Koronavirus v ČR

[guntroll]

Budu za provokatera, ale :

- z cca 400 lidi co meli, nebo byli v kontaktu s covidem z meho okoli byli "na umreni" tak 3-4.
- momentalne - zena pozitiv, ja a deti negativ uz nejaky den a nikomu neni nic hmatatelneho. A to nejsem zrovna nejmladsi - tahne mi na 40.

Vim ze kazdy ma svou bublinu, ale prijde mi ze se to fakt prehani. Smrtnost je zkratka neumerna opatrenim.

[FMJ]

Vzhledem k tomu, že Tě to neseklo pořádně - nepřeju Ti to v žádném případě - tak máš náhled takový, jaký máš. Jsou lidé, kteří nemají takové štěstí na tak mírný průběh. Jak na to tak koukám, covid je svinstvo, které je nebezpečné zejména díky "kolaterálním škodám" ‐ omezené režimy nemocnic, oddalování operací, vyšetření, nemocenské a jejich těsném závěsu omezení z nedostatku personálu služeb apod. ..... Jako, kdyby to někdo bral "jakožechřipečkově", tak tady těch nemocenských a omezení z nedostatku personálu máme mnohem víc.

Až mi to skoro přijde, že tahle věc měla svět "zpracovat" na snažší přijetí nějakého mesiáše, myšlenky.... Stačí se kouknout do Brusele, co tam za poslední dobu pěkně ve stínu nákazy - pozornost lidí je otočená jinam - připravují...Třeba zákaz olova a spol...

[proforma]

Vim ze kazdy ma svou bublinu, ale prijde mi ze se to fakt prehani. Smrtnost je zkratka neumerna opatrenim.

No vidis, a ja jsem znala 5 lidi, kteri na to umreli: 56, 53, 71, 66, 51. Nic moc vekovej prumer, co?

[Maximus]

Jako zdravotník v první linii mám jeden obscéní vzkaz:
"Jakochřipečkáři" všech zemí, vyližte si prdel.

[Martysedlak]

Dámy a pánové,
covid je svinstvo a můj postoj k lidem, jenž je zlehčují (a všem přeji pokud možno se vyhnout nákaze, či mít lehký, bezpříznakový průběh) odpovídá vyjádření Maximuse.

Je důležité dodržovat přijatá opatření. ALE:
1) Opatření mají být v této době předvídatelná, to PES splňuje ( mel být platný od dubna, května). A je důležité aby se z toho nedělal trhací kalendář. Což se tak trochu děje.
2) mají být pokud možno pro postižené obory co nejvíce spravedlivá, rovná. Tzn. když zavřu prodejny bot, oblečení, domácích potřeb.....tak nelze upřednostnit jednoho nad druhým. A to se děje (supermarket může prodávat všechno)
3) Vše by mělo být co nejvíce transparentní - opět to se neděje viz dnešní článek:
https://echo24.cz/a/S6vNB/male-obchody- ... odnikatele
Je-li to pravda tak je důležité okamžitě zveřejnit zdroj tohoto tvrzení. Jinak to vypadá fakt blbě a prohlubuje to určitou flustraci, nasrání jak obchodníků, tak zákazníků.

[MartinSk]

Na případu partnerky mohu potvrdit jaké je to svinstvo - neomylně to vyhledá slabá místa v organizmu. Proto asi i ty naprosto rozdílné průběhy u jednotlivých lidí. U partnerky ve škole to chytly všechny učitelky - a když se potom bavily holky která jak to měla, tak to bylo přesně takto. Partnerka fyzičku má, ale cca týden byla totálně neprovozní a je to už více než měsíc a pořád ještě není ve formě. A už nemám dva blízké lidi - kolega z práce - 54 let a příbuzný v rodině - 65 let...

[Matěj]

Když to tak čtu, tak musím zaklepat, že v mém okolí zatím žádné úmrtí. Vím ale o pár lidech, co měli těžší průběh a to včetně třicátníků, paradoxně jeden obézní cukrovkář v rizikovém věku ( cca k 60) to popisoval jen jako běžné sezónní nachlazení.

