik máme pohlaví?
Absolutně netuším.

Je to 40 oficiálně, a britský Facebook už dokáže rozlišit dokonce 71 pohlaví. Co si o tom myslíte?
Že je to velká hloupost. Strašná! Chce to ale nadhled. Byl jsem několikrát u indiánů. Tam je to tak, že když je někdo homosexuál, berou to jako výhodu. Protože díky homosexualitě má ten člověk dvě duše. Mnoho šamanů, náčelníků a vůdců jsou homosexuálové. Indiáni jsou pragmatičtí. I proto, že je tam skutečně těžké přežívat, se z každé zdánlivé nevýhody snaží naopak udělat výhodu pro celou společnost. Říká se tam dokonce takový vtip – jak přijde indiánka za místním farářem: „Syn je homosexuál!“ Farář se zachmuří: „No, co se dá dělat...“ A indiánka: „Ale ne, já jsem se s vámi přišla domluvit, kdy uděláme oslavu.“

Známý je příběh mladého Američana, misionáře, jenž se chtěl před dvěma lety skamarádit s indickým domorodým kmenem Sentinelců, žijícím v absolutní izolaci na odlehlém ostrově v Bengálském zálivu. Vyrazil tam za nimi na loďce, s sebou si vzal dobré úmysly a mírumilovně mával Biblí, aby jim ukázal to naše krásné západní myšlení, no a Sentinelci ho naprosto chladnokrevně rozstříleli šípy. Jako by říkali: „Necpi nám své vidění světa.“ Netočí se lidstvo v tomhle kruhu neustále, třeba ohledně přijímání migrantů v Evropě? Jako by tahle civilizace Sentinelců přišla z jiné doby a nekompromisně ukazovala: Každý cizí může být nepřítel...
Velké národy jako Rusové či Američani mají spasitelský syndrom. Rády exportují tu svoji „správnou cestu“. Když Američané přestali vysílat misionáře, začali vysílat ekonomy nebo technooptimisty. Rozhodně součástí toho budoucího světa by pro nás měl být jakýsi návrat staré mysli, „the return of native mind“, tedy respektovat dávné, a přitom běžné věci.
Já maličko odbočím – dáváme dohromady knížku Půda a život civilizace a setkal jsem se při tom s jinou věcí: tam se ti první průzkumníci zabývali tím, že národy, které mají zdravou půdu, mají i zdravé potraviny. A dobré potraviny znamenají zdravé lidi. S tou půdou je to tak, že musíte najít rovnováhu mezi tím, co jí vzít a co jí dát. Možná že ty národy byly zdravé proto, že věděly, že život na dluh je vždycky vůči někomu nespravedlivý. Teď se to podle mě znovu obnovuje. Ale jen v několika procentech populace. A někdy to naopak vygraduje do blbosti. Jako ten Američan, co plul za oním domorodým kmenem. Obecně mám pocit, že většinová společnost kvůli masovým médiím a sociálním sítím hloupne. Jsme zavalení informacemi, nezkoumáme je do hloubky, odpinkáváme je od sebe, chybí nám kreativita.

Současná mladá generace je podrobována kritice za to, že nechce makat, studovat, vyvíjet se, že brutálně zlenivěla, nechává se dlouho živit rodiči, že se chce jen bavit, že ztratila řád, drive, jakési základní pilíře. Souhlasíte, nebo jde o klasický mezigenerační spor „to za nás nebylo“?
Usnadňují si život tak, jak to jde. Obecná vlastnost organismu je, že když můžete být lenivý a schraňovat sílu pro budoucnost, pak to děláte. Možná jsou v tom tedy do určité míry nevinně. Pak ale dojde k tomu, že tihle lidé začnou být strašně naštvaní, protože se jim začne hroutit svět. Nemají cíl. Myslím, že to je tím, že hodně mladých lidí má strach. Na Západě se mluví o epidemii deprese, jež se posouvá do věku 18 až 22 let. A když se člověk bojí, je pro něj nejdůležitější věcí se toho strachu zbavit, přenést to na někoho, nějak to ze sebe dostat, nějakou akcí, třebas násilnou. A další věc je větší a větší nerovnost mezi chudými a bohatými. A lidi to cítí. Píšeme knihu o zemědělství, a tak se probíráme starými fotkami, a na nich se velmi často ti lidé usmívají. Takovým... příjemným, veselým úsměvem. Jsou chudí a hodně pracují, ale usmívají se. A i z dobové literatury se dozvídáme, kolik bylo u těchto těžce pracujících lidí smíchu.

