Pravděpodobnost rozpadu?

[sigmark]

mluvil jsem o hodnotách předkřesťanské skandinávie v kontrastu s tím, jak lze vnímat zodpovědnost jednotlivce prizmatem kresťanství a hodnot, které z toho plynou. Je mi celkem jedno kdo koho dostal kromě faktu, že v tuhle chvíli jede svět okolo nás do hoven - ekonomicky, politicky, morálně - a já se můžu jen maximálně připravit, abych tím prošel co nejmíň postižený. O tom, že PA morálka nebude vycházet z nějakých liberálních principů asi diskutovat netřeba.
Tradiční hodnoty jako osobní čest, pravdomluvnost, vzájemná úcta/respekt mezi lidmi můžou pro tebe být jen slova (aspoň to tak vyznívá), ale ti kdo PA překonají si jich budou asi cenit.

ad příspěvky: pro rozpadlíky asi myšlenky nové žádné, akorát jsem si doplnil jména k myšlenkovým proudům. V teorii řízení se tomuhle říká mám pocit micromanagement.. Z Váni stačilo přečíst poslední odstavec.

[mimar48]

Chlapi - dík za vaše názory. Musím ocenit kvalitu zdejších příspěvků a tedy i kvalitu zdejších "přispěvovatelů". Trochu jsem se bál, co se na mě sesype, když se tady vytasím s takovým tématem a ke všemu v takovém duchu. Je ale vidět, že o věcech vcelku objektivně přemýšlíte ...

Jinak co se morálních hodnot týká, je mi jasné, že teprve až půjde do tuhého, ukáže se, jak si kdo stojí. A že se asi budeme hodně divit ...

Nedělám si iluze, že by se mi pod tíhou prožívání v PA časech jaksi neposunulo měřítko hodnot. Optikou člověka sedícího v klidu a pohodlí u počítače, s plným břichem, dopitou kávou a poměrně velkou jistotou, že zítřejší den bude probíhat více-méně podobně jako ten dnešní, se špatně odhaduje, jak bude reagovat on nebo ostatní za vykonstruovaných okolností teoretického světa.

Nicméně, jak zde zaznělo - jestli chceme zlepšit svět, musíme začít nejdřív sami u sebe. Tím ovlivňujeme i své okolí a ať mi nikdo netvrdí, že to nefunguje, já to ve svém životě pozoruji. Pokud ale někdo očekává, že když dnes pomůže babičce do schodů s nákupem, nebo hezky pozdraví toho idiota od sousedů, bude to zítra jiné, zklame se (... naštěstí zatím nemám dojem, že tady někdo takový je). Ten postoj k lidem, k řešení různých situací, k hodnotám se musí začít měnit trochu hlouběji v nás a to nejde hned. Ani okolí nereaguje hned, ale postupně. Pokud se však člověk přes tu námahu a těžké rozhodování v různých životních situacích podrží jiných priorit, změní nakonec svůj osud - dokonce i osudy jiných.

Taky tady zaznělo "vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá" - a nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat i v době "přerodu"... Mně se podařilo postupně se obklopit podobně smýšlejícími lidmi jak v pracovním, tak soukromém životě. Narozdíl od bohatství to byla vždy má priorita. Nežiju v přepychu, ale ani v chudobě (samozřejmě by se nějaká koruna hodila, ale komu ne...), zato mám kolem sebe lidi, se kterými si skvěle rozumím, kterým po zkušenostech opravdu hodně věřím a se kterými se snažíme udělat i něco pro svět kolem sebe. Mám za to, že podobně to může fungovat i za jiných společenských okolností a kdo chce, může se přidat.

Jak říkám, ve stížených situacích můžeme každý na nějaké rovině zklamat nebo selhat, ale za sebe se budu snažit, abych si tohle všechno podržel, případně tím pomáhal vhodnou formou i v pozměněných časech.

Uf - už se vás toho těžkého patosu budu snažit ušetřit. Ze zdejších diskuzí mám stejně dojem, že hodně věcí vidíme podobně a navíc mne rozhodně o mnohé obohatily. Jen jsem zde chtěl rozvinout i tenhle, dle mého názoru, hodně důležitý aspekt, který mi tu trochu chyběl. Zkrátka je rozdíl mezi pojmy ŽÍT a přežívat.

P.S.: - nečetl jsem tady všechno, takže pokud pláču na špatném hrobě, prosím omluvte mě.

Howgh...

[Nobody]

Jako trochu to podle mne můžeš poznat už ted a případně na tom i pracovat. Sám mám slabé stránky v některých oblastech a snažím se je posílit, protože ono se na tom pracovat dá.

V okamžicích, kdy přijedeš k nehodě, samotnému se ti nehoda odehraje, když jsi delší dobu bez jídla, pití, spánku, když se postavíš silnějšímu protivníku, když se stane období, kdy ti všechno padá na hlavu... Osobně bych řekl, že nejdůležitější schopnost pro přežití nejsou vědomosti, ale odhodlání nevzdat se a dokud dýcháš, bojovat.

Doporučoval bych přečíst sérii těhle článků

http://artofmanliness.com/2010/02/03/bo ... ory-style/

[Leon Chamel]

mimar48: Tvůj postoj je mi velmi sympatický, ale nesdílím tvoji víru v lidství, či jak to nazvat. Myslím si totiž, že člověk (jako jednotlivec) se za určitých okolností změnit může, ALE lidstvo (jako celek) je nepoučitelné. Stačí se ohlédnout zpět do historie: Nejrůznějších krizí, rozpadů, zániků obrovských říší a někdy i celých civilizací tu jen v posledních tisíciletích proběhla celá řada. A změnilo nás to snad nějak významně v lepší lidi?? –Ale kdeže, opakujeme stále stejné chyby, jen díky novým technologiím máme možnost dělat to ve stále větším, průmyslovém až sebezničujícím měřítku.
Přesto má tvá snaha zlepšit okolní svět svůj smysl, i kdyby měla vytvořit "jen" ostrůvek lidství v moři okolní beznaděje. Good luck!

Nobody: Dík za zajímavý odkaz! Vtipně podané čtení ke kafi, ale i pár námětů k zamyšlení. V retro stylu zpracované stránky nejen na téma "jak zase najít svoje koule", to tu ještě nebylo

[mimar48]

Před odjezem jsem na to také kouknul a ta fotka v úvodu, s tím raťafákem letícím přes plot, mě hnedka po ránu pěkně dostala ... jinak určitě dobrý odkaz, dík .