Literární tvorba rozpadlíků aneb volná povídka na pokračován

[Kolapsnik jr.]

Odděleno z vlákna: Pravděpodobnost rozpadu? Karlos.

Mrak>
Kdyz mame tak radi ty scenare:

1/ Cover72 a Kolapsnik jr. se setkavaji v roce (2017/2022) na zel. stanici Praha hl. nadrazi, aby zuradovali starou sazku. Po neuspesnem hledani typicke nadrazni restaurace v duchu one sazky, museji vzit za vdek nedavno restaurovanou Fantovo kavarnou uprostred teto krasne budovy, ktera je nyni rozsirena o podzemni patro rychlodrahy Berlin-Praha-Dubai, diky eurofederalnimu projektu dopravy a post. Roztekany prichozi nevalneho zjevu Kolapsnik jr. - neoblecen v modni pruhledne saty - useda u pseudo-litinoveho retro stolecku a sympaticka androidka s cedulkou "Miluska" nabizi kavu, caj, desert. Kolapsnik jr. se osmeli, ze by rad objednal 2x male bio-pivo v penezni hotovosti, nacez obsluha promptne spusti "diskretne tichy" oranzovy alarm prvniho stupne a oznami, ze podobne praktiky v tomto podniku neumoznuji. Mladez u okolniho stolku se pohrdlive otoci a nevericne si prohlizi podivnou excentrickou postavu, ktera se pokousi neplatit svym 6D-padem ani aircipem pod kuzi, "asi zase nejaky -padlik, tihle magori uz se snad nikdy neproberou, holt ten prulom domaci studene fuze ve sklenici uz nerozchodili" - poznamenala 3Duniverzitu dochazejici slecna pohrdlive v obvzlast pruhlednych satech z nanovlaken..

2/ Hodiny na zel. stanici Praha hl. nadrazi ukazuji 14:30, nebo je to 17:30?, cert vi, pres ten sprej se to da spatne precist, po velkych rucickovych hodinach zbyly jen diry ve zdi, Kolapsnik jr. prochazi kolem byvale "shopovaci" galerie v utrobach stanice, vetsina kramku je nahrubo zazdena prefab bloky, tu nahle z utrob byvale prodejny zahr. tisku uciti vuni psich parku, piva a konopi. "Co si das frajere," pta se uz z dalky silne expresivni postava vycepni. "..No na nekoho tady cekam," odpovida jr. "Hele ty chytrej, bud si neco dej nebo vypadni, kdo necinka nic nedostane," dokoncuje uvitani sympaticka to zena. Na prkynku, kdysi hlinkoveho pultu "hitech" kiosku pristala pro zbyle dosti podrousene osazenstvo nevsedni suma v podobe male stribrne mince. "Paninko, koukam, ze se asi nacekam, takze 1x male pivo, k tomu hned jedno velke pivo a velkou kontusovku, velkou porci psiho gulasku a pul pecna toho predvcerejsiho chleba.. jedeme to asi az zitra, dnes se zase nejezdi.."

[cover72]

Když příběhy...