[proforma]

2) mají být pokud možno pro postižené obory co nejvíce spravedlivá, rovná. Tzn. když zavřu prodejny bot, oblečení, domácích potřeb.....tak nelze upřednostnit jednoho nad druhým. A to se děje (supermarket může prodávat všechno)

S tim souhlasim. To je bohuzel zase "ceska cesta". Treba v Italii to ted maji tak, ze zavrene jsou vsechny obchody krome potravin, drogerii a lekaren. Supermarkety s prodejem kdeceho mohou byt otevrene - ale muzete si tam koupit jenom potraviny, drogerii nebo leky I v tech marketech, kde maji vicero typu zbozi v jednom krame (nejen supermarkety, ale take ruzne vietnamske vecerky apod.). A je vymalovano. Lidi se nehromadi ve svatostancich konzumu, mali prodejci nejsou likvidovani velkymi supermarkety. Jasne, ze vsichni brblaj, ale je to logicke a rovne opatreni. Jenze to by se tady muselo PREMYSLET (au, to boli...).

[Maximus]

Osobně měsíc po C19 pokaslavam a nemam plíce úplně OK, cich ani chuť nejsou zdaleka co byvaly, coz mě jako milovnika vůní, vína a kulinarskych zážitků štve snad vic nez ty plice. Kolega, ktery je mladší nez ja, ma prubeh takovy, že kdyby nebyl u nás pod zdravotnickou péčí tak půjde do nemocnice. Několik lékařů z naši firmy maji vážný průběh. O řadě našich mrtvych klientů, kteri by meli pred sebou ještě řadu let docela plnohodnotneho zivota ani nemluvě. Zdravotnici jedou hromadu prescasu, dokonce "jsem slysel" o zdravotnicich, kteri pracovali jako pozitivní, protože prostě nebyl k dispozici kvalifikovany personal. To že se přítelkyni zabily dve kolegyně - zdr. sestry, které pracovaly od nevidim do nevidim a pak se diky mikrospanku po noční rozpleštily o strom a uhořely jsem se zmiňoval.
A to i diky tem někdy zmatecnym a pochybnym opatrenim jsme stihli zabrzdit těsně před totalnim kolapsem zdravotnictví - to by teprve počet úmrtí vyskocil skokove nahoru a umiralo by se na banality, protoze by prostě nebyl nikdo, kdo by léčil a osetroval.

Samozřejmě je na místě diskuse o konkretnich protiepidemickych opatrenich, ale odmitat je paušálně a delat z toho "hrdinství" je hloupost a sobectví.

[Obrněný žebřiňák]

Jestli se vládě něco daří, tak dělit lidi...
Jakochřipečkáři? Od zakladatele preperského fóra?
Vážně?

Pořád mi nedochází, proč lítý hněv zdravotníků v první linii nedopadá na vládu, která je i rizikové důchodce vyloženě hodila přes palubu. Kolegova žena pracuje na plicním a tomu, jak na konci směny předávali respirátory nově nastoupivším i demo kvality roušek a pláštěnek pro personál na covid oddělení, které nám udělal bych nevěřil, kdyby kolega nebyl fakt seriózní.

A jen tak BTW: Vyhlášený chřipečkář Šmucler drží nakaženost zubařů (většinou soukromých) někde kolem 1%. Praktici na které stát prdí stát i PES jsou někde na 20%...

[ecart]

Prosím vás, je někde průběžně aktualizovaný přehled toho, kterak Covid působí na jednotlivé věkové skupiny?

- jak často se nakazí příslušníci dané věkové skupiny
- jak často je příslušníky dané věkové skupiny potřeba hospitalizovat
- jak těžký je v této skupině typický průběh nemoci
- jak často končí smrtí nebo trvalými následky

0-10 let
11-20let
atd...

Možná se pletu, ale mám subjektivní pocit, že v mladších věkových skupinách jsou těžké průběhy a úmrtí spíše vyjímečná. A když už, tak tam dopředu byl nějaký handicap. Například úmrtí mladého kulturisty, který si ale odpravil játra i zbytek pajšlu dlouholetým zobáním hormonů a suplementů. Nebo zdravotnický pracovník, co dostal během týdne virovou nálož jako prase. A naopak, že ve skupině od 50ti let výše je při nakažení násobně vyšší šance komplikací, těžkých následků a úmrtí vždycky.