Desítky let jste byl výraznou tváří tuzemských ochránců přírody. Přesto, či právě proto – nevadí vám ti dnešní mladí a hlasití ekologičtí aktivisté, jako je Greta Thunbergová? Ochrana přírody je vlastně naprosto logická a přirozená věc, ale nejsou aktivistické hysterky a hysterici, takoví ti alarmisté, spíše kontraproduktivní?
No, já jsem byl dvacet let napadaný jako katastrofista, a poslední dobou si začínají lidé stěžovat, že jsem málo katastrofickej! Naprosto neuvěřitelná věc... A ano, Greta je varovným signálem, že něco není v pořádku.

Co jim na argument, že jste málo katastrofický, říkáte?
Nic. Protože jsem si mezitím našel, že v USA jsou lidé, kteří věří na konec světa, takzvaní doomers. To jsou lidé agresivní, často nešťastní, a většinou se tyhle spolky doomers rozpadají během několika let, protože nemají žádnou pozitivní motivaci. Pročetl jsem to, pobavilo mě to, a nechal jsem věci volný průběh – ať ti současní doomers ukážou svoje schopnosti. Uvidíme.

Jak se obecně díváte na prosazování „nové“ zelené politiky? Je správné, že vznikla Green Deal, tedy „Zelená dohoda pro Evropu“, jejímž důsledkem může být i řada restrikcí a zákazů? Anebo až to, že vám banka nedá úvěr na dieselové auto či „energeticky náročný“ byt?
Jako třeba elektromobilita je pro EU něco žádoucího, protože to vytváří výrobek, jenž můžete prodávat. Správné řešení by samozřejmě bylo prodávat méně aut, anebo, jak navrhovaly některé organizace, třeba neprodávat velká SUV auta lidem, kteří je nepotřebují. Jenže tahle cesta zase narazí na naše pojetí svobody, byť to je dost pokřivené – tedy že svoboda jednoho by neměla zasahovat do svobody jiného... A teď – jak to regulovat? Jak to zakázat? Okamžitě se navíc dostanete do sféry šedého, černého trhu... Je hrozně obtížné najít v tomto rovnováhu.

Ta určitá revoluce mladé generace je vidět samozřejmě i v popularitě aktivistického hnutí Black Lives Matter (Na černošských životech záleží). Co vypovídá o současné společnosti, že se bourají sochy Kryštofa Kolumba či Winstona Churchilla, protože to vlastně byli odporní rasisté?
Když se zachází se symboly, zachází se se základem společnosti. Indiáni mi kdysi řekli: „Podívej se na to pohledem černocha – byl jsi 200 let otrokem a dalších 100 let tě vysávali kapitalisti. Takže nemůžeš být normální a nikdo se nemůže divit tvému naštvání.“ A bílí Američané zase mají pocit viny. Je to analogické pocitu viny části Němců z nacismu. A proto vznikají ty nenormálnosti. Iracionality. Bourání soch. Je to vývoj ve společnosti. Emoční kyvadlo se z jedné strany dostalo na druhou. Je to kyvadlo v čase s extrémními výkyvy. Na jedné straně nenormální zacházení s černochy. A na druhé „korektní“ nenormálnost – a na této extrémní straně je ono kyvadlo právě teď. Bude se ale kývat méně a méně, až se za padesát let ustálí na nějaké, doufejme, normalitě.