3/ Ze směru bývalé magistrály, "zklidněné" na opuštěnou cyklostezku, se směrem k Fantově kavárně kulhá starý Žid s plnovousem. Kdyby důstojník Dohledu seděl u své kamery, zachmuřil by se, neboť černý klobouk typu "fedora" stínil větší část obličeje a černý kabát pod kolena zase nepříjemně překážel systému pro identifikaci podle chůze. Jenže co s tím, když předpisy znemožňují náboženskou diskriminaci když oblečení kompletně nezakrývá obličej. Židovské papíry přitom byly otázkou pár plechovek Lančmítu, takže v klobouku chodilo až příliš lidí na to, aby je mohli všechny sebrat a podusit. Jenže důstojník Dohledu kamery nesledoval, protože neměl náladu: byl v zaměstnání, nikoli v práci. A zaměstnán byl hraním mariáše s kolegou.
Jediný, kdo si tak všiml zjevu jako z roku 1930 byl holohlavý mladík, který zakřičel pár urážek a vzápětí se jal zrychleně přesouvat do podchodu, neboť uslyšel policejní vrtulník. Směrové mikrofony na Eurocopterech učinily za těch pár let značný pokrok co do filtrování nežádoucího hluku a nebylo radno si s nimi zahrávat - proces s Tamášovci skončil před měsícem a pogrom v Mostu byl příliš silná káva i na jinak netolerantní společnost.
Cover se tedy nerušeně dobelhal až k Fantově kavárně. Rozhlédl se a dával si přitom dobrý pozor, aby nevypadal jako že studuje kamery - za "přípravu teroristického útoku" brali nekompromisně a nepomohlo ani ohánění se diskriminací. Záhy našel, koho hledal: špiclové režimu byli podle svých těkavých oček a výrazu mírného pohrdání obyčejnými smrtelníky jasně identifikovatelní; navíc jako jediní dostávali takové příděly a museli pracovat tak málo, aby byli trošku při těle.
"Mladý muši, mychlim še fam upatla obalka." Kabát šikovně blokoval přímku kamera-obálka-špicl, takže se dotyčný "uvědomnělý občan" rychle sehnul a starce nevrle odmávl. Byl sice prověřeným kádrem, ale všudypřítomný nedostatek předraženého zboží - vyjma poukázek na bio-škrobovou kaši - těžce doléhal i na něj a jakkoli byla "kvůli boji s šedou ekonomikou" uzákoněna povinnost prokazovat původ jakékoli částky vyšší, než 5REMS (Reformovaný Evropský Monetární Systém), paralelních měn byla celá řada a když je člověk stihl dostatečně rychle utratit za zboží podléhající zkáze, nic mu neprokázali. Tedy ne že by se potřebovali namáhat s dokazováním - to obžalovaný musel prokazovat nevinu.
Špicl se vytratil směrem k vietnamskému stánku na kolech - pevný by magistrát nedovolil - a Coverovi již nic nepřekáželo ve vyhledání starého známého. "Remíza, ne? Jídla je dost, ale málokdo na ně má. Budem elektronicky platit to pivo, nebo se raději obejdeme bez footprintu v systému? Logy sice kontrolují málokdy, ale přece jen vyjíždíme ze Systému Nacházení Anomálií na prvních příčkách - a vyhodit 10REMS za pivo je přece jen dost pro nás oba... Mám tu přefiltrovanou vodu - zdroj nebyl infikovaný a o Catadyn se starám dobře."
Odpovědí mu bylo kývnutí a dva "neviditelní" - neměli módní elektronický náhrdelník/obojek ani vládou ze zabaveného zlata financované módní šaty v rámci boje proti chudobě, takže pro ostatní byli póvl - se potichu vytratili směrem k budově údržby. Právě včas - pět minut poté do Kavárny vtrhlo zásahové komando a odvleklo pět náhodně vybraných lidí: špicl potřeboval vykázat aktivitu a vysvětlit, proč zmizel - a obvinění z "podezření na barter" fungovalo vždycky. Zvláště když bez porušování zákona nešlo přežít.
Naše dva známé to ale nijak neznepokojovalo, neboť se tou dobou již vynacházeli v končinách, kam se Systém fyzicky neobtěžoval. Z kolonie bezdomovců nebyly ani peníze, ani pěkní zatčení a tak se Pořádkové Síly spokojily s občasným bombardováním celé oblasti slzným plynem pod záminkou desinfekce. "Hele, asi se vidíme naposled", přerušil mlčenlivé pití vzácně čisté tekutiny Cover. "Ve Finsku už chtějí zakázat i lovecké zbraně a tím to pro mne padá, tak se budu přesouvat do Novosibirsku a dál uvidim." Odpovědí bylo zdvižené obočí - Rozpadlík se, stejně jako všichni, kteří trvale žili v Protektorátu Střední Evropa, naučil moc nemluvit. "Musím sehnat gumový člun - ti šmejdi už stihli zadrátovat i severní hranice. Prý že proti imigrantům - který šílenec by sem ale imigroval?" Ústa druhého muže se ušklíbla a pak poprvé hlesla. Hlas byl přiškrcený, což bylo pochopitelné - mikrofonům pod kamerami se tak hůře mapoval hlasový vzorek na konkrétní lidi. "Proč tady?"
"Na Severu je obchod s plavidly tvrdě regulovaný a sledovaný. Kdežto tady ve vnitrozemí..."

[MRAK]

Ze stínu to celé pozoroval muž neurčitého věku. Lehce nahrben, ve střehu, s batohem na zádech a zkrácenou útočnou puškou v ruce. Byl tichý a téměř neviditelný.
"Ti dva žvatlaj, jak kdysi na Rozpadu" pomyslel si.
"Kecy" odfrknul.
Nadhodil si batoh a pevně sevřel pušku. Čeká ho ještě dlouhá cesta. Navíc se musí zastavit u Fabika, doplnit munici a setkat se s Karlosem a MacGyverem. Ti se budou smát, do čeho se to zase namočil. Ten zmiňovaný Mostecký pogrom samozřejmě nevyprovokoval, ale když už tam byl , pochopitelně trošku pomohl.
Při té vzpomíce se ani neusmál. Rutina. Bylo jich prostě moc.
Ale co už. Srát na to. Vzhůru za rodinou a přáteli. K Maximusovi na usedlost je to ještě daleko....

[SaraH]

Gain čas plynul pomalu. Uvězněná v zákonech vesmíru líně kroužila okolo Slunce. Vzpomínala.

Pro její mysl všeobjímající vesmír bylo těžké se snížit k těm malým tvorům. K těm drobným myslím, které nedokázaly překročit hranici svého já a tak zjistit, jak málo toho chápou. Jejich mysli zprvu vnímala jen jako sem tam se ozývající tenký hlásek. Ale pak začaly přibývat a najednou jich bylo mnoho. Strašně strašně mnoho. Křik jejich drobných myslí k ní doléhal více a více, až vytvořil velkou švitořící změť chaosu. Chaosu který sílil. Chaosu, který nemá ráda.

A Gaia má ráda klid. Klid a harmonii. Byli tak ... nazí. Možná tam ještě nějací jsou. V lesích na jejím povrchu. Kdo ví. To ticho.

[Fabulous_přeukrutný]

Stěží desetiletý klučina zatřásl spícím mužem. Tatínku, někdo nám chodí po pozemku. Muž ani nerozlepil oči. To nemáš malorážku synku? Tak jo, zkusím to, odvětil. Nikdo přece nesmí chodit beztrestně po cizím pozemku! Bang! Bang! Trefa, zajásal! Muž se definitivně probral. Synku, a nevypadal ten chlapík jako Mrak? Viš, že ho čekám. Hmm, na starém bělidle zavládlo dusné ticho...

[MRAK]

Mrak z úkrytu sledoval, jak Fabikovo potěr potírá bezdomovce, snažící se ukrást dýni ze zahrady.
Usmál se.
"Ten starej fousáč zase chrápe. A práci aby za něj dělali děti".
Chvilku si pohrával s myšlenkou, že mu práskne jednu svítící pod zadek, ale pak mávl rukou.
Co už s tím. Srát na to. Práce je hromada a nikdo jinej jí neudělá. Obchod musí fungovat, ať se děje , co se děje.
Chvilku měl zvláštní pocit, jako by si snad sama Země tak divně povzdechla, ale pak se ušklíbnul, "příště to u Sáry nebudu přehánět s tím bylinným likérem, mám po něm halušky".
"Hola, příteli" narušilo ticho Mrakovo houknutí, "jsem tu se zbožím".
Fabik se jen s překvapeným úsměvem otočil , "už jsem tě málem oplakal!"
"Tak tos asi brečel na špatným hrobě, muhehe"
Podali si ruce.