A jestli tomu tak opravdu je, tak by se opatření měla udělat opačně, než máme teď. Protože plošné zavírání škol, tělocvičen, holičství, hospod, prodejen obuvi a hraček je hysterickou reakcí, jejíž následky mohou být kontraproduktivní. Například, v životě se mi ještě nestalo, že bych šel k hodináři nebo do klenotnictví a bylo tam ve frontě víc lidí, než v Kauflandu. V opravně obuvi se nás také většinou netlačí víc, než dva (já a švec).

Místo toho by se měla maximálně ochránit riziková věková skupina a těm ostatním naopak umožnit, aby získali přirozenou imunitu. Tím by se v populaci rychle vytvořil štít, který by po rozvolnění onu rizikovou skupinu obyvatel ochránil. Úplně stejně, jako má štít vytvořit plošné očkování.

Takže já bych to viděl takto:
Nechat vše otevřené a jen nám starochům přikázat, ať sedíme doma na "překážkách v práci". A když už budeme muset ven, tak jedině s odstupem, rukavicemi na rukou a filtrovacím pytlem přes hlavu. Ostatní, ať se vesele promořují s rouškami přes obličej, podporují ekonomiku a získávají imunitu.

[proforma]

Místo toho by se měla maximálně ochránit riziková věková skupina a těm ostatním naopak umožnit, aby získali přirozenou imunitu.

Hezka myslenka, ktera tu od jara koluje, ale naprosto scestna.
- rizikovou skupinou jsou 65+. OK, ochranime duchodce. Priblizne 2 mil. osob.
- rizikovou skupinou jsou cukrovkari. OK, ochranime cukrovkare. Priblizne 800 tis. osob.
- rizikovou skupinou jsou lidi s nebo po rakovine nebo s jinym deficitem imunity. Priblizne 500 tis. osob.
- rizikovou skupinou jsou lide s onemocnenim plic - astma, CHOPN, po emboliich, cysticka fibroza... Priblizne 400 tis. osob.
- rizikovou skupinou jsou obezni lide. Nadvahu ma cca 45 % populace, obezitu (tj. zdravi ohrozujici) cca 1/3. 3 mil. osob.

I kdybych vzala v uvahu, ze se u leckoho nektere diagnozy vyskytuji zaroven, porad mi to strizlivym odhadem vyjde, ze tu mas nejake 3-4 mil. osob v nektere z rizikovych skupin.

Jak chces efektivne ochranit skoro pulku naroda?

[L.C.]

U mně je to zkreslené, protože pracuji, kde pracuji, ostatně Maximus by mohl vyprávět, ale i kdybych v tom špitále nedělal, tak už mám z okolí 2 mrtvé 64 a 74. Sice oba starší pánové, ale docela vitální, žádné trosky a žádná obezita.
A ve špitále, tam je to dost zlé. V posledním týdnu byl den, kdy jen na ARO zemřeli tři lidé (druhé nejvyšší denní maximum, což je děs, když si uvědomíme, že je tam pouhých 7 boxů!!). Nevím, kolik to nezvládlo na infekčním, na JIP a na LDN, kterou to prosvištělo jako hovno větrákem. Upřímně, nechci to ani vědět.

Kamarád lékař, který si tím prošel (52) na tom také není nejlépe. Sice je již negativní, ale stále má dost příšerné bolesti. Je to zvláštní symptom - hypersenzitivita pokožky. Bere nějaké dryjáky, protože normální léky proti bolesti na to nezabírají. A to ještě nebyl na MR mozku a CT plic.
Není jediný. Někteří ze zaměstnanců, kteří si tím prošli, si ještě dlouho po prodělání toho svinstva stěžují na různé potíže. Od ztráty čichu a chuti, přes ztrátu hlasu až po dušnost, nevýkonnost, pocení, bolesti hlavy, nohou atd.

Na bláboly o chřipečce začínám být opravdu alergický. Takže Maximus má za mně .
Stejně jako na řeči o lidech, kteří sice měli CoViD, ale zemřeli na infarkt. Oni by totiž na ten infarkt pravděpodobně také vůbec nemuseli zemřít, protože CoViD dělá s krví, co dělá.

[MartinSk]

Pane ecartre a jak prosím při otevření škol zajistíte aby "nedošli" učitelé? Pak může nastat situace, že nebude ani výuka ve škole, ani distanční výuka. Zálohy učitelů nejsou a i teď každý je rád, že obstará jen svou třídu, ne tak dvě nebo tři - kde navíc děcka skoro nezná... Nebo snad nastoupí vojáci také do škol jako do zdravotnictví? Tady nejde o ty děcka, ale aby to dali ti učitelé - stejně jako ve zdravotnictví. O tom se ale bohužel moc nehovoří. A věkový průměr kantorů je okolo padesáti let.... Ono také by se mohlo stát, že problém s nedostatkem kantorů se potáhne i následující roky.

