Cílek - příspěvek v armádních novinách

[xmenm05]

No, snad to nejlíp pasuje sem ...
originál: http://www.armadninoviny.cz/nejsem-char ... st-1-.html
Vydržte přes prvních pár odstavců, není to o náboženství ...
-----------------
Proč humanismus vznikl ve městě a ne na poušti?
Mnohé stopy staré nomádské historie však přináší Starý zákon a o něco mladší (2.-1. století před Kristem) rukopisy od Mrtvého moře. O povaze života v poušti výstižně hovoří nejenom jeden z největších středověkých učenců Ibn Chaldún, ale také cestovatelé včetně našeho Aloise Musila, který se v dodnes citované anglický psané monografii zabýval zvyky a názory beduinů z dnešního Jordánska a Sýrie.

Ve všech pouštních tradicích nalezneme důraz na spravedlnost (např. Bible téměř nezná pojem svoboda, rozhodně ne v našem smyslu), čest a uctívání jednoho boha. Často jsou zdůrazňovány tvrdé, válečné verše z Koránu, ale islámští teologové si dali tu práci a nalezli k nim podobný počet analogií ze Starého zákona. Pokud se podíváme na esejské náboženské svitky, zejména na Vojenský řád z izraelského Kumránu, tak nás zarazí slovník, který bychom z našeho pohledu mohli označit až jako genocidní. Cizí nepřátelská plemena je nutné vyhladit do posledního dítěte.

Historicky jsme tak konfrontováni s určitou mentalitou, která je starší než islám a v řadě bodů je společná všem národům, kteří žijí v polopouštních oblastech Blízkého východu a severní Afriky. Právě díky tomuto společnému základu formovaném pouští mohlo dojít k pozdější rychlé expanzi islámu. Podstatou zdejšího života je kontrola zdrojů, tedy původně vody a pastvin. Polopouště mají tu vlastnost, že uživí jen určitý počet lidí a proto je nutné vytvořit nějaký poměrně stabilní, "ekologický" model, ve kterém populace dál neroste.

V tomto prostředí vzniká instituce kmenových válek, které se podobají indiánským kmenovým válkám, jejichž hlavním cílem je rovněž udržet rovnováhu mezi zdroji potravy a velikostí populace. Zároveň je však nutné udržet si určitou, často poměrně rozvinutou kulturu. Dochází proto k ritualizaci násilí. Válka je nejenom správná, ale dokonce žádoucí a to i pohledu místního náboženství. Musí však mít určitá pravidla. V jiných zemích (viz dále) jako je rovníková Afrika se však válka o zdroje často řešila prostým vybíjením jiného kmene během nekontrolovaného výbuchu kmenového násilí.

Pouštní oblasti nám daly řadu dobrých myšlenek o řádu, spravedlnosti či existenci jednoho boha, ale určitě nám nedaly humanismus, který je základem moderní demokracie. Evropský humanismus vznikl ve městech a v podstatě říkal, že zdrojů je dost, je třeba je umět spravedlivě rozdělit a každý jich je hoden. V poušti by tento přístup nefungoval.

Starý zákon se formoval během tvrdých válečných podmínek železné doby včetně počáteční invaze mořských národů, mezi kterými rozeznáváme obyvatele Kypru a řeckých ostrovů, jež nazývá Filištejni, v čemž obvykle vidíme základ slova Palestina či Palestinci. I Korán je vázán na sice mladší, ale přeci jen podobné prostředí permanentně válčících kmenů.

Dovolte mi být na tomto místě osobní a opřít se asi o třicet cest do různých muslimských států od Pákistánu až po Severní Afriku. Bývaly doby, kdy muslimové byli tzv. "v pohodě". Byli to sice jiní, ale vesměs přátelští lidé. Před zhruba pěti či deseti lety, pár roků před arabským jarem se začalo něco dít. Muslimské komunity začínaly být ostražité, nepřátelské a přecitlivělé. Někdy reagovali z našeho pohledu až hystericky. Bylo zjevné, že jsou frustrováni neúspěchem svých vlád, růstem moci bezbožného západu i odklonem mladší generace od tradičních hodnot. Začínalo být těžké bavit se s lidmi.