Pro mě je nejzajímavější to, jak si s tím absolutně nevědí rady takzvané elity. Profesoři na vysokých školách sundávají busty známých evropských intelektuálů, aby náhodou někoho neurazily, protože jsou tam jen staří bílí muži a žádné mladé černé ženy. Proč elity přistoupily na tuhle hysterickou hru?
Mně to je také divné. Také tomu moc dobře nerozumím. Ale zase – kolik intelektuálů na Východě se kdysi přizpůsobilo přicházející vlně komunismu. Nebo v Německu fašismu. Vždyť zase tolik toho akademického odporu nebylo. Myslím si, že to je tím, že profesor má co ztratit. Má velkou moc, relativně slušné peníze a je obecně uznávaná postava. A kdyby nebyl profesorem, tak co je?

V NY Times jsme zase viděli revoltu mladých redaktorů proti těm starším, kteří si dovolili s politikou hnutí Black Lives Matter polemizovat...
Je to čím dál tím častější. Já tomu říkám válka generací. To je věc, jež nás v plném rozsahu teprve může čekat. Až si mladí lidé uvědomí, že ten jejich život může být hodně těžký, že zdědí svět, který bude klimaticky i ekonomicky zhuntovaný a rozkradený.

Jak moc se tohle myšlení může dostat do Česka?
Myslím, že v „plné palbě“ se to do Česka nedostane. To, co je ve světě tragédií, bývá v Česku operetou. Ale ano, samozřejmě, ledacos s nějakým zpožděním prožijeme i my. Amerika a její aktuální situace je zajímavá v tom, že to je jev, který nás může čekat za tři či za pět let. Má tudíž cenu si toho všímat. Ovšem má cenu si všímat i těch pozitivních věcí. My pravděpodobně v přímém přenosu vidíme rozpad Ameriky, ale už jsou tam přítomná i ohniska hodně seriózního a praktického uvažování o světě. Ameriku má cenu sledovat z obou stran – z té odstrašující a také z té druhé, tvořivé a praktické. Pořád je tam hodně chytrých lidí. A velmi, velmi pragmatických.

Britové pomalu přicházejí o svůj nekorektní humor. Neztratí ho i Češi? Představte si Monty Python dnes. (Legendární britská komediální skupina, založená v roce 1969, jež právě provokativním a nekorektním stylem humoru proslula, pozn. red.) Co by z nich nyní udělali za organizaci? Vůbec by se nechytli. Já mám Británii rád, posledních dvacet let je to ale i tam jiné. Možná je vinou koloniálního dědictví dohnala historie. Hérakleitos říkal: Státy skončí stejným způsobem, jakým začínaly... Když jsou příliš úspěšné, přivodí si tím pád. Angličani, kteří přicházejí do Česka, říkají, že u nás cítí víc rozumu než doma.

Polarizace lidí je charakteristickým prvkem celé současné západní civilizace. Liberální a konzervativní dělení společnosti graduje někdy jen do nadávek na sociálních sítí, jindy už vede i k násilí. Může nám v něčem tohle silné rozdělení společnosti prospět?
Existuje termín destruktivní kreativita. Aby mohlo něco vzniknout, musíte něco zničit. Pro mě je nejasná hranice, kdy destruktivní kreativita je ještě destruktivní, a kdy už kreativní. Když se něco takového děje, přicházíte o špatné instituce, ale i o instituce dobré. Nastává prostě čas celkových změn. Řešení vidím v posílení vlastní odolnosti, vytvořit si kus svého soukromého světa, ostrov klidu. A možná i nějaký nadhled nad tou věcí. Nikdy to ovšem nejde úplně, protože když prší, pak na všechny. Teď spolu děláme rozhovor v lese, jsme tu sami, ale přesto cítím, že společnost je zasažená covidem. Vždycky to má člověk v hlavě nebo v žaludku. Každopádně teď jde hodně o to, nenechat se zaskočit strachem.