[Maximus]

Podminky jsou bohuzel takové jaké jsou. Zdravotnici jsou jen malou množinu vsech občanů, tak jsem zvědavý jak to vsichni ti nespokojení volici vládě spocitaji. Navic mam obavu, že "demoblok" by dopadl v prijimani opatření velmi podobně. Základní protiepidemicke postupy jsou univerzální bez ohledu na politickou orientaci (viz okolní země).
Rada podnikatelu si stěžuje, jak to na ne vše dopadá, ale i to je byznys (mnoho let jsem mel OSVČ jako hlavni zaměstnání). Epidemie je vyšší moc a demokraticky zvolena vlada je tu od toho, aby rozhodla, kdo či co se obětuje. To jsou pravidla hry. Účet dostane vláda i opozice (nekonstruktivni) u voleb.

Nevim jak muj nazor na "jakochripkare" ma souvislost s mym podilem na založení tohoto fora?

Pro mě je z pohledu rozpadlika i pres vsechny hrozna negativa C-19 pozehnanim z nekolika hledisek:
- slouží jako rozbuska pro dlouho doutnajici ekonomickou krizi (čím driv to praskne, tim ti bude pozdeji méně bolet)
- firmy i stat poznaly na vlastní kůži, že ne vše je možné vyrábět a on-line koupit v dalekém zahranicí
- vzniknou aktualizovane a relevantni protiepidemicke postupy
- stat i lidé budou mit doma nejake zasoby rousek a respiratoru (rozpadlici toho ještě mnohem vic)
- alespoň cast lidí bude mentálně pripravena, az prijde opravdovy "killer" z řad virů
- část naroda se dokáže semknout a tahnout za jeden provaz

[Quido]

Koronavirus v Česku ukázal na špatná rozhodnutí posledních desetiletí

Zdroj, DeníkN, 20.11.2020
https://denikn.cz/495187/koronavirus-v- ... esetileti/

Mrknul jsem pár stran nazpět a nenašel jsem ho tu. Trefně popisuje strukturu problémů, které současná pandemie odhalila. Co v článku není explicitně zmíněno, ale doslova to z něj na mě svítí: Silná motivace k rozpadlictví.

[proforma]

Zamceny clanek... Nemuzes to sem hodit cele?

[cipis]

Je to dlouhé a nefunguje tam to sdílení jak u iděsu, ale mají akci 1 měsíc za korunu.

[Quido]

Koronavirus v Česku ukázal na špatná rozhodnutí posledních desetiletí
JANA USTOHALOVÁ
Komentář Jany Ustohalové: V přímém přenosu sledujeme rozvrat důvěry ve stát a instituce. Pocit bezpečí jako základní emoce, bez níž se v životě neobejdeme, mizí, protože nejhorší epidemie za sto let ukázala v jasných konturách, co všechno v Česku nefunguje. Důvod? Stát přestal plnit roli primárního servisu, který si lidé ze svých vysokých daní platí. Nedokázal je totiž ochránit před epidemií.

Současná epidemie nasvítila všechny strukturální a institucionální problémy Česka. Všechny neřešené maličkosti najednou ukázaly, jak důležité bylo nezanedbat je, protože nikdy nevíte, kdy pro vás budou životně důležité.
Nedůvěra v instituce se projevuje například i na tak banální věci, jako že lidé nezvedají telefony hygieně, která jim volá kvůli trasování. Přitom jde o základní prvek boje proti covidu-19. Podle zpráv z hygienických stanic nezvedne telefon až polovina lidí, když vidí neznámé číslo. Z pohledu volaných jde o logický krok. Jak často se vám stane, že vám zvoní neznámé číslo, a když hovor zvednete, vyslechnete další marketingovou nabídku na zboží, služby nebo energie? Autorce tohoto textu se to stalo v posledním týdnu dvakrát. Kde volající získal její číslo, se nedozvěděla.