Jsem přesvědčen, že jejich frustrace má ještě hlubší, historické a archeologické kořeny a jimi jsou tenčící se zdroje vody, půdy a tím i potravin i potíže s energetickou situací. V před-moderních dobách by se tato situace řešila klasickým způsobem - kmenovou válkou o studně a pastviny. Ve světle nedávných teroristických útoků máme pocit, že když bude víc politického či náboženského dialogu, tak při troše dobré vůle postupně vyřešíme sporné otázky.

Je nutné a potřebné spolu hovořit, ale pokud situaci cítím správně, tak se nevyřeší politickým dialogem, ale tím že lidem zajistíme dost vody, potravin a léků, což při vysoké porodnosti a omezených zdrojích nelze.

Očekávám proto v muslimských semiaridních oblastech spíš další válečné vlny pramenící z dávné rodové zkušenosti. Když procházíte přelidněné arabské město, tak tu a tam narazíte na ohniska neklidu až hysterie, které se podobají situaci velkého množství pokusných zvířat záměrně chovaných na malé ploše.

Tuto situaci lze rozumem zvládat jen do určité míry. Tady je obtížné slovy popsat emoce, které situaci podkládají, ale často máte pocit, že se lidé kolem vás "zbláznili". Rádi by žili klidný, bohabojný život, ale nejde to a možná to už nikdy za jejich života nepůjde. Zbývá jim buď se přizpůsobit, nebo válčit, anebo se přimknout k bohu.

Bůh jako zdroj
Západ boha v podstatě nepotřebuje, protože má zdravotní a sociální pojištění a obchodní dům plný jídla. Přístup chudých komunit k náboženství je odlišný. Mají málo věcí, ale hodně vztahů, jejichž hloubku pečlivě zvažují. Žijí často v chaotickém prostředí, kde důstojný život zajišťuje myšlenka na osud a Boha. Když jim vezmete boha, nebo jej pomluvíte a zesměšníte, berete jim obrovskou psychologickou oporu.

V západním prostředí neexistuje podobná emocionální paralela. Je to o mnoho horší, než když někomu řeknete, že se jeho matka živila prostitucí. V takovém případě se i od západního muže čeká, že dotyčnému dá alespoň facku a to bez ohledu na to, že pomlouvač má svobodu slova. Prostě jsou hranice, za které se nemá chodit.

Naše životy mají každodenní, profánní složku a k tomu sváteční, sakrální oblast. Sakrální oblast je něco jako království boží a z Bible i my víme, že veškeré hříchy mohou být člověku odpuštěny, ale přečinů proti duchu svatému se to netýká. Dělejme si legraci ze všech aspektů profánního života - z politiků, ekonomů a různých spolků, ale je zbytečné a to zejména za současné "hysterické" situace muslimského světa si dělat ponižující legraci ze svatých oblastí islámu.

I když tuto myšlenku nepřijmete filosoficky, tak ji zvažte alespoň pragmaticky.Víte o co hůř by se žilo takovému Izraeli, kdyby se minulá desetiletí musel svářit se sousedním Jordánskem, což je v podstatě palestinský stát? Co by se stalo, kdyby se k talibánskému Afghánistánu připojil i Pákistán? Většina Egypťanů a asi i Turků, Pákistánců a muslimů obecně nemá ráda radikální islám.

Řeknou vám to, pokud k vám budou mít důvěru. Mnoho z nich se s určitým odporem dívá na zcela zahalené ženy, nebo na muže s boulí na čele, která prozrazuje silně oddaného muslima, jež se při modlitbě nebojí udeřit hlavou o podlahu. Většina muslimů jsou víc našimi spojenci, než si myslíme. Ale mohou se od západních hodnot odklánět, nebudeme-li k nim přistupovat s úctou.

Proto vnímám karikatury Proroka Mohameda i přes veškeré současné řeči o svobodě projevu jako nemístné. Evropa si stále ještě myslí, že je velmocí světa, ale představte si vojenský konflikt třeba mezi Tureckem a Evropskou unií. Kdo by zvítězil? Dnes možná my, ale za dvacet let? A přesto si zbytečně vytváříme nepřátele.

