Právo již dávno není minimem morálky. To by se dalo říct tak o Desateru, možná ještě římských zákonech, vytesaných v mramoru před Senátem. Dnes právo vzniká jako umělý, chemický konstrukt zájmových skupin a s morálkou nijak nesouvisí. Popravdě řečeno - morálka v německu řeknemě v roce 1910, 1940 a 1950 se asi nijak zásadně nelišila (pomineme-li běžný a všudepřítomný posun hodnot). Zákony a jejich vymáhání (i těmi samými hodnými PaCHy jako předtím a potom) byly diametrálně odlišné.
Ty směřuješ v podstatě k fatalistcké odevzdanosti zrůdným myšlenkovým konstruktem:
-zákon je odrazem morálky -> podle zákona je v pořádku, že tě může kdokoliv (z pohledu oběti) na ulici dobít třeba k smrti či invaliditě -> v podstatě je to tvoje chyba, protože ty zákony, jsou odrazem i tvé morálky.
Znám pár prima policajtů, znám i pár debilů, ale ani jeden z nich neuvažuje v tom kontextu, že se PČR začíná pomalu posouvat do polohy, kdy koušou ruku, která je krmí. Ono to půjde ještě dlouho (prostě budete víc a víc mlátit a zatýkat), ale trvale to nikdy v dějinách nefungovalo a vždycky to pak bolelo. To neříkám s nějakou radostí, revolučním vzdorem či jinými emocemi. To je prostě neúprosný fakt.
Zaujalo mne, že třeba ve Francii se objevil (kupodivu médii nijak nezaznamenáno) jev, kdy policisté se zdráhali tvrdě zakročovat proti demonstrantům odsuzujícím adorování homosexuálů. A u nás? U nás se objeví agresivní a anonymní mlátičky v tričkách Everlast, které si vylévají zlost s teleskopama. Proboha proč zrovna teleskopem? I komoušům stačil gumový pendrek

