Trochu OT k mé poznámce, kterou jsem si bohužel neodepřel - z dost výrazného "eurohujera" se ze mne stal docela euroskeptik (koncept EU považuji však stále za smysluplný, ale postavený na jiných principech a funkci), nicméně nejsem natolik slepý, že bych při volebním klání na otázku co přinesla EU dobrého odpověděl že nic. Máme skoro 25 let po "sametové revoluci" , ale kolik ekologických zátěží z minulosti tu je už od dob minulého režimu a stále na tyto věci nejsou peníze - samozřejmě, že řada rekultivací je zcela nesmyslná či by je stačilo provést jednodušeji a tudíž levněji. Stejné, né-li větší problémy jsou v postkomunistických zemích ala Rumunsko (kamarád řeší zdejší ropné laguny a obrovské chemické kontaminace) či Bulharsko. Pokud by se nenašel nějaký fond z EU, tak ze státního rozpočtu to nikdo moc z vlády ČR, natož Rumunska či Bulharska řešit nebude. Většinou jsou to více či méně lokální problémy a do těch nikdo nechce posílat obrovské částky daleko převyšující politický úžitek z postavení dalšího úseku dálnice či jiného "bohulibého" díla. Navíc současná politická (j)elita uvažuje v horizontu jednoho, maximálě dvou volebních období, takže řešení těchto starých problémů se většinou jen odkládá a odkládá.
Stále platíme do EU méně než dostáváme a rozhodně neberu absurdní argumentaci v tom, že bez EU by tu byli u kormidla osvícení liberální politici, kteří by z našeho státu udělali druhé Švýcarsko a vlastně tak ušetřili daleko víc peněz. Upřimně si myslím, že by tu vládl stejný bordel (stejní politici, nesmyslní úřadové, lobbisté, kmotři a kmotříci,...), takže nula od nuly pojde - bohužel .
Ta laguna Moravy zavezená chemickými odpady v současnosti není problém - průsaky do několik desítek metrů vzdáleného koryta Moravy jsou vzhledem k velikým průtokům zanedbatelné, ale v případě, že řeka Morava se během povodní rozhodne navrátit do původního starého koryta tak se rybáři dolů po proudu budou dost divit, jaké barevné odstíny získají místní kapříci plavající bříškem nahoru .
Vrátím se k meritu tématu - samozřejmě nechtěl jsem svými příspěvky vyvolat nějakou paniku, ale jen upozornit na fakt, že současná lidská společnost produkovala a stále produkuje velmi nebezpečné chemikálie a v případě PA situace se mohou vmísit neočekávaně "do hry" v roli Deus ex machina, a přeživší člověk proti tomu nezmůže skoro nic.
Docela hezký článek pojednávající o mutaci (nebo spíše o minimu mutací) u zvířat v okolí Černobylu se zaměřením na rozmnožování v silně radiací promořeném území. Jednoduše vysvětleno, takže to pochopí i laik.
Zjednodušeně lze říci že se nebudou rodit mutanti, jen bude větší pravděpodobnost spontánního potratu během prvního trimestru těhotenství v několika prvních generacích, postižené děti se však nebudou rodit nad rámec běžné statistické odchylky. Po pár generacích se tvrdou selekcí vytřídí populace tak že budou přežívat a množit se jen lidé s větší přirozenou odolností proti radioaktivitě.
Nepodezírej lidi ze špatných úmyslů, pokud to lze vysvětlit debilitou
V oblastech kde se hodně střílelo s ochuzeným uranem, se rodí velmi mnoho deformovaných dětí. Ale není radioaktivita, jako radioaktivita - zřejmě něco jiného je radioaktivní pozadí a něco jiného jsou radioaktivní částice a sloučeniny kolující v žilách.
Tady asi primárně nepůjde o radioaktivitu, ale o úplně obyčejnou (chemickou) jedovatost uranu, která je mnohem vyšší, než třeba jedovatost tolik démonisovaného olova.
Protože uran má fakt hodně vysokou hustotu (specifickou hmotnost), nesou projektily s „ochuzeným uranem“ vysoké množství kinetické energie při malém objemu. Proto mají tyto projektily mnohem větší průraznost než jakékoli jiné srovnatelné střelivo.
Munice s ochuzeným uranem má ale ještě jednu vojensky výhodnou vlastnost, která drasticky zvyšuje její účinnost. V okamžiku průniku (podkaliberní) střely pancířem dochází díky vysokým teplotám k zapálení částeček uranu. Dojde tak k vyhoření nejméně pětiny její hmotnosti a tyto hořící střepiny pokropí interiér zasaženého vozidla, čímž zmnohonásobí ničivý účinek zásahu.
Hlavním ničivým faktorem po proniknutí uranové střely (třeba do tanku) je jeho pyroforičnost. Při průniku se projektil rozprskne na větší i menší fragmenty, včetně prachu nebo roztavených kapiček eutektika. Nejmenší částice okamžitě a velmi prudce reagují s kyslíkem a vyvolají v uzavřeném prostoru zdrcující, žhavý a všeničící výbuch. Větší rozžhavené fragmenty se zas stávají účinnými ohnisky požáru. I díky tomu má zásah takovou municí prakticky stoprocentní účinnost.