„Šmejdům“, kteří připravovali lidi o peníze, sice už brání v největších zvěrstvech legislativa, ta ale přišla až po letech upozorňování na ně, kdy mnoho lidí kvůli takovým nabídkám skončilo v exekuci. I proto Češi raději neznámé číslo spíš nezvednou.
Nedůvěra ve stát a instituce se po léta zvyšovala každým dalším rozhodnutím, které je nespravedlivé a nemilosrdné. Jako když jdou exekutoři nelítostně za svým ziskem i ve chvíli, kdy to znamená, že zabavením jediného počítače v rodině přijde dítě o možnost zúčastnit se vyučování.

Stát i v nejtěžší situaci za poslední desetiletí zůstává podezíravým. Téměř každý je pro něj potenciální zloděj. Jenže když stát nevěří občanům, nevěří ani oni jemu. Projevuje se to pak nerespektováním toho, co stát svým občanům nařizuje.
Nedůvěra v systém tady byla už za komunismu, kdy bylo obcházení pravidel národním sportem. Nepodařilo se ji potlačit ani poté, co režim skončil. Vzpomínáte na opoziční smlouvu? Nebo kuponovou privatizaci? Masivní korupci při veřejných zakázkách? To všechno nahlodávalo důvěru ve stát. Dosud to jako problém nevypadalo, ale teď se to ukázalo naplno.
Důvěru stát ztratil i neustálým chaotickým měněním pravidel. Třeba když ministr školství v pátek 9. října oznámil školám, že bude druhý stupeň od pondělí „směnovat“, a ředitelé měli na přípravu víkend. Jenže hned v pondělí bylo všechno zase jinak, od 15. října se zavřely školy úplně.
Tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula ujišťoval, že se žáci prvního stupně vrátí do škol nejpozději 2. listopadu. „Pokud nevybuchne jaderná elektrárna,“ řekl exministr ve chvíli, kdy se počty nakažených zvyšovaly závratným tempem a nebylo jasné, kdy přijde zlom. Ten nastal až druhý listopadový týden.
Ovšem jak lidé mohou vůbec věřit slovům ministra, který sám porušuje pravidla, jež vyhlásil, a ještě říká, že se nic tak hrozného nestalo? Kombinace papalášství, chaosu a nedůvěry ve vládu, která lidem v těžké situaci reálně nepomáhá, pak vede k obcházení pravidel.
Například hospodští nejpozději na podzim pochopili, že se pomoci od státu nedočkají a jen okénka je neuživí. Takže zatímco na jaře lidé prakticky stoprocentně respektovali nařízení, na podzim neminul týden, aby policie nepřišla na nelegální večírek v restauraci, která měla být zavřená. Lidé si řekli, že když může do zavřené hospody ministr, mohou oni taky. A to ve chvíli, kdy bylo životně důležité, aby pravidla dodržovali.
Důvěru ve stát a jeho instituce, která je zásadní právě v době bezprecedentní epidemie, dlouhodobě podrývá kromě chování politiků a institucí také jed fake news a dezinformačních médií.
Ta nabrala na síle v době migrační krize, kdy se na jejich popularitě svezly i do té doby seriózní mediální domy. Podle výzkumů věří dezinformačním médiím 29 procent lidí. Pět let jejich bezbřehého působení a zlehčování jejich dopadu na atmosféru ve společnosti stačilo k tomu, aby se rozvrátila nejen důvěru ve stát a v média samotná, ale i důvěra mezi jednotlivými lidmi.
Také kvůli obavám o živobytí jsou Češi přístupnější různým spikleneckým teoriím a dezinformacím, nebo rovnou v žádnou epidemii nevěří. Třetina totiž nemá naspořeno na více než tři měsíce, pro osmnáct procent představuje problém už první měsíc bez příjmu. Zoufalí lidé, kteří utratili svoje úspory nejpozději začátkem druhé vlny epidemie, si nemohou dovolit nepracovat kvůli podezření, že mají covid, nebo zůstat doma na šedesáti procentech už tak dost nízkého platu kvůli karanténě. I to vysvětluje, proč neberou telefony hygienikům.
Rozhodování mezi hladem a nemocí není na první pohled složité. Stejně jako jestli budete mít střechu nad hlavou i při stále se zvyšujících nájmech. Zvlášť když je státní sociální podpora tak komplikovaná a nepřístupná, že se k ní pravděpodobně nedostanete. Protože úředník na úřadu práce bude třeba trvat na tom, abyste sehnali potvrzení od bývalého partnera, že s vámi nebydlí.

