Rozpad.cz

devlop píše: ↑20.10.2020 20:41dědek prostě nechápe, že muslimák nepoložil svůj život za nějaký fejkový "stát". Položil život za své náboženské vyznání, za muslimy, za Aláha, za Korán, jehož podstatou je utlačovat, zabít a vymazat z povrchu zemského všechny, kteří v Aláha nevěří.

Afghánistán má také velký potenciál v oblasti těžební. Američtí geologové objevili v Afghánistánu ložiska kovů v hodnotě bilionu dolarů. Zásoby železa, mědi, kobaltu, zlata a především lithia mohou zásadně změnit ekonomiku zaostalého státu (využití lithia je velmi široké, např. elementární lithium se používá v energetice, lithiové baterie patří k velmi perspektivním prostředkům pro dlouhodobější uchování elektrické energie a jejich využití v elektronice stále silně roste, organické soli lithia se používají ve farmaceutickém průmyslu jako součásti uklidňujících léků tlumících afekt a mnoho dalších způsobů). Dalšími zásobami jsou černé uhlí, ropa a zemní plyn

Dlouhotrvající nestability se podařilo využít původně sociálnímu hnutí Tálibán, které vládlo v Afghánistánu od poloviny devadesátých let 20. století do října roku 2001. Členové Tálibánu se do Afghánistánu začali vracet z Pákistánu v roce 1994 ve snaze docílit toho, aby všechny znepřátelené strany v Afghánistánu složily zbraně a současně ve snaze zavést v zemi klid a pořádek. Od roku 1994 docházelo k vzestupu moci Tálibánu. V čele hnutí stál samozvaný náboženský vůdce mulla Muhammad Umar, který zemi přejmenoval na Islámský emirát Afghánistán a zavedl v ní tvrdý zpátečnický režim v nejpřísnějším duchu prvotního islámu. Umar nikdy nehlásal vývoz své "islámské revoluce" do jiných zemí světa. Do té doby, než Spojené státy začaly Afghánistán letecky bombardovat, nikdy nevyhlašoval svatou válku západnímu světu.

Po prvních prezidentských volbách v roce 2004 se Karzaj stal prvním afghánským politikem, který zastával funkci premiéra i prezidenta. Neblahým důsledkem kumulace funkcí v jedné osobě se stala politická nerovnováha, kdy na jedné straně stáli stoupenci prozápadního modelu sekulárního náboženského uspořádání státu založeném na kapitalistické cestě rozvoje, jejichž představitelem byl prezident Karzaj. Na druhé straně dědicové protisovětského odboje prosazující návrat k tradicím. Jejich cílem je nastolení autoritářského systému vládnutí založeného především na ústřední úloze islámu. Na poli zahraniční politiky usilují o ukončení prozápadní a především proamerické orientace a o návrat k tradicím neutrality. Vnitropolitické problémy vyplývají se stále probíhajícího a neukončeného střetu těchto dvou představ o budoucnosti státu. U Karzaje, který začal být nazývaný starostou Kábulu, bylo jen otázkou času, kdy se jeho režim zhroutí, a to jednak pod vlivem vlastní kompromitace, jednak pod vlivem sílící troufalosti Tálibánu, který zastřešuje a vede všechny opoziční síly v zemi.
Na jaře roku 2014 se v Afghánistánu konaly nové prezidentské volby. Bývalý ministr financí Ašraf Ghaní a bývalý ministr zahraničí Abdulláh Abdulláh po sporu o vítězství v červnovém druhém kole volby nového prezidenta podepsali dohodu o rozdělení moci v podobě vlády národní jednoty. Podle dohody se prezidentem stal Ašraf Ghaní a premiérem země Abdulláh Abdulláh. Jedním z prvních kroků Ghaního v úřadu prezidenta měl být podpis dlouho odkládané smlouvy s USA, která by umožnila ponechání malého kontingentu mezinárodních jednotek v Afghánistánu i po konci roku 2014.