Africké genocidy
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun koncem roku 2007 oznámil, že súdánský prezident Omar Bašir konečně přijal plán na dlouhodobé rozmístění společných mírových sil OSN a Africké unie v Dárfúru. Po čtyřech letech diplomatické nehybnosti zde zahynulo kolem 200-450 tisíc lidí a další dva miliony musely opustit zemi, což vedlo k destabilizaci blízkého Čadu. Pan Ki-mun dále řekl, že dlouhou dobu jsme tento konflikt vnímali jako politický nebo etnický problém, ve kterém proti sobě stojí černí zemědělci (často vyznávající původní přírodní náboženství či křesťané) a islámské arabské milice, ale že ve skutečnosti má tato krize klimatické příčiny.

Můžeme si je představit následujícím způsobem. Sahara je lemována pásem travnatých stepí a křovinatých savan. V sušších oblastech převažuje pastevecký způsob obživy, ve kterém kočovníci arabského původu po staletí známých trasách ženou svoje stáda za vláhou a vodou. V poněkud vlhčích oblastech se již uživí usedlí černí zemědělci, ale i ti se musí do značné míry spoléhat na pastvu, protože výnosy jsou nejisté a potřebují maso.

Lidské vztahy zde vždy byly napjaté, protože nomádi jednak válčili mezi sebou o přístup k nečetným studním a pastvinám, jednak se ze stejných důvodů obraceli i proti usedlíkům. Tento svět neustálých drobných válek o vodu a pastviny barvitě popisuje český spisovatel Alois Musil, který rovněž zaznamenává, že obyvatelstvo Dárfúru vyniká zatvrzelou bojovností a nenechá si do svých záležitostí příliš zasahovat. Kdyby neměli tyto vlastnosti, zemřeli by už dávno žízní a hladem. Musil rovněž připomíná, že Súdán je do značné míry umělým koloniálním státem a neuvěřitelné ploše 2,6 miliony čtverečních kilometrů. Doslova píše: Není to země, je to svět.

V oblasti Dárfúru se za posledních 30 let snížily průměrné srážky o 40%. Je to pravděpodobně způsobeno vyšší průměrnou teplotou Indického oceánu, která zpomaluje postup monzunových dešťů dále na sever. Najednou nebylo dost vláhy a trávy pro všechny. Zemědělci začali ohrazovat svá napajedla a dobytek arabských nomádů umíral hladem. Je to modelová situace, jakou Afrika zažila mnohokrát a ke které i v současnosti dochází v Somálsku a na Pobřeží slonoviny. V Súdánu samotném se po dvou občanských válkách jednalo o třetí velký interní konflikt. Na rozdíl od prvních dvou na obou stranách bojovali téměř výhradně muslimové.

Konflikt začal v únoru 2003 přepadem města Golo a později mimořádně úspěšným útokem na letiště Al-Fašír, kde povstalci zničili několik súdánských letadel. Armáda se cítila útokem ponížena, ale zároveň byla neschopná jej účinně oplatit. Vláda použila jinou, velice obvyklou taktiku – vyzbrojila paramilitantní oddíly, jaké známe z bojů v bývalé Jugoslávii. Začalo něco mezi etnickými čistkami a genocidou.

Černí zemědělci byli zabíjeni a vyháněni ze svých domovů a jejich ženy byly, často veřejně, znásilňovány. Do bojů se začala zapojovat i súdánská armáda, která se snažila odzbrojit i tu část arabských milicí, jež se jí vymykala z rukou. Výsledkem byly lokální aliance černých a arabských povstalců, které společně bojovaly proti vládě i proti jiným milicím. Konflikt se přelil nejenom do možných povstaleckých základen v sousedním Chadu, ale také zasáhl mezinárodní scénu.

Sudán má poměrně značné zásoby ropy a zemního plynu. Čínská státní společnost CNCP kontroluje 60-70 % těžby súdánské ropy. Za této situace nemůžeme všechno zlé svádět ani na klima ani na ropu, ale spíš říct, že konflikt má etnické, politické, ekonomické i klimatické příčiny (a mocné zahraniční hráče v pozadí) a že se v této mnohonásobně provázané směsi nejspíš nikdy nedobereme jednoznačných závěrů.