Protože ten strach bude generovat jen další problémy. Co by udělalo se společností, kdybychom v podobném módu jako letos museli žít s koronavirem i celý příští rok? To by ji rozložilo, ne? Deprese, hádky, otrávenost. Podívejte, co to dělá s lidmi teď.
Tady se stačí opřít o historické záznamy morových epidemií. Společnost to načas rozloží, a pak se společnost zase složí dohromady. Existuje hrozně pěkná knížka, která mluví o italské renesanční malbě a polyfonii jako přímé reakci na mor ve středověku. To znamená, že vzniká potřeba krásných věcí. Kultura se určitě promění. Viděl jsem obraz oběšené kočky, dobře, před třemi lety to asi bylo fajn. Teď už ne. Doba je jinde, člověk potřebuje hezkou kulturu. Když máte těžkou dobu, potřeba kultury je větší. Ale bude se muset proměnit. Je potřeba útěchy. Vezměte si hudbu za třicetileté války. Byla krásná, harmonická. Teď jsem četl knížku o barokní Seville, kde se v reakci na mor vytváří společnost až náboženského spektáklu, přestavuje se celé město a je vidět, že mor mění nejenom lidi, ale i urbanismus města.

[gemini]

"Jako třeba elektromobilita je pro EU něco žádoucího, protože to vytváří výrobek, jenž můžete prodávat. Správné řešení by samozřejmě bylo prodávat méně aut, anebo, jak navrhovaly některé organizace, třeba neprodávat velká SUV auta lidem, kteří je nepotřebují. Jenže tahle cesta zase narazí na naše pojetí svobody, byť to je dost pokřivené – tedy že svoboda jednoho by neměla zasahovat do svobody jiného... A teď – jak to regulovat? Jak to zakázat?"

To mi stačí...

[Janko Burka]

Cilek je brouk Pytlik, ktery se nedrzi sveho oboru ale za odbornika na vse ostatni se prohlasil sam. Je to varietni umelec, jako treba jiny Pytlik v bezpecnostni oblasti, pan Sandor. Nebo slavna pop-ekonomka Sichtarova. Vsichni tito lide zjistili ze mnohem lepe se da uzivit ve stylu jako kouzelnik Copperfield ktery tvrdi ze nad jevistem umi letat - az na tu malickost ze ho drzi tenke ocelove dratky

[Hohepa]

Já si Cílka naopak velmi vážím. Katastrofii se věnuje velmi dlouhou dobu a má přehled jako asi nikdo ze zdejších.
Pod ten jeho článek se na devadesát devět procent podepisuji.
Nazývat ho "broukem pytlíkem" může jen člověk, který absolutně netuší o čem Cílek mluví
a upřímně je to dost ubohý až směšný


To že při současném stavu společnosti a technologií někomu připadá elektromobilita jako blbost ?
Jak asi připadal Karl Benz kočímu či rušnovodiči, nebo obyčejným lidem, když zkoušel svůj Velo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Benz_Velo
Vždyť ten funící škytající poruchový nesmysl přece nikdy nemůže nahradit koňský povoz. To by za sebou musel táhnout cisternu s palivem. Sotva uveze sám sebe a dva lidi
Kůň se napase na každé mezi a ve cvalu je skoro třikrát rychlejší
Je to blázen, brouk pytlík, šílenec...

[Maric]

Dovolím si malé OT: pokud se podaří vyvinout baterie, které budou levné, půjdou nabít do plné kapacity v řádu minut, dojezd na ně bude alespoň dvojnásobný, a při nehodě nebude nutné uchovávat vozidlo týden v bazénu, tak to bude budoucnost masového automobilismu. Ale zatím to je jen módní výstřelek pro specifickou část trhu.

[zedik]

To že při současném stavu společnosti a technologií někomu připadá elektromobilita jako blbost?
Jak asi připadal Karl Benz kočímu či rušnovodiči, nebo obyčejným lidem, když zkoušel svůj Velo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Benz_Velo
Vždyť ten funící škytající poruchový nesmysl přece nikdy nemůže nahradit koňský povoz. To by za sebou musel táhnout cisternu s palivem. Sotva uveze sám sebe a dva lidi
Kůň se napase na každé mezi a ve cvalu je skoro třikrát rychlejší
Je to blázen, brouk pytlík, šílenec...

Problém je, že tehdy neměl nikdo snahu zakazovat/omezovat koně na úkor nového vynálezu, který by byl viděn jako jediná správná cesta.
Elektromobilita masově nemá smysl, i kdyby byly lepší baterky a odtsranili se další mouchy musela by se komplet překopat i rozvodová síť a další prvky,které na to prostě nejsou stavěné .Nakolik je to reálné nechám na úvaze každého.

