- Kapesní řetězová pilka z Aukra (MFH, takže asi nějaký Číňan), ale jinak dobrá. Musím potvrdit, že pro jednoho člověka je to mnohem lepší než libovolné jiné řezné nářadí protože se využije síla obou ruk. Šraňk je výborný proti zasekávání a tak je docela pohodlně možné řezat i navlhlé dřevo ve kterém bobtnají piliny nebo když se dřevo jemně svírá (ono to ani jinak nejde, protože řezat spadené dřevo s touto pilkou jde seshora těžko) a víc řeže než se zahřívá. Jenže to je asi tak vše z výčtu. Řezat spadené poleno jsem se pokoušel tak hoďku a něco. Nebo pokoušel…záleží jak se to vezme. Zprvu to šlo velice dobře a vypadalo to že práce bude za chvíli hotová, jenže po pěti až deseti minutách už ruce odmítali pohyb, takže jsem více odpočíval a dumal nad tím jak budu pokračovat. Je to fakt příšerně namáhavé. Díky většímu rozchodu řetězu se řeže větší množství materiálu (pilin na zemi pomalu jako po motorovce) a pronikání do materiálu je opravdu, ale opravdu pomalé. Udělal jsem od oka jen pár milimetrů. Zkoušel jsem všechny možné pozice (abych namáhal pokaždé jinou skupinu svalů a využil je tak všechny), ale vzdal jsem to, zčásti krom toho že bych už asi neudělal ani jeden tah, také protože se začalo stmívat.
- Další den jsem si přinesl klasickou ruční obloukovou pilu co už na chatě nějaké desetiletí na chatě rezne. Začal jsem řezat pro změnu svrchu (protože u té to zase zespodu u ležícího poraženého stromu jde dost těžko) s tím že se začnu přibližovat řezu z druhé strany, zmenším průřez materiálu a co půjde už přelomím vahou vlastního těla. Jenže to byla další těžká miskalkulace. Oceňuji menší tloušťku listu oproti řetězové kolegii v tom, že pronikání do materiálu jde o poznání snadněji/rychleji. Jenže i když by se měl strom vlastní vahou rozevírat, tak ani ne před ¼ průměru se mi s pilkou už nepodařilo ani hnout (částečně určitě také kvůli vyčerpání). Vřelý list byl pro mě znamením že se s tím víc morduju než řežu, takže jsem to vzdal. Z nasráni jsem měl sto chutí si přinést kalač z chaty, nějak to s ním upižlat (ten aspoň padá vlastní tíhou sám a je potřeba ho jen zvedat a udržovat směr dopadu) a rovinku si dořezat u chaty elektrikou a nebo si zajet pro motor.
- Ještě mě čeká pořádná kaprovka když ji najdu, ale jelikož si pamatuju i jen blbé řezání do betonu při více osobách, si nadělám moc velké naděje na úspěch.
Pro úplnost: Motorovou pilou to neřežu jednak z toho důvodu, že jedna pokuta mi bohatě stačila a jednak abych dostal mé teorie o různých druzích spalování v nouzových podmínkách z teorie více do praxe (zatím to více či méně všechno visí na tom, že připravit si mechanicky materiál je víc mordování než z toho užitého užitku a zaseknutý jsem na tom, že si neuřežu potřebný polotovar) a zvýšil dobu svého (teoretického) přežití při mých teoriích z hodin aspoň na dny.
A ještě jedna zajímavost, které jsem si všiml až teď: Podle všeho nejsem jediný kdo s řezáním (i ruční řetězovou pilou) válčí, takže se víc přesouvám od názoru „Jsem sračka nad sračky“ k „asi to fakt nebude tak jednoduché jak to na první pohled vypadá“.
) to není až tak strašné. Jenže dva krom toho že jsou schopni vyvinout větší okamžitou sílu potřebnou k tomu aby se pila nezasekávala, můžou uchopit pilu a vytvářet tak tlak směrem dolů a prostě na ni víc tlačit. V jedné osobě to není možné. Nebo jsem nepřišel ještě na to jak uchopit pilu tak abych krom do stran na ni mohl tlačit i směrem dolů. To bych na ni musel položit něco těžkého. Ale krom polena se tahat ještě s něčím těžkým se mi fakt moc nechce. Horký list, že na něm prst nejde udržet je pro mě znamením, že něco není efektivní a jde zefektivnit a i kdyby se mi to při více lidech podařilo přeřezat furt bych nad tím asi dumal. Samozřejmě víc lidí je řešením, ale já jsem na to úplně sám a i sám být chci. Musím jen vyvinout metodu vhodnou pro jednu osobu.
