U nás na vysočině cena PB taky hodně kolíše 300,-Kč/10kg láhev je v současnosti spodní hranice. Brával jsem láhve od různých distributorů a kvalita i obsah se velmi lišila. Teď jezdím měnit láhve na "plynovou benzínku", která si láhve i sama plní. Má skutečně kvalitní plyn a láhve velmi dlouho vydrží. To je pro mě cenější, než se honit pro desetikorunu a mít v láhvi 20% vody nebo "nehořlavý" plyn na kterém musíte vařit dvakrát tak dlouho - samozřejmě s úděsnou spotřebou. Naštěstí mi 10kg láhev vydrží 1/4 roku a protože jich mám několik, můžu si vždy vybrat dobu, kdy je plyn na mé oblíbené plnírně relativně levný (kolíše s mírným zpožděním za cenou ropy) a pak zajedu láhve vyměnit. Samozřejmě nikdy nejedu "do dna", startegickou rezervu nejméně jedné zcela plné láhve vždy nechávám. To mi v krajní nouzi dává cca 2 až 3 měsíce na to, abych zpřeházel manželce kuchyňský nábytek a přehodil plynový sporák za sporák na tuhá paliva.
To Fabik:
Nevím nevím, s tím pevným lihem v místnosti bych byl hodně opatrný. Zejména v zimě, kdy se nemůže větrat plně otevřeným oknem. Chemicky to má ke skutečnému lihu hodně daleko a produkuje to zákeřně jedovaté zplodiny, ze kterých přinejmenším hodně bolí hlava. Praktická výhoda je jediná, nedá se to vylít, ale tím je výčet pozitivních vlastností vyčerpán. Co by to udělalo při dlouhodobějším každodenním používání netroufám odhadovat. Do terénu výborné, ale domů určitě ne. Raději bych volil kapalný líh v nějakém jednoduchém vařiči (např. Trangia), určitě by byl "dýchatelnější". Mimochodem, snesitelnost jeho splodin je už ověřená, protože na něčem podobném, jako tohle
http://www.sbazar.cz/img/big/47/6770447_1.jpg*) vařila každé léto za první republiky prakticky polovina domácností v pavlačových domech, aby nemuseli zbytečně roztápět sporák a spotřebovávat drahé uhlí. Navíc je to plynule regulovatelné podle potřeby "kuchaře", což se při dlouhodobém vaření (nejen občasném rychlém přihřívání) odrazí v nízké spotřebě (pokud nebude kuchař lenivý a dá na hrnec to, co tam vždy patří - pokličku).
*) Pokud někdo takový vařič najde a bude chtít provozovat, pozor! Tento typ vařičů má záludnost v tom, že ve spodní vodorovné trubce, která funguje jako výparník, bývá něco jako "knot" (přístupný zezadu pod nádrží, víčkem na trukce). Je to smotaná tkanina, provazec nebo jiný podobný materiál (smotané jemné mosazné sítko) na ocelovém drátku, pomocí kterého je tam zasunutý. Funguje zaprvé jako filtr nečistot a zadruhé jako "uklidňovač" varu lihu. Při restaurátorských pracích je zapotřebí jej vyjmout, zkontrolovat stav, případně vyměnit. Naopak, pokud chybí, vyrobit nový (namotáním bavlněné tkaniny na pozinkovaný drátek) a instalovat. Bez něj nebo s ucpaným "knotem" nebude vařič pořádně fungovat, tlak lihových par bude kolísat, plamen bude neklidný a může i zhášet.