chci vám představit jedno skromné zvíře.U kterého se mi zdá že je přímo idealní pro PA.
Text budu kopírovat z internetu uvedu zdroj a jiným písmem.
Osel domácí
Původ
Jako hlavní předek se uvádí africký osel divoký (Equus asinus). Jsou popsány tři základní poddruhy (divoký osel somálský, danakilský a núbijský). Poslední dva jmenovaní zástupci však již v původní domovině vyhynuli. Pouze divoký osel somálský přežívá v počtu několika desítek kusů v severní části Sahary. Na vyšlechtění osla domácího se podílel především podruh núbijský. Předpokládá se, že zdomácnění proběhlo ve starověkém Egyptě za vlády faraónů a staveb pyramid. V římské době se používal osel jako soumar. Často se zapřahal do žentouru, který poháněl mlýnské kameny. Pro svoji osobnost se osel objevuje v biblických příbězích a koránu.
A proč je vlastně osel tvrdohlavý a má odlišné chování oproti jiným lichokopytníkům? Blízký příbuzný kůň má zakódované jiné únikové reakce než osel. Při ohrožení se plaší a tryskem uniká z místa nebezpečí. Osel domácí zdědil své instinkty po divokých předcích. Život v malých skupinách v oblastech pouštního charakteru znemožňoval oslům se zachránit útěkem. Při ohrožení se naučil osel vyhodnocovat nebezpečí dopředu a z toho pramení jejich opatrnost. Mezi jeho přednosti patří sluch. Díky svým dlouhým uším dokáže zaznamenat zvuky s vysokou frekvencí a otočit své slechy o 180 stupňů.
http://www.ifauna.cz/kone/clanky/r/deta ... vodce-clov
Každý, kdo blíže osly nepoznal, klade s takřka železnou pravidelností dotaz na tvrdohlavost a poznámku o tom, že oslů je v okolí jistě dost. Těch dvounohých. Přiznávám, že tyto duchaplnosti mne po nějakých dvaceti letech, co je slýchám, už těžko donutí byť jen ke zdvořilému úsměvu, i když vím, že pramení z neznalosti, a v mnoha případech je v této souvislosti považuji spíše za urážku oslů...
Připouštím však, že jsou situace, v nichž to může vypadat právě jako souboj člověka s tvrdohlavým zvířetem. Například když se osel „zasekne“ před potokem (i pouhou louží), příkopem, mostem - místy, která mají společného jmenovatele „nebezpečné neznámo“. Osli jsou od přírody velice obezřetná zvířata. V domovině jejich předků zdolávali terén velice náročný na pozornost. Nemohli si dovolit šlápnout vedle. Potřebují jistotu, že místo, kam mají šlápnout, je bezpečné. Tu jistotu jim musí dodat člověk. S vámi přejde louži (nejde jenom o vodu, ale i lesklou plochu), přeskočí potůček, přejde lávku... Pokud se to nedaří a vy vyrukujete (což je ve většině případů to nejhorší) po zlém, dovede se opravdu zatvrdit. Ale mimochodem - jak byste se tvářili, kdyby někdo nutil vás udělat něco, co ve vás vzbuzuje strach?
Osel je zvíře, které se dá naučit mnohému. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by nebyl po tisíce let využíván jako domácí zvíře. Z hlediska učenlivosti snese srovnání s koněm. Budete-li mít to potěšení a navštívíte chovatele, který s nimi stále obdělává políčko, kdy naprosto samozřejmě reagují na slovní povely a podobně, budete možná překvapeni. Kdysi jsem mnohé kolegy chovatele překvapovala tím, že s oslem přes překážky nejen skáčeme, ale můj ušatec je dovedl i podlézat (na povel, samozřejmě). Jednoduše řečeno - osel se naučí to, co vy jste schopni ho naučit. A tady je to otázka vaší zkušenosti, citu, důslednosti a vztahu ke zvířeti, který si dovoluji zdůraznit.
Kam s ním?
Nerudovská otázka padla v okamžiku zcela jiném - my se osla jaksi nezbavujeme, ale naopak se s předstihem připravíme na jeho ubytování. Ten „předstih“ uvádím jenom pro jistotu, kdyby snad někdo chtěl začít stloukat oslí příbytek až v okamžiku, kdy už zvíře běhá po zahradě a nemaje vytyčený prostor, páchá nepravosti. Vstupuje do kytiček, žere zeleninu i okrasné keříky, drbe se o gril, který se převrací, sežvýká volně položenou krabičku cigaret... a nastávají první, obvykle naprosto zbytečné konflikty. (Něco jako když v bytě štěňátko udělá loužičku a skončí v útulku.) Pročež: mějme od počátku jasné, kde se bude zvíře pohybovat, kde bude mít svou stáj s výběhem, a hlavně - mějme to předem připravené.