Tereziánské školství a chudoba regionů

Ukazuje se navíc, že za jedny z nejvyšších daní v Evropě jsou Češi často odkázaní sami na sebe. Do nemocnic, domovů pro seniory a do rodin nastoupily tisíce dobrovolníků, díky nimž se zcela nezhroutila péče o nemocné a kteří pomáhají s doučováním dětí. Jen díky nim a především vyčerpanému zdravotnickému personálu české zdravotnictví ještě funguje.

Nejpozději od uprchlické krize víme, že jsou mezi námi tyto tisíce lidí ochotných pomoci i za cenu vlastního nepohodlí a rizika nakažení. Nezřídka se do pomoci zapojují titíž lidé jako před pěti lety. Třeba Masarykova univerzita, která je právě od uprchlické krize hvězdou v dobrovolnické práci, nečekala, až její studenty povolá stát, ale z jejích fakult šlo do terénu nejvíc studentů ze všech českých univerzit.

Jenže tady narážíme na desetiletí neřešené strukturální problémy zanedbávaných regionů. Protože kde není vysoká škola, není koho povolávat. Kde není kvalitní střední škola, nejsou studenti, kteří by pomohli. To je třeba případ Karlovarského kraje, který žádnou univerzitu nemá a kde mají studenti středních škol největší neúspěšnost u maturit, podobně jako v Ústeckém kraji. Na zanedbané a chudé regiony krize dopadá výrazně víc než na bohatší centrum.
Nikdo z osmnácti ministrů nedokázal totiž ani za třicet let dotáhnout modernizaci českého školství. Systém založený na tereziánském školství, kde úspěch dítěte nejvíc ovlivňuje vzdělání a motivovanost rodiny, se začne hroutit ve chvíli, kdy jej chcete zoufale překlopit jedna ku jedné do online výuky. To se vymstilo právě nyní, kdy nelze napasovat tradiční frontální výklad před tabulí na obrazovku počítače.

Ukázalo se, že stát není schopný v decentralizovaném školském systému zajistit potřebnou techniku všem dětem. Mnoho rodin si kvůli zabetonovanému trhu s mobilními daty nemůže dovolit internetové připojení. To v mnoha pohraničních regionech často ani není k dispozici, protože oligopol mobilních operátorů vyhodnotil, že se mu tam kvůli malé kupní síle nevyplatí budovat kvalitní mobilní síť. Už tak dost velké nerovnosti v přístupu ke vzdělání se i proto každý další týden víc a víc prohlubují.
Jediné, co ministerstvo kromě poslání peněz školám udělalo, bylo rozhodnutí, že distanční výuka bude povinná. Učitelé a rodiny se ale musejí se situací poprat sami podle svých schopností a možností. Hůř jsou na tom opět regiony, stejně jako téměř ve všem ostatním. A to nejen pohraničí, především Karlovarský či Ústecký kraj, ale také vnitřní Sudety jako Bruntálsko.

Třetina dětí už zřejmě mezeru nedožene, projeví se to ale až v dalších desetiletích, kdy budou mít nižší vzdělání, horší práci, a budou tím pádem odvádět méně daní do státního rozpočtu. Budou se tak podílet na chudobě celé společnosti. Jen proto, že v Česku váš úspěch tak často závisí na tom, do jaké rodiny se narodíte. S tím žádná česká vláda nedokázala za třicet let pohnout.

Exekuce bez lítosti a únos státu

Skoro polovina lidí, která nemá rezervy ani na tři měsíce, je i po sedmi letech bezprecedentní ekonomické konjunktury vlastně chudá.
Mezi tučnými lety 2013 a 2018, kdy politici lidem opakovali, že žijí v nejlepší a nejbohatší době, jaká tu dosud byla, poklesl počet nařízených exekucí ze 733 tisíc na pět set tisíc ročně. Pouze o třetinu. Statisíce lidí se ani v době nepřetržitého hospodářského růstu nedokázaly vyhrabat z pasti dluhů, exekucí a práce načerno. Další měsíce bez příjmů je přivedou do bídy, jakou jsme tu desetiletí neviděli. A to jen proto, že parlament a vláda nebyly schopné za dvacet let vyřešit postavení soukromých exekutorů.
Jak nebezpečné bylo rozhodnutí voličů zvolit si mstivého vysloužilého politika prezidentem a zmateného mikromanažera premiérem, se ukazuje taky až teď. Za lepších časů jsme to vytěsňovali, nyní jsou jejich slova pro mnoho lidí jako rána na solar. Jejich úkolem totiž bývá ve zlých dobách mimo jiné také dávat zoufalým lidem perspektivu a důvěru v lepší budoucnost.
Jenže politici své voliče tváří v tvář krizi opustili. Nenabídli jim naději, jen zákazy a příkazy, u kterých často není jasné, na jakém základě a proč vznikly. Tápeme tak v epidemii jen my, nebo i celá vláda? Nevíme. Dokonce i soudy musely ministerstvu zdravotnictví minulý týden přikázat, aby odůvodnilo, proč zavedlo nařízení nosit roušky na veřejnosti.