[Fabulous_přeukrutný]

Vítej Mraku, rád tě vidím. Ale skutečně ho Fabík rád viděl? Mrak totiž nevěděl jednu důležitou věc. Za přívětivou rozpadlickou fazónou skrýval Fabík jedno kruté tajemství. Fabík byl totiž nastrčený agent tajné služby SRPŠ! Roky si budoval falešnou identitu, aby zmátl nedůvěřivé rozpadlíky, infiltroval se do jejich struktury, cíleně likvidoval jednoho za druhým a kradl jejich zásoby. Každý, kdo jen vytušil pravou povahu podlého Fabíka byl nemilosrdně zmizen! Krutý osud potkal i Mrakova přítele Čolka, který na poslední tajné schůzce Rozpadu zahlédl u Fabíka typické zelené tetování. Než mohl ale cokoliv učinit, byl odvlečen do Ruzyňských katakomb, kde na mučidlech prozradil místa tajných srazů Rozpadlíků. Od té doby Čolka už nikdo neviděl...

Další z Fabíkových obětí byl Maximus - Mrakova moravská spojka. Poté co z něj Fabík dostal informace o podzemní pevnosti v oblasti Břeclavi, stal se pro něj již nepotřebným a bez milosti jej zlikvidoval. Zde se Fabíkova sadistická povaha projevila naplno - Maximuse zaživa zabil!

Ale nic z toho Mrak nevěděl. Stál na Fabíkově pozemku a slyšel: Vítej Mraku, rád tě vidím...

[cover72]

Když Hanz Maulder, vedoucí Odboru pro zbraně a nelegální nástroje Kristapa - Kriminální Státní Policie - uslyšel výstřel z malorážky a viděl, jak na Fabikově zahradě padá mrtvá postava, pokoušely se o něj mdloby. Po Mrakovi šel od doby, kdy jej zachytila jedna ze skrytých kamer v Mostě. Kristapo zoufale potřebovalo pořádnou rybu, někoho, z koho by byl exemplární příklad, že občané mají držet hubu a krok a hlavně nemít zbraně, a Mrak byl jediný vhodný kandidát. Účastnil se se zbraní "Mosteckého extempore", což byl z hlediska obžaloby i médií sladký sen - a přitom nebyl Tamášovec. To bylo důležité, protože na Tamášovce mohlo Kristapo zapomenout: ty měla ve svých spárech Ideopolicie - jak se běžně přezdívalo Odboru pro nekorektní názory a vyjádření Federální Bezpečnostní Služby - a neexistovalo, aby se dostali do rukou komukoli jinému. Agentury Reformované Eurofederace sice oficiálně spolupracovaly, ale ve skutečnosti hrály tvrdou hru kdo z koho.

Jenže Mrak zmizel. Téměř rok po něm nebylo ani potuchy - až jej úplnou náhodou identifikovala kamera, která automaticky rozpoznala obrys pušky. Normálně by v bezdomovecké kolonii byla vypnutá, ale Kristapo s nízkou prioritou jelo sledování nějakého starého podivína, který si kupoval gumový člun ačkoli nebyl členem žádného státem organizovaného vodáckého oddílu. Když kamera spustila poplach a pražské Kristapo po chvíli sledování pochopilo, že sleduje Mraka, všechny ostatní případy šly stranou...
A tak Hanz seděl v erárním tmavě šedém terénním SUV Priusu kilometr od předpokládané lokace Fabíka a právě vypadal zdrceně. Mrtvý obviněný = žádný obviněný. Žádný obviněný = žádný exemplární případ. Žádný exemplární případ = dalších pět let hnití v Protektorátu Střední Evropa, s těmi věčně švejkujícími a vychytralými Čechy a "východními" příděly a kvalitou potravin. "A sa ten blbý přísvuk ani nemůžu slušné jídlo koupit na šerném trhu", utvrzoval se Hanz ve své depresi.

Když tu... "Pane, Mrak žije! Teď ho Fabik vítá, skutečně je to on! Ten mrtvý musel být nějaký somrák!"
Hanz vyskočil z Priusu k infravizi a zahleděl se do obrazu vyblitých barev. Skutečně! Teď ale musí opatrně. Fabik je členem nějaké organizace a čas od času mizí lidi, kteří k němu přijdou. Jenže sniperem na něj nemohou, protože ta "nějaká organizace" může velmi dobře být nějaká tajná služba. A kdyby zabil příslušníka jiné agentury, Hanz by skončil jako hlídač bioškrobové kaše.
Ne; zásah musí být překvapivý, ale oficiální: vrazit do obydlí Fabika, zamávat mu před nosem papírem a odvléct Mraka dříve, než se Fabik zmůže na dostatečně důraznou protiakci (po Kristapu si určitě střílet nedovolí, říkal si Hanz - a kdyby, stejně půjde dovnitř až jako druhý) - a hlavně dříve, než stihne Mraka "zmizet".
"Tak jdeme na to. Novák a Veselý budou jistit khridla. Veverka jde vepzredu a pro sichr si vezme vestu. Já sa ním a vyblokuju Fabika satykačem. A Mrakoplasch s Kalouskem berou Mraka, okamšitě kukla, injekce a do auta než nám to někdo stihne sakázat nebo přebrat."

