z jara jsme vyrazili na prodloužený víkend s několika elévy, kteří si chtěli vyzkoušet, jaké to je pobýt pár dní v lese, do údolí Želetavky. Samozřejmě fotili, vše, jak to mladí lidé dělají. Samozřejmě sdíleli na sociálních sítích, vše, jak to mladí lidé dělají. A samozřejmě měli druhý den vybité mobilní telefony, všechny, inu jak to mobilní telefony dělají. Pro juniory další život ztratil smysl.
Kamarád, který je výrazně mladší než já a má k generaci teenagerů blíže s klidem prohlásil; "Žádný problém večer mobily dobijeme." Neptal jsem se, ale byl jsem opravdu zvědav.
Večer jsme došli k sezónnímu kempu, nebo možná letnímu táboru, nerozpoznal jsem to jistě. Kamarád vytáhl kličku, otevřel rozvaděč za budovou, zkoušečkou proměřil sběrnice, které jsou pod proudem a dvěma krokodýlky připojil jezevce (jezevec – prodlužovací kabel s větším množstvím zásuvek). Junioři zastrkali do zásuvek nabíječky a kamarád kličkou rozvaděč pečlivě zavřel. Nedaleko od tábora jsme si udělali tábořiště a večeři, a před uložením ke spánku vyzvedli nabité telefony a powerbanky.
Mládež šla sdílet sociální sítě a my s kamarádem šli sdílet láhev Dřevomorky (tak říkáme pracovně irské whisky Tullamore DEW).
A já začal vyzvídat. "Jak jsi věděl …?" Karel svlažil hrdlo, zapálil cigáro, a začal vykládat karty na stůl. Víš, jsem živnostník, a kvůli kšeftu musím být pořád na telefonu. Kdysi byla v každé dědině knajpa, nebo aspoň Jednota. Dal jsem si dvě pivka, poprosil, zda si můžu dobít telefon, nebyl problém. Tady v pohraničí na vesnicích už hospody ani obchody nejsou. Občas Vietnamci - smíšený zboží.
Jsem elektrikář, ať jdu, kam jdu, dívám se na elektrická vedení. Kam vedou, zda jsou pod napětím, kde jsou transformátory, rozvaděče, pojistkové skříně, odběrná místa. A jako správný elektrikář sebou trvale nosím kličku a fázovku.
Víš von ten Green Deal je dnes vidět prakticky všude. Dělal jsem elektriku i do psí boudy (termostat + elektrický kobereček na 12V, aby když mrzne nebyla psovi v boudě zima).
Rozvaděče v zahrádkářských a chatových koloniích nebo sezónních rekreačních objektech jsou trvale pod napětím. Nemusíš lézt vůbec dovnitř, otevřeš rozvaděč který je někde za budovou nebo někde u plotu, připojíš nabíječku, zavřeš rozvaděč. Nikde není nic vidět. Nikdo do rozvaděčů neleze, lidi se elektriky bojí.
Jo. Budovy, které mají elektriku mívají i bezpečnostní kamery. Někdy funkční, někdy falešné. Ale kamery většinou hlídají budovu, odběrné místo s hodinama u plotu prakticky žádná.
Takže za šera sejdu do chatové kolonie, najdu si omšelou chatu, kde není okolo posekaná tráva. Tak vím, že nikdo není uvnitř. Foťákem na mobilu pro jistotu zkontroluji jestli není v okolí kamera nebo fotopast. Otevřu rozvaděč, připojím se na dráty zavřu rozvaděč a jdu se někam do rána vychrápat. No a ráno si vyzvednu nabitý mobil.
"A co když někde fakt není elektrika", ptám se? Nevěš hlavu, v místech kde není rozvod elektřiny mají chataři solární panely. V létě, někteří nechávají běžet měniče trvale, kvůli lednicím s potravinami. Ty kiosky nemají, ale často mívají venkovní zásuvku pro připojení elektrické sekačky. Tak se připojíš přímo do zásuvky, no.
Když dnes chodím po krajině, už se také dívám, kam vedou elektrické dráty. Kde jsou v chatových osadách a zahrádkách rozvaděče a zda mají chaty solární panely.
Přeji klidný večer
.