Malý solární systém
Napsal: 24.05.2015 21:37
Asi před rokem jsem sliboval brožurku s popisem jednoduchého ostrovního fotovoltaického systému, kterým by bylo možné při dlouhodobém blackoutu nebo jiných problémech napájet alespoň několik základních 12V spotřebičů (světlo, radiopřijímač, nabíječku tužk. baterek pro kapesní svítilnu či GPS, mobil, malou vysílačku, případně notebook).
Zde je ke stažení její první "demoverze" v PDF: V textu byla ještě připomínka týkající se energetického zákona, ale kvůli tisku a skladbě brožury bylo nutné dodržet počet stran, který by byl dělitelný čtyřmi a tak se tam tento text už nevešel. Tak ho přidám alespoň sem, i když si nejsem jistý, zda jím někoho nepopudím (pokud někdo nabude dojmu, že sem obdobný komentář nepatří, nechť to adminové odmáznou):
*) Zákon o využívání obnovitelných zdrojů, který se při rozhodování o přírodních živlech povýšil nad pánaboha a uplatňuje si právo rozhodovat nejen o „větru, dešti“, ale už i o slunci, zakazuje svépomocné a amatérské montáže solárních systémů na budovy. Jak je tomu u přenosných zařízení, které na budovách nejsou, nikdo přesně neví. K danému zákonu a jeho podpoře solární energie pro normální obyčejné lidi, bych měl nejméně sto tisíc připomínek, ale protože by šlo veskrze o sprostá slova a já se alespoň v jistých mezích považuji za slušného člověka, nebudu je zde uvádět a omezím se na to nejpodstatnější.
Svým způsobem má sice zákon pravdu v tom, že špatně povedené zařízení může být příčinou požáru a trvale vyráběný proud příčinou úrazu hasičů, kteří se budou snažit požár při osvětlených panelech hasit, ale to má zůstat na zodpovědnosti realizátora, bez ohledu na to, zda je či není certifikovaný. Navíc by se to mělo týkat pouze zařízení, která toto nebezpečí skutečně mohou způsobit. Tedy těch, kde je napětí vyšší než tzv. bezpečné napětí 24V nebo je připojeno k veřejné elektrorozvodné síti. Zákon, který nerozlišuje velké zdroje od zdrojů malých nízkonapěťových s ostrovním provozem a podle kterého platí i pro dětský větrníček s leddiodou stejná pravidla jako pro megawattovou větrnou elektrárnu na kopci, je zákon z mého pohledu špatný! Je to polovičatý výplod, který ve své podstatě brání kutilství, amatérské tvorbě a legálnímu sebevzdělávání lidí v tomto důležitém oboru. Jeho tvůrci patrně zapomněli, že valná většina dnešních špičkových odborníků, které Česká republika má, v mládí začínala tím, že zkoušela návody zveřejněné v časopisech ABC, Udělej si sám, či Amatérském rádiu a tak získávala vlastní, zcela nenahraditelné praktické zkušenosti i pozitivní vztah k práci.
A to se týká všech oborů, nejen energetiky. Praktické zkušenosti nelze získat čtením stránek na internetu, ty se musejí získat rukama, pokusy, úspěchy i omyly. Zvyknout si, že ne všechno funguje na poprvé, hledat řešení a neztratit chuť jít cestou dál. Na jednu stranu se v médiích ve všech pádech skloňuje potřeba dál rozvíjet a rozšiřovat využívání obnovitelných zdrojů, ale na straně druhé se pro to nedělají potřebné legislativní podmínky. Nezávazné pokusničení s malými výkony v domácnostech, na táborech, na zahradě, zejména za přítomnosti dětí jsou podle mého názoru zcela bezpodmínečně nutné pro pozitivní vztah veřejnosti k těmto energiím. Protože jediné, co se v hlavách veřejnosti jako první vybaví při pojmu „solární“, jsou finanční tunely, příplatek ve vyúčtování za elektrickou energii jejich domácnosti, který mizí v černé díře, pole a louky znehodnocené solárními farmami. Tedy nic pozitivního, nač by měl být občan hrdý a proč by měl trend obnovitelných zdrojů podporovat. Pár popularizačních středisek pro mládež, vzniklých z tučných dotací EU, to nezachrání (už proto, že některá z nich vznikla primárně kvůli čerpání dotací ne z vnitřního přesvědčení, že dělají správnou věc).
Nicméně zákon zatím nezakazuje o amatérském využívání solární energie alespoň teoreticky psát či provádět vědecké experimenty a měření. Takže s dovolením využiji stejný postup, jaký využíval časopis Radioamatér, když vycházel za protektorátu, ve kterém Ing. Pacák zveřejňoval krom jiného i schémata jednoduchých radiopřijímačů schopných přijímat zahraniční vysílání na krátkých vlnách. Články obvykle měly dodatek podobný tomuto: „Dnešní situace sice Vám sice zatím nedovoluje využívat radiopřijímač plnohodnotně, ale v budoucnu se jistě dočkáme doby, kdy to možné bude…“
Pardon, omlouvám, se že jsem se nechal unést emocemi. Ale jsou to věci, které mě tíží a muselo to ven. Posledních několik let zažívám velmi silný pocit, že prakticky všechny zásadní problémy, které se na nás jako na civilizaci ze všech stran sypou, by se daly včas a úspěšně technicky vyřešit. Ale nejde to, protože kdekterá vyhláška či nařízení je silnější než selský rozum, snaží se mnohdy zlomit i fyzikální zákony a tak nás do pár let věru nemůže čekat nic dobrého. A až se to stane, nechají nás, ať se v tom topíme sami…
...konec textu, který v brožuře chybí.