[Hohepa]

Ouplně stejně jako Benzovo Velo v době svého vzniku.:
Až bude spalovací motor dostatečně malý a výkonný aby auto uvezlo víc než jen sebe a řidiče,
až půjde koupit palivo kdekoliv a ne jen v pár speciálních drogeriích,
až to vozidlo bude levné, ne jen módní výstřelek pro pár hrabat a knížat
až se vyplatí jeho koupě i střední třídě pro podnikání,
a až se tam konečně začne lít bezpečné palivo a ne ten silně hořlavý a výbušný benzin.

Ale máte pravdu, že násilné protlačování technologie, nevýhodné ekonomicky i ekologicky (zatím), současným EU demokratismem, dělá víc škody než užitku.
Ono toto ekoteroristické násilné protlačování zelených omezení je právě jeden z hlavních rysů soumraku západu..
Viz ta Cílkem zmiňovaná Gréta.
V normální zdravé společnosti , kde vede rozum ne cit, by dostala od rodičů na prdel a vyhodili by jí ze školy.
V euroblázinci z ní dělaj hrdinku a navrhují na Nobelovu cenu.
Vůbec by mě nepřekvapilo kdy by jmenovali Eurokomisařem koně
dějiny se občas opakují

P.S. Jak asi Grétu vytáčí že ona vymohla nejít do školy 1 den z 5
a Covid to dotáhl na 5 dní z 5 .

[Martysedlak]

Já Cílka, sleduji dlouhodobě a souhlasím s Hohepa.
Je na každém z nás, jak se připraví na případnou PA, a jakou si zvolí strategií a případné scénáře rozpadu.
Mě sledováním pan Cílek pomáhá v rozhledu v širších souvislostech.

Již před vlnou migrace mluvil o tom že hrozí, důvod uváděl nedostatek vody na středním východě. Dále upozorňoval, že on sleduje dálný východ Ruska, Činu kde může vypuknout potenciální průser nějaké hnusné nemocnici. Rusko z důvodu tajícího permafrostu a Čína hodně lidí divoká hygiena potravin.
V Březnu, když byli poprvé děcka doma, říkal připravte se že děti půjdou do školy možná až v Září.

Má přehled a když dnes varuje před napětím, flustraci, radikalizaci mladé generace tak já toto zahrnu do svého možného scénáře.
Ps: jak byli stáří ti magoři, fanatici kteří teď řádili ve Francii, v Rakousku?

[Martysedlak]

Ještě k tomu začátku motorismu. I když byl v té době drahý, palivo nebylo na každém rohu, nebyl o moc rychlejší než koně atd.

Tak k rozvoji pomohlo že byl v té době více čistějši, ekologický. Viz velká hnojná krize. Města New York, Londýn..... řešila stovky tun koňského hnoje v ulicích, a následný rozvoj nemocí v hnoji, muchy a smrad.
Vynález a rozvoj automobilu toto vyřešil.

Otázka je, došlo by vůbec k prosazení spalovacího motoru nebýt těchto okolností? Nebyla v té době regulace koní a státem řízené protlačování nové technologie? Nevrací se nám to v kruhu, tím že teď řešíme smrad a špinavý vzduch? Nebude to z bateriemi, vodíkem, za nějakou dobu podobné? Nevím

[Janko Burka]

Cilek prosazuje elektromobilitu jako hotovou vec. Tim je receno vse. Pripomina sedlaka, ktery prodal nastojato pristi urodu, ani by samozrejme mohl tusit zdali a jaka bude. Brasilci taky byli nadseni palivem z biolihu, "gasohol" z cukrove trtiny. Pak az to v praxi spocitali, zjistili ze k jeho vyrobe je treba vice energie, nez to vyda... U elektromobility v jeji soucasne i blizce budouci mozne podobe, to vime jiz dnes. Kdo tedy toto prosazuje, je ideolog, ne vedec. A kam vede prosazovani ideologie, vime z historie dost dobre. Treba od trampot Rusu, kterych batuska Stalin si tlapl po brise a rekl ze kybernetika je burzoazni paveda...