Tým zasalutoval a začal nasedat do starých Priusů, pořízených ještě v době, kdy z dluhu bylo dost peněz na okázalý environmentalismus. Když tu... "Pane, mám další kontakt! Ze severu přilétá NH-90 a ježí se anténama!"
Hanz zaklel. NH-90 v ELINT verzi provozovala jediná agentura: Ideopolicie. Nikdo jiný neměl na palivo z kanadských ropných písků. Museli vyhmátnout Mraka systémem INDECT, podle analýzy jeho starých postů... A Kristapo očividně nebylo jediné, kdo sledoval kamery. Ale tohodle pachatele mi nevesmou! zapřísáhl se Hanz.

Priusy vyletěly zpod termo-maskovací sítě, až pneumatiky se sníženým valivým odporem zoufale zahrabaly. Třetímu vozu chcípala baterie a nestačil, ale zbylé dva uháněly bez světel k Fabikově domu.
Transportně-špionážní vrtulník termovizí našel Priusy a sklonil čumák, jak pilot měnil drahocenné palivo za rychlost.
Fabik dostává tímto okamžikem alarmy ze svých nástražných systémů.

Mrak, aniž by to tušil, byl ve středu zájmu hned tří schopných stran.

[Maximus]

Aniž by to tušil Mrak či některá ze tří výše zmíněných stran, tak tu je ještě čtvrtá strana. Dvojčlenný tým tvořil snědý muž okolo padesátky a mladý muž, či spíše ještě kluk, který měl světlé vlasy a modré pronikající oči. Nic však z toho nebylo možné zahlédnout ani na vzdálenost několika kroků, protože oba muži byli důkladně zamaskováni. Jen člověk z bezprostřední blízkosti by zjistil, že starší muž má v ruce staré dobré SVD s novým modelem optiky a ten kluk, jehož modré oči pozorovali Fabikovu haciendu přes puškohled Vortex, je umístěn na Marlinu XS7 VH. Prohodili tiše spolu několik krátkých ruských vět. Snědý muž ukončil rozhovor jasným gestem. Nyní už přesně ví, kdo ze dvou venku stojících mužů způsobil smrt jeho dobrého přítele Maximuse. Iulian, jak se tento střelec jmenuje, uzavřel kdysi s Maximusem v městečku Vișeu de Sus, nezvyklou dohodu. Nyní je Iulian konečně zde, aby tuto dohodu naplnil do posledního slova.

Pro bývalého člena rumunského elitního 26. pěšího praporu, zvaného také „Červení škorpióni“ a který si prošel nasazením ve válce v Iráku, bývalé Jugoslávii a Afganistánu, nebyl problém se nechat najmout jako ozbrojený doprovod jistého cenného asijského zboží putujícího z Asie přes Balkán až do střední Evropy, jehož distribuce s přibývajícím chaosem a rozvratem společnosti prožívá všechno možné, jenom ne krizi.

Na smluveném místě v jednom ze záložních Maximusových refugiích se Iulian setkal s Tadeášem, jedním z přeživších Maximusových synů, který mu jako první předal zprávu o kruté otcově smrti přes Jozefovu krátkovlnou vysílačku. Zde se dozvěděl důležitá fakta a zejména ho zajímalo, kdo z vedení tajné služby SRPŠ vydal příkaz zlikvidovat jeho dobrého přítele. Následující likvidace zrádce Fabika bude jen první stupínek na schodišti pomsty, které mu jeho slib velí vyšlapat.

Trvalo to několik týdnů, než se Iulian dostal ze svého statku ležícího na úpatí Maramurešských hor až ku Praze, ale minimálně pro ten kratičký okamžik, který uplynul mezi zmáčknutím spouště a dopadem projektilu, který zasáhl Fabikův spánek pár centimetrů nad ucho to rozhodně stálo. Fabikův mozek po zásahu projektilem ráže 7,62 mm byl ve stavu, který neumožňoval vyhodnotit, jestli je světlo či tma, natož řešit nějaké alarmy nástražných systémů, které se náhle začaly ozývat od už teď bývalé Fabikovy haciendy.

Mrak po epizodickém leteckém dni Fabikova mozku neztratil duchaplnost a skočil do nejbližšího krytu s kosou připravenou k obraně. Čekal ty nejhorší nepřátele – nájemné vrahy tajné služby SRPŠ či zásahové komado Kristapa nebo Ideopolicie. Jaké bylo jeho prvotní překvapení, když se ozvalo v jeho CB vysílačce na dohodnutých frekvencích smluvené heslo a hlas Maximusova syna Tadeáše, který ho zkratkovitě informoval o Fabikově zradě a o nutnosti rychle vyklidit prostor, protože se na horizontu blíží velkou rychlostí dvě podezřelá auta a ze severu přilétá vrtulník, který rozhodně také nevěští nic dobrého.

Mrak zaváhal jen malou chvíli. Přibližující se tečka na obloze se měnila ve stále přesnější model vrtulníku NH-90, což znamenalo jediné – jeho původní očekávání tedy bylo bohužel také naplněno a komando Ideopolicie či jiných jednotek pomahačů a chráničů nového Systému je už téměř zde.