Vůbec žádnou naději nedal občanům této země ani prezident. „Zkrachují ti neschopní,“ neváhal Miloš Zeman vzkázat těm, kteří ho zvolili. Zatímco slovenská prezidentka Zuzana Čaputová obvolávala ředitele českých nemocnic, aby jim v těžké situaci vyjádřila podporu.
Pokud jsme se po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové před necelými třemi lety utěšovali, že únos státu není v Česku tak velký jako na Slovensku, nejpozději první nouzový stav nás vyvedl z omylu. Podivné nákupy nekvalitních zdravotnických pomůcek offshorovými firmami a sponzory vládního hnutí ANO Deník N zmapoval dostatečně zevrubně v sérii textů. Jak si lidé mohou myslet, že stát pro ně dělá to nejlepší, jak mu mohou věřit, když i na největší krizi za poslední léta si někdo namastí kapsy?
Že se nám vymstí neschopnost orientace na dlouhodobá řešení, se donedávna říkalo maximálně v souvislosti se státním dluhem a reformou penzijního systému. Když přišla řeč na školství, mediální a IT gramotnost, elektronizaci státní správy, exekuce, strukturální zaostalost regionů a montovnu Evropy, diskuse prakticky nikam nevedly. Protože to nebylo v dobrých časech potřeba akutně řešit. Teď vidíme, jaká to byla chyba. Kdyby se vládám podařilo tohle všechno vyřešit, byli bychom při nynější krizi v mnohem menších problémech, protože společnost by byla odolnější.

Málo testů i trasování

Zdravotnictví, školství a sociální služby tak po třiceti letech jejich budování fungují v době krize spíše navzdory špatným rozhodnutím politiků a úředníků. Obětaví učitelé, ředitelé a rodiče se snaží zajistit dětem aspoň nějaké vzdělání. Vyčerpaní zdravotníci slouží už skoro dva měsíce v přeplněných nemocnicích a dobrovolníci nahradili personál v domovech pro seniory.
Vláda totiž nedokázala ochránit skrze dostatečná opatření ty nejzranitelnější, seniory. Co je pro jejich ochranu před koronavirem potřeba udělat, přitom politici vědí měsíce: především zabránit nekontrolovatelnému šíření nákazy v populaci a v zařízeních pro seniory.
To znamená masově testovat, trasovat a rizikové kontakty posílat do karantény, která je nezruinuje. Bezpečnou hranici pro kontrolu epidemie představují v Česku zhruba tři tisíce nakažených při pětiprocentní pozitivitě testů. Stát ale nebyl schopný dostatečně rychle reagovat na narůstající čísla, ačkoliv na to vládu upozorňovala řada expertů od začátku září. Trasování v Praze však zkolabovalo nejpozději v polovině září, v dalších regionech jen o pár týdnů později. Hygieny neměly tak velké kapacity a systémy, aby to zvládly. O nutnosti přípravy na druhou vlnu se přitom mluvilo od června.
Na testování se i teď v regionech čeká několik dní, protože úřady nebyly schopné zajistit ani po dvou měsících druhé vlny epidemie testovací místa v každém okrese. Nefungující infrastrukturu tak nahrazují jednotlivci, jako třeba šluknovský lékař Vratislav Prejzek, který testuje na vlastní náklady. V zapomenutém a chudém pohraničním regionu, který nikoho nezajímá do té míry, že se tam pacienti překládají ze sanitky do sanitky na půli cesty do nemocnice.