[Hohepa]

Jak se obecně díváte na prosazování „nové“ zelené politiky? Je správné, že vznikla Green Deal, tedy „Zelená dohoda pro Evropu“, jejímž důsledkem může být i řada restrikcí a zákazů? Anebo až to, že vám banka nedá úvěr na dieselové auto či „energeticky náročný“ byt?

Jako třeba elektromobilita je pro EU něco žádoucího, protože to vytváří výrobek, jenž můžete prodávat.
Správné řešení by samozřejmě bylo prodávat méně aut, anebo, jak navrhovaly některé organizace, třeba neprodávat velká SUV auta lidem, kteří je nepotřebují. Jenže tahle cesta zase narazí na naše pojetí svobody, byť to je dost pokřivené – tedy že svoboda jednoho by neměla zasahovat do svobody jiného... A teď – jak to regulovat? Jak to zakázat? Okamžitě se navíc dostanete do sféry šedého, černého trhu... Je hrozně obtížné najít v tomto rovnováhu.

No mě to jako nějaké fanatické prosazování nepřipadá. Porovnává "výrobu elektromobilů" a "zakazování" dieslů, SUV... .
Když se na to podívám ze svého pohledu tak mi ta část s "výrobou" také připadá jako spíše "pozitivní"
(rozhodně o moc lepší než vozit elektroauta z Číny ale to platí pro vše)
než rozhodně "silně negativní" zakazování a omezování spalovacích motorů

[Janko Burka]

"Správné řešení by samozřejmě bylo prodávat méně aut, anebo, jak navrhovaly některé organizace, třeba neprodávat velká SUV auta lidem, kteří je nepotřebují." Tohle ti nepripada jako typicka ideologie naprosto abstrahujici od reality ? V dalsi vete si jen povzdychl ze vi, ze by to nebylo lehke prosadit - ale chce to ! S takovym stylem mysleni, kdy se nevytvori vyhodnejsi varianta ale totalitne zakaze to co existuje ted, se dostaneme akorat tam kde vsechny totalitni rezimy dejin. Do stagnace a vnitrni pasivity a rozkladu, ja pamatuju jak koncem socialismu uz kazdy na vse sral...

[Martysedlak]

Já to taky pochopil tak jak Hohepa.
Rozvoj naší společnosti je výsledek levného zdroje energie. Je veliká otázka který zdroj získání energie je více či méně ekologický. Jsme svědky mnoha pokusů o nahrazení získávání energie z jiných zdrojů. Větr voda, slunce, biomasa, jádro, uhlí, ropa.
Když to vemu od důsledků tak většina energie je získaná pomocí parního stroje. I ta jaderná elektrárna je v podstatě sofistikovaný parní stroj.

Co jsem chtěl říci, je že je fajn hledat nové zdroje energie a ano šli, či jdeme po spoustě slepých uliček (biopaliva, bioplyn).

Elektoauto, obecně princip funkce je super. Jednoduchý stroj oproti spalovacímu autu. Momentálně veliký limit je uložení a získání energie. Tady probíhá velký vývoj, ano zatím nejsou ekologické (drahé kovy), těžké, pomalu se nabíjí atd. Ale první spalovací motory bylo něco podobného. Uvidíme.
Já bych si třeba teď elektoauto nekoupil, elektrokolo ano.

[Bill Masen]

... Správné řešení by samozřejmě bylo prodávat méně aut...

S tím se dá rozhodně souhlasit, současný stav je takový, že se dávají dotace na likvidaci "starých" aut. Každý musí auto vyměnit po pěti letech, aby byl in, ve firmách po dvou. Nikdo nejezdí v autě patnáct. dvacet let starým. Elektroauta budou dávat smysl až ve chvíli, kdy nebude nesmysl koupil deset let starý auto v bazaru, ale než se k tomu dojde, může přijít jiná, lepší technologie.
První auto se spalovacím motorem je z roku 1886, první elektromobil 1835 a stále se masově nerozšířil.