[Terminated Account]

Spoře oděný muž se tiše a stále pomaleji plížil džunglí. Jeho pohled se soustředil na jediné místo, ke kterému se musí přiblížit na deset metrů. Fůůůůůůů - šipka z týkové dřeva zasviští vzduchem a Nosorožec Sumaterský se v okamžiku klátí k zemi. Lovcovi blesklo hlavou, že se možná začal klátit k zemi již v okamžiku, kdy šipka opouštěla foukačku a že to nebyl zbraň, která statné zvíře skolila, ale především síla jeho mysli. Usměje se nad myšlenkou a pomyslí si. "Takovou kravinu si pamatuješ. Byl to ale veselá kopa, ten starý dobrý Ali. Kde je mu asi konec? Škoda že si nepamatuješ jak z opičího hovínka uvařit mýdlo! No nic ani MacGyver nemůže být dokonalý! "

Jde se pracovat. "Jako kmenový náčelník musíš jít vzorem a dodržovat usnesení rady starších! Generálního štábu" bleskne mu hlavou a drze se ušklíbne "Odhlasovali jme si dvě hodiny práce denně, tak šup ať zbude čas na děcka, rybaření a odpočinek! Za dva měsíce dorazí šikmoočka se zásilkou a bude pro ně potřeba nachystat mimo jiné pořádnou hostinu. Nosorožec se bude náramně hodit.

Vrátí se do Longhausu, políbí ženu a prohlásí. "Lov byl dobrý! Kde jsou ty naše cácory? Jestli s pudberťákama otravují na břehu krokodýli, tak ať si mě nepřejou!" Na ohništi se hřeje opice se zázvorovou omáčkou a pralesní kapradinou. Voní to hezky, ale na oběd je ještě čas. Napřed musí zajít za sousedem.

Zabuší na stěnu a zvolá "Karlosi ty starý povaleči, děláš něco, nebo se jen tak poflakuješ?"

"Vařím čaj. Pojď na hrnek ty starý otravo! Když nebudeš moc prudit i Betel dostaneš."

U Karlose: "Ráno jsem ulovil nosorožce. Bude čím pohostit šikmoočka. Musím na to myslet čím dál častěji. Jak se ta CHVÍLE blíží, tak se mi neustále vybavuje starý svět. Mám strach, aby to Mrak a kluci zvládli, nebude to vůbec lehké. Škoda Maxima a Čolka, ale nebýt jich, tak nekoukáme na Kinabatang River, ale prdíme do hlíny, nebo hnijeme v nějakém lágru! Určitě by se nám i s rodinami utéct nepodařilo. Kdo by to byl řekl, že ten Fabik je taková svině. Díky bohu že to ten Hans dotáhl tak vysoko. Nebít jeho, tak na to nikdy nepřijdeme. Je to ale lišák, ten Hans, nikdo nebude do poslední chvíle tušit co je to zač. Doufám že si na jméno Hans moc nezvyk, a budeme mu zase moct říkat Rade!"

"Neboj všechno dobře dopadne! Naplánované je to skvěle!"

"Vím, ale náhoda je svině. Škoda, že nebude mit Mrak čas si s tím svinským agentem 007 trocho pohrát. Bude ho muset smáznout rychle! Doufejme, že ty podomácku vyrobené raketomety budou fungovat!"

"Neboj Josef je kapacita a Pepe, Rude, Ježek a spol. s tím budou umět zacházet!"

"Kurňa škoda, že tam nebudeme, chtěl bych jim pomoct!"

"Oni to zvládnou! Mrak vyřídí tu sketu, kluci se postarají o letectvo a pak je na řadě Hans se svým "komandem". Všechny zbalí i s rodinami. Odtáhne na letiště a tradá speciálem do Atén na ústředí MI17CIA."

"Ti pitomci od tajnejch mu ještě umetou cestu. Všichni se budou moct přetrhnout, aby si urvali podíl na rozbití teroristické sítě! Ještě že si tu centrálu postavili v Aténách. V tom bordelu, co tam je se to všechno snadno zvrtne a než na to příjdou, budou šikmoočka se zásilkou a ochranou od Peršanů, tak daleko, že už nic nezmůžou."

O Dva měsíce poději: "Zdravím naše malé velké přátele. Máme radost? Je zásilka v pořádku?"

"Dobra den pan MacGyver, mela radost, vse podarit, zasilka ok. Budete prekvapena. Muzeme vynalozit, je vzduch cista?

"Vynoložte, jen klidně vynaložte Vzduch čistá!"

Z útrob lodi vyběhne Mrak a huláka. Do prdele chlapi, to mě nebude věřit co se stalo a koho vám vezeme navíc. Už jsme myslel že je náš plán v prdeli. Málem jsem se z toho posral. Věděl jste někdo o mladém Maximovi...?"

"Taky tě rádi vidíme Mraku...

[cover72]

Když se Cover rozloučil s Rozpadlíkem, zamířil si to s gumovým člunem v kufru okolo vykřičené čtvrti. Netrvalo ani pět minut a v posprejovaném zrcadle uviděl, jak se za ním vleče tichý stín. Usmál se. S hlasitým heknutím se sehnul, aby přehodil těžký kufr do druhé ruky, a přitom "ztratil" peněženku. Mnoho peněz v ní nebylo - 15REMS stačilo sotva na tři piva -, zato v ní byla kreditová karta a občanka. Podsvětí již dávno nedělalo do krádeží papírových peněz - ty se, vzhledem k zákazům plateb v hotovosti bez nahlášení, stejně nevyplatily. Daleko lepší byly krádeže identity, protože na ukradenou občanku se dalo nakoupit leccos - a následky nesl nebohý okradený.
Obyčejně. Zlodějíček, který odnášel Coverovu peněženku svému šéfovi, netušil důležitou věc: inkriminovaná občanka již byla v databázi bezpečnostních sil oflagovaná. Cover na ni - a na přiloženou kartu - koupil gumový člun v "restrukturalizovaném" Gumotexu a vytratil se tak rychle, že ho Dohled nestihl nechat sebrat. Krádež identity může být ošemetná věc, když chcete použít identitu hledané osoby a zaplatit sledovanou kreditní kartou...
Stinná stránka věci byla, že teď se Cover vynacházel bez dokladů. E-občanku zfalšovat nemohl, na to neměl vybavení, a kontaktovat překupníky bylo příliš riskantní - 70% byli agenti-provokatéři. A za usilování o falešnou identitu automaticky předpokládali "terorismus" a podezřelé "mizeli". Bude si muset vystačit s průkazkou židovské obce a zkusit hrát na "diskriminaci" a vymlouvat se na to, že utíkal nalehko, když Evropou zmítanou ekonomickou krizí táhli náckové, a že doklady mu shořely. A doufat, že nenatrefí na antisemitského policistu.