Zde je ke stažení její první "demoverze" v PDF: V textu byla ještě připomínka týkající se energetického zákona, ale kvůli tisku a skladbě brožury bylo nutné dodržet počet stran, který by byl dělitelný čtyřmi a tak se tam tento text už nevešel. Tak ho přidám alespoň sem, i když si nejsem jistý, zda jím někoho nepopudím (pokud někdo nabude dojmu, že sem obdobný komentář nepatří, nechť to adminové odmáznou):
*) Zákon o využívání obnovitelných zdrojů, který se při rozhodování o přírodních živlech povýšil nad pánaboha a uplatňuje si právo rozhodovat nejen o „větru, dešti“, ale už i o slunci, zakazuje svépomocné a amatérské montáže solárních systémů na budovy. Jak je tomu u přenosných zařízení, které na budovách nejsou, nikdo přesně neví. K danému zákonu a jeho podpoře solární energie pro normální obyčejné lidi, bych měl nejméně sto tisíc připomínek, ale protože by šlo veskrze o sprostá slova a já se alespoň v jistých mezích považuji za slušného člověka, nebudu je zde uvádět a omezím se na to nejpodstatnější.
Svým způsobem má sice zákon pravdu v tom, že špatně povedené zařízení může být příčinou požáru a trvale vyráběný proud příčinou úrazu hasičů, kteří se budou snažit požár při osvětlených panelech hasit, ale to má zůstat na zodpovědnosti realizátora, bez ohledu na to, zda je či není certifikovaný. Navíc by se to mělo týkat pouze zařízení, která toto nebezpečí skutečně mohou způsobit. Tedy těch, kde je napětí vyšší než tzv. bezpečné napětí 24V nebo je připojeno k veřejné elektrorozvodné síti. Zákon, který nerozlišuje velké zdroje od zdrojů malých nízkonapěťových s ostrovním provozem a podle kterého platí i pro dětský větrníček s leddiodou stejná pravidla jako pro megawattovou větrnou elektrárnu na kopci, je zákon z mého pohledu špatný! Je to polovičatý výplod, který ve své podstatě brání kutilství, amatérské tvorbě a legálnímu sebevzdělávání lidí v tomto důležitém oboru. Jeho tvůrci patrně zapomněli, že valná většina dnešních špičkových odborníků, které Česká republika má, v mládí začínala tím, že zkoušela návody zveřejněné v časopisech ABC, Udělej si sám, či Amatérském rádiu a tak získávala vlastní, zcela nenahraditelné praktické zkušenosti i pozitivní vztah k práci.
A to se týká všech oborů, nejen energetiky. Praktické zkušenosti nelze získat čtením stránek na internetu, ty se musejí získat rukama, pokusy, úspěchy i omyly. Zvyknout si, že ne všechno funguje na poprvé, hledat řešení a neztratit chuť jít cestou dál. Na jednu stranu se v médiích ve všech pádech skloňuje potřeba dál rozvíjet a rozšiřovat využívání obnovitelných zdrojů, ale na straně druhé se pro to nedělají potřebné legislativní podmínky. Nezávazné pokusničení s malými výkony v domácnostech, na táborech, na zahradě, zejména za přítomnosti dětí jsou podle mého názoru zcela bezpodmínečně nutné pro pozitivní vztah veřejnosti k těmto energiím. Protože jediné, co se v hlavách veřejnosti jako první vybaví při pojmu „solární“, jsou finanční tunely, příplatek ve vyúčtování za elektrickou energii jejich domácnosti, který mizí v černé díře, pole a louky znehodnocené solárními farmami. Tedy nic pozitivního, nač by měl být občan hrdý a proč by měl trend obnovitelných zdrojů podporovat. Pár popularizačních středisek pro mládež, vzniklých z tučných dotací EU, to nezachrání (už proto, že některá z nich vznikla primárně kvůli čerpání dotací ne z vnitřního přesvědčení, že dělají správnou věc).
Nicméně zákon zatím nezakazuje o amatérském využívání solární energie alespoň teoreticky psát či provádět vědecké experimenty a měření. Takže s dovolením využiji stejný postup, jaký využíval časopis Radioamatér, když vycházel za protektorátu, ve kterém Ing. Pacák zveřejňoval krom jiného i schémata jednoduchých radiopřijímačů schopných přijímat zahraniční vysílání na krátkých vlnách. Články obvykle měly dodatek podobný tomuto: „Dnešní situace sice Vám sice zatím nedovoluje využívat radiopřijímač plnohodnotně, ale v budoucnu se jistě dočkáme doby, kdy to možné bude…“
Pardon, omlouvám, se že jsem se nechal unést emocemi. Ale jsou to věci, které mě tíží a muselo to ven. Posledních několik let zažívám velmi silný pocit, že prakticky všechny zásadní problémy, které se na nás jako na civilizaci ze všech stran sypou, by se daly včas a úspěšně technicky vyřešit. Ale nejde to, protože kdekterá vyhláška či nařízení je silnější než selský rozum, snaží se mnohdy zlomit i fyzikální zákony a tak nás do pár let věru nemůže čekat nic dobrého. A až se to stane, nechají nás, ať se v tom topíme sami…
...konec textu, který v brožuře chybí.