Kdyby příčiny podobných konfliktů byly jenom přírodní, mohli bychom je řešit vyvrtáním nových studní. Kdyby byly jenom vojenské, mohli bychom navrhnout odzbrojení a kdyby ekonomické, snažili bychom se třeba liberalizovat trh. Jedno z obecných možných řešení je podívat se, jak podobné konflikty fungovaly v uplynulých staletích a pokusit se navrhnout nějaké osvědčené řešení.

V tomto případě se však pravděpodobně dočkáme nemilého překvapení a ocitneme se v situaci, která nemá z hlediska evropského pojímání hodnot žádné vhodné řešení. V situaci podobné Dárfúru byly pastevecké židovské kmeny Starého zákona, které se sousedy vzájemně válčily o vodu a pastviny způsobem, jež bychom z hlediska naší doby a ekosystému středního klimatického pásma popsali až jako genocidní.

Ve všech oblastech světa a to se týká zejména suchých území, vznikaly mechanismy jak udržet populaci na určité úrovni. Neustálé půtky mezi beduíny nebo indiánské války představují relativně úspěšný pokus, jak zvládnout množství lidí a udržet si přitom určitou kulturu a z ní pramenící lidskou důstojnost.

Naproti tomu kmenové války v rovníkové Africe se zvrhávaly v nekončící kruh ohavných násilností. Poměrně dobře je z tohoto hlediska zpracována tzv. mezijezerní oblast v západní Ugandě, kde se významná sucha doprovázená hladomory objevují každých několik desetiletí. Africká populace roste tak rychle, že už během dvou, tří desetiletí dochází k relativnímu přelidnění.

Pokud nastanou sucha, vydá se místní obyvatelstvo některou z historických trajektorií. Buď zůstanou doma a smíří se s hromadným vymíráním nebo zaútočí na šťastnější sousedy. Americký antropolog P. Robertshaw, který zde zkoumal chování lidí za hladomoru však konstatuje, že adaptace na změněné přírodní podmínky není nikdy přímočará, ale vždy je pozměňována sociálními, politickými či kulturními filtry. Nedá se předpovědět, takže určitá naděje vždy existuje.

Několik nesmírně krutých vln etnického násilí, které Ugandu a okolní oblasti od vlády generála Idi Amina za posledních čtyřicet let postihlo, má nejenom své politické kořeny, ale také nejspíš vychází z historické paměti. Robertshaw ukazuje na případu sucha, které postihlo bývalé ugandské mezijezerní království Bunyoro v roce 2001, jak klimatické změny spouští historickou paměť. Ta se projevuje jak kreativním způsobem – lidé se rozpomínají, kde jejich dědové sháněli potravu a vodu, tak i destruktivními genocidními tendencemi.

Celá tato úvaha je nepříjemná, ale nejspíš nutná. Ocitáme-li se v období klimatických změn, pak se podle všech studií zákonitě projeví právě v té Africe, kde je historická paměť kmenových válek a násilí živá a jak ukazují konflikty a genocidy posledních let, dá se snadno aktivovat.

Můžeme očekávat celou řadu dalších podobných konfliktů, které z evropského humanistického pohledu nemají vhodné řešení. Pravděpodobně je budeme podobně jako v Dárfúru (půjde-li to) víceméně ignorovat a trpět přitom dvojím pocitem viny – prvním za pasivitu a druhým za svůj příspěvek klimatickým změnám.
RNDr. Václav Cílek CSc.

[the.marek]

Václav Cílek, aneb brouk Pytlík a Jára Cimrman kotliny české...

Neviděl jsem snad odvětví, na které by nebyl "odborník" a viděl ho v dokumentech a debatách potraty počínaje, přes věci sociální, politické, geografické, geologické, ekonomické, literární, kinematografické, až po ezoteriku.... Takže tento člověk mě zanechává opravdu chladným jako východní němka...