[Fabulous_přeukrutný]

Mac Gyver pomalu otevřel oči. Mezi víčka se mu zařezávalo ostré světlo, ale dříve, než si stačil uvědomovat jeho nepříjemnost, začala se mu celým tělem šířit nesnesitelná bolest. Celé tělo měl jako v ohni a tvář, ta žhnula doslova spalujícím žárem. Pomalu si začínal uvědomovat sám sebe. Ležel na zádech, pevně přikurtován ocelovými okovy v jakési prázdné místnosti. Po celém těle měl neklamné stopy brutálního bití. Teď zaslechl kovový zvuk závory a skřípot dveří. S námahou se naklonil, aby lépe viděl. Rozmazaná postava ve dveřích začala dostávat jasné obrysy. Ne to není možné, to není možné, zašeptal. Vždyť je to…

“Ano, jsem to já. Fabík!” tmavá postava se z plného hrdla rozesmála. “Vždyť tě zabili, Fabíku?” Mac Gyver stále nechápal. “Hloupoučký Macu, proč si myslíš, že by zrovna mě mohli tak jednoduše zabít? Mě, kterému přezdívají “Nezničitelný”? Myslíš že bych byl tak hloupý a promenoval se po kopci, jehož stráně jsou obsypané špehy a nejrúznějšími mstiteli? Myslíš, že naše služba SRPŠ, která má prakticky neomezený rozpočet, by dopustila, aby tak jednoduše přišla o nejlepšího agenta? Myslíš, že bych se nechal odprásknout polointeligentním rumunským eunuchem?”. “Eunuchem?”, přerušil ho Mac Gyver. “Ano, teď už eunuchem”, zašklebil se radostně Fabík. “Když jsme ho věšeli za přirození do průvanu, tak se prostě utrhnul…” “Ale kdo byl ten člověk, kterého jsme sejmuli? A co tvoje rodina? To ti na ní nezáleží?”, stále nechápal Mac Gyver. “Rodina?”, pohrdlivě odfrkl Fabík. “Žádnou nemám, pouze placený kompars. A ten chlapík s vystřeleným mozkem? To tě asi pobaví Meku!”, uchechl se Fabík. “Jistě si pamatuješ na tvého přítele Čolka. Říkalo se, že zmizel v našich věznicích. Ale on nezmizel. Prostě jsme ho tak trošku předělali. Máme sakra dobré plastické chirurgy. A s anální sondou napíchnutou přímo na Čolkovu míchu jsme ho mohli řídit snadněji, než autíčko na dálkové ovládání. Takže místo mě, jste sejmuli vlastního přítele!” Fabík si popis Čolkova utrpení očividně užíval. “Nemám vás rád, nikoho. Tebe, Mraka, Karlose, nikoho. Jste pro mě jen hmyz, který tyje ze zdrojů této země. A ty jako další poznáš sílu mé nenávisti!. Za pár hodin budeš propuštěn a odvezen do tábora Rozpadlíků.” Myc Gyver nechápal, co by tohle mohlo být za trest. Vždyť to jediné si nyní přál. Dostat se odtud a znovu se setkat se svými rozpadlickými přáteli!

“Snad si Meku nemyslíš, že tvoje propuštění bude jen tak?” Fabík byl čím dál rozvernější. Náhle se nahnul nad Mac Gyvera a před obličej mu nastavil předmět, který dosud skrýval za zády. Myc Gyver jen stěží zaostřoval a pomalu mu docházelo, že se dívá do zrcadla. Na svou zbitou tvář. Na svou vlastní tvář. Ale nebyla to tak úplně jeho tvář. Náhle mu vše začalo docházet a do jeho duše se pomalu vkrádala čistá hrůza. V zrcadle totiž viděl tvář nenáviděného Fabíka! Jako ve snách už jen vnímal elektrické impulsy šířící se z jeho análu do celé míchy a mozku a v posledním záchvěvu vlastního vědomí zaslechl poslední Fabíkovu větu: “Mnoho, štěstí s tímhle ksichtem v táboře rozpadlíků!”

==Přežije Mac Gyver v táboře rozpadlíků? Najde a zničí Fabík "Poslední údolí Rozpadlíků" na Kyjovsku?==

[Radek07]

a co na to Jan Tleskač?

[cover72]

Jan Tleskač IV. naposledy zašlapal a létající kolo zpomalilo, prosedlo a elegantně dosedlo na krátkou trávu bývalého golfového hřiště. "Konečně!" zaradoval se mladý muž, div že nadšením nespadl z upraveného bicyklu ještě jedoucího s větrem o závod. "Můj praděd neměl pořádnou šanci - teprve uhlíkový rám umožnil poměr výkonu ku váze, se kterým se dá létat! Teď proměním svět, vydělám moře peněz a už nikdy, nikdy nevezmu do úst tu odpornou bioškrobovou kaši, kterou dostávají sirotci na příděl!"
Honza dobrzdil, opatrně opřel svůj vynález o strom a začal odmontovávat vrtuli a skládat křídla.
V tom v nedalekém háji něco zapraskalo.
Jan ztuhl. Může to být Mažnák? Obávaný hoch s obličejem zrůdně znetvořeným díky biologické mutaci svého otce, vystaveného neblahým účinkům stínadelské stoky?
Vzápětí se ze křoví vyřítilo něco daleko horšího. Poslední z rodu Tleskačů stihl zaregistrovat pouze černou šmouhu. Něco jej obrovskou silou srazilo na zem. Před očima se mu zatmělo.