To ale zdaleka není všechno.
Uran jakožto aktinoid je látka chemicky velmi toxická, ostatně jako prakticky všechny těžké kovy.
Uran jako takový je karcinogenem. To je ale spíš dlouhodobý účinek.
Mnohonásobně větší toxicitu než nějaké to radiační ohrožení mají sloučeniny uranu; uranyl, uranylové ionty a hlavně dusičnan uranylu. (U něj je uváděna LD 50 pouhých 5mg/kg.)
Nejčastěji se uran do těla dostane vdechováním. V dýchacích cestách závisí deposice aerosolů obsahující uran na velikosti prachových zrn, absorpce pak na rozpustnosti té které vdechnuté formy uranu.
Při perorálním příjmu se vstřebává asi 5% z podané dávky u rozpustných sloučenin, u nerozpustných pak pouze 0,2%.
Cílovým orgánem distribuce uranu jsou ledviny a kosti, méně pak lymfatické uzliny a játra. Vylučuje se převážně močí. Ve hře jsou tak ledviny. Hlavní nebezpečí uranu proto spočívá v jeho nefrotoxicitě. Uran poškozuje glomerulus a proximální tubulus.
Byl ovšem prokázán též účinek na játra, CNS, reprodukci, poškození buněčných membrán a vliv na glycidový metabolismus. Snazší by snad bylo sepsat co uran nepoškozuje...
Akutní otrava uranem se projevuje poškozením ledvin, při inhalaci fluoridů uranu pak edémem plic.
Chronickým působením vzniká plicní fibróza, poškození krvetvorby, postižen je nervový systém a probíhají významné změny na ledvinách, játrech a slezině.
Dlouhodobě se pak bude projevovat karcinogennost uranu.
Akutní otrava uranem hrozí osobám, které se nacházejí v místě zásahu ochuzené munice těsně po její explozi; postupně se sice kontaminace prostředí snižuje, ale při delším pobytu v takto zamořených prostorách může dojít k vývinu chronických syndromů.
WHO doporučila hraniční dávky příjmu uranu bez poškození zdraví na 0,6 mg/kg tělesné váhy a den. Zdroje americké armády uváděly, že naměřená koncentrace ochuzeného uranu v Zálivu nebyla nikdy tak vysoká, aby mohlo u vojáku dojít ke vzniku akutní, nebo chronické otravy. Zároveň předpokládají, že osoby, které by mohly být v zasaženém terénu patřičně kontaminovány a kterým by tak hrozila akutní otrava uranem, by se musely nacházet v malé vzdálenosti od výbuchu, takže by stejně nepřežily...
Je ovšem jisté, že přes všechny ty uklidňující řečičky zasažené předměty a okolí kontaminovány zůstaly. Klinické příznaky u veteránů trpících „syndromem Zálivu“ jsou přitom velmi nápadně podobné příznakům při otravách uranem.
Zatím však nebyla publikována žádná studie, která by prokázala přímou souvislost mezi použitím uranové munice a vzniku tohoto onemocnění.
Americká armáda ovšem, aspoň co vím, nic takového nepřiznala a předstírá, že vlastně žádný problém s ochuzeným uranem neexistuje.
To vše mne vede k domnění, že problémy, zjevně se vyskytující v územích, kde k použití uranové munice docházelo, budou primárně vyvolány jedovatostí uranu jako takového, a jeho nízká radioaktivita zde bude hrát jen doplňkovou roli.
Alespoň tak to vidím.
(Zdroje: Wiki, Toxicology: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc: Krizová radiobiologie a toxikologie)
Když je zle, je to vlastně fajn, protože by mohlo být i hůře.
Když už je tak zle, že horší už to být nemůže, je to vlastně fajn, protože pak už může být jen lépe.
, ale kolik ekologických zátěží z minulosti tu je už od dob minulého režimu a stále na tyto věci nejsou peníze - samozřejmě, že řada rekultivací je zcela nesmyslná či by je stačilo provést jednodušeji a tudíž levněji. Stejné, né-li větší problémy jsou v postkomunistických zemích ala Rumunsko (kamarád řeší zdejší ropné laguny a obrovské chemické kontaminace) či Bulharsko. Pokud by se nenašel nějaký fond z EU, tak ze státního rozpočtu to nikdo moc z vlády ČR, natož Rumunska či Bulharska řešit nebude. Většinou jsou to více či méně lokální problémy a do těch nikdo nechce posílat obrovské částky daleko převyšující politický úžitek z postavení dalšího úseku dálnice či jiného "bohulibého" díla. Navíc současná politická (j)elita uvažuje v horizontu jednoho, maximálě dvou volebních období, takže řešení těchto starých problémů se většinou jen odkládá a odkládá. 
.
.