Plošné testování v domovech pro seniory začalo až minulý týden, ve chvíli, kdy jsou nejčastějšími klastry nákazy a kdy je Česko v šíření epidemie skoro nejhorší v Evropě. A kdy už tisíce starých lidí zemřely.

Stát neochránil seniory

Právě situace v domovech pro seniory je největší obžalobou vlády, institucí a odpovědných úředníků. Stát léta odmítal financovat terénní služby pro staré lidi, aby mohli co nejdéle zůstat ve svém domácím prostředí, a naopak nejvíc peněz dával do výstavby a provozu velkokapacitních domovů pro seniory. Ty jsou výhodné pro všechny kromě seniorů. Jako instituce mohou ovládat životy jednotlivců i rodin a taky kumulují zajímavé rozpočty, nad kterými už je pro politiky výhodné mít kontrolu.
Jenže právě v domovech důchodců a velkých sociálních ústavech se nákaza šíří rychlostí stepního požáru. Od začátku zde nebyly ochranné prostředky, obyčejné roušky šili dobrovolníci, personál omezoval svůj osobní život, aby do domovů nezavlekl koronavirus.
Jediným způsobem, jak ochránit klienty, tak byl zákaz návštěv. Staří lidé strávili měsíce bez kontaktu s rodinami a známými. Mnoho z nich nemohlo využít ani telefon nebo tablet, protože špatně vidí nebo slyší. Jenže se je nepodařilo ochránit ani za cenu jejich odříznutí od světa a samoty. Nejohroženější skupina obyvatel tak odnáší epidemii největšími omezeními na svých právech: zákazem vycházek a návštěv. A ještě musí každých pět dní podstupovat nepříjemné testování.
Stejně jako v nemocnicích a léčebnách dlouhodobě nemocných nakonec často umírají v osamění a zoufalství, bez rozloučení s nejbližšími. A to i ti, kteří nakažení covidem nejsou. Samota starým lidem totiž zkracuje život víc než covid.
Konkrétním výsledkem tohoto přístupu jsou tisíce mrtvých. Jenže ti zůstali ostatním skrytí v nemocnicích a ústavech, veřejnost tyhle mrtvé nevidí, představují pro ni jen statistická čísla v tabulce ministerstva zdravotnictví.
Traumatizující je to pro jejich příbuzné. Ti se s nimi často nestihnou rozloučit a nemají šanci ani jít na pohřeb. Protože vláda počet účastníků omezila na deset. Některé pohřební služby rovnou říkají, že je to natolik nemorální nařízení, že to nerespektují.
Epidemie ukázala, co odborníci říkají už léta. Instituce typu velkokapacitních ústavů, které tu máme i po třiceti letech od konce komunistického režimu, jenž si v nich liboval, problémy v krizi jen znásobují. Víme to, ale o deinstitucionalizaci se taky pořád jen mluví.
Koronavirus nám z jednotlivostí složil celek. Rozkryl, jak zkostnatělá a podfinancovaná byrokracie brání fungování státu, odhalil, kdo je v krizi schopný zachraňovat životy a kdo se schovává. Ukázal na všechna špatná rozhodnutí nejen teď, ale i v předchozích desetiletích, kdy všechno fungovalo samospádem nebo kdy se daly chyby zlehčovat či promíjet. Dal nám poznat, že dosavadní étos individuality a toho, aby se každý o sebe postaral sám, funguje jen v době, kdy se o sebe lidi sami postarat opravdu mohou.
Je rozdíl, pokud vám vaše vzdělání a postavení dovolí zavřít se na několik měsíců doma, nakoupit dětem počítače a žít z úspor. Nebo když ze dne na den přijdete o špatně placenou práci v baru, která vás ale i tak držela na hraně pádu do chudoby. Počet míst za pokladnami v Lidlu nebo za volanty kurýrních aut není nekonečný.
Kolaps institucí a sociálního státu dosud zasahoval jen nejchudší vrstvy. Občany, kteří si za svoji situaci podle mínění většiny mohli sami, protože se prý špatně učili nebo udělali v životě chybná rozhodnutí. Teď se bude týkat i střední třídy. O co všechno jsme špatnými rozhodnutími vlády i nás samotných přišli, se dozvíme v blízké budoucnosti. A nebude to světlá budoucnost.

[cipis]

https://open.spotify.com/show/5z0q1sJpH ... 3&t=0&nd=1

toto je odkaz z článku na audio ...