[kregan]

To neni problém Cílka, ale přístupu vědy. Jeho přírodovědný a geologický texty jsou jedny z těch prestižnějších u nás. Jenže dnešní pojetí ultrahumanitních věd jako filozofie, psychologie, religionistika a dalších je zoufale beze smyslu.

[Obrněný žebřiňák]

prof. Cílek je filozof a jako takový nemusí mít vždy úplnou pravdu.
Není to tak dávno, kdy měl vyloženě proislámské období, ale asi proto, že měl možnost hlubšího pochopení problematiky, už dnes píše a mluví rozumně.
Jeho díly rozhlasového "Kupředu do minulosti" patří k nejlepším a sborník "Tři svíce za budoucnost" je navýsost zajímavá publikace.

[štaflík]

Cílka mám rád, mám snad všechny jeho knížky, ale je to popularizátor vědy (vynikající), už ne moc vědec. Prostě nelze být dnes dobrý v geologii, tektonice, klimatologii, hydrologii, bezpečnostních otázkách, filosofie, krajinné ekologii, historii, kunsthistorii, lyrice...abych zmínil jen některé obory, do kterých "Cílek dělá". Prostě je výborný a vzdělaný spisovatel. IMHO není nutné, aby každý Cílkův článek měl své vlákno na Rozpadu. To by tu pak nebylo nic jiného, protože on je grafoman.

[Samotář]

Václav Cílek napsal esej o předpokládaném vývoji světa v roce 2017.

http://echo24.cz/a/iL3Br/svet-v-roce-2017

Odkaz ale obsahuje jen část článku.

[kregan]

Právě sem to sem chtěl hodit. Pěkně napsáno.
Cílek tu už téma má (a pravděpodobně i Rozpad čte), takže odkazy můžeme házet hromadně tam.

[Patrol]

No pokud čte Rozpad, tak by nám sem mohl třeba hodit zbytek článku.
Registrovat se na Echu kvůli jednomu článku nebudu. Ale ten začátek celkem dobrej.

[TomSmith]

No nevím jestli dobrej, tahle mainstreamová mantra:
"Zejména starší muži s nižším vzděláním z menších měst a venkova se cítí být vyloučeni a reagují „vzpourou voličů“, jaká se projevila třeba v podpoře Donalda Trumpa"
mne od dalšího pátrání po zbytku článku spolehlivě odradí

[Hohepa]

Copak se ti na té větě nelíbí ?
Celkem polopaticky vystihuje realitu.

[Gervais]

Prosím jakou realitu popisuje? Myslíš tu jak nám ji předkládá ČT a lidé co "pracují" (filosofové, sociologové, héérci, "moderní manageri") nebo tu co lidé co musí skutečně pracovat (jedno jaké vzdělání či sociální postavení) a vidí, že není normální jíst a nepracovat a mají podobné další úvahy?

Ta věta je blábol co má dehonestovat voliče jedné strany, protože si ta správná strana nedovede vysvětlit, proč hloupý volič nechápe a volí jinak než samoustavená elita...

P.S. Co trochu pokory, pokud jsi to nepsal jako sarkasmus...

[TomSmith]

Ta věta se dá napsat i obráceně:
Mladí levičáci z velkoměst povětšinou humanitního vzdělání, se zálibou v sociálních sítích a virtuální realitě volí jen mainstreamem doporučené kandidáty ...

[Hohepa]

Jsem starší muž s nižším vzděláním, maturitou, z menší metropole , Prahy, a cítím se být vylučován prováděnou politikou českého governmentu a politikou EU.
Například když vyjádřím své názory jsem jimi a dalšími absolventy vysokých škol humanitních zaměření označován za rasistu, xenofoba nebo fašistu. Takže ano jsem "vyloučen" ze společnosti, když nemohu svobodně mluvit.
A ano reaguji „vzpourou voličů“, která se se projevuje třeba v podpoře Donalda Trumpa.

Nic z toho mě neuráží , je to realita, moje realita a jsem na to hrdý.

P.S.: ona výše dosaženého vzdělání nemá moc společného s IQ, obzvlášť u nás , co měli ještě socialistickou maturu.

[urbanwarrior]

hohepa: ANO