Taky jsem tak kdysi zkoušel dělat vodík pro balóny (je to rychlejší než kyselinou a zinkem), ale mám zkušenost, že při vysoké koncentraci louhu snadno vyběhne reakční teplota nad stovku. Vodík se pak musí schladit, aby vodní pára, která uniká spolu s ním zkondenzovala, jinak by šla do balónu a stékala po jeho stěnách. Naštěstí vodík výtečně vede teplo, takže se velmi snadno chladí. Stačí pár závitů hadice v kýblu s vodou a pak probublat přes vodní předlohu, ale to už odbočujeme a balóny nejsou zrovna aktuálním rozpaďáckým tématem, takže se vrátím k ohříváčkům:
"Krtek", tedy hydroxid sodný žere hliník, hořčík a další lehké kovy. S většinou umělých hmot nereaguje (PVC, PE aj.) stejně tak nežere ocel, nerez, měď na její slitiny. Zuřivě žere většinu organických věcí - textil, kožešiny, štětce, vlasy, kůži. Nicméně pozor u některých umělých hmot při dlouhodobém skladování roztoku. Mám namysli v PET lahvích!! Setkal jsem se s tím, že tenká stěna láhve zkřehla a mikrootvůrky začala tekutina prosakovat a na vzduchu krystalizovat (naštěstí to po chvíli zvětralo na sodu). Vysoce koncentrovaný roztok je právě případ, kdy by home-made krtko-ohřívátko po nalití vody už dohřálo a dosloužilo. Láhev z měkkého polyetylenu žíravině odolá, ale zase nerada teplo. Jinak uvolnění tepla se stejného množství chemikálií získané pouhým rozpouštěním hydroxidu sodného ve vodě je podstatně menší, než hašení vápna, kdy nejen jen o pouhé rozpouštění, ale i o chemickou reakci oxidu vápenatého na hydroxid vápenatý. To už by mnohem více tepla dal odděleně nasypaný hydroxid a krystalická kyselina citronová, kdyby se do toho přidalo pár kapek vody a začala prbíhat vzálená neutralizace.
Ale já až tak nevidím problém v tom sehnat pálené vápno. Stále se prodává prakticky v každých "vesnických" stavebninách
http://www.cemix.cz/produkty/20-POJIVA- ... o-nehasene. On totiž ne každý zedník je ochoten dělat maltu na omítku za použití vápenného hydrátu, hůř se s ní dělá. Cena nehašeného (někdy se říká i
páleného, ostrého, bílého) vápna, vzhledem k účelu a objemu, je docela příznivá i kdyby jsi ho koupil jen na pokusy. A pro častější užití to vychází cenově rozhodně lepší než u hydroxidu. S chemickým "odpadem", který ti po použití vznikne, si pak můžeš doma klidně vylíčit zeď nebo něco vyzdít, není nutné to hned vyhazovat...
Obecně vyrábět teplo žíravinami, které se během reakce mění do kapalného skupenství, se mi nejeví jako příliš dobrý nápad. Uvažte - takové ohřívátko většinou požíváte v nouzové situaci a za mrazu. Tj. v situaci, kdy je okolo vás většina vody ve zmrzem stavu a nemůžete se opláchnout, pokud byste se omylem při nevhodné manipulaci od louhu potřísnili. Můžu vás ujistit, že téměř sto stupňů horký koncentrovaný louh sodný žere ruce tak rychle a je otázkou pouze desítek minut, kdy by vám místo prstů čouhaly kosti. Tím byste si myslím dost snížili šance na přežití. Proto docela chápu, proč profesionálně vyráběné ohřívací sáčky na ruce, raději než hydroxidů (louhů), využívají směsi relativně neškodných jemných ocelových pilin a dobře vysušené kuchyňské soli (která po styku se vzdušnou vlhkostí začne "korodovat" železo a tím vyrábět teplo) nebo proč jsou jednorázové ohřívače jídla alespoň z vápna, které po "vyhašení" je polotuhé konzistence a neteče (narozdíl od nasyceného roztoku hydroxidu sodného).