Když se o pár desítek vteřin později probral, okolo panoval neskutečný hluk a do očí jej udeřilo prudké světlo. To vzápětí zastínil obrovitý chlap. Jan zaostřil na obličej v černé kukle a ramena v zásahové kombinéze. "Jan Tleskatch junior, jste obviněn z podpory terorismu. Máte právo vydat nám všechny požadované informace. Máte právo pokusit se dokázat svou nevinu." Jan byl zcela konsternovaný - o politiku se nikdy nezajímal a vůbec nechápal, co se děje. Chtěl jen obohatit lidstvo skvělým vynálezem!

Jako ve snách tak vnímal slova, která si odcházející velitel zásahovky Kristapa mumlal pro sebe: "to by tak bylo, aby nám lidi mohli utíkat přes hranice na zas*ných létacích kolech!"

Celé extempóre sledoval z jiného, ne až tak blízkého háje náhodný kolemjdoucí v klobouku. "Létající kolo! Funkční! To by bylo něco. To je něco jiného, než gumový člun v ledových vlnách. Hmmmm."
Dodávka, do které nakládali zabavené kolo, byla zřejmě parkovaná někde venku (nebo mělo Kristapo chytré maskování). Byla posprejovaná grafitti "Kyjovsko 4ever". Ech, to je dilema: jít na sever se člunem, nebo jít na kyjovsko a zkusit si "vypůjčit" létající kolo?
Cover zamyšleně procházel městečkem. Zastavil se před radnicí, která na eko-LED panelu napájeném zašlými solárními články blikavě hlásala, že ve Finsku Kristapo ve spolupráci s Ideopolicií udělali obrovský zásah na teroristickou síť, jejíž členové tam operovali pod krytím pozorování polární záře a včasného varování před sluneční činností a přitom se drze snažili předávat svá data - ve kterých byla nepochybně zašifrována státní tajemství Reformované Eurofederace - ruským špehům, maskujícím se za vědce.
Bezpečnost byla zvýšena na stupeň III a pobřežní stráž nasadila do hlídkování proti ruským ponorkám i veslice s nuceně nasazenými zatčenými, které jinak držela pouze pro případy zabavení místní produkce ropy Federální vládou. Přitom odhalila další špehy a rozvraceče na cestě do Ruska, z nichž někteří se snažili sabotovat ekonomiku odcizením cenných přírodních zdrojů jako svých cenností a jiní se snažili způsobit ekonomickou krizi tím, že chtěli oslabit evropskou ekonomiku o své dovednosti. Obrazovka jásavě informovala, že soudce byl tak velkorysý, že zatčené odsoudil pouze k převýchově prací na veslicích, kde jim společnost dá velkorysou možnost si odpracovat svůj dluh vůči ní a vrátit se ke slušným životům.
Finsko padá. Jediná možnost je, zašít se někde v lesích. Moravská Sahara by mohla být fajn. A kdyby odtamtud člověk odcházel s létajícím kolem, byl by to velmi příjemný bonus...

[colek]

Čolek žije,jen tak pro pořádek

[colek]

Nemohu ani naznačovat...

[Fabulous_přeukrutný]

Tak napiš, jak jsi přechytračil fabika a přežil Možná jsi za sebe celou dobu posílal jiné lidi a systematickou dezinformašční kampaní zmátl i takového protivníka, jako SRPŠ? Nebo fabik zničil jen tvého nebohého dvojníka, který se mu omylem připletl do cesty? Dojel ještě nějaký další zlodějíček na krádež identity a skončil s kulkou v hlavě namísto tebe?

A) Nenapovídej, to se nedělá. Každý ať píše podle své fantazie.
B) Jestli to naše plácání má mít alespoň nějakou hlavu a patu, tak z logiky věci by to stejně dost dobře nešlo. Fabík se pohybuje mezi rozpadlíky moc dlouho a každého dobře zná. Navíc rozpadlíci nemají prostředky na dokonalou změnu obličeje. To by zkrátka odhalil. Chudák Čolek to zkrátka slíznul. Ale krutý Fabík ještě neskončil!!!

[cover72]

Nooo. Kdyby za sebe od začátku - na všechny srazy - posílal zaplaceného herce, byla by jeho konspirace dokonalá.

Jinak vidím, že si roli záporáka vysloveně užíváš

[Terminated Account]

Kurňa to se mám zachraňovat sám nebo co? To dráždidlo v řiti začíná být už dost nepohodlný

[cover72]

Řekl bych, že vlákno doznalo značné újmy přesunem mimo exponovanou oblast a nikdo jej nedovede najít. Ale nezoufej, třeba tě zachrání úplná náhoda... A co na to Jan Tleskač?

Nad obrazovkou kamerového systému se nakláněly tři osoby v bílých pláštích a bedlivě sledovaly subjekt na záznamu. Nacházíme se na uzavřeném oddělení Bohnické psychiatrické léčebny, kde se - krom rezidentury SRPŠ -, o které ovšem nikdo nevěděl - nacházelo Oddělení pro Kognitivní Reprioritizaci a Rekalibraci nechvalně proslulé Ideopolicie. Lidskými slovy to byla vymývárna mozků - ovšem Ideopolicie toto umění dovedla na novou úroveň. Neměla sice k dispozici takové výmysly, jako SRPŠ (o těch koneckonců téměř nikdo nevěděl), ale to ani neměla zapotřebí. Ideopolicii šlo o upřímné přeformování vnitřku člověka, ne o to, aby byl tupou loutkou ovládnutou sofistikovaným násilím.

Ne všechny bylo ovšem potřeba "kognitivně reprioritizovat". Někteří lidé zde byli jen na pozorování, které pak určovalo, co s nimi bude dál. A přesně tento případ byl Jan Tleskač.
Doktor Papoušek, nejstarší z přítomných psychiatrů, se díval na záznam z jakési místnosti. Byla v ní podvratná literatura, pár atrap zbraní, výbušnin, funkční nářadí i takové drobnosti, jako kancelářské sponky. Testovaný subjekt byl "omylem" uveden bez pout do skladu a skryté kamery sledovaly ze všech úhlů, jak zareaguje: jestli se pokusí sebrat zbraň a zmizet; jestli je sofistikovaný a obzvláště nebezpečný ideozločinec a namísto marného odporu se zbraní se pokusí jen sebrat kancelářskou sponku pro pozdější útěk; nebo jestli jde o zarytého intelektuála, který se vrhne na kolekci zakázaných knih a bude s ním ještě hodně práce.
Jan Tleskač reagoval zcela nepředvídatelně. Popadl nářadí a začal stavět něco, z čeho se posléze vyklubalo vylepšení jeho elektronických pout.
Dr. Papoušek promluvil jako první - ostatně jeho mladší kolegové by si nedovolili začít. "Buď se jedná o velmi inteligentního protivníka, nebo je to prostě fachidiot."

Ověření bylo prosté. Tleskače zařadili do Výzkumného oddělení SRPŠ. Ať se zjistí, jestli to jen hraje, nebo je schopný pracovat i proti sobě. K nemalému vzteku Fabika jej do rukou dostali jiní, kteří Tleskače nepodrobili žádným sofistikovaným "zostřeným výslechům". A diagnostika Dr.Papouška se ukázala být správnou: Tleskač byl sice geniální vynálezce, ale zároveň... Fachidiot. Jakmile před ním vyvstal zajímavý problém, jeho mozek mu nenechal jinou možnost, než jej vyřešit nějakým vynálezem. I když to bylo proti němu. A tak se stalo, že se Jan Tleskač začal podílet na vylepšování řídících kontrolerů análních sond.

Záhy si získal důvěru ředitele Vývoje SRPŠ: byl skutečně dokonale neškodný, na útěk ani nepomyslel a dílna SRPŠ s jejími neomezenými materiály i přístroji byla naplněním jeho snu. Ovšem nebyl v ní sám.
K ruce mu byl "přeprogramovaný" rozpadlík. Proč ty uvozovky? Inu, anální sonda byla obyčejně napájena z tělesného tepla nositele. Tento rozpadlík měl ovšem hemoroidy, jejichž odumřelá tkáň se náhodou vyskytovala přímo ve sběrači tepla pro fourierovy články. A tak byly řídící signály sondy slabé - a Hemeroidový Rozpadlík se naučil, že s nimi dokáže bojovat.
Utéci nemohl a tak se musel spokojit s náročným mentálním cvičením. Až přišel Tleskač. Hemeroidový Rozpadlík brzy pochopil, s kým má co do činění. A tak se s Tleskačem náhodou setkal na nezaštěnicovaném záchodě a předhodil mu Neřešitelný Problém: co když by se sonda zasekla a nešla vytáhnout ani kdyby SRPŠ chtělo? Kdyby šlo vyvinout zařízení, které by sondu dokázalo na dálku deaktivovat a přitom se nedalo odhalit - samozřejmě aby je Rozpadličtí zločinci nenašli -, to by otevřelo operační možnosti. Ale to nejde vymyslet.

"Nejde vymyslet?" Opáčil Tleskač. "Když se chce, všechno jde! Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody! Komu se nelení, tomu se zelení! Bez práce nejsou koláče!" A odtančil do dílny.
O tři dny později měl Hemeroidový Rozpadlík v rukou vysněné zařízení: tři prototypy dokonalého, miniaturního Dálkové Deaktivátoru Análních Sond neboli DDASu.

Teď už se s ním jen musel dostat ven, k Rozpadlíkům. To nebyl problém: operační možnosti se skutečně rázem rozšířily. Akorát nikoli SRPŠ. SRPŠ totiž na řízení svých obětí sondami spoléhalo až příliš a předávalo je jiným složkám jako otrockou pracovní sílu. Jediný stisk tlačítka DDAS vypustil Pandořinu skříňku: v celé léčebně a přilehlém okolí vypukla během deseti vteřin nečekaná vzpoura. Proti tomu, co následovalo byl Spartakus trapný žabař. Většina otroků se jala vyřizovat účty se svými dráby a trýzniteli - akorát Hemeroidový Rozpadlík opatrně utíkal.
Jeden zapnutý DDAS putoval do vagonu Metra. Kudy pojede, tudy bude vytvářet vzpoury - a zároveň si Systém bude myslet, že tamtudy jede Hemeroidový Rozpadlík. Ten ale zamířil klikatou a nepřímou cestou do Rozpadlického údolí, kde se v provizorních podmínkách rozjela malovýroba DDASů, které byly také vzápětí rozmístěny na strategických bodech v okolí Údolí.

Jakýkoli infiltrátor bude mít svůj Kolik vypnut, jen jak se pokusí projít. I MacGyver.

Otázka je jen zda mu to, že bude nazpět při smyslech bude něco platné. Uvěří mu Rozpadlíci, že mu SRPŠ předělalo obličej, nebo se na něj v záchvatu vzteku a s vraždou vepsanou ve tváři vrhne první rozpadlík, který jej uvidí s tváří Fabika?