Slůvkem stáj lze v případě oslů označit minimálně přístřešek, v němž nefouká, přesněji není průvan, a je tam sucho. Osel se našim klimatickým podmínkám dobře přizpůsobuje, což v chladných měsících znamená díky takřka robustně působící zimní srsti i téměř jiný vzhled. Ale aby si někdo nemyslel, že když má osel takovou dobrou ochranu před chladem, může spát v závěji jako nějaký severský pes! Mějme stále na zřeteli, že prapůvodní domovinou oslů je Afrika! Před příchodem tuhých mrazů je tudíž nutné i podle okolností stáj teplotně zabezpečit. Někdo může o obyčejném, z prken stlučeném přístřešku prohlásit, že si ho zvíře vydýchá - ano, do jisté míry. Například venku bude minus dvacet, ale osel se může radovat ze svých minus deseti... Věřím, že každý jen trochu technicky zdatný chovatel si s otázkou zateplení stáje - pokud nepostavil rovnou zděnou - dobře poradí. Výhodu mají ti, kdož chovají třeba i jiná zvířata a osel tam může být ve společně vyhřívaném prostoru pohromadě.
Co se výše uvedeného vytyčení prostoru týče, je nutno uvést, že se nejedná pouze o zabezpečení zmíněné zahrádky, keřů či jiných plodů vaší práce. Jde i o bezpečnost zvířete. V „kontrolovaném“ prostoru, tedy oslí ohradě, budete mít jistotu, že si kupříkladu nezpůsobí tržnou ránu o trčící hřebík, skobu, nejrůznější náčiní, tedy vše, co do ohrady nepatří. (Pozor na umístění vidlí, které je jistě dobré mít po ruce, ale shozené, případně i v zubech odnesené, se mohou nebezpečně válet na zemi!)
Závěrem kapitoly o umístění osla ještě poznámka (pro sadaře) - bude-li se vám zdát, že sklízíte nějak málo jablek, byť strom jimi byl obsypán, nebojte se, nikdo vám je neukradl. To jen chytrý osel postupně sklízel - stačí se drbat o kmen tak dlouho, dokud jich nespadne požadovaný počet. Když ty na zemi sežere a má ještě chuť, podrbe se znovu. Jestliže bylo vitaminů dost, pokračuje jindy.
Takže osla do PA sadu asi ne
Žere bodláky?
Máte-li představu, že budete běhat po polích a shánět bodláky, neboť to je to jediné a pravé, co osel miluje, můžete být klidní. Nechme bodláky a jiné mýty stranou a podívejme se na obvyklý oslí jídelníček.
V prapůvodní domovině se osli živili v nehostinných, dosti vyprahlých oblastech Afriky především tvrdými až ostrými druhy trav. A tráva, či zelené krmení vůbec, činí základ - máte-li možnost pastvy, je to ideální. V zimních měsících potom seno, které lze kombinovat i se slámou. Co se množství týče, počítejme na zimu přibližně 2-3 kg sena (+ slámu) na zvíře a den. . Zejména v zimních měsících nezapomínejme na sůl.Voda musí být především čistá .
Plemena oslů
Mammoth Jackstock
Obří osel vyšlechtění v americe (alibabo?) z evropských oslů.
Výška min 1,4 m největšá 1,73 m v kohoutku
Osel Poitou
Osel poitouský je největším plemenem domácího osla a rozměry předčí mnohá plemena koní. Dorůstá výšky v kohoutku až 170 cm a hmotnosti přes 350 kg. Je černý nebo tmavohnědý, pouze okolí tlamy je bílé nebo světle krémové. Jeho srst je hustá, bohatá, podobná vlně a splývá po straných těla, podobně jako u dlouhosrstých plemen psů. Má dlouhou splývající hřívu podobnou koňské, která často tvoří nad čelem nápadnou čupřinu. Nad vysokými úzkými kopyty mu vyrůstají nápadné rousy, tj. věnec dlouhých chlupů.
Pochází ze západní Francie, z oblasti Poitou, kde se využívá zejména ke křížení s koňmi za účelem chovu mul. Jinak slouží jako soumar, k jízdě, méně často k zápřahu. dříve sloužil ve francouzské armádě jako tahoun těžkých děl. Francouzsky se nazývá Baudet de Poitou Je velmi silný, skromný a odolný vůči nemocem, ale přitom přátelský, trpělivý a učenlivý. Dožívá se věku 45 let. V České republice je chován pouze jako zvláštnost v ZOO nebo v zájmových chovech.
Mezi další zajímavá plemena lze zařadit osla egyptského. Je mohutné postavy, bílé až světle šedé barvy bez jakýchkoli znaků. Je ušlechtilý a působí harmonicky. Dříve byl využíván pro jezdecké účely a podobně jako arabský kůň byl náležitě ceněn. Protože se vyskytuje hlavně v celé severní Africe, slouží dnešním chovatelům především pro těžkou práci a jeho chov a pověstná ušlechtilost upadá.
Barevně je zajímavé plemeno irský domácí osel. Tento spíše menší osel je chován ve strakaté barvě. Tmavé skvrny na bílém podkladě jsou jedno i vícebarevné. Největšího prošlechtění se tito osli nedočkali v zemi svého původu v Irsku, ale v USA. Nad jejich rozvojem za velkou louží dohlíží speciální klub irského domácího osla.
https://www.youtube.com/watch?v=kz7PjE_Tffg
https://www.youtube.com/watch?v=Mgh1QjDYbo8
https://www.youtube.com/watch?v=AHpndjcI0Dk#t=138
)
sháním velké plemeno osla (u nás jsou jen malá plemena ) nejlíp